Především se však asi potvrdilo, že Korčok při překvapivém vítězství v prvém kole už defacto vyčerpal svůj potenciál a další nárůst voličů nemá odkud získat.

A pokud se druhého kola zúčastní aspoň části maďarského elektorátu z jihu země a takřečených harabínovců, mělo by to Pellegrinimu stačit. A zřejmě mu pomohla i skoro šedesátiprocentní účast, vyšší byla jen v prvních přímých volbách roku 1999.

Přehrát

00:00 / 00:00

Ondřej Konrád: Korčok už neměl odkud brát, Pellegrini ano

Napotřetí se tedy občanskému kandidátovi, po Andreji Kiskovi a Zuzaně Čaputové, dosáhnout prezidentského křesla nepodařilo a celé triumfuje vládní koalice. Premiér Robert Fico také při gratulaci nové hlavě státu neopomněl zdůraznit, že pokud byla volba chápána jako referendum o jeho vládě, pak jí veřejnost výmluvně potvrdila přízeň.

Což těžko rozporovat a momentálně je Fico na koni. A jak už půl roku vidíme, cválá takřka tryskem. Korčok by ho sice kvůli omezeným pravomocem výrazněji brzdit nemohl, ale takhle to bude mít Fico ještě pohodlnější.

I když je samozřejmě možné, že se Pellegrini v pozici na vládě nezávislého prezidenta může časem do jisté míry emancipovat, jako se před lety Mečiarovi vymknul Michal Kováč. Ale sázet na to je spíš naivní. Zvlášť když nevíme, jaká tajemství z let společného působení ve straně Smer Fico s Pellegrinim sdílí a jestli příštího prezidenta nedrží v šachu.

Pellegrini ovšem bude muset vedle postu předsedy Slovenské národní rady opustit i vedení jím ze Smeru odloupnutého Hlasu. Kdo stane v jeho čele není jasné. Jde přitom o subjekt, bez kterého se koalice, v níž je i nevypočitatelná SNS Andreje Danka, neobejde, a Pellegriniho zvolení může paradoxně politickou scénu zkomplikovat.

Zatím tomu ale nic nenasvědčuje a Pellegriniho slova, že jeho příchodem do prezidentského paláce končí období posledních deseti let, kdy to bylo (cituji) „opozičně oportunistické centrum“ zněla jasně. 

Slabá útěcha 

Poražený kandidát Korčok někoho asi poněkud udivil roztrpčeným tónem svého prohlášení, včetně opakovaní, že druhému táboru nezapomene, jak ho líčil coby válečného štváče. Z čehož by se dalo vyvozovat, že přemýšlí o tom, jak zisk miliónu a dvou set tisíc hlasů nějakým způsobem využít a vstoupit do politiky.

I když zakládat vlastní stranu by většího smyslu mělo těžko, jen by se tak tříštil opoziční blok. A poznamenejme také, že i když byla kampaň mezi oběma koly hodně vyostřená, nesehrála v ní větší roli snaha ex-premiéra Matoviče dehonestovat Pellegriniho skrze jeho údajnou sexuální orientaci.

Na což měla slyšet část konzervativního a někdy až homofobně líčeného elektorátu. Že se tak nestalo, je i pro ty, kdo jsou z volby jinak zklamaní, paradoxně dobrá zpráva. Ale zároveň přece jen slabá útěcha.   

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Ondřej Konrád Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít