‚Proč se to vůbec učíme?‘ Když se děti učí badatelskou metodou, odpoví si na to samy, shodují se kantoři
Dvě české učebnice bojují o prestižní evropskou cenu BELMA. Ta s názvem Soudobé dějiny sází na badatelský přístup. „Žák má kontruovat, spoluvytvářet historické poznání prostřednictvím zdrojů, které mu v této učebnici nabízíme, a prostřednictvím historických otázek,“ přibližuje Jaroslav Najbert, učitel dějepisu a společenských věd na pražském Gymnáziu Přírodní škola.
Téma první republiky a Československa vykresluje učebnice na soužití národů, které tehdy v jednom státě žily. „Není to jako obvyklá hodina dějepisu, kdy se bavíte o Tomáši G. Masarykovi, o tom, že tu žili Češi, Slováci a Němci. Ale učebnice zvolila otázku toho, jak národnost občana ovlivňuje to, jak může, nebo nemůže být úspěšný,“ vysvětluje Najbert v pořadu Akcent na Vltavě a uvádí příklad:
Dvě české učebnice sice usilují o prestižní evropskou cenu BELMA, ale většina tuzemských učebnic dle expertů kvalitní není
„Proto tam máme třeba železničáře, který je původem Němec, ale má českou manželku, pracuje u českých státních drah a pořád nedostává povýšení, protože je Němec. V reportáži z roku 1938 novinářka Milena Jesenská řeší jeho dilema, jestli se nemá přidat k henleinovcům, protože by díky tomu konečně možná dostal tu státní definitivu.“
Právě na takových příbězích si děti podle něj snadněji představí minulost a volby, které lidé dělali. „K tomu se nabaluje historický kontext. A když projdeme tři čtyři zdroje, tak jsou žáci schopní celkem spolehlivě odpovídat i na náročné historické otázky,“ vyzdvihuje novou metodu Najbert.
Proč se to učí, co se učí a jak se zlepšit
Na konci badatelské hodiny by měl žák chápat, co se učí, proč se to učí a co má udělat, aby se učil lépe. „Badatelská metoda je zásadně spojená s formativním hodnocením,“ připomíná Jakub Holec, učitel přírodopisu a chemie na základní škole v pražských Kunraticích a dokládá:
Nová učebnice dějepisu pracuje s badatelskou metodou. Má naučit žáky práci se zdroji
Číst článek
„Když žákům neřeknete, co po nich chcete, tak mají s touto metodou problém. Protože nejsou navyklí pracovat aktivním způsobem. Ale když jim vysvětlíte, v čem je ta kvalitativní změna a rozdíl, tak velmi rychle dokážou zlepšit svůj výkon.“
Dosavadní učebnice podle něj neumí dost dobře žákům vysvětlit, proč se o něčem ve výuce mluví. „Když se v přírodních vědách učíme témata odděleně pro chemii, fyziku a zeměpis, tak je potom žákům těžké vysvětlit kontext a proč se to mají učit,“ vysvětluje Holec.
Obecně je ale badatelská výuka náročnější pro samotné kantory, doplňuje dějepisář Najbert. „Aktivizující výuka vyžaduje od učitelů, aby byli připraveni. Je potřeba rozvíjet jejich kompetence,“ dodává.
Soudobé dějiny se na 300 základních školách začnou učit jinak, faktografie a biflování bude hrát menší roli
Číst článek
Podpořit učitele
Nejlepším receptem, jak podpořit aktivní kantory, je podle něj sdílení zkušeností. „Schází se komunity učitelů a navzájem sdílí, podporují se v tom, že inovace mají smysl. Problém totiž je, že ve chvíli, kdy s dětmi narazíte na nový styl práce, tak jim to ze začátku nejde. To vás může odradit od toho, abyste pokračovali dál,“ upozorňuje Najbert.
Začínající učitelé se tak mohou setkat s neúspěchem a ten je může odradit od další badatelské výuky.
„Nestačí jen koupit si jednu metodickou knížku a mít jednorázovou podporu. Je potřeba s učiteli a učitelkami dlouhodobě pracovat,“ uzavírá.
Celou debatu si poslechněte v audiozáznamu.
