V zásadě jde o to udržet při životě demokracii, jejíž budoucnost již není tak samozřejmá, jak se třeba ještě před covidem zdálo. Zde nepomohou jen morální apely a profesorské poučování, i když více otevřenosti a méně arogance by v případě našich politiků jistě také pomohlo.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Vávra: Jak čelit výzvám roku 2024

Zejména bude potřeba zabránit dalšímu rozdělování společnosti, které není ani tak způsobeno kulturními válkami, jako je postoj k manželství homosexuálů nebo k násilí na ženách, ale daleko více bezvýchodnou ekonomickou situací sociálně slabších vrstev společnosti.

Jak upozorňuje ve své knize „Krize demokratického kapitalismu“ komentátor Financial Times Martin Wolf, jakmile nerovnost ve společnosti přesáhne určitou mez, oslabuje to schopnost občanů cítit se součástí společného politického projektu, tedy demokracie.

Současný ekonomický systém je nastaven ve prospěch nejbohatších, což u zbytku společnosti vyvolává pocity nespravedlnosti, frustrace a beznaděje. Ovšem je iluzorní se domnívat, že by česká vláda na tomto poli něco podnikla, a to jak z pragmatických, tak i ideologických důvodů.

Demokracii u nás ohrožuje i krize vládnutí, kdy politická reprezentace budí dojem bezradnosti a neschopnosti řešit problémy státu. Zdá se ale, že jedinou reakcí budou nanejvýše personální změny ve vládě, které už premiér asi bude přinucen provést. Je to ostatně oblíbená metoda, jak vzbudit dojem, že se něco změnilo, je ale otázkou, zda to bude vládě k získání důvěry veřejnosti stačit.

Nedostatek leadershipu, únava společnosti z pomalého rozhodování i nelepšící se ekonomická situace chudší části společnosti vede k poptávce po autoritativních vůdcích a antisystémových stranách. Není také vyloučeno, že se objeví nějaký nový politický projekt, který může konkurovat jak tradičním stranám, tak populistům.

Posilovat evropskou integraci

Situaci liberálních demokracií komplikuje existence válečných konfliktů, která vyvolává potřebu obrany vlastního území. V případě ČR nepomohou jen miliardové nákupy zbraní. V bránění vlastní země nemáme tradici, protože jsme se v moderní historii jako stát ještě nikdy nebránili.

Převzato z Plusu

Přesvědčit veřejnost, že je třeba změnit vztah k vlastní obraně, nebude jednoduché, zvlášť když se různí populisté budou pasovat do rolí mírotvorců.

Pokud ale Donald Trump vyhraje v USA volby, nebude už s USA jako spojencem možné počítat a jediným řešením bude silnější a jednotnější Evropa. Pokud to vláda s proklamacemi o věrnosti svobodě a demokracii myslí vážně, musí začít bojovat s nacionalismem a posilovat evropskou integraci.

K tomu patří i zrušení práva veta v otázkách zahraniční politiky a bezpečnosti. Bez akceschopné EU nebudeme mít jako malý stát žádnou šanci.

Svět je samozřejmě komplikovaný, navzájem propojený a je třeba počítat s různými okolnostmi a vlivy. Ale rozhodující roli bude vždycky hrát to, jak se k domácím i celosvětovým výzvám postaví celá naše společnost.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Vávra Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít