„Green Deal se dotkne každého.“ Analytik vysvětluje, o čem je stěžejní dohoda téhle generace

Brusel 6. května 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Green Deal spolu s migračním paktem patří určitě mezi hlavní témata v kampani před letošními evropskými volbami, volbami do europarlamentu. Migrační pakt už jsme rozebírali ve Vinohradské 12 minulý týden, tak teď Green Deal. Proč budí takové vášně? 
Je to hlavně z toho důvodu, že se dříve či později dotkne každého z nás. Dotkne se toho, jak bydlíme, jak cestujeme, zda si třeba budeme moci v budoucnosti dovolit auto, zda si budeme moci dovolit zaplatit účty za elektřinu, mít čím topit atd. Takže logicky to vyvolává množství otázek a také oprávněných obav. Politici, a těžko jim to asi vyčítat, nabízejí mnohem častěji ještě více dalších otázek a schválně často ještě přikládají pod kotel emocí. Zvláště teď, kdy je před volbami do Evropského parlamentu a vidíme, jak vypadá rozložení populace, pokud jde o názory na EU a na Green Deal, se spíše snaží svézt na vlně obav, než že by nabízeli odpovědi a řešení.

Jak přikládají pod euro kotel, si můžeme sami poslechnout. Lídryně kandidátky opozičního ANO do voleb Klára Dostálová mluví v souvislosti s Green Dealem o zeleném šílenství:

Lídr kandidátky vládního SPOLU Alexandr Vondra zase popisuje Green Deal jako tragédii:

I když trojka kanditátky SPOLU Luděk Niedermayer upozorňuje, že odložení Green Dealu by nám ekomicky neprospělo:

Petr Mach, lídr eurokandidátky SPD a Trikolory říká, že chtějí Green Deal zrušit, protože kvůli němu zdražují energie:

Danuše Nerudová, lídryně kandidátky Starostů, zase tvrdí, že rušit Green Deal nedává smysl. Podle ní to není žádná hrozba:

Co si z toho má vzít volič?
Nezávidím voličům, kteří si z toho mají vzít něco hmatatelného. Asi není náhodou, že právě citované hnutí ANO a ODS cílí na voliče, kteří nejsou úplní zastánci dekarbonizace a často ani ne Evropské unie. A také jsou to voliči, kteří současně nejsou příliš disciplinovaní, pokud jde o účast při evropských volbách. Takže zejména hnutí ANO se snaží zvedat taková témata, která budí emoce a vášně, aby jejich naštvaní voliči přišli a ten hlas tam dali. Takže to bych vnímal prostě jako běžnou součást volební kampaně. Tak se chovají všichni politici.

Snad jenom dvě poznámky, jestli můžu. Pokud někdo slibuje v předvolební kampani, že se Green Deal zruší nebo že toho je možné dosáhnout, tak si troufám říci, že to je nesmysl a že takový politik lže.

A co opraví? To tvrdí Piráti.
Opravit, to už je možná jiná. Ale je potřeba si uvědomit, že Green Deal není výmysl úředníků z Bruselu. Green Deal si přeje většina členských států a je to závazek, ke kterému se připojila i ČR. Takže mimochodem, i kdybychom vystoupili z Evropské unie, tak stejně bychom byli nuceni nějakým způsobem dekarbonizovat. Jediný rozdíl by byl v tom, že by nám z té EU nepřitekly ty stovky miliard na to. Museli bychom to zaplatit ze svého.

Pardon, ještě než dojdeš k té druhé poznámce, připojili jsme se ústy nebo deklarací, kterou posvětil Andrej Babiš z ANO, který ale říká, že nic nepodepsal a naopak říká, že všechno to ošklivé, co Green Deal představuje, způsobila vláda Petra Fialy. Já ne, já jsem se připojil k deklaraci.

Držel jsem pero, ale nepodepsal. On se opravdu technicky pod nic nepodepsal. Bylo to zasedání Evropské rady. Já jsem na něm tehdy osobně byl přítomný, dlouho se o tom jednalo a opravdu nic nepodepsal. Prostě souhlasil.

Se snižováním emisí v Evropě…
Tam se rozhoduje takovým způsobem, že se jedná a jedná se do té doby, dokud nejsou všichni premiéři, kteří sedí za tím jednacím stolem, pro. A on pro byl, a to z toho důvodu, že pochopil tu realitu. Česko opravdu nemá jinou alternativu než dekarbonizovat. A Evropa také ne a není v tom sama. Mimochodem, dělá to celý celý vyspělý svět. Dělá to dokonce i Čína, největší světový znečišťovatel. Je to prostě světový trend. Není to tak, že Evropa dělá něco a ostatní ne, jak se tady často mylně říká. Takže je to realita a teď jde o to, jak to udělat. A tady už se můžeme jistě relevantně bavit o tom, zda by se něco nedalo udělat jinak než doposud.

A promiň, předtím jsem tě přerušil – ta druhá poznámka k té politické rovině?
V politické rovině to nemá alternativu. Ani odchod z Evropské unie by nebyl alternativou, protože krom toho, že bychom dramaticky zchudli a byla by to geopolitická katastrofa pro Českou republiku, tak bychom si nepomohli, protože pokud bychom chtěli dále obchodovat s těmi ostatními, pak bychom museli plnit stejné podmínky, jinak bychom konkurovali neférově. Takže jiná cesta prostě není.

Green Deal ve dvou větách

Říkal jsi, že dříve nebo později se Green Deal dotkne každého z nás. Vzpomínám si na průzkum agentury STEM z podzimu roku 2022, kdy ten průzkum zjistil, že 9 z 10 Čechů a Češek netuší, co Green Deal pořádně je, nebo o něm ví velmi málo. Pojďme to zkusit napravit. Co je Green Deal? A prosím, vysvětli to, jako kdybys to vysvětloval dětem ve školce.
Děkuju pěkně. Mám malé děti a přemýšlel jsem, jak bych jim to asi vysvětlil a musel jsem kapitulovat, protože to není úplně jednoduchá záležitost.

Nejde to říct ve dvou větách?
Je opravdu potřeba, aby si všichni uvědomili ten kontext, v jakém se to odehrává. Že to není zvůle někoho, kdo se snaží zachránit svět. Je to prostě realita, kterou musíme řešit. A vidíme to všude kolem nás. Vidíme, jak nám po léta dramaticky schnou lesy. Teď jsme měli v dubnu rekordní teploty.

To znamená, je to balíček opatření reagujících na klimatickou změnu?
Je to balíček opatření reagujících na Pařížskou dohodu. Tam už to právě začíná, kdy se doslova všechny státy světa zavázaly, že s tím budou něco dělat a budou snižovat své emise tak, aby snížily tempo oteplování. Ne, aby ho zvrátily, ale aby se tempo oteplování, které tak jako tak nastane, se alespoň trochu snížilo, abychom to byli schopni zvládnout. Takže jde o to jednak snižovat emise a snižovat tempo oteplování, ale také se adaptovat, protože tak jako tak ty změny budou a bude to stále horší. Takže je to kombinace obojího. V první části Green Dealu to jsou cíle zejména pro nejbližší roky, ne až do toho roku 2050. Ty nastartují ty nezbytné změny, které prostě nastat musí. Jestliže platí, jak se Česká republika zavázala, že do roku 2050 dosáhne klimatické neutrality, tak je prostě logické, že nebude možné v roce 2050 třeba dál jezdit v autech, která vypouští emise. Není možné, abychom dál topili uhlím, a aby na tom z velké části běžela česká energetika. Takže to jsou prostě logické věci, které musí nastat. To opět je důsledek reality, ne zvůle nějakého úředníka.

To znamená, že je to balíček opatření, na kterém se v Evropské unii shodly všechny státy, a který reaguje na Pařížskou dohodu, která nás zavazuje ke snižování emisí v reakci na klimatickou změnu do nějakého roku? 2050?
Dohodly se na tom členské státy a europoslanci, ty bych z té rovnice nevynechával, ti jsou v tom důležitým hráčem. Bez nich se to neobejde a neobešlo. A samozřejmě ten výsledek je potom důsledkem jednotlivých kompromisů, které tam musely nutně nastat. Proto se samozřejmě v dílčích detailech mnohé nelíbí mnohým, ale o tom se dá jednat. To už je možné třeba v příštím legislativní období měnit, ale ten směr, ten je prostě daný, na tom se už nic nezmění.

Takže dekarbonizace?
Dekarbonizace, ošklivé slovo.

Do roku 2050?
Do roku 2050, kdy by Evropa měla být klimaticky neutrální, což neznamená, že nebude možné vypouštět žádné emise, ale budeme jich vypouštět jen tolik, kolik jsme schopní současně z atmosféry dostat jinými opatřeními, třeba sadbou lesů.

Kde se na toto berou peníze? Třeba na tu sadbu lesů?
To je všechno součástí té dohody. Berou se na to peníze v evropském rozpočtu a jsou to obrovské peníze. Česká republika i tím, že tady máme v Moravskoslezském kraji, v Karlovarském uhelné regiony, tak dostane ohromné prostředky, na které by jinak nedosáhla. A důležitá věc – to je to na nás, jak ty prostředky utratíme. A tady vidíme, mimochodem na to máme i aktuální výzkum, že Česko trochu naráží na omezenou kapacitu státní správy tak ohromné peníze v tak krátkém čase smysluplně utratit. Tedy aby se neutratily jenom proto, abychom si to mohli škrtnout někde v nějakých tabulkách, ale aby z toho opravdu byla ta přidaná hodnota, kterou pocítí obyvatelé daného regionu.

To znamená, že my získáme z EU peníze na to, abychom snižovali emise v ČR.
Nejen to. Jsou to peníze, které pomohou těm regionům v tom připravit se třeba na jiný typ průmyslu, na jiný typ ekonomické výroby, protože tím, že se těžba bude nadále utlumovat až v České republice skončí, tak se tam prostě bude muset leccos změnit. Jsou to peníze, které by měly v důsledku pomoci spotřebitelům, těm koho se to dotkne. Domácnostem, lidem, kteří budou časem jezdit v elektromobilech, aby pro ně byly dostupnější, aby ty změny byly zvládnutelné. A v praktické rovině to už vidíme – v Česku jsou velice oblíbené ty kotlíkové dotace. To není nic jiného než přeložené evropské peníze do České republiky s hezkým názvem tak, aby bylo pochopitelné, k čemu to je. Podobně ten slavný program Oprav dům po babičce. V rámci Zelené dohody na nás dopadne ohromné množství povinností, které se týkají energetické efektivity budov, tedy zateplování, výměny oken atd. Tím bude muset projít opravdu velká spousta budov. Bude to stát obrovské peníze a Evropa opět nabízí takto na stříbrném podnose prostředky na to, aby to stát jako Česká republika zvládl.

Když jsi mluvil o těch uhelných regionech a to souvisí s tou transformací energetiky do budoucna, tak debata o Green Dealu v Česku se často soustředí na otázku, jak drahé budou energie, až se to všechno začne dít.
To se mě ptáš? To nemůžu vědět.

Odejdeme od uhlí, přejdeme asi víc na jádro, na obnovitelné zdroje energie… nebo s čím počítá Green Deal?
Možná je potřeba něco vyjasnit. Green Deal nezdražuje energie jako takové. Green Deal opravdu zdraží energie vyrobené z těch zdrojů, které produkují emise z uhlí, z ropy. Takže pokud si někdo nevymění kotel, jak by měl, tak bude muset čekat, že se mu to výrazně prodraží. Čili časem si asi udělá každá domácnost logickou kalkulaci, že se jim nakonec vyplatí investovat do lepšího kotle anebo do tepelného čerpadla, do něčeho podobného. Pokud budeme mít čisté zdroje, tak Green Deal nic nezdražuje. Ale problém je v tom, že česká energetika stále do značné míry stojí i na těch špinavých zdrojích.

Energetický mix v České republice ještě stále hodně spoléhá na uhlí. A to by se mělo do budoucna proměnit.
Stále to tak je. Už jsou samozřejmě plány, jak se nakonec postupně zbavit uhlí úplně – stejně jako jinde v Evropě, třeba jako to má Německo. Ale stále do značné míry na to uhlí spoléháme. Třeba teď, když se podívám do mojí oblíbené aplikace, kterou mám v mobilu, tak aktuálně Česko vyrábí většinu energie z jádra a hned na druhém místě je právě uhlí a až s velkým odstupem je na třetím místě solární energie. Dnes je hezky, svítí sluníčko, takže to jde. Ale bez toho uhlí bychom se zatím neobešli.

Jádro bude dočasně také řazené mezi ty zdroje, ze kterých bude možné čerpat energii? Máme tu dostavbu Dukovan, bavíme se o dostavbě Temelína…
Pokud jde o jádro, tak Česko spolu s Francií vyhrálo důležitou bitvu, kdy to po dlouhou dobu opravdu s jádrem nevypadalo vesele. Ale teď když mluvím s úředníky z Ministerstva průmyslu a s lidmi, který se v tom byznyse pohybují, tak všichni říkají, že už vnímají, že se to naprosto zlomilo. Velmi tomu pomohla válka na Ukrajině, kde se v plné nahotě ukázalo, jak moc jádro vlastně potřebujeme. Je to opravdu bitva, která je vyhraná. Jádro je naprosto plnoprávným zdrojem jako obnovitelné zdroje energie a myslím si, že bez něj se v zemích jako Česká republika vlastně nemůže ta dekarbonizace odehrát. Alternativou by bylo, že by se Česko stalo naprosto závislé na dovozu energie ze států třeba na jihu Evropy, kde to svítí více.

Zmizí konkurenceschopnost českého průmyslu?

Obejdeme se ale bez uhlí – s tím Green Deal počítá. Nesníží to konkurenceschopnost českého průmyslu?
Nemyslím si. Tam jde o to, že český průmysl je obecně energeticky náročný a energie tam je velká neznámá. Jde o to, že ceny asi budou dlouhodobě stoupat, takže je potřeba se spíš zamýšlet nad tím, jak zvládnou tu dekarbonizaci v průmyslu, abychom konkurenceschopnost neztratili. A tady bohužel Česko, nebo obecněji Evropa, táhne poněkud za kratší konec. Ostatně i příslušné svazy, které zastupují zájmy firem, si dlouhodobě stěžují, že doplácejí na to, že vyšší energie v Evropě snižují celkovou konkurenceschopnost jinde v Evropě. A platí to i uvnitř toho vnitřního trhu. Zvláště v krizových letech, kdy v některých zemích jako je třeba Německo měly firmy výrazně lepší podmínky než firmy tady v Česku, což opět podkopává naši konkurenceschopnost. Takže to je dlouhodobý problém, který je potřeba řešit.

A toto je v Green Dealu zohledněné? Přistupuje ke státům rozdílně? Protože každý stát má zaměřený průmysl na něco jiného, jinak je na tom v tuto chvíli s dekarbonizací. Dokáže toto Green Deal zohlednit, anebo prostě šmahem vezme celou střední a východní Evropu a řekne si tak, teď se to změní pro všechny naráz?
Zelená dohoda není návod k použití, ve kterém by bylo po bodech určeno, co přesně se musí udělat. Jsou to logické legislativy, které jdou za tím cílem (což je rok 2050) po jednotlivých sektorech a velmi technicky to upřesňuje, co se musí stát, aby to bylo realizovatelné. Ale samozřejmě v každém státě to bude na nás, jak si s tím poradíme, jak se s tím popasujeme. Není to tak, že by nám Evropská komise neustále koukala pod ruce a říkala, jak to má být. Tam jde o to, aby se podařil ten cíl.

To znamená: tady je balík peněz, tady je deadline a teď máte 25 let na to, abyste dosáhli toho, co po vás chceme.
Zas tak jednoduché to také není. Je to samozřejmě technická legislativa. Asi by nebylo úplně záhodno se do toho pouštět. Ale kdybychom vzali ten známý příklad s tím tzv. zákazem aut se spalovacím motorem…

Ujíždí nám vlak reality?

Rok 2035 – zákaz prodeje nových aut se spalovacími motory v Evropské unii.
Nových aut – to je potřeba podtrhnout, jde o ten rok 2050. Logika je taková, že zvláště v Česku je průměrná doba, po jakou používáme nově koupené auto, poměrně dlouhá, takže když se v roce 2035 přestanou prodávat nová auta, tak na tom trhu stále ještě dlouho budou.

Průměrný věk automobilů v Česku je 15 let.
Přesně, takže to akorát vyjde zhruba do toho roku 2050, že polovina aut by už měla být vyměněná. Ale nikdo nikomu auta brát nebude. To v té legislativě nikde není. Ale navazuje to na něco, co se děje dlouhodobě. Automobilky musí plnit nějaké průběžné cíle a musí je plnit už teď – i v tom, jaká auta prodávají. Jsou na ně kladené poměrně přísné nároky a toto jim dá důležitou perspektivu, trajektorii, kterou potřebují. Naopak to vzešlo do značné míry z jejich poptávky, protože vidí, že se tady mnoho mění a pro ty automobilky je naopak klíčové vědět, co se bude dít v roce 2050, v roce 2035, aby když teď investují si mohly spočítat, zda se jim ta investice vůbec vyplatí. Takže potřebují dlouhodobý výhled a tady tu právní jistotu jim v této oblasti Green Deal dává.

Ale co je potřeba poznamenat, tak my se stále bavíme o té regulaci a trochu nás míjí realita světa. Toto dělají všichni na světě. A když se teď podíváme na to, jaká jsou nejprodávanější auta, že čínské elektromobily jsou levnější než naše české evropské spalováky, tak se obávám, že nám ujel vlak konkurenceschopnosti ne kvůli regulaci, ale kvůli té realitě. My se pořád bavíme o tom, jestli ta pravidla mají vypadat tak nebo onak, ale úplně nám ujel vlak té skutečné reality.

Green Deal straší i zemědělce

Z osobní automobilové dopravy pojďme k zemědělským strojům. Ne nutně k elektrotraktorům, ale protesty zemědělců související s Green Dealm jsme viděli v ulicích velkých českých měst i těch evropských v posledních měsících často. Často se tam objevovaly také transparenty, na kterých byl i Green Deal. Proč? Proč zemědělcům vadí Green Deal? Je to něco, co jim velmi zasáhne do jejich každodenního života?
Jak jsem říkal, dotkne se to všech a dotkne se to samozřejmě i zemědělství. Zatím se ho to tolik nedotklo, ale už to je pro zemědělce docela citlivé téma. A nastává tady poměrně zlomová chvíle kdy Evropská komise daleko více hledí na to, co ty změny v praxi budou znamenat – a myslím, že je chyba, že se toto nestalo o něco dříve. Není to tedy jen v oblasti zemědělství, je to i v oblasti konkurenceschopnosti jako takové, i v oblasti průmyslu. Ale zrovna v oblasti zemědělství budou ty změny citlivé a jedna z těch věcí, na kterou si farmáři stěžují je, že na ně příliš narůstá dohled úřadů, kontroly, vyplňování papírů atd.

Byrokracie…
Byrokracie. A to je něco, co Green Deal hodně provází. A nejenom Green Deal, obecně evropskou regulaci. I přesto, že když sledujeme dlouhodobý trend, tak regulace spíše ubývá. Už za předchozí Evropské komise byla zásada, že už nebudeme dále regulovat záchodové splachovací mísy nebo něco podobného a budeme se soustředit na ty velké věci. Množství legislativy opravdu ubylo, aby se Evropa nezabývala každým nesmyslem, ale jenom tím, co je opravdu potřeba. Ale přesto narůstá počet byrokracie, který dopadá na podniky. Nedávno jsem měl možnost mluvit s jedním z nejvýše postavených úředníků v institucích a ten říkal, že si to vlastně sami neuvědomili a teď teprve vidí, kolik toho reportingu opravdu je, kolik papírů musí firmy (a nejenom firmy) nesmyslně vyplňovat. Takže teď se naopak v tom příštím pětiletém období bude Evropská komise snažit podívat na to, jak administrativy ubrat, jak ulehčit firmám a také zemědělcům v tom, aby toho nemuseli dělat tolik.

Často zmiňovali i to, že část jejich políčka, které obhospodařují, musí nechávat ležet ladem, pro obnovu, kvůli biodiverzitě. Na to si také často stěžovali…
To jsou věci, které třeba na západ od nás (třeba v Rakousku) běžně fungují a nečiní to tam žádné problémy. Protesty zemědělců vypadaly různě v různých zemích a požadavky byly také různě relevantní. Zvláště na Západě šly po těch věcech, které se opravdu dají změnit, jako je třeba ta byrokratická zátěž, a kde ta komise šla naproti a nabídla možnosti, jak to napravit. Ale tady v tom našem českém rybníčku mi přišly ty protesty trochu mimo realitu a často směřovaly k tomu – pojďme to celé zrušit, vždyť je to nesmysl – což nedává smysl, jak jsme si říkali. To se prostě nestane. A když s takovými požadavky český zemědělec přijde do Bruselu, tak se s ním nikdo nebude bavit, protože o tom se nedá bavit. To je nesmyslný požadavek. Kdyby ten požadavek byl opravdu realistický a týkal se něčeho, čeho se dosáhnout dá, tak mu tam naopak sluchu jistě dopřejí. Ale takto se prostě vyjednávat nedá.

Řekni mi na závěr nějakou největší dezinformaci týkající se Green Dealu, kterou musíš lidem vysvětlovat .
Těch je tolik. To je opravdu těžké vybrat jednu. Teď nedávno třeba běželo, ale to jedna z mnoha, že se zakážou kotle.

Plynové?
Plynové kotle, což je zase trochu jinak a vždycky je potřeba to dát do kontextu. V té legislativě je opravdu napsané, že by státy měly přijít s plánem, jak se postupně se plynové kotle ne přímo zakážou, ale jakým způsobem nastane v domácím vytápění ta změna, aby tam ty kotle nebyly. Zavazuje to stát, aby takový plán připravil, ale nezavazuje to domácnosti, aby se těch kotlů zbavily. Nebude tu chodit žádný policajt, který by kontroloval lidi, jestli mají takový nebo jiný kotel a nebude je za to zavírat do vězení. Ale vytváří to tento dojem a politici k tomu rádi přispívají, protože se tady ta debata odehrává v příliš zkratkovité emotivní podobě. Málo se bavíme o tom, že to opravdu bude náročné, o tom, jak toho docílit, aby to bylo sociálně i technicky přijatelné… protože to budou ohromné změny, to nikdo nepopírá. Bude to trvat dlouho, dotkne se to každého a nebude to jednoduché. Ale bohužel chybí málo ochotných nabízet to skutečné řešení. A to řešení se z Evropy nabízí. Samozřejmě bude jistě potřeba v tom příštím období mnoho změnit, o tom budou volby, o tom si budeme povídat – jak posílit konkurenceschopnost. Když se rozhlédneme kolem Evropy, tak jak jsem říkal, vidíme, že vlak té reality prostě Evropě utíká a není to tím, že bychom regulovali příliš nebo málo. Je to prostě proto, že se svět odvíjí strašně rychlým tempem a my nestíháme.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: TV NOVA, Prima, CNN Prima News, YT Conseq, ČT, facebookový účet Andreje Babiše.