Ani 100 let po vraždě posledního cara nejsou jasné okolnosti jeho smrti. Pochybuje se i o pravosti ostatků
Přesně před sto lety – v noci ze 16. na 17. července 1918 – bolševici zastřelili posledního ruského cara Mikuláše II., jeho ženu Alexandru Fjodorovnu, jejich pět dětí, osobního lékaře a služebnictvo. Těla polili kyselinou a zakopali v lese nedaleko uralského Jekatěrinburgu. Pravost ostatků i okolnosti vraždy dodnes vyvolávají mnoho otázek.
Ostatky carské rodiny a služebnictva nakonec spočinuly v roce 1998 v Petropavlovské pevnosti v chrámu Svatých Petra a Pavla.
Před 100 lety byl popraven poslední ruský car Mikuláš II. Více si poslechněte v reportáži Martina Dorazína.
„Mnozí lidé v Rusku pochybují o tom, jestli byly v Petropavlovské pevnosti pochovány opravdu carské ostatky. Naši přední genetici už zkoumali vzorky krve dědečka Mikuláše II. – cara Alexandra II. Vzali je z uniformy, ve které zemřel po atentátu u Alžbětina kanálu v Petrohradě, a provedli srovnání. Nedávno jsme získali další genetický materiál pro srovnávací analýzu, o kterém jsme dřív nevěděli,“ popisuje Radiožurnálu téměř detektivní pátrání vyšetřovatel Jurij Solovjov.
Tím novým materiálem byly ostatky kněžny Jelizavety Fjdorovny, rodné sestry manželky Mikuláše II. Bolševici kněžnu zabili v roce 1918 a její kosti se pak záhadně dostaly do Jeruzaléma.
Ruská kriminálka smrt cara a jeho rodiny vyšetřuje jako vraždu, ale po provedení genetických rozborů si je naprosto jistá, že ostatky pohřbené v Petropavlovské pevnosti patří carovi, jeho ženě a dětem.
Přišpendlili je jako motýly
Případ ale není dodnes uzavřen. Vyšetřování přitom začalo prakticky okamžitě po popravě. „Vyšetřovací komise byly dvě. První vytvořili běloarmějci, kteří Jekatěrinburg obsadili jen několik týdnů po vraždě. Poté, co Rudá armáda znovu získala kontrolu nad městem, zřídila vlastní komisi, která pořídila tyto záběry z místa popravy. Kroužky na fotografii označují místa, kde byly probodnuté princezny. Ony totiž nosily korzety, a když do nich stříleli, kulky je nezabily. Proto je ubodali bajonety. Doslova je jimi přišpendlili ke zdi jako motýly. Je to dost krvavý výjev,“ říká kandidátka historických věd Jelena Lysenková z petrohradského Muzea politických dějin Ruska.
Podle jedné teorie historiků se princezny nepodařilo na první pokus zastřelit kvůli tomu, že jejich pevné korzety byly prošity drahými kameny.
Pravoslavná církev chce znovu prozkoumat ostatky z petrohradského chrámu. Nevěří, že patří Mikuláši II.
Číst článek
Doteď není jasné, kdo k popravě vydal rozkaz. „Uralští bolševici byli naladěni velmi agresivně. V té době bylo nejvíce duchovních zastřeleno právě na Urale. Bylo to několikanásobně víc než jinde v Rusku. O těchto krvavých událostech věděl tehdejší předseda vlády Sverdlov. Vyslal proto na Ural revolucionáře Jakovleva, který měl zřejmě carskou rodinu převézt k soudu do Moskvy. Uralští bolševici se ho ale podle archivních materiálů pokusili zlikvidovat a cara mu nevydali,“ dodává historička.
Podle nedávno odtajněných materiálů nakonec Moskva přenechala osud Romanovců uralským bolševikům. „Uralští komisaři se přirozeně báli bílých a také československých legií, které postupovaly směrem k Jekatěrinburgu. Tím zdůvodnili nutnost zabít cara. V archivech jsme našli telegram, ve kterém se uralští ptají, jestli s tím Moskva souhlasí. Žádnou odpověď jsme ale v archivech nenašli. Lenin a Sverdlov neodpověděli. Přinejmenším o tom není žádný záznam,“ řekla na závěr Lysenková.
Sovětské archivy ale ani sto let po zavraždění Nikolaje Romanova nevydaly všechna svá tajemství.