Kascheeva ve svém proslovu upozornila expresivními slovy o děloze a vaječnících na to, že filmařky mají jakožto matky těžké podmínky pro svou tvorbu. Stížnost na vnitřní orgány, kterou se snažila vtěsnat do minutové děkovné řeči, nestačila kvůli její délce doříct.

Přehrát

00:00 / 00:00

Iva Špačková: Život je těžký. Nikdo nemá nárok na nic, za vše dobré náleží jen vděk

Později tak vysvětlila, že český film potřebuje po vzoru severských zemí zajistit a zaplatit tvůrkyním hlídání dětí, aby se mohly plně věnovat své práci a nesnižoval se jim kvůli tomu jejich honorář.

Samotné přání, aby podmínky pro práci žen byly lepší, je v pořádku a je moc dobré ho prosazovat. Režisérka se však ve svém proslovu dopustila jedné chyby. Namísto kultivované řeči zvolila arogantně ublížený tón obviňující fakticky celou společnost z toho, že jí a dalším ženám v branži neposkytuje ideální podmínky k práci.

Chtít nadprůměrný bonus

Pocit, že společnost musí někomu něco dát, protože na to má jedinec či specifická skupina nárok, je zvrácený. Nikdo nemá nárok na nic. Každý dostane na začátku života obrovský dar v tom, že se narodí.

Vše ostatní – zdraví, bydlení, rodina, vzdělání, práce, kariéra, peníze, vlastní děti a tak dále je bonus, který je možné v průběhu života nabýt, nic z toho však nelze nárokovat.

Život je velmi těžký a za vše dobré, co člověk získá, by měl být hluboce vděčný. Vděčný proto, že mnozí jiní, i když se třeba snaží sebevíc, to nemají a nikdy mít ani nebudou. Požadovat tak od někoho něco a zlobit se na něj za to, že mi to dosud nedal, je v kontextu všech bolestí, těžkostí a brutalit světa absurdní. O to víc, pokud je můj požadavek nadstandardní.

Požadovat od společnosti hlídání zadarmo pro tvůrkyně v okamžiku, kdy si mnoho otců a matek takové hlídání kvůli své práci platí a nejsou přitom podporováni žádnými dotacemi, jako jsou filmaři prostřednictvím Státního fondu kinematografie, je neskromné. Vznášet takový požadavek před diváky, kteří si přišli užít večer a možná i jim zrovna někdo hlídá za jejich plat děti, je necitlivé.

Argumentovat tím, že severské země už v rozpočtech na filmy s vyššími náklady na dětské koutky počítají, je mimo realitu. Jako si nikdo nemůže nárokovat život v majetné rodině, tak si nikdo nemůže nárokovat takové životní podmínky, které se teprve pomalu stávají standardem v bohatších státech.

Bojovat za rovné podmínky pro zaměstnávání žen a mužů je správné. Vyrážet na barikádu jen za matky v jedné konkrétní profesi a chtít pro ně nadprůměrný bonus je sice možné, ale je to nesympatické. Děloha, vaječníky a prsa nejsou přítěží, jak se mohlo z řeči Kascheevy zdát, je to dar, který jako ženy můžeme a nemusíme využít.

Pojmout tak tuto výhodu v podobě volby jako zátěž a žádat za to od společnosti kompenzaci, je proto krajně nevhodné. Nikdo nemá na nic nárok, za vše dobré je na místě cítit jen vděk a pokoru. 

Autorka je redaktorka ekonomického zpravodajství serveru Seznam Zprávy  

Iva Špačková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít