Dokumentaristé: ‚Zakontemplujeme?‘ zeptal se Havla dalajláma. ‚A můžu si u toho kouřit?‘ reagoval Havel
Tvůrci dokumentu Tady Havel, slyšíte mě? trávili s bývalým prezidentem období po tom, co opustil svůj úřad. Režisér Petr Jančárek, producent Jiří Konečný a hudebník a exprezidentův přítel Michael Kocáb zachycovali, jak se Václav Havel snažil sžít s tím, že už není hlava státu. „Pustil nás skoro všude,“ říkají pro Radiožurnál.
Film zachycuje to post-prezidentské období, když se Václav Havel sžíval s tím, že už není hlavou státu, a tak si vysnil, že bude číst knížky a chodit do divadla. Ve filmu je zaznamenáno, že skoro vůbec se mu to nedařilo. Jak bral osobně odchod z toho prezidentství?
Michael Kocáb: Těžko. Nevím, jak se s tím Petr setkával, protože jsme s ním byli v různých momentech, a nevím, jestli bych to měl vynášet, ale skutečně ten odchod prožíval dost těžko. Měl nějaké kauzy a takové věci. A potom se také schylovalo k určité korozi ideálů sametové revoluce.
Vyhodili nás jen od Clintona. Vážím si, že mi dal Havel důvěru a o natáčení se nestaral, říká Petr Jančárek, režisér dokumentu Tady Havel, slyšíte mě?
Jednou za mnou přišel a povídá: hele, když my jsme ti pravdoláskaři, tak oni jsou teda ti zlonenávistníci...
On se opravdu trápil tím, jak se pravda a láska najednou staly zesměšňovanými hodnotami a myslím, že měl velké propady. Já jsem ho z nich často vytahoval, Dáša určitě taky. Ale byl to Václav Havel, byl to bojovník, takže se vždycky nadechl a šel dál.
Clinton, Stouni, dalajláma
Měli jste s Václavem Havlem nějakou dohodu, kam až můžete a kam už ne?
Petr Jančárek: S Václavem Havlem jsme se o tom prakticky vůbec nebavili, řešilo se to vždy dopředu. Velký podíl na tom, že to hladce probíhalo, má Sabina Tančevová a Martin Vidlák, lidé z Havlovy kanceláře.
Vždy jsme se samozřejmě ptali těch, se kterými se Václav Havel měl setkat, ať už to byl dalajláma nebo německý prezident Weizsäcker nebo Bill Clinton, jestli souhlasí s tím, aby u toho setkání byla kamera a prakticky se nám nestalo, že by to někdo odmítl.
Drastický týden, vzpomínal svědek lednových dnů 1989. Palachiáda byla prvním krokem ke svobodě
Číst článek
Michail Gorbačov vzdoroval. Toho jsme si museli odchytit v Berlíně v Berlíně na hotelu, protože od něj Václav Havel potřeboval natočit videopozdrav pro ten koncert, který dával ke 20. výročí revoluce.
Jiří Konečný: Ale měl by ses Petře přiznat, jak tě vynesli od Clintona.
PJ: Tam právě nedošlo k té dobré dohodě. Clinton to sice věděl, ale jeho ochranka ne. Tak mě pustili do jeho soukromé kanceláře, kam jsem pronikl za dvěma bývalými prezidenty s kamerou, tam mě nechali těch slušných 30 vteřin a pak mě odnesli.
I s tou kamerou?
No jistě.
Petr už řekl: dalajláma. Dalajláma byla osobnost, která byla u začátku Havlovy politické kariéry, protože o něm svého času mluvil, že ho pozve, stejně jako že pozve Rolling Stones. A dalajláma byl i jedním z těch, kdo s ním mluvil v závěru života. Jaký byl Havlův vztah k dalajlámovi?
PJ: Obrovský. Já myslím, že to byla jedna ze stěžejních figur, ke které se Václav upínal. Ta prohloubena dalajlámy korespondovala s tím, jak Václav vnímal svět – on byl nesmírně hluboký člověk. Měl smysl pro humor, ale rád šel do vnitřností.
Nadstandardní kontakty i sledování StB. Prognostický ústav spojoval osobnosti s ‚problematickou‘ minulostí
Číst článek
Vzpomínám si na jednu takovou historku, kdy dalajláma říkal: Nezakontemplujeme si trošku, Václave? A Vašek: No jistě, že si zakontemplujeme. A jak byste si to představoval? – No, tady v nějakém stánku nebo altánu na Hradě. Tak na čtrnáct, šestnáct hodin, že bychom se úplně ztišili a budeme spolu mlčet...
A tady už Václav začíná být trošku opatrný a říká: A můžu si při tom zakouřit?
Moc to nedopadlo, asi po dvou, třech hodinách bylo po kontemplování, to už bylo příliš. Ale jeho myšlenky ho ovlivňovaly celý život a byl jeho blízký přítel.
Faleš peněz
Když bych se zeptal Michala Kocába: už jsme nakousli, jak Václav Havel bojoval s tím odcházením z politiky. O co on přicházel? Přicházel najednou také o kamarády a přicházeli nějací jiní? Nebo jak se měnilo jeho okolí?
MK: Samozřejmě, pár neladů mezi jím a jeho kamarády z disentu bylo. Možná mu moc fandím, ale neřekl bych, že Václav Havel, mohl moc přicházet o kamarády. To byla osobnost, která se za svého života, podobně jako třeba Palacký, dočkala obrovského uznání. Ten národ ho miloval.
Když jsme květy z jeho pohřbu odváželi po lodi – to byla ta slavná cesta lodí do Ústí nad Labem a potom dál, doufali jsme, že se ty květy dostanou přes Hamburk třeba až do moře – tak celá ta cesta z Prahy až do Ústí nad Labem byla lemována lidmi. To bylo neuvěřitelné. To znamená, že o nepřicházel, o kamarády.
On přicházel o naději, že ty základní hodnoty, o které mu šlo v roce 89, budou trvale udržitelné. Začal řádit – v dobrém, myslím – Klaus s tím svým, že peníze jsou až na prvním místě. To byla první faleš, kterou on nerad slyšel, a pak přišly další.
‚Přál bych jim, aby se vrátili v čase.‘ Neffovi vadí používání pojmu ‚nová totalita‘
Číst článek
Takže jak ztrácel sílu a možnost ovlivňovat tu politickou situaci, tak lehce propadal skepsi, že není udržitelná.
Jiří Konečný: Proto také ten film přinášíme. Není to o nás, že bychom se chtěli prosadit nějakým filmem nebo řešit, co to říká o nás.
Je tady proto, že je to připomínka Václava Havla. Myslím si, že je nejvyšší čas ho s razancí vrátit do toho prostoru zpátky, hlavně jeho myšlenky a ideje. To si přejeme, i kampaň kolem toho filmu děláme s tímto záměrem. Abychom se o něm bavili jakýmkoli způsobem, klidně i kritizovali, ale prostě abychom se hodně bavili o Václavu Havlovi.
PJ: To byl vlastně nejdůležitější moment při tom stříhání a dokončování filmu. Uvědomili jsme si, že nemá vůbec žádný smysl tam dodávat komentář nebo nechat někoho vysvětlovat Václava Havla, ale že prostě necháme pana prezidenta mluvit sama za sebe.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
