Pavel má opatrnou strategii. Babišovo zpochybnění závazků NATO byla chyba, říká ředitel výzkumu STEM
Výsledky volebního modelu zveřejnila v pondělí agentura IPSOS. Její průzkum ukazuje, že by volby vyhrál Petr Pavel s 58,8 procenta hlasů. V minulých dnech zveřejnily své průzkumy také Kantar a STEM. Všechny průzkumy ukazují poměrně velký náskok Petra Pavla před Andrejem Babišem. Mohou se preference ještě otočit? „Teoretická pravděpodobnost asi existuje, ale je velmi malá,“ říká pro Radiožurnál ředitel výzkumu agentury STEM Jaromír Mazák.
Ukazují všechny tři modely nějaký společný trend? Potvrzují vzájemně svá šetření?
Já bych řekl, že ano. Už po sečtení výsledků prvního kola, přestože oba kandidáti měli poměrně podobný výsledek okolo 35 %, tak bylo jasné, že do cílové rovinky Petr Pavel vstupuje z lepší pozice. Voliči ostatních kandidátů totiž měli poměrně jasnou silnou tendenci podpořit spíše jeho než Andreje Babiše.
Poslechněte si celý rozhovor s ředitelem výzkumu agentury STEM Jaromírem Mazákem:
My jsme tehdy ve STEMu odhadovali, že po sečtení má Petr Pavel přibližně půl milionu hlasů náskok. Nová vlna průzkumů nyní ukazuje, že náskok se spíše zvýšil. Dnes to je možná tři čtvrtě milionu nebo ještě více hlasů, což je v této fázi kampaně hodně velký náskok.
Modely ukazují jako vítěze Petra Pavla, rozdíl proti Andreji Babišovi je 14 až 17 procent. Pokud by čísla z průzkumů odpovídala realitě, je možné týden před volbami takový náskok otočit ve svůj prospěch?
Možné to do nějaké míry je, teoreticky je možných spoustu věcí. Řekl bych ale, že tato šance už je spíše teoretická. Jestli by chtěl Andrej Babiš zvítězit, tak bude muset docílit souběhu mnoha věcí už po prvním kole.
To znamená zmobilizovat další voliče, a odradit některé voliče Petra Pavla. Teď se ukazuje, že v první části kampaně před druhým kolem se mu to nepodařilo. Ten rozdíl se ještě zvětšil.
Průzkum: Pavel by s náskokem porazil Babiše. Kloní se k němu voliči Nerudové, Fischera a Hilšera
Číst článek
V tuto chvíli je pravděpodobnost, že by najednou ještě vytáhl z rukávu nějaká esa a opravdu měl takhle velký dopad, velmi malá. I kdyby třeba Petr Pavel udělal v diskusích nějakou velikou chybu, že by třeba odradil velkou skupinu voličů od podpory a rozhodli by se, že raději zůstanou sedět doma.
To samo o sobě není až tak pravděpodobné, protože Petr Pavel ukazuje poměrně velkou sebekontrolu a spíše se snaží, než se nechat vlákat tenký led, raději téma moc nekomentovat. Má opatrnější strategii.
I kdyby se něco takového stalo, tak jeho náskok je tak velký, že i kdyby nějakou velkou chybou odepsal třeba 300 tisíc voličů, tak by mu to stále mělo stačit na poměrně pohodlné vítězství. Teoretická pravděpodobnost asi ještě existuje, ale podle našeho názoru je velmi malá.
Nerozhodnutí voliči
Přesto ty tři průzkumy ukazují každý i určité procento lidí, kteří ještě nejsou rozhodnutí. Sedm procent dotázaných u Ipsosu, devět procent respondentů u Kantaru a skoro 29 procent u STEMu stále není rozhodnuto, koho volit. Jak si vysvětlujete rozdíl mezi těmi dvěma průzkumy a vaším?
Ona ta čísla nejsou úplně srovnatelná. Pokud agentury publikují model, tak tím říkají, jak si myslí, že by v tuto chvíli dopadly volby, kdyby se konaly.
Agentury často používají různé metodologie. U sedmi a devíti procent se bavíme o lidech, kteří si mají vybrat Babiš nebo Pavel, váhají a v tuto chvíli se nedokáží přiklonit. Oproti tomu náš model konstruujeme v několika krocích.
Jedním z prvních kroků je, že kvalitativně rozdělíme voliče do skupin podle toho jestli to jsou spíše stabilní voliči, kteří chodí k volbám, anebo jsou nerozhodní. Ne v tom smyslu, jestli to má být Pavel nebo Babiš, ale dlouhodobě jsou to nestabilní, nerozhodnutí voliči.
Odhadujeme, že maximálně polovina z nich nakonec přijde k volbám. To znamená, že už jsme na nějakých 14 nebo 15 % a ta čísla už nejsou až tak daleko od sebe.
Co Babiše přimělo přijít do debaty ČT? ‚V průzkumech ztrácí, využil momentu překvapení,‘ míní komentátor
Číst článek
Je běžné, že i tak krátce před volbou jsou lidé ještě nerozhodnutí a víme podle čeho se tento typ voliče nakonec rozhoduje?
Ano, běžné to je. My to pozorujeme už několik kampaní nazpátek. Já bych si troufl spekulovat, že to souvisí s rozpadem stabilního politického systému.
Česká republika v postkomunistickém kontextu byla vlastně jednou z mála zemí, kde se mluvilo o stabilizovaném politickém systému s jednou hlavní levicovou a pravicovou stranou. Pak jsme viděli implozi ODS a potom ještě dramatičtější implozi ČSSD a v tu chvíli se věci rozkolísaly.
Vidíme tak, že hodně lidí je neukotvených, nerozhodných a rozhodují se na poslední chvíli, takže to vlastně není překvapivá věc.
Podle čeho se rozhodují? Mohou to být různé věci. Myslím, že celkově hrají velkou roli v závěrečné fázi kampaně nějaká emoce. To znamená, někdy to mohou být třeba jednotlivosti, které na nerozhodnuté v tu chvíli zapůsobí.
Skoro by se dalo říct že tyto jednotlivosti jsou iracionální v tom smyslu, co všechno by mělo hrát roli v rozhodování o tom, kdo měl být prezident. Může to být nějaká drobnost. Je tam určitě prostor pro emocionální kampaň i nějakou částečnou iracionalitu některých voličů v poslední fázi kampaně.
Výroky o NATO
Výrazným tématem těchto voleb voleb je válka na Ukrajině. Jak silně ovlivňuje voliče? Do jaké míry je pro ně podstatné například včerejší prohlášení Andreje Babiše, že by v případě útoku na Polsko nebo pobaltské země české vojáky na pomoc určitě neposlal, což nyní vysvětluje tím, že to tak nemyslel?
Válka na Ukrajině rozhodně výrazně ovlivňuje atmosféru v české společnosti.
Kolektivní obranu NATO jsem nezpochybnil, popírá Babiš svůj výrok z nedělní debaty
Číst článek
Lidé se liší v tom, jak si myslí, že by vláda měla reagovat ve vztahu k ukrajinským uprchlíkům, kde té pomoci už dost, kde je jí málo, jak by to vláda měla vyvažovat třeba se starostí o vlastní obyvatelstvo.
Na druhou stranu je potřeba říct, že rozhodně tady nemáme situaci, kdy by velká část veřejnosti podporovala Rusko nebo Putina. To je úplně marginální okrajová část. Většina lidí celkem jednoznačně stojí za Ukrajinou.
Téma bezpečnostní tady je, v průzkumech jsme například viděli silné přilnutí české veřejnosti k NATO jako k instituci. Většina české veřejnosti cítí, že NATO je nějaká opora a to, že jsme jeho součástí, je určitě výhodou. A proto si myslím, že i to zpochybnění závazků, které z členství v NATO plynou, byla v té kampani spíše chyba.
