Děti zbytečně chodí na nematuritní obory, i když mají na víc, říká sociolog Prokop
Od začátku února můžou rodiče, respektive zájemci o studium na středních školách podávat přihlášky. „Tři školy na výběr je málo, v zahraničí jich je pět. Ztrácí se tak nutnost taktizovat,“ říká sociolog Daniel Prokop ze společnosti PaQ Research v pravidelném pořadu Českého rozhlasu Život k nezaplacení.
Vláda rozhodla o posílení rozpočtu školství o čtyři miliardy, což oznámil ministr školství Mikuláš Bek (STAN). Peníze můžou řešit podfinancování nepedagogických pracovníků. Myslíte, že čtyři miliardy budou stačit?
Nebudou. Nepedagogičtí pracovníci mají velmi nízké platy a aby to nebylo úplně osudné, tak je třeba udržet nebo přidávat financování. Zároveň je nutné trochu zlepšit řízení školství, protože pokud ho máte rozpadlé do 2500 obcí zřizujících školy, kterých je 4500 a řada z nich má 25 až 50 žáků. Jde i o malotřídky a zbytkové školy, kam už nikdo hlásit děti nechce. Podle mě pro udržitelnost financování musíme omezit fragmentaci, roztříštěnost do obrovského počtu zřizovatelů, obrovského počtu malých škol apod.
‚Děti zbytečně chodí na nematuritní obory, i když mají na víc,‘ říká sociolog Prokop
Od 1. února můžou rodiče, respektive zájemci o studium na středních školách podávat přihlášky. Co tam bude nového?
Nově se dá přihlašovat elektronicky a nově tam jsou tři přihlášky místo dvou. Navíc se zavádí i doporučovaný systém odloženého přijetí, který navrhoval třeba i Daniel Münich a IDEA. To znamená, že by se žáci měli dostat na preferovanou školu, a v případě, že žáci v přijímacích zkouškách nedosáhnou výsledků pro přijetí, půjdou na druhou, případně na třetí.
Problém je v tom, že aby tohle fungovalo, tak by měly být na výběr víc než tři školy. U tří škol pořád budete taktizovat, jakou máte šanci se tam dostat. V ideálním systému byste taktizovat nemusel. Na první místo si dáte super školu dle vašeho výběru, kde máte šanci dejme tomu dvacet procent, a potom máte dost dalších výstřelů, abyste měl jistotu, a na to potřebujete podle zahraniční minimálně pět škol.
Vláda schválila další čtyři miliardy pro ministerstvo školství. Většina půjde do regionálního vzdělávání
Číst článek
A proč to tak není? Školy v Česku si dělají vlastní přijímačky, a když jich děláte pět, tak je to administrativně velmi náročné. Muselo by se dělat na všech pět škol vlastní přijímací řízení k jednotným přijímacím zkouškám. Šlo by to opravit tím, že jednotné přijímací zkoušky by probíhaly jako v řadě případů v zahraničí ne na středních školách, ale na základní škole.
Napíšou je zároveň všichni žáci, takže se vyvarujete vlivu méně vzdělaných nebo méně aspirujících rodičů, kteří vás na danou školu ani nepošlou. Následně se rozřadí mezi střední školy, které by přijímačky nemusely organizovat a udělaly by si pouze vlastní. Tím by se celý proces zjednodušil, šlo by tam dodat víc přihlášek na víc škol a snížila by se nutnost taktizovat ze strany rodičů a žáků.
Jak se liší střední školství v jednotlivých regionech České republiky?
Máme málo maturitních všeobecných oborů, to znamená gymnázia a lycea. Jednak jich máme téměř nejméně v Evropě a za druhé v Česku funguje absurdní systém: na vysoké školy jde kolem poloviny ročníků, který předchází segment všeobecných škol, které mají být příprava na vysoké školy a který je výrazně menší.
U staveb je třeba revoluce, ne evoluce. Pro studenty zaveďme vratné granty, radí ekonomové z NERV
Číst článek
Jako bychom ten trychtýř utáhli a potom roztáhli. Takové trychtýře moc nefungují. Trychtýř se má omezovat postupně a v Česku ho utáhneme už ve středním školství. Tudíž je potřeba rozšířit obory, které připravují žáky na vysokou školu, protože ti, kteří projdou tím odborným školstvím, tak jdou občas také na vysokou školu, ale mají výrazně horší úspěšnost.
Počet středních škol s maturitou, gymnázií a lyceí nebo i odborných škol s maturitou v mikroregionech se obrovsky liší. Jsou regiony, hlavně v pohraničí, které mají mírně podprůměrné výsledky, ale extrémně nepřístupné střední školy s maturitou. Děti by většinou musely překonávat obrovské dojezdové vzdálenosti. Zbytečně tak chodí na nematuritní obory i ti, kteří by měli na to jít na maturitní obor a na vysokou školu. Tím ztrácíme potenciál ve vzdělávání.
Bere se v potaz, co od střední školy chtějí rodiče a co chtějí žáci?
Podle mě se bere v potaz, co chce aktuální trh zaměstnavatelů, ne ten za deset, dvacet let, který bude jiný. Na to děti připravujeme. Když například David Greger, český odborník na vzdělávání, dělal výzkum ve Středočeském kraji a v Praze, tak takřka všichni rodiče i žáci chtějí, aby děti šly na maturitní obory, a jejich nabídka naprosto neodpovídá té poptávce.
Jak zavádět návrhy Národní ekonomické rady vlády? Jak rozhýbat trh s bydlením? Celý rozhovor se sociologem Danielem Prokopem si můžete poslechnout v audiu nahoře v článku.
