Výkony muslimských sportovců může ovlivnit půst, který musí podle tradic držet
Sport versus víra. I tohle dilema se řeší nečekaně často na londýnských letních olympijských hrách. Psychicky může víra olympionikům pomoci. Nošení náboženských symbolů a dodržování rituálů jim ale může situaci pořádně zkomplikovat.
Olympijské hry a ramadán, muslimský postní měsíc, se časově překrývají jednou za 44 let. Letos se to ke smůle islámských sportovců zrovna stalo.
Fotbalisté Spojených arabských emirátů asi pro úvodní porážku s Uruguayí hledali oficiálně jiné příčiny, ale jedno nemůžou popřít, drtivá většina týmu dodržuje půst a to se na výkonu muselo projevit.
Mohamed Sbihi je prvním britským olympijským veslařem z řad praktikujících muslimů. Půst během ramadánu a nesmírně tvrdý sport, při kterém veslaři během každodenního tréninku spálí přes 6000 kalorií, prostě nejdou dohromady.
O konfliktu mezi olympijskými hrami a arabským ramadánem mluví zpravodaj ČRo Jiří Hošek
„Půst nedržím, bylo to moje osobní rozhodnutí po dohodě s rodinou. Informoval jsem o tom svoje trenéry. Podobné to bylo i v přípravě. Nechtěl jsem ohrozit svoje šance dostat se do olympijské posádky,“ vysvětluje svůj přístup Sbihi.
Podobně to vidí palestinský judista Mahír abú Rmejlá. Ten argumentuje tím, že na OH nereprezentuje sám sebe, nýbrž celý národ. Po návratu z her ale prý půst dožene.
Prominentní britský islamista Mizanur Rahmán volal po bojkotu londýnských her ze strany muslimských zemí. Argumentoval jednak časovou kolizí s ramadánem a pak také údajným zabíjením muslimů v iráckém a afghánském konfliktu.
Některé muslimské země ale s londýnskými hrami spojily určité uvolnění dosavadních pravidel. Katar a Brunej tak do svých týmů poprvé zařadily ženy.
Rychlý olympijský bazén svědčí i české znakařce Simoně Baumrtové
Číst článek
„Doufám, že to po olympiádě inspiruje další dívky mojí generace i mladší k tomu, aby začaly sportovat. Měly by žít svůj sen a dělat takový sport, jaký chtějí,“ vzkazuje katarská olympijská plavkyně Nada Arakdžíová.
Rozhoupala se dokonce i Saúdská Arábie, která umožnila start jedné atletce a jedné judistce. Ta se tady dostala do titulků, protože jí nepovolili nastoupit na tatami s tradiční pokrývkou hlavy. Důvody prý nebyly náboženské, ale hlavně bezpečnostní.
