Propojení sjezdovek ve Špindlerově Mlýně? ‚Řešíme jeden problém za druhým,‘ říká Rattaj
Založil a ovládá skupinu Tatry Mountain Resorts, která provozuje celkem sedm horských středisek na Slovensku, v Rakousku a Polsku. Dvě má i v Česku: areál na Ještědu a čtvrtinu v největším českém skiareálu ve Špindlerově Mlýně. Hraje v seriálech a filmech a je obecním politikem v Demänovské dolině na Slovensku. „Sníh v nějaké době nebude, ale podle mě se toho nedožijeme,“ říká byznysmen Igor Rattaj v rozhovoru pro podcast Jany Klímové.
Jakou letos čekáte lyžařskou sezonu? Předchozí dvě byly poznamenané covidem, letos zase prožíváme energetickou krizi a zdražování. Jak to vidíte?
Určitě čekám lepší sezonu než minulý rok. To se nedá srovnávat.
Poslechněte si celý díl podcastu Peníze a vliv. Tentokrát o budoucnosti a dostupnosti lyžování v Česku
Minulý rok nebyla skoro žádná.
Ano, tedy minulý už nějaká byla, předminulý nebyla žádná. Očekáváme opravdu asi úspěšnou sezonu. Počasí tomu napovídá. To, co vidíme venku, je už zima, a to lidi výrazně ovlivňuje. Lidé myslí na zimní sporty, na prožívání zimy jako takové. Zatím nám všechno nahrává a první čísla ukazují, že zájem je obrovský. Navzdory zdražování a zvýšeným cenám kvůli rostoucím cenám energií.
V Česku spousta provozovatelů vleků i hoteliérů říká, že zatím je obrovský zájem, ale jenom do konce roku. Na příští rok tolik ne, lidé více vyčkávají než v minulých letech. Máte podobnou zkušenost?
Podle prodejů, které máme my, nenasvědčuje nic tomu, že by to mělo být horší. Malý pokles sice je, ale při akceptaci zvýšených cen.
A to platí jak v Česku, tak v ostatních zemích, kde podnikáte?
Ano, absolutně. Řekl bych dokonce, že cítíme obrovský zájem z Polska. V Rakousku máme zatím velmi malé aktivity, ale Česko a Slovensko prudce rostou.
Už jste to zmínil, že i přes zdražování zájem roste. Rostou náklady na lyžování, musí se vyrábět technický sníh, více upravovat sjezdovky, investovat do lanovek. To všechno se promítá do ceny. Když pominu současný růst energií, stává se podle vás v posledních letech lyžování spíš koníčkem pro bohaté?
Dnes už to není úplně lidová zábava. Samozřejmě se ale najdou malé areály, a doufám, že budou existovat i v budoucnu, které jsou cenově přijatelné pro nižší a střední vrstvu. Pokud si ale chceme dopřát ten luxus, tak je to luxusnější koníček.
Abychom si ten luxus nějak definovali, tak třeba ve Špindlerově Mlýně, který je v Česku asi nejpopulárnější, je to největší horské středisko, stojí denní skipas skoro 1500 korun, oběd 300. Je to podle vás už strop, kam je možné jít, nebo si myslíte, že lidi jsou ochotní zaplatit ještě víc?
To záleží od kupní síly, jak se bude vyvíjet. A myslím si, že Špindlerův Mlýn právě proto, že je poměrně blízko Praze, je vystaven velmi silné kupní síle a dokáže růst víc než ostatní areály v České republice.
Kopíruje ceny, které jsou v Rakousku. Ono moc nefunguje takové to, že když máte v Rakousku 300 kilometrů sjezdovek a ve „Špindlu“ možná třicet, tak by to mělo být o polovinu levnější.
Stavbu nové lanovky ve Špindlu brzdí spory s majiteli pozemků, říká podnikatel Rattaj
Číst článek
A nemělo?
Nemělo.
Lidé to hodně srovnávají. Máme stejné ceny jako v Rakousku, ale poloviční služby.
Ano, ale v realitě to funguje tak, že když lyžujete, najdete si jednu nebo dvě sjezdovky, které sjíždíte. Nesjíždíte 300 kilometrů sjezdovek za den, to je jen takový marketingový efekt, který v podstatě nikdy nevyužijete, když to srovnáme s těmi obrovskými středisky.
Vydělává se dnes v horských střediscích víc na samotném lyžování, tedy na prodeji skipasů a permanentek, nebo už třeba začínají převažovat ostatní věci, jako jsou obchody, restaurace, prodej oblečení, půjčovny. Třeba u pump to takto začalo fungovat, že prodej benzinu je jenom polovina tržeb oproti tomu ostatnímu.
Má to takovou tendenci.
A jaký ten podíl teď je?
Přesně nevím, ale myslím si, že čtvrtina tržeb je gastro. Plus nějakých deset patnáct procent mohou být půjčovny a tyto věci. Mluvím ale jen za nás, co je ve vlastnictví areálu, zbytek se na tom velmi dobře sveze.
Lyžování a globální oteplování
Čili daří se vám ten model, o kterém jste mluvil před šesti lety, že se lyžaři „nemají flákat na svahu, ale mají utrácet v restauracích a obchodech“?
Za chvíli to tak bude. Na svazích nebude sníh a půjde jen utrácet v obchodech. Když to přeženu, samozřejmě.
A vy tomu věříte, že nebude sníh?
V nějaké době ano, ale podle mě se toho nedožijeme, to je taková moje teorie. Můžeme o tom diskutovat, ale myslím si, že globální oteplování v první řadě v těchto částech Evropy způsobí ochlazení. Mluvím o ochlazení v průběhu 20, 30 let. Toho se naše generace ještě dožije. Co ale bude potom, to vážně nedokážu odhadnout.
Takže do těch 20 let si myslíte, že bude sněhu přibývat?
Ne přímo přibývat, ale myslím si, že ty zimy budou plus minus tak, jak jsou teď. Teď když nahráváme, venku mrzne. Ráno bylo deset pod nulou.
‚Místo hovězího guláše buřtguláš.‘ Pobyty na horách zdražily a školy přemýšlejí, jak cenu srazit
Číst článek
Jedna věc je mráz a druhá věc je dostatek srážek.
To je ten druhý problém. Globálním oteplováním se mění různé srážkové proudy a je pravda, že srážek ubývá. Ale dokud je mráz, tak to půjde, tedy pokud bude voda, to je druhý problém.
Zatím se tedy nepřipravujete na to, že byste víc investovali do letní sezony nebo do aktivit bez sněhu?
To se dělá celou dobu. Připravuje se letní sezona, velmi intenzivně se do ní investuje. Když mluvíme konkrétně o „Špindlu“, tak je to z roku na rok. Je to takové pozvolné, nebude to takový boom jako s lyžováním. Ale pracuje se na tom.
Když jsme u těch investic, skiareál Špindlerův Mlýn máte od České unie sportu pronajatý až do roku 2057, celkové na víc než 40 let. Chtěli jste původně investovat miliardu, když jste podepisovali původní smlouvu. A před šesti lety jste tady v Českém rozhlasu říkal, že začnete s největším projektem, kterým je propojení mezi sjezdovkami ve Svatém Petru a Medvědínem. Stavět se mělo začít v roce 2017, teď máme rok 2022 a ještě jste nezačali. Proč?
Protože stále nemáme povolení.
Od Krkonošského národního parku?
Ne, to vůbec není problém s národním parkem. S tím jsme se dohodli poměrně rychle, našli jsme kompromis. Způsob, jak to technicky propojit, aby byla akceptovaná jak ochrana přírody, tak technické nuance projektu. Dokonce se našlo potom řešení i s městem.
Je v tom spousta zapojených stran. Nyní řešíme největší problém s majiteli pozemků, kteří se stali majiteli takovým zvláštním způsobem, trochu bych to přirovnal ke spekulantům.
Myslíte, že tam záměrně někdo skoupil pozemky a teď dělá problémy?
Kdyby skoupil, ale tak nějak vyměnil v pozemkovém fondu. Věci, které se dějí Špindlerově Mlýnu, jsou úžasné, to je jeden problém za druhým.
Čili jste měli stavět na pozemcích, které patřily státu, a teď mají soukromého majitele a s ním se nedokážete dohodnout.
Není to úplně na jeho pozemcích, ale je svými pozemky dotknutý. Je to hrozně složité a nechce se mi to tu vysvětlovat.
Skiareály zdraží až o 15 procent. Nejvýhodnější bude nákup online, říká šéf asociace horských středisek
Číst článek
Chtěl jsem jen říct, že za nás, jako za investora, jsme připraveni stavět na jaře. Problém je, že pokaždé, když se něco vyřeší, tak se objeví další a další problém, natahuje se to celé dalších šest let. Není to naší vinou, i když to zní jako výmluva. My jsme to propojení chtěli postavit co nejdřív a co nejrychleji.
Budoucnost ‚Špindlu‘
Zmínil jste, že jste akcionářem firmy, která provozuje skiareál ve Špindlerově Mlýně. Je to firma Melida a Tatry Mountain Resorts v ní mají čtvrtinový podíl. Zbytek mají různí čeští podnikatelé, bývalí manažeři plzeňské Škodovky a další. Shodujete se v pohledu na rozvoj areálu nebo jak tam vidíte budoucnost?
Jsou různé pohledy. Je to poměrně široké uskupení, nejsou tam jen dva, ale je nás tam víc. Myslím, že spolu takto fungujeme zhruba deset let a vždy se nám nějakým způsobem podařilo najít řešení těchto investic v tom, kde a jakým způsobem orientovat skiareál. Co tam přináší naše společnost, je know-how.
To znamená, že jsme jediná takto velká firma, spíš obrovská ve srovnání s ostatními v lyžařském byznysu. Máme i jiné aktivity, golfy, akvaparky, takže máme relativně velké know-how, které se tam snažíme nějakým způsobem prosadit. Oni nás kontrolují a usměrňují, ale vždy jsme našli nějakou společnou řeč a myslím, že to bylo ku prospěchu.
Kromě toho propojení, to je zatím naše velké selhání, že se nám stále nepodařilo prosadit. Pořád ale věřím, že se to povede.
Takže neuvažujete o tom, že byste chtěli třeba zvětšit podíl, nebo naopak odejít?
Na zvětšení podílu musí někdo chtít prodat. A kdybychom chtěli odejít, tak to musí někdo chtít koupit, tak bych to řekl. Myslím si ale, že dokud se nezačne reálně plánovat propojení, zůstane akcionářská struktura neměnná.
A až se začne?
Tak se možná začnou dít nějaké pohyby a věci, protože to přinese úplně novou energii, nové možnosti příjmů, investic a zisků a bude to samozřejmě finančně náročné. To znamená, že kdo se nebude chtít skládat, tak z kola ven, když to tak řeknu.
A to nebudete vy jako Tatry Mountain Resorts?
Těžko říct. Kdybychom zažili ještě takové dva roky, rok covidu, tak bychom možná i my zkrachovali.
Před pár lety jste si pronajali od města Liberec areál na Ještědu, kde máte problémy kvůli kácení stromů. V říjnu se tady v Česku také stala virální fotografie hromady umělého sněhu, ačkoliv venku ještě nemrzlo, kterou jste tam vyrobili. Bylo to považováno za takový symbol plýtvání. Jak hodnotíte svou účast na Ještědu? Jak vám to vychází z vašeho pohledu?
Z čistě obchodního pohledu to jde asi přesně tak, jak jsme očekávali. Žádný velký úspěch ani nějaká velká ztráta nebo velký problém.
Trochu rozčarovaný jsem z protikladů, které v Liberci vznikají. Jednak je tam obrovská část lidí, kteří to podporují, chtějí sport i lyžování. V podstatě nás radnice dotlačila k tomu, abychom tam šli něco udělat. Potom je tam zase výrazně menší část, ale o to hlasitější, zelených a ochranářů. Ten rozpor je tak fatální a zásadní, že dochází k různým sporům. Takový rozkol není ani ve Špindlerově Mlýně, kde je národní park.
Má nějaký vliv to, že jste asi měli jiné představy o tom, jak to tam bude fungovat, na vaše uvažování o areálu? Budete tam dál investovat?
Chtěli bychom tam investovat. Při vstupu jsme představili záměr. Samozřejmě pak došlo k dalším dohodám i s ochranáři a různými skupinami, které jsou proti.
Já si těch dohod vážím, ale znamená to, že k nějakému masivnímu rozvoji tam nedojde. Už jen proto, že nechceme, abychom jako společnost Tatry Mountain Resorts byli předmětem lokálního politického boje, který tam probíhá. Pokud tam ale je podpora lidí, tak k nějakému rozšiřování by tam dojít mělo. Pořád ale v rámci toho, co tam je stávající. To znamená, že k zásadnímu novému kácení by dojít nemělo.
Levné Polsko
Už jsme na začátku zmínili, že provozujete lyžařské areály ve čtyřech zemích, kromě Česka a Slovenska i v Polsku a v Rakousku. Když byste porovnal podmínky pro lyžařský byznys, v čem se liší a jsou v některé zemi lepší? Anebo naopak je to v Česku liberálnější?
Zkusím to shrnout krátce. Česko a Slovensko vychází ze stejného základu po řadu let, celý vztah k lyžování a lyžařskému byznysu. Je to stejné, ať už to jsou Tatry, nebo Česká republika.
V Polsku jsou vděční za každý kopec, tam jsou rádi za cokoliv. Doslova tam postavíte pár lanovek a hned jste největší v Polsku. A lidí tam je masa, trh funguje úplně jinak. Je postaven na obrovské kvantitě lidí, kteří chodí lyžovat, a relativně nízké kvalitě.
To znamená, že cenu musíte mít relativně nízkou, ale tomu člověku je úplně jedno, že stojí hodinu a půl v řadě. Hlavně že to je levné.
A to v Česku ani na Slovensku už nefunguje?
Ne. V Čechách je klient velmi náročný. Chce mít vyhřívanou sedačku a malou řadu. A je už ochotný si připlácet i těch 1500 korun za lístek, jak jste zmiňovala, aby měl komfort.
A v Rakousku?
Pro Rakušany je lyžování životní styl. To znamená, že mít lyžařský areál není tak, že si ho můžete koupit. Je to národní klenot, jenom se dědí. To znamená, že dostat se tam k vlastnictví nějakého areálu je téměř nemožné. Právě proto naše akvizice, které jsem se tam snažil nějak prosadit, trvaly šest let.
Máte tam tři menší areály. Znamená to, že to byli nějací zoufalí lidé, kteří to prodali?
Nebyli zoufalí, bylo to velmi složité a dlouhé vyjednávání. Hlavně pro ně, že někdo z východního bloku přijde koupit rakouský areál. Přirovnal bych to k tomu, kdybychom řekli, že půjdeme učit Kanadu hrát hokej. Tak to je stejné, jako když jsme si obstarali areál v Tyrolsku. Ještě k tomu v Tyrolsku – sice malý, ale přece jenom. To je takový obrovský gól.
A říkám, je to tam životní styl. Není to úplně jen o podnikání, ale i o celém prostředí kolem toho, co tam vzniká. Je to velmi silně vázané na kraje a na celý stát, který dlouhodobě dělá zásadní podporu a lyžování a vůbec turistický ruch je pro něj zásadní zdroj příjmu v HDP. Úplně jinak se k tomu staví, i v případě covidu, odškodnění, zastropování ceny elektrických energií… Je cítit, že ta země je na lyžování postavená.
Italská lyžařská střediska očekávají první vlnu turistů, sezonu ale ovlivní vysoké ceny energií
Číst článek
Čili tam cítíte mnohem větší podporu ze strany státu.
Ano, a nejen ze strany federálního státu. I kraje mají velmi silné rozpočty a velmi výrazným způsobem podporují cestovní ruch.
Na Slovensku jste si podporu zajistil sám, když jste byl zvolen do zastupitelstva Demänovské doliny, kde máte skiareál.
To je obec, ve které žije 300 obyvatel. Rozpočet má menší než jedno oddělení Tatry Mountain Resort, odsud podporu nemůžeme očekávat. Spíš naopak tam budeme muset něco přinést a najít harmonii.
Byl jste obviňován ze střetu zájmů. Dokázal jste se tomu v Demänovské dolině vyhnout?
Myslím si, že to je zase tak, že kdo chce k tomu dělat nějakou politickou agendu, tak z toho udělá střet zájmů. Realita je ale taková, že je to menší obec, než je Špindlerův Mlýn, která je zásadním způsobem provázaná a žije s tím skiareálem. Je na něm závislá svým způsobem. Tam je třeba najít v tomto soulad.
Nemyslím si, že by někdo chtěl prosazovat v Demänovské dolině věci, které by byly proti obyvatelům nebo vůbec proti celospolečenským věcem, jako třeba kácení národního parku. To se mi často dává za vinu, ale je to utopie. Nikdo si to nedovolí.
Jak už jsem zmiňovala, tak podnikáte, jste politikem na místní úrovni, také hrajete v seriálu policistu. Ve filmech máte epizodní role. Co máte dalšího v plánu?
Tohle je takové moje hobby. Showbyznys. Někdy jsem asi v něm skončit měl, ale osud to zahrál jinak, takže se jako hobby vracím k různým rolím, už ne jen epizodním. Hraju i v jednom bratislavském divadle. Snažím se dělat i podcasty, kde popularizuji tento lyžařsko-turistický byznys. Vystupovat mi nedělá problém.
Neplánujete nějaký úkrok stranou? Třeba v Česku se jeden provozovatel vleků stal kancléřem na Hradě… Možnosti, co dělat, tady asi ještě jsou.
Do české politiky nechci vstupovat, to je takové citlivé téma. Myslím, že slovenských zástupců už tu máte dost.
