Od kabinetu, v jehož čele stojí sociální demokrat, Němci očekávají více reálné sociální politiky, zemi navíc šéfuje slabý kancléř a vládní politika je nesrozumitelná. Profesor politologie Wolfgang Merkel v rozhovoru pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál identifikuje problémy současné německé politiky. „Neexistuje jasná strategie,“ poukazuje. K současným protestům říká: „Je to výraz obecného nepochopení a nepřijetí politického stylu vlády.“

Rozhovor Berlín / Praha 6:00 20. ledna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V Německu už několik týdnů probíhají protesty, především zemědělců. Jaký signál to vysílá vládě Olafa Scholze?
Vysílají přinejmenším dva signály. První se jednoduše týká případu zemědělců, kdy vyjadřují nesouhlas se snížením dotací na naftu a daní na stroje. To je jediná věc, která se týká požadavku zemědělců vůči vládě.

Ale je za tím něco víc. Je to výraz obecného nepochopení a nepřijetí politického stylu vlády. Způsob, jakým se rozhoduje bez předchozí debaty se zemědělci. Což byla mimochodem tradice, že se německé vlády snažily spojit zájmové skupiny dělníků, zemědělců a podnikatelů. Tomu jsme kdysi říkali sociální partnerství. Ale z různých důvodů zaniklo.

Druhým důležitým signálem, který se snaží adresovat: neakceptujeme způsob, jakým děláte politiku, nejsme s tím spokojeni.

Jak na to reaguje společnost, mají zemědělci podporu?
Podpora je poměrně vysoká. Je to zajímavé, zemědělci totiž tvoří méně než dvě procenta pracovní síly v Německu. Přesto jsou zemědělci považováni za ty, kteří tvrdě pracují, živí obyvatelstvo a dodávají mu regionální potraviny. Pro vládu je to poměrně riskantní, protože ví, že musí alespoň do určité míry ustoupit od předchozího pojetí legislativy.

Scholzovy problémy

Vláda Olafa Scholze je zhruba v polovině svého funkčního období a podpora je na 17 procentech, což není ideální. Jste nestraníkem v Komisi pro základní hodnoty Výkonného výboru SPD. Byl jste také politickým poradcem několika sociálnědemokratických vlád v Evropě. Co byste v této situaci poradil?
Rady jsou vždycky problematické. Zaprvé jsem natolik realistický, že si nemyslím, že SPD – stejně jako většina sociálnědemokratických stran nebo téměř všechny sociálnědemokratické strany v Evropě – může znovu nabýt sílu jako před 30 nebo 40 lety. Tyto časy jsou definitivně pryč.

‚Hospodářský vývoj v Německu se vlivem krizí zastavil.‘ Ekonomika se loni propadla o 0,3 procenta

Číst článek

21. století není obdobím a stoletím pro catch-all parties. Řekl bych, že přirozený potenciál sociálnědemokratických stran by mohl být 25 procent, jako tomu bylo ve volbách 2021. Sociální demokraté tyto volby nevyhráli, křesťanští demokraté (CDU/CSU) a Zelení volby prohráli. A proto se Scholz stal kancléřem.

Nicméně ve vládě nevidím to, že by SPD a kancléř vytvářeli jakýsi progresivní a sociálně demokratický obraz vlády. Lidé je nevnímají jako sociální demokraty. Dělají sice nějakou sociální politiku, ale voliči nemají pocit, že podpora z toho plynoucí míří k nim, mají pocit, že podpora jde migrantům. Kancléř Scholz by měl zostřit sociálnědemokratický profil své vlády.

Druhý bod - je kancléřem, má výsadní práva a měl by jich skutečně využívat. V ústavě je napsáno, že kancléř má právo určovat směr politiky a nabízet vodítko. Což lidem chybí. Není to silný kancléř. A v době krize lidé chtějí jasná politická poselství. Musí vidět, že politici na vrcholu nejsou jen silní, ale jsou to schopní „rozhodovatelé“, kteří dokáží prosadit, co je potřeba a ostatní to akceptují.

Třetí problém je, že Olaf Scholz je pro obyvatelstvo nesrozumitelný. Má v sobě jakousi aroganci, která vysílá vzkaz: já vím, co dělám a to mi stačí, když to vím a prostě mi věřte, já to vím. V konkurenčním demokratickém systému tohle nestačí.

Pomohlo by, kdyby SPD vyměnila kancléře?
K tomu jsem skeptický.

Nevidíte ve straně ani žádnou osobnost, která by to dělala lépe?
Nyní máme ministra obrany, který je v úřadě téměř rok a půl. Boris Pistorius má nejvyšší hodnocení ze všech politiků.

Nicméně si myslím, že tohle je klasický projev, který doprovází fakt, že zastává velmi silný proukrajinský názor a víceméně všichni rozumní lidé jsou proukrajinští. On je navíc ještě pro rychlejší dodávky zbraní. To ho ale podle mě tenhle rok dožene, vláda narazí na problémy i v tomto ohledu.

Německo má problémy s rozpočtem. Dosud jsou výdaje na zbraně a obranu Ukrajiny takříkajíc posvátné. Pokud budou rozpočtové problémy pokračovat, už tomu tak nebude. Pak se bude diskutovat o tom, jestli máme vydávat tolik peněz na Ukrajinu. Takové diskuse už se nyní odehrávají ve Spojených státech, ale i v některých evropských zemích. Proto jsem skeptický, zda Pistoriusova podpora vydrží.

Žádná strategie

Jakou strategii současná vláda volí a co by měla udělat pro to, aby se jí dařilo lépe? Vztáhněme to třeba na oblast energetiky, kde by se Německo chtělo přeorientovat na zelené zdroje, v posledním roce jsme byli svědky uzavření jaderných elektráren…
Neexistuje jasná strategie. Jedná se o zásadní kritiku vlády. Nemají strategii. Neměli příliš dobrou strategii, jak nyní reagovat na protesty zemědělců a jak reagovat na stávku strojvedoucích železnic, která trvala několik dní.

Německo je plně závislé na svých sousedech, říká energetik o odstavení posledních jaderných reaktorů

Číst článek

Byli zaskočeni agresí Ruska a Putina na Ukrajinu a reagovali jako téměř většina evropských zemí tím, že omezili dodávky energie a plynu z Ruska. Ale vedla se diskuse, jestli v takové situaci nedostatku energetických dodávek, zda bychom neměli znovu „zapnout“ jaderné elektrárny, které byly všechny zavřené. A Zelení byli proti. Byl by to obrovský konflikt uvnitř vládní koalice, ale řekl bych, že to byl politický krok Zelených vůči jejich velmi specifickému voličstvu. Je to něco jako svatý grál: jsme proti využívání jaderné energie.

Nicméně ani spuštění těch tří nebo čtyř jaderných elektráren, které byly připraveny na případně znovuotevření, by nenahradily ztrátu dovozu energií z Ruska. Vládní politici tedy říkají, že musíme prosazovat zavedení obnovitelných zdrojů energie, tedy větrníků a solární energie.

To ale není záležitost pár týdnů… Přechod na obnovitelné zdroje trvá několik let.
Ano, jistě si to umíte představit, trvá to poměrně dlouho. Navíc vůči tomu existuje opozice v okresech, kde mají větrníky – ne v Berlíně nebo v Hamburku, ale na venkově.

‚Jediná pravá opozice‘

Předpokládám, že tato nespokojenost mimo města, neschopnost vlády komunikovat a vysvětlovat, je jednou z příčin, proč se kabinetu nedaří držet si své voliče. Naopak krajně pravicová Alternativa pro Německo (AfD) v průzkumech veřejného mínění roste, nyní je na svých historických maximech a obsazuje druhou příčku.
Jedna věc je nedůvěra ve vládní koalici, o tom už jsme mluvili. Ale mnoho lidí ani nevěří konzervativní křesťanskodemokratické opozici (CDU/CSU). Přestože i oni mají v průzkumech nárůst, ale ne enormní, ale oproti volbám je to pět až šest procent.

Germany, Forsa poll:

CDU/CSU-EPP: 31% (+1)
AfD-ID: 22%
GRÜNE-G/EFA: 14%
SPD-S&D: 13% (-2)
FDP-RE: 4%
LINKE-LEFT: 4%
FW-RE: 3%

+/- vs. 2-8 January 2024

Fieldwork: 9-15 January 2024
Sample size: 2,504

➤ https://t.co/obOCVirbpF #btw25 #Bundestag #Wahlen pic.twitter.com/TgC9HRDYCC

— Europe Elects (@EuropeElects) January 16, 2024

Úspěch AfD, zejména zatím v průzkumech, a obávám se, že i pro zemské volby v roce 2024, je mezera v reprezentativnosti zavedené demokratické strany. Křesťanskodemokratická strana, konzervativní strana v Německu, se za kancléřky Angely Merkelové posunula do středu stranického systému. Posunuli se do středu a nechali otevřený poměrně velký politický prostor na pravici.

A to byl moment, kdy malá, ospalá strana profesorů práv a ekonomie, která v roce 2013 založila AfD, mohla takovou stranu založit. Pak přišla migrační vlna v roce 2016 a zde se AfD úspěšně prezentovala jako jediná opozice.

AfD se tedy obrazně řečeno vklínila mezi ty dvě dominantní německé strany CDU a SPD?
Do jisté míry si monopolizovala roli opozice vůči zavedeným stranám. Ty ztratily na zastoupení. Sociálnědemokratické straně a křesťanskodemokratické straně se dříve říkalo Volkspartei, vy to možná znáte spíš pod terminologií catch-all party. Tyto strany rostly všude. AfD má nyní docela monopolizované postavení jakožto jediné pravé opoziční strany a tak získává hlasy.

Němečtí farmáři se cítí opomíjení, říká novinář. Jejich protesty se radikálům nepovedlo zneužít

Číst článek

A když jste říkal, že AfD získávala hlasy díky migrační krizi, benefitují také z protestů zemědělců?
Ani ne. Snažili se na toto protestní hnutí zareagovat a svým způsobem se do něj zapojit. Ale byly s nimi pouze malé skupinky radikalizovaných zemědělců, které nejsou organizováni v běžném sdružení zemědělců. Takže se jim to příliš nepodařilo, to je třeba říci.

Ale po té migraci v roce 2016 zasáhl společnost koronavirus, kterého se poměrně úspěšně chopili.

Ne že by se všem lidem líbila xenofobní a rasistická politika AfD, ale opět to byla jediná opoziční strana vůči koronavirové politice. Ta měla z demokratického hlediska, řekl bych, docela dost problémů. Takže se jim podařilo využít tohoto protestu.

Do jisté míry se jim daří kapitalizovat skeptické hlasy proti klimatické politice. Takže ten argument zní: ano, možná dochází ke změně klimatu, ale tohle dělá vláda až příliš. A máte poměrně konzistentní část populace, která si myslí něco podobného. Ne že by byli tak moc proti myšlence, že dochází ke změně klimatu, ale myslí si, že Německo nemůže udělat příliš mnoho.

Živná půda pro AfD

Ať už mluvíme o migraci, covidu nebo klima politice, jsou to všechno globální výzvy, na které vlády nějak reagují. Jaká by byla odpověď AfD? Co nabízí?
Nenabízí nic. Ale nevládnou a to je důležité. Nevládnou v dobách extrémní kumulace krizí. Mluvili jsme o migraci, klimatu, pandemii, rozpočtu, válce na Ukrajině – a to jsou všechno problémy, které nemůže vyřešit pouze federální vláda, potřebují spolupráci s ostatními státy.

PRŮZKUM: AfD by volila třetina východních Němců. ‚Jejich vzestup je celoněmecký jev,‘ říká expert

Číst článek

A je to také dlouhodobý boj proti těmto zásadním problémům. Takže to, co bude v nejbližší budoucnosti, je, že vláda tyto problémy nemůže vyřešit. Tyto problémy zůstanou.

Radikální opozice obvinila vládu, že není schopna problémy řešit. A to bude živit protesty AfD v dalších letech.

Neměli bychom zapomínat, že Německo vůbec není ojedinělý případ. Téměř ve všech nebo v 80 procentech evropských zemí máte silná pravicově populistická hnutí. Když se podíváte do Francie, do Itálie, samozřejmě do bývalé polské vlády a tak dále.

Je Německo v něčem výjimečné?
V Německu je rozdíl v tom, že je to jakýsi pozdní příchod a nástup pravicových populistů. V Německu to bylo ještě do roku 2015 silné tabu kvůli naší strašlivé barbarské minulosti s nacistickým režimem a zejména holocaustem. Takže tam bylo jasné, že pro takovou pravicovou stranu, jako je AfD, nemůže být prostor. A toto tabu bylo v roce 2016 do jisté míry prolomeno. Nazval bych to jakousi pozdě přicházející normalizací nebo evropeizací Německa.

Už to není skutečné tabu. Je to tabu mezi politickými elitami, AfD nemá koaliční potenciál. Ale ve společnosti je to vnímáno jinak.

Anna Urbanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít