„Vytuneloval fašisty, zasel strach.“ Sociolog vyhlíží „další ztracené roky“ s Ficem

Mečiar, Mečiar, Mečiar, Fico, Fico, Fico, Fico, Matovič a zase Fico. Deváté volby v novodobé historii Slovenska a jen tři vítězové. Co teď po malém chaotickém experimentu s Igorem Matovičem u Slováků zvítězilo? Jistota, nebo strach z nejistoty? Na slovo strach se ptám záměrně.
Myslím, že jsou to obavy z budoucnosti. Robert Fico vyhrál z několika důvodů, ale jeden z nich je určitě ten, se kterým jste začal. Podařilo se mu ve společnosti rozšířit obavy z budoucnosti, z různých faktorů, ať už jde o migraci, strach ze Západu a vměšování do vnitřních záležitostí Slovenské republiky, nebo kulturní vliv liberální západní Evropy na tradiční Slovensko. Tato společnost je skutečně naplněná obavami. Je to vidět na tom, jak se Slováci – tady se odvolávám na průzkumy veřejného mínění – bojí západních hodnot, Ameriky, i samotné Evropské unie, migrantů, LGBT+. Bez ohledu na to, co to je, vidíme, že společnost je naplněna strachem. Jenomže ten do nich někdo zasel. Robert Fico prostě a jednoduše sklidil plody, které jsou výsledkem posledních let.

Tyto obavy tedy stojí za velkým comebackem Roberta Fica? Ptám se proto, že jeho strana Smer byla před několika lety na odpis.
To je jeden z důvodů. Druhým důvodem samozřejmě je, že se židle demokratických stran pod vlivem pandemie, začátku války na Ukrajině, inflace, rostoucích cen a tak dále otřásly v každé zemi Evropské unie. Vše mělo svůj dopad. V případě Slovenska to byl i extrémně chaotický styl vlády Igora Matoviče, který v tomto smyslu, i když si to nechce připustit a velmi se kvůli tomu zlobí, bohužel celou dobu Robertovi Ficovi dláždil cestu k moci. Je ale také potřeba říci, že je návrat Roberta Fica v něčem zasloužený. Říkám, že si to zasloužil, protože si to oddřel. Postavil kampaň na velmi dobré znalosti slovenského obyvatelstva, a velmi dobře čte průzkumy veřejného mínění. Přečetl si, jaká je objednávka a tu prostě naplňoval. Podařilo se mu vytunelovat slovenské fašisty, ale za cenu velmi silné radikalizace svých voličů. A v tomto smyslu, kdy se dnes radujeme, že fašisté nejsou ve slovenském parlamentu, je otázkou, zda je to skutečně pravda. Tyto hlasy se spíš jen rozdistribuovaly směrem k Ficově Smeru a Slovenské národné straně (SNS), kde je poměrně hodně lidí, kteří mají blízko k velmi radikální a extrémní dezinformační scéně.

Koaliční (ne)shody

Výsledky parlamentních voleb na Slovensku zmíním telegraficky a se zaokrouhlením: Smer 23 procent, Progresívne Slovensko (PS) 18 procent, Hlas 15 procent, OBYČAJNÍ ĽUDIA a nezávislé osobnosti (OĽaNO) 9 procent, Kresťanskodemokratické hnutie (KDH) 7 procent, Sloboda a Solidarita (SaS) 6 procent, a Slovenská národná strana (SNS) také 6 procent. To tedy nakonec znamená sedm stran. Půjde Fico do vlády s Hlasem a SNS? Budou národovecké strany zastoupeny i v příští slovenské vládě?
To, co jste zmínil, je nejlogičtější koalice, kterou teď můžeme vidět. Má vnitřní logiku, nějakou vnitřní chemii. Koneckonců nezapomínejme, že všichni poslanci Hlasu jsou bývalí poslanci Smeru, kteří odešli. Když se sečtou hlasy pro Hlas a Smer, blíží se to naprosto neuvěřitelným 44 procentům, která získal Smer před 11 lety. Není to tedy to nejvyšší, co lidé kolem Roberta Fica uměli v minulosti vyprodukovat.

Samozřejmě existuje i jiná možnost, a to koalice demokratických stran, tedy KDH, SaS, PS a Hlasu. Osobně si ale myslím, že to není úplně na stole. I kdyby PS udělalo téměř neuvěřitelný krok směrem k Hlasu a nabídlo mu funkci premiéra, je velmi sporné, zda by ho Peter Pellegrini přijal. V současném předsednictvu Hlasu, které rozhoduje, jsou lidé, kteří jsou stále velmi blízcí Robertu Ficovi. Dovedu si tedy představit, že by je Fico dokázala přesvědčovat různými způsoby, i nestandardními. Za Hlasem navíc stojí někteří velmi konkrétní lidé, jejichž jména oficiálně neznáme, nebo bychom neměli znát, a jejich hlas to může všechno zvrátit směrem ke koalici, o které jste mluvil.

Strany Hlas, Smer a SNS by měly velmi pohodlnou většinu. Ne tu ústavní, ale 80 křesel by zhruba měli. Na druhou stranu, Peter Pellegrini prohlašoval, že by ve vládě neměli sedět dva bývalí premiéři, a účast na vládě s Ficem vylučoval. Teď by tedy tu nevůli, za nějakých předem daných podmínek, překonal?
Nevíme přesně, co se stane. Hodně se přemýšlelo o tom, že by Peter Pellegrini byl pro Hlas, Smer a případně SNS naprosto dokonalým kandidátem pro prezidentské volby. Jen připomenu, že slovenské prezidentské volby budou už za pět měsíců. V tuto chvíli známe pouze jednoho silného kandidáta, a tím je Ivan Korčok. Volební modely ukazovaly, že Peter Pellegrini by v tuto chvíli zvítězil nad Ivanem Korčokem, a strana Smer nebo Hlas nemá lepšího kandidáta pro prezidentské volby. V tuto chvíli jsou to ale pouhé spekulace, Peter Pellegrini se k tomu nijak nevyjádřil. Mělo by to ale jistou vnitřní logiku. Zároveň je však třeba říci, že zisky strany Hlas jsou tak velké, že je v tuto chvíli z pohledu Petera Pellegriniho opuštění lodi problematické. I když jeho projekt „Smeru s lidskou tváří” úplně nevyšel – v tom smyslu, že by měl výrazně více hlasů, než Smer, což byl původní cíl. Taky nezapomínejme, že když Hlas vznikl, Smer měl kolem 8 procent, a Hlas v tu chvíli vyletěl vysoko nad 20 procent.

Krajně pravicová strana Republika se s výsledkem 4,8 procenta do parlamentu nedostala, SNS ale ano, a může být ve vládě. Co to pro vás jako sociologa znamená? Jaký signál v tom čtete?
Je třeba říci, že se jedná o velmi odlišnou SNS, než byla v letech 2016 až 2020, nebo v letech předchozích. Pokud správně spočítám, v současné době máme 10 poslanců, z nichž pouze jeden skutečně zastupuje SNS, a to je Andrej Danko. Těch zbylých devět jsou členové bývalé strany Vlasť Štefana Harabina, která kandidovala v minulých volbách. Jsou to různé, velmi prominentní postavy slovenské dezinformační scény, známí z dob pandemie covidu, z různých alternativních médií. Pokud to mám tedy srovnat s Republikou, což byli takoví svalovci, kteří možná nebyli největšími intelektuály a nejostřejší tužky v penále, tak to je scéna, která k těm idejím má velmi blízko, ale je mnohem intelektuálnější, šikovnější a s větším mediálním výtlakem. Proto bych řekl, že pro evropské, demokratické Slovensko to neznamená nic dobrého.

Volební průzkumy selhaly

Ještě jsme nezmínili ten velký, a nakonec nešťastný příběh PS. Michal Šimečka to nakonec nedotáhl do konce. Odstup od Fica je pětiprocentní. Pro které Slováky je tento výsledek zklamáním?
Upřímně si nemyslím, že je to špatný výsledek. Dokonce bych řekl, že je to jeden z nejlepších výsledků pro levicově centristickou, nebo centristickou liberální politickou stranu na Slovensku za posledních 30 let. Takže očekávat, že by se mimoparlamentní strana hned vrhla na zodpovědnost za vládní politiku, to by možná ani nebylo úplně ideální. Mimochodem si myslím, že na to, aby byla připravená na vládnutí, potřebuje ještě jedno volební období. To jim rozhodně neuškodí a takovýto výsledek rozhodně není prohra. Jejich strana oslovuje především mladší, spíše vzdělané a spíše lidi z měst. Samozřejmě, když jsem to vyjmenoval, tak by to na ta procenta nevydalo. Na rozdíl od minulosti, kdy v roce 2020 PS a Spolu tvořily koalici, která téměř výlučně oslovovala lidi z měst, dnes se jim podařilo expandovat i do prostředí slovenských menších měst, a částečně i do rurálních oblastí. Ale říkám částečně. V tomto smyslu se stali stranou, která jednoduše nabízí úplně jiný obraz Slovenska, než zbytek politické scény – obraz Slovenska 21. století. Musím říct, že některé z politických stran kromě toho, že neúplně reflektují nejdůležitější témata v zemi, jako je zdravotnictví, problémy ve vzdělávacím systému, tak často ustrnuly ve 20. století. Jsou to takové lodě, které uvízly na mělčině 20. století a nedokáží se z něj dostat, především mentálně.

To naráží na ten důraz na rovná práva pro všechny a podobně…?
Ano, a také je třeba říci, že to zas až tak v kampani nezdůrazňovali. To častokrát zdůrazňovali jiní. Když PS úplně přirozeně mluvilo například o registrovaných partnerstvích, což je například pro Česko typické už dlouhé roky, okamžitou odpovědí bylo, že chtějí zavést akceptaci 70 pohlaví. To ale PS nikdy neřeklo.

Vidíte, čemu nerozumím? Proč se exit polly tak moc sekly. Když jsem se v sobotu večer díval na výsledky, které pro Markízu a pro RTVS zpracovávaly agentury, PS mělo vysoko přes 20 procent a vítězilo ve volbách. A o pár hodin později, hle, Fico.
Musím říct, že jste udeřil hřebíček na hlavičku. Pro mě je to obrovský šok. Jsem sociolog a vím, jak exit polly fungují v jiných zemích, i v Česku. Od konečných výsledků vždy existuje nějaká odchylka, s tím se koneckonců počítá. Je tam lidský faktor – někteří lidé zamlčují, někteří lžou. To se týká především těch stran, za které by se jejich voliči mohli stydět. Ale odklon na Slovensku je opravu neuvěřitelný. Exit polly prostě mluvily o úplně jiné zemi, o úplně jiné sociální realitě. Pokud bychom nepřipustili metodickou chybu, tak jediné vysvětlení je velmi hluboká nedůvěra vůči institucím, která je na Slovensku velmi rozšířená. Lidé jednoduše agenturám a jejich respondentům nedůvěřovali tak hluboce, že dokonce úmyslně lhali. Jiné vysvětlení ani není. To samo o sobě je obrazem země, která je naplněna nedůvěrou do té míry, že se mění její přirozená dynamika.

Nejvyšší volební účast od roku 2002. Znamená to, že se skutečně jedná o nejdůležitější volby za posledních 25 let?
Určitě ano. Tak to bylo i vnímáno, že poprvé po roce 1998 bylo skutečně v sázce, zda si Slovensko zvolí cestu standardní, západní, liberální nebo chcete-li otevřené demokracie, nebo se přiklání k východu a k jakémusi barbarství, které poslední rok a půl sledujeme. A ano, ukazuje se, že míra akceptace toho, co se v celé Evropské unii zdá neakceptovatelné, je na Slovensku poměrně vysoká. Jen připomenu, že je z celé Evropské unie právě na Slovensku nejvíc prorusky orientovaných lidí – Vladimir Putin je stále populární mezi přibližně 28 procenty Slováků. V nedávném průzkumu těsně před volbami 30 procent slovenských respondentů uvedlo, že by jim nevadilo, nebo by přímo preferovali, aby se Slovensko dostalo zpět do politické sféry vlivu Ruska, což je téměř třetina populace. To jsou tedy čísla, která přeci jen Slovensko vychylují z toho, co je typické pro středoevropský region a obecně pro země Evropské unie.

Ztracená léta?

Často jsme slyšeli, že pokud PS nezvítězí, tak se mnoho lidí už nebude chtít na Slovensko vrátit, nebo na Slovensku žít. To se opakuje i v České republice, ale často jsou to planá slova. Očekáváte po těchto volbách nějaký silnější odliv mladých lidí?
Očekávám, že ten odliv, který byl a trvá již mnoho let, bude jednoduše pokračovat. Spíš se dá očekávat, že ti, kteří si od těchto voleb slibovali, že by se na Slovensko vrátili – mají tu své blízké, důvodů je více –, tak se nevrátí. Tyto volby asi k žádným masivním návratům nepovedou. To už ale Slovensko v minulosti zažilo a toto nejsou první volby, které by to způsobily. Zároveň ten brain drain, tedy ten únik mozků, Slovensko systematicky velmi poškozuje. Dlouhé roky si mnozí mysleli, že je země schopná produkovat dostatek lidí kompetentních pro vzdělávací proces, pro zdravotnictví, ale není tomu tak. Jedničkáři a dvojkaři odešli a v některých slovenských nemocnicích tak vidíme obrazně řečeno ty trojkaře a čtyřkaře. A podle toho pak i to zdravotnictví vypadá. Nádoby už bohužel nejsou propojené.

Až se z těchto voleb politici takříkajíc vyspí a začnou diskutovat o tom, jak dál vládnout na Slovensku, jakým směrem se podle vás Slovensko začne ubírat?
Nejprve bude velmi záležet na tom, jak za dva týdny dopadnou volby v Polsku. Kdyby vyhrála strana Právo a spravedlnost (PiS), která by vytvořila koalici, nevíme s kým, ale byla by vládnoucí stranou, pak tu vznikne celý blok zemí, které se budou vymezovat vůči Bruselu a mnohým konkrétním evropským politikám. Pokud by tomu tak nebylo, pak by se Slovensko v mnohých ohledech přidalo k Maďarsku. Tvrdím ale to, co si možná někteří ještě neuvědomili – co spojuje všechny tři politické strany, které budou teoreticky formovat vládní koalici, je to, že to jsou strany, které Slovensko úplně neposunou dopředu. Bohužel to může znamenat další čtyři, množná více ztracených let, v čase, kdy už si to Slovensko nemůže úplně dovolit, protože ztratilo příliš mnoho. To je 12 let vlády Smeru, které kromě oligarchizace politiky znamenaly především úplně chybějící nevyhnutelné reformy, a postupnou stagnaci v těch nejklíčovějších otázkách. Vždy opakuji, že když se podíváte na nejúspěšnější země světa, tak můžete indikátory toho, proč jsou úspěšní, nastavovat různě. Ale jedno mají společné – velmi masivně investují do vzdělávacího systému, do zdravotnictví, do kultury a do vědy a výzkumu. Všechny čtyři položky jsou na Slovensku poddimenzované. V případě vědy, výzkumu, nebo kultury dokonce velmi dramaticky. Takže se bojím, že je to v tomto smyslu vláda minulosti. Samozřejmě se bude snažit svoje kroky dobře prodávat jako vstřícné vůči důchodcům, vůči různým skupinám pracujících, i vůči lidem, kteří jsou jako voliči zajímaví. Už teď ale můžu říct, že to nebude vláda, která Slovensko posune paradigmálně dopředu.

Na mou první otázku, zda zvítězila jistota nebo strach z nejistoty, jste odpověděl, že to byl strach z budoucnosti. Nedá se ale ten strach pochopit? U sousedů zuří válka, ekonomicky na tom nejste úplně nejlépe.
Samozřejmě, že pochopitelný je, a je třeba říci, že je dnes přítomný všude ve světě. Když se podíváme na to, co se děje ve Spojených státech a mnohých zemí západní Evropy, je to velmi podobné, a velmi podobné je to koneckonců i v České republice. Problém je, že těch lidí, kteří se ztratili ve vyhodnocování toho, co přinesly polykrize a multikrize, je zdá se na Slovensku většina. Jednoduše to jsou lidé, kteří věří, že stačí, když bouře globalizace nad našimi hlavami přehřmí a my to v hlubokých dolinách jen přežijeme. Tak to nebude. Nelze být součástí globalizovaného světa, a zároveň trvat na tom, že nebudeme participovat na jeho tektonických pohybech.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity zvuky z České televize, Joj 24, Rádia Slovensko, a youtubových kanálů Denník N a Hlas-sociálna demokracia.