Poslední naděje. „Blázen s motorovkou“ má plán, jak vyřezat Argentinu z dluhové klece

Praha/Buenos Aires 23. listopadu 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Excentrický pravičák, který má pozornost jako rocková hvězda. Někdo tvrdí, že to je blázen, El Loco, jiní ho nazývají krajně pravicovým ekonomem. Co z toho je pravda? A kdo je novým prezidentem Argentiny?
Možná je pravda všechno. Prozradí nám to následující týdny, možná měsíce. Něco nám prozradila kampaň, něco o nově zvoleném prezidentovi už víme. Ovšem je třeba říci, že toho víme méně než o jiných kandidátech obecně. Nemá za sebou dráhu ve vrcholné politice, možná i proto jeho hvězda vystoupala tak raketově vysoko.

Ale tak, jak rychle vystoupala, může i spadnout. Strana, která soupeřila – to znamená současná vládnoucí strana – proti aktuálně zvolenému prezidentovi, vůbec nekladla odpor. Nebylo to tradičně latinskoamerické zpochybňování, že třeba šlo i o nějaké podvody. S úsměvem mu předali vládu nad Argentinou, a neúspěšný kandidát vládnoucí strany Sergio Massa řekl, že od zítra je vše již odpovědností nového prezidenta. Z toho cítíte, že si tak trochu mnou ruce, a říkají si, ať se nový prezident ukáže, že to nebude mít jednoduché. Každý si myslí, že všechno radikálně změní, a všechno bude fajn. Ale to tak být nemusí.

Díval jsem se na některá videa z předvolební kampaně, a myslím, že přezdívce El Loco dostál, ne? Různě máchá s motorovou pilou, má pejzy jako Elvis Presley, plamenně hovoří, vůbec si nebere servítky. Leckdy používá i sprostá slova.
Máte pravdu. Ono je to možná i trochu potřeba. Pokud chcete uspět, musíte vystoupit z té strojené pozice běžného politika. V Latinské Americe je oproti střední Evropě všechno často na druhou, pro sprosté slovo nejdou daleko. Občas najdeme bizarní kandidáty – třeba v Brazílii, ale nechci odbíhat do jiné země. U Mileie je podstatné říct, že má ekonomický background, to je jeho seriózní část, a pak má velmi extravagantní prvky. A to není jenom to, co jste jmenoval. Jsou to jeho čtyři psi, kteří jsou klonem jeho původního psa, a další jeho výstupy. S motorovou pilou…

… Co má s tou motorovkou?
Tím chce symbolizovat, že se celkem razantně vypořádá se starými pořádky, že to takzvaně rozseká, proto motorová pila. Nastartuje ji a rozřeže všechno, co bylo špatné. Ale to je to, co jsem říkal na začátku – jeho političtí kolegové ho budou s úsměvem sledovat. Argentina není v tak dobrém stavu na to, aby stačilo říznout motorovou pilou a najednou byl ráj. Jeho výstupy ho vynesly na výsluní, protože je excentrický. Mluví přímo, radikálně, vypadá neobvykle. Teď je ale otázka, jestli to dokáže přetavit v prosperitu Argentiny. Samozřejmě bych to Argentině přál, ale nejsem si jist, že to zrovna tento člověk dokáže.

Dostat Argentinu z krize

V rozhovoru pro The Economist řekl, že finanční krize z roku 2008 z něj udělala anarchokapitalistu. Co si pod tím mám představit?
Je těžké to uchopit. Myslím, že by to každý mohl interpretovat trochu jinak. Nejlépe by to vysvětlil jenom on sám, ale v podstatě tím chce dát najevo, že bude k ekonomickým tématům přistupovat jednak z pravicového pohledu a jednak radikálně. V zahraniční politice vzhlíží k politikům typu Donald Trump, Jair Bolsonaro a tak dále. Chce tím naznačit, že bude přísně vyznávat ekonomickou politiku, která bude radikální. Nebude respektovat dříve populární politiku sociálních výhod, půjde tvrdě doprava. Přísné ekonomické teorie vyznává i v tom smyslu, že by rád zavedl dolar. To mimochodem v Latinské Americe není novinkou – když jsem byl v Ekvádoru, platil jsem dolarem. Mohlo by to i pomoct, ale soubor nástrojů musí být komplexnější. A co víc, musí to zvládnout společnost. Jedna věc je nasadit přísné ekonomické reformy, a druhá věc je vidět, co snese společnost. A možná i to, jak moc je zhýčkaná sociálními programy, které si Argentina již v minulosti nemohla dovolit.

Ekonomický program je to hlavní. Argentina je na tom skutečně bídně. Potýká se s inflací, která dosahuje 140 procent, začátkem příštího roku to může být až 200 procent. Jak se to stalo, že se Argentina ocitla v této nezáviděníhodné situaci?
To je opravdu dlouhá historie různých bankrotů a špatných ekonomických rozhodnutí, a zároveň snahy zalíbit se lidem. Vlády pravidelně střídaly pokusy o napravení ekonomické situace radikálními řešeními, často i takovými, která navrhuje aktuálně zvolený prezident. Mixovali to i s velmi vstřícnou sociální politikou, kterou si stát nemohl dovolit. Na jedné straně tedy stojí ne úplně citlivé a správné rozhodnutí ohledně směřování ekonomiky a na druhé snaha zalíbit se a tak trochu si i koupit voliče. Speciálně pokud byly u moci levicové vlády.

Možná ještě doplním jednu věc, a tou je nekontinuita. Když se po čtyřech letech vystřídá u moci nová vláda, a není tam dlouhodobý plán, na kterém by se opozice s vládou shodly, o to hůř se pak země vyvádí z chaosu, dluhů a problematické inflace.

Státní dluh Argentiny činí 90 procent hrubého domácího produktu. Milei na to má recept – chce například osekat počet resortů v Argentině z osmnácti na osm. Je k tomu i zajímavé video, kdy stojí před tabulí, tam jsou lístečky se jmény resortů, a on vždycky lísteček rázně vezme, přečte jméno resortu a zahodí ho za sebe. Myslí to vážně? Může na to vůbec mít vliv?
Jedna věc je trhat papírky. To je něco, co mu pomůže vyhrát volby. Na to lidé slyší, protože chtějí radikálního člověka. Chtějí někoho, kdo přinese změnu, kdo zeštíhlí stát, ale ideálně jim nesáhne na jejich dávky a peníze, které mají z různých sociálních programů. Vždy to je o tom, abychom se měli lépe, ale obětovat pro to něco, to je věc druhá. Lidé na to rádi slyší, ale to není případ jen Argentiny, na to slyší voliči po celém světě.

Pokud to dokáže takto prodat, tak lidé jásají a volí ho. Neříkám všichni, ale může uspět. Ale co to znamená? Agenda musí být stejně řešena. Dojde ke sloučení pod jedno ministerstvo, což jsme historicky zažili i u nás. Bude se to jmenovat obecněji, v jednom aparátu bude více agend. Dobře, povede to jeden člověk, to znamená, že se možná zeštíhlí platy ministrů. Dojde ale skutečně k propuštění nepotřebných úředníků? Dojde k zefektivnění agendy?

Státní výdaje chce osekat o 15 procent hrubého domácího produktu. Chce sahat na vysoké penze vysloužilých soudců, diplomatů, bývalých prezidentů a tak dále. Jinými slovy, jeho cílem je skutečně snížit vliv státu na obyvatele Argentiny na minimum…?
To máte pravdu. Teď je otázkou, jak moc bude schopen myšlenky prosazovat, a kde bude hranice, u které narazí. Někdy to můžou být zdánlivě nečekané momenty, kdy lidé najednou vyjdou do ulic, mohou se proti němu obrátit i jeho straničtí kolegové.

Je třeba říci, že v Argentině funguje prezidentský systém, takže má mnohem významnější pozici než třeba český prezident. Pořád ale existuje parlament, musí schvalovat zákony skrze moc zákonodárnou. Může sice používat prezidentské dekrety a různé nestandardní cesty, ale s parlamentem potřebuje kooperovat. Jeho strana nemá většinu. Legislativní stránka je jeden z mnoha příkladů, kdy mohou radikální plány z předvolební kampaně narazit. Pak ale může narazit i v ulicích, ve společnosti, může narazit v rámci své strany. Za ideálních podmínek by to, co chce prosadit, mohlo třeba i fungovat, ale v podmínkách Argentiny to může být velmi komplikované. 

Myslíte si, že by se Argentinci bouřili, kdyby spálil pesa a vyměnil je za dolary? Nebo za bitcoiny a zrušil centrální banku, to taky tvrdil.
To je jeden z plánů. Nicméně vyvstanou hlasy, které budou apelovat na národní hrdost. To budou právě ti politici, kteří mu teď s úsměvem předávají vládu. Přesně ti pak budou poukazovat na to, jak pečovali o společnost, a teď přijde člověk, který je „prodá“ nějakému impériu. Nemusí to být špatný plán, dolarizovat ekonomiku, ale že to všichni přijmou s úsměvem… Nemusí to tak být. Může to být i neférová práce opozice, která proti němu zcela jistě bude bojovat.

Navíc k tomu potřebujete dost vlastních prostředků, abyste mohl dolarizovat ekonomiku, ne? To Argentina v tuto chvíli nemá.
Přesně tak. Z mého pohledu je to předvolební slib, který rozhodně nebude splněn v blízkém horizontu, pokud vůbec někdy. Jsou jiné sliby, které může realizovat relativně rychleji, jako například uvolnění držení zbraní, hledání nových partnerů po světě a tak dále. Navazovat kontakty a hlásat do světa své myšlenky může relativně krátce po inauguraci, ale dolarizace ekonomiky bude trvat, pokud k tomu vůbec dojde.

Když jste říkal, že teď může vyjet do světa, jednat s novými partnery – jak bude jednat s těmi starými, kterým říká, že jejich ostrovy patří Argentině? Narážím na Falklandy, respektive Malvíny.
Myslím, že se jeho rétorika velmi zmírní, až nastoupí do úřadu. Něco je schopen říct na předvolebním mítinku nebo svým fanouškům na setkání v Buenos Aires, ale až bude jednat v rámci EU a s dalšími kolegy v rámci světové politiky, tak si myslím, že najde řeč i se svými britskými kolegy. Nejsem si jistý, že jde použít stejnou kartu, jakou kdysi používali argentinští politici, aby odvedli pozornost od interních problémů, a nastolili silně mezinárodní témata v rámci Falkland, Malvín a podobně. Čekám, že i s Brity najde řeč, a že ostrovy nebudou hlavním tématem vzájemných vztahů.

Teď ale zní dost nekompromisně…?
Máte pravdu, dokonce z toho ani nemusí ustoupit. Ale že by organizoval další kroky, nebo že by dokonce organizoval kroky vojenské… To nepředpokládám.

Myslíte, že bude jednat s Evropou po obchodní stránce? Mluví se o tom, že by Argentina mohla přestat být součástí Mercosuru a víc se orientovat na EU.
Ano. Myslím, že zvítězí jeho ekonomické zaměření směrem k novým trhům. Aktuálně jsou největšími obchodními partnery – jestli se nemýlím – Brazílie, Čína, a USA. Takže Milei bude mít nepochybně zájem na tom, aby se seznam rozšířil o státy EU. Jeho tendence ohledně ekonomického směřování bude spíše pragmatická, to znamená navazování nových obchodních vztahů právě s evropskými zeměmi.

Poslední naděje?

Zvítězil extravagantní člověk, který v jihoamerickém regionu nemá úplně obdoby. Byl protestním hlasem proti vládě, která Argentinu znovu dovedla do mizerné situace. Možná kdyby byl na pásce kdokoli jiný, tak ho Argentinci zvolí, ale nikdo takový nebyl. A teď je to trošku experiment…?
Ano, to je. Ale nemyslím si, že by to bylo tak výjimečné. To, že přichází někdo nový, kdo nepatří k tradičním politickým stranám, zažíváme i v jiných zemích Latinské Ameriky. Příchod Jaira Bolsonara v Brazílii je tak trochu podobný příchodu právě zvoleného argentinského prezidenta. Z mého pohledu to není nic neobvyklého, naopak je to do značné míry očekávaná věc. Spíš je podstatné sledovat to, kdo je tím člověkem. Že takový člověk přijde, to je velmi předpokládatelné v situaci, ve které se Argentina nachází. Můžeme mluvit i o předchozí vládě, která byla z mírně pravicového spektra, pak zase přichází socialisté, a tradiční politické směry se takto střídají. Lidé měli možnost opět zvolit mírnou pravici, byla kandidátka třetí na pásce, která byla z tradiční opozice, ale oni řekli ne, protože měli strach, že to zase povede směrem, který už znali, a který nebyl dobrý.

Lidé zoufale hledají třetí cestu. Někoho, kdo se ještě nepředvedl. Ve finále se může předvést v ještě horším světle, ale je to naděje a snaha volit něco, co bude lepší a doufat, že se tak stane. To je moment, ve kterém přišel aktuální vítěz voleb, a taky proto získal hlasy. Část samozřejmě získal z tradičně opozičního tábora nebo opoziční v tom posledním volebním období, protože než aby volili stávající vládu, tak se spojili. Na straně opozice tedy byli dva kandidáti. Zvítězil ten extravagantnější. Lidé ale doufají, že přinese velké změny. Osobně bych to Argentině přál, aby se měla lépe.

Co si asi musí v sousedním Chile říkat levicový prezident Gabriel Boric?
Musí si říkat, že už možná něco takového viděl, třeba v Brazílii. Taková zkušenost už v Latinské Americe je, takže ho to asi nepřekvapí. Určitě se bude snažit navázat přiměřeně vřelé vztahy tak, jak to situace dovolí. Nečekám významné rozpory. Upřímně od nového prezidenta na začátku očekávám silné kroky, které ale nejsou typu okamžitého zavedení dolaru, ale spíš právě symbolická návštěva významného státníka, se kterým se Argentina dříve tolik nedružila, zavedení mírnějšího přístupu k držení zbraní a podobně, aby ukázal, že něco činí. Ale pak to podle mě zaběhne do politického standardu, kdy bude fungovat tak, jak mu ústava a jeho funkce dovolí. To je to, co očekávám. Se sousedními zeměmi, včetně těch politiků, kteří jsou na opačné straně politického spektra, se dohodne, a najde s nimi společnou řeč.

The Economist psal o tom, že kdyby Argentina byla kasino, tak volba Javiera Mileie je poslední vrh kostkami. Myslíte si, že je poslední nadějí před dalším pádem?
Zdá se to tak. Těžko říct, co je alternativou. Běžný argentinský občan si řekne, že už asi mnoho nezbývá. Možná je to poslední pokus zkusit to jinak, než dojde k většímu krachu, ale země tak jako tak bude fungovat dál. Jsem přesvědčený, že nevybočí do nějakého výrazného extrému. Kdyby měl aktuálně zvolený prezident i větší oporu v parlamentu, některé z těch jeho záměrů, které nemusí být špatné, by se mu dařilo prosadit lépe. Takto to bude mít o to těžší. A jestli je to poslední šance pro Argentinu? Možná ano, ale když přijde krach, přijde zase nový růst. Tak to prostě chodí.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize, TV Prima, youtubové kanály Javier Milei, UOL, Milei presidente, DemocracyNow!, Todo Noticias a LA NACION.