Sázení listnáčů nelze ponechat jen na finanční motivaci vlastníků lesa, kritizuje změny ekolog Bláha
Ministerstvo zemědělství připravuje novely lesního i mysliveckého zákona. Ekologové ji však spíše kritizují. „Vlastník musí respektovat, že vlastní skutečně jenom část toho celého lesa a musí brát ohled i na to ostatní spoluvlastnictví,“ míní odborník na lesnictví z hnutí DUHA Jaromír Bláha.
Před týdnem jste ministerstvu zemědělství předali připomínky k návrhu novely lesního zákona. Těch připomínek jste připravili 57, tvrdíte, že ta novela nesměřuje k modernímu lesnictví. Co je tím nejzásadnějším, co vám na tom návrhu vadí?
Vzhledem ke krizi lesů, kterou vidíme všude, kde se v lesích podíváme – nejen na severní Moravě, nejen na Vysočině – a hrozbám, které jsou tu jasně dané, jsme očekávali, že ta novela zákona o lesích skutečně přispěje k adaptaci lesů na změnu klimatu, pomůže ukládání uhlíku v lesích a tím zase snižovat dopady klimatické krize.
Musíme zalesňovat po seči hned? Příroda bere z obrovského genofondu, lesní školka ze semen několika stromů. Sazeničky nikdy nevytvoří tak odolný kořenový systém jako přirozená regenerace, poukazuje Jaromír Bláha z Hnutí DUHA
Místo toho jde ta novela spíše o jeden krok dopředu, dva kroky vzad. Navrhuje například zrušit minimální podíl listnáčů a jedlí, tzv. melioračních a zpevňujících dřevin, což je výdobytek zákona z roku 1995, něco, čím jsme se dosud chlubili, že tím přispíváme k přeměně těch smrkových monokultur na smíšené lesy.
Bohužel tehdy ministerstvo zemědělství nenastavilo minimální podíly listnáčů a jedlí moc vysoko, takže až do roku 2018, kdy k tomu vydaná vyhláška ty podíly trochu navýšila, byť stále ještě nedostatečně, tak do té doby to lesům pomáhalo jen velmi zvolna.
A teď to ministerstvo zemědělství navrhuje vypustit, navrhuje to v podstatě přenechat čistě na finanční podporu vlastníkům. Ta finanční podpora je určitě správná, ale nemůže být jediným nástrojem, kterým budeme tu pestrost a odolnost lesů zajišťovat.
Dalším výrazným krokem zpět toho zákona je, že vypouští ministerstvu zemědělství povinnost vydat vyhlášku, která měla stanovit limit odvozu tzv. biomasy: těžebních zbytků, což je důležité pro to, abychom zastavili tzv. nutriční degradaci lesních půd – to, že z půdy mizí živiny.
Zbytky po těžbě – kůra, klestí – to byl zdroj těch živin, které se po těžbě do půdy vracely. Dnes, když se spaluje štěpka, spalují se těžební zbytky v teplárnách a spalovnách, tak vzniká problém, že lesy jsou někde doslova vyluxované a živiny tam chybí. Je potřeba nastavit určité limity a na stanovištích, která jsou živinově chudá, to prostě zastavit a jinde to ponechat.
K tomu vašemu prvnímu argumentu: když říkáte, že pokud vypadne povinný minimální podíl listnáčů a jedlí, že hrozí, že vlastníci budou vysazovat monokultury, nebyli by v tom případě vlastníci vlastně sami proti sobě?
To samozřejmě.
Novela umožní oplocování lesů, varuje ekolog. Část roku budou obory otevřené, garantuje úředník
Číst článek
Přesto si myslíte, že by to dělali?
Řada vlastníků to i dnes dělá. Já to nechci paušalizovat. Máte pravdu, že zodpovědní, moudří vlastníci to dělat nebudou a řada vlastníků se už dnes snaží do lesa dostat ještě mnohem vyšší počet listnáčů a jedlí, než ukládá vyhláška.
Na druhou stranu jsou vlastníci, kteří sází stále smrk, protože smrková sazenice je levnější a protože jejich předkové to byli zvyklí takto dělat a oni nevěří tomu, že to tak nepůjde do budoucna.
‚Nemáme jistotu‘
Jak vysoké by ty podíly měly být? Vy jste už mluvil o tom, že když se to objevilo v zákoně z roku 1995, byly limity příliš nízké. Jak vysoké limity byste si vy představovali?
Tady je potřeba rozlišit obnovu lesa, když probíhá z výsadeb, a obnovu lesa, když probíhá přirozeným zmlazením. Pakliže proběhne přirozeným zmlazením, tak v podstatě nástroj přírody vybere ty nejodolnější a nejzdravější jedince. Takže tam je skutečně moudřejší nechat výběr na přírodě.
Ale pakliže sázíme uměle, tak je potřeba vycházet z charakteristiky jednotlivých stanovišť. Ty se liší podle vegetačních stupňů: v nížinách přirozeně převládaly duby, borovice, ve středních polohách buky, duby a jedle, ve vysokých polohách teprve smrk.
Dnes, když máme smrk i v těch nižších a středních polohách a pahorkatinách, kde nám hyne, vidíme, že tam je potřeba ho ubrat. Lesnictví na to má takové typologické metody, kde to mají přesně spočítané podle jednotlivých stanovišť. My dnes víme, že klimatická změna v podstatě celou typologii posunula o jeden až dva vegetační stupně níž.
Existují na to tedy tabulky a dá se odvodit odhad toho, kolik listnáčů a jedlí kde minimálně sázet. Ale jistotu tady nemáme. Když se zeptáte vědců třeba z výzkumného ústavu z CzechGlobe, kteří zkoumají dopady klimatických změn na planetu, tak vám řeknou, že vlastně dnes nemáme jistotu, jak budou lesy třeba za 30, za 40, za 50 let vypadat. Je to jenom snaha co nejvíce těm změnám vyjít vstříc a adaptovat lesy v míře, které jsme schopni.
Změna po 150 letech. S měřením množství dřeva v lese může brzy pomáhat laserový skener
Číst článek
Na druhé straně, tím spíš, když mluvíte o nejistotě, má to být v zákoně, má to někdo určovat? Nemá to být opravdu zájem vlastníků lesů?
Samozřejmě, ale na druhou stranu lesy jsou i veřejným statkem. Není to tak, že tím, že vlastník vlastní lesní pozemek, by vlastnil celý les.
Les spoluvytváří vzduch, který tam je, voda, která tam teče nebo je v podzemí, mikroorganismy v půdě, ptáci a další život celého toho lesa. To všechno je les, ale to vlastník nevlastní, ani ty procesy. A to všechno přispívá koneckonců i vlastníkovi k produkci.
Já bych to pojmenoval spíš tak, že je to nějaké sdílené vlastnictví a vlastník musí respektovat, že vlastní skutečně jenom část celého lesa a musí brát ohled i na ostatní spoluvlastnictví. A za druhé je tam určitá zodpovědnost toho vlastníka.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
