Nová učebnice dějepisu pracuje s badatelskou metodou. Má naučit žáky práci se zdroji
Místo biflování dat, hledání odpovědí na otázku proč – nová učebnice dějepisu pro 9. třídy nabízí badatelskou metodu. Žáci tak mají možnost si sami utvořit názor na události 20. století. Učebnici připravilo Nakladatelství Fraus spolu s Ústavem pro studium totalitních režimů.
Učitel dějepisu Benedikt Pinc ze základní školy Vratislavova v Praze je jedním ze zhruba tří set dějepisářů, kteří loňský školní rok testovali novou učebnici a práci badatelskou metodou.
„Což samozřejmě učitel může dělat i bez ní, ale učebnice mu to výrazně usnadňuje, protože si ty materiály nemusí dohledávat – to je určitě velká pomoc. Ale největší devizu spatřuju v pracovním sešitě, který se u dětí hodně osvědčil, a strašně rády s ním pracují,“ pochvaluje si novou učebnici učitel.
„Rozhodně jsem pozoroval, že i u dětí, které dějepis neměly jako nejoblíbenější předmět, nebo to byly takové děti, které ten předmět vyloženě neměly rády, tak učebnice jim dost změnila pohled na dějepis. A některým se ta práce začala dost líbit,“ dodává Pinc. I příští školní rok tak plánuje deváťáky učit podle nové učebnice.
Důraz na argumentaci
Otázky, které učitelé pokládají svým žákům, by měly být otevřené – tak aby se na ně nedalo jednoznačně odpovědět ano, nebo ne.
„Nemůžeme prostě říkat, jak to bylo, protože to je vždycky otázka jednoho pohledu a jedné situovanosti, jedné interpretace. Takže to je východisko té badatelské metody – přiznání toho, že žádný popis minulosti není definitivní. A z toho samozřejmě pak jsou nějaké důsledky, má to nějaké konsekvence. Že když tedy nemůžeme dávat hotové odpovědi, tak musíme vést žáky k tomu, aby si kladli otázky,“ vysvětluje jeden z autorů nové učebnice didaktik a historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Pinkas.
Panuje tu atmosféra strachu. Ve výuce máme často nezvané hosty, líčí ruská učitelka
Číst článek
Klíčový je i způsob hodnocení. „Badatelská učebnice je postavená tak, že se neptáme, jaké byly různé příčiny, ale vybereme si jednu, která je klíčová – je to problém appeasementu a ustupování diktátorům ze strany západních mocností ve 30. letech. A ti žáci jako výstup hodiny mají napsat krátkou argumentační úvahu, kde si mají vybrat jedno z tvrzení – byl/nebyl Chamberlain hlavní představitel appeasementu oprávněný ten appeasementu vést? Byla to špatná politika? Nebo máš na to ještě vlastní názor? Zkus se k tomu vyjádřit.
Takže ti žáci jsou potom hodnocení ne za to, že řeknou: byla to špatná, nebo byla to správná politika, ale že dokážou vyargumentovat,“ ukazuje na příkladu kapitoly týkající se příčin druhé světové války spoluautor učebnice Jaroslav Najbert z Ústavu pro studium totalitních režimů. Sám vyučuje dějepis na pražském gymnázium Přírodní škola.
Děti by měly umět nejen vysvětlit svůj názor, ale také si osvojit práci se zdroji. Zároveň se naučí rozeznávat, které zdroje jsou důvěryhodné, kterým je naopak lepší se vyhnout a jak rozpoznat rozdíl mezi nimi.
