Český voják posílá alianční stíhačky do vzduchu. Jen loni NATO třistakrát vzlétlo k ruským letadlům
Rozkaz „alfa scramble“, který pro alianční stíhačky znamená ostrý vzlet, dával Tomáš Sedmík už mnohokrát. Český podplukovník totiž třetím rokem slouží ve středisku vzdušných operací NATO v německém Uedemu, které má na starost ochranu a monitoring nebe nad celou severní Evropou – od Alp až po Pobaltí a nově také Finsko. Svou práci popsal pro Radiožurnál a iROZHLAS.cz.
„Řešíme nestandardní situace ve vzdušném prostoru. Reagujeme na narušitele, na letadla v nouzi, na letadla, která ztratila spojení nebo se odchýlila od letového plánu a nekomunikují. Vzlétáme, pokud se objeví strategické bombardéry,“ vypočítává situace, se kterými se v práci setkává.
Vše se řídí přísnými pravidly, která musejí mít Sedmík a jeho kolegové – vojáci ze sedmnácti dalších aliančních zemí – v hlavě, aby se mohli rychle rozhodovat. Pokud se ale u hranic NATO objeví cizí stíhačky, vyráží se na ně „podívat“ vždy.
„Je to ukázka naší přítomnosti. Oni vědí, že tam jsme, a my víme, že tam jsou oni,“ shrnuje.
Tři sta ostrých vzletů
Uedemské velitelství je součástí integrovaného systému protivzdušné a protiraketové obrany NATO (NATINAMDS), tedy sítě vzájemně propojených národních a aliančních center a systémů.
Každá členská země se sama rozhoduje, co její armáda vyčlení ze svého pro potřeby NATO. Ve výsledku má pak Aliance vždy k dispozici stíhačky, které jsou v trvalé pohotovosti. Nejde ale jen o ně, jsou to i radary nebo různé senzory.
„Protivzdušná obrana je strašně široký pojem. Patří sem radiolokátory, protiraketové systémy, letectvo, systémy velení a řízení,“ vysvětluje Sedmík.
Všechny informace se scházejí na dvou místech, kde se pak rozhoduje, jak na případné narušení vzdušného prostoru nebo přílišné přiblížení k alianční hranici reagovat. Kromě Uedemu je to ještě španělský Torrejón, kde dohlížejí na nebe nad jižní Evropou.
Černochová a americký velvyslanec podepsali nákup stíhaček F-35. Česko za ně zaplatí 150 miliard korun
Číst článek
Uedem má také na starost alianční „air policing“ misi v Pobaltí, kdy členské země posílají stroje na základny v Estonsku, Litvě a Lotyšsku, jejichž armády vlastní stíhací letectvo nemají.
Loni alianční stíhačky startovaly ke třem stovkám případů, kdy se ruská vojenská letadla pohybovala poblíž hranice NATO. A nejčastěji to bylo právě nad Baltským mořem.
„K většině incidentů dochází nad mezinárodními vodami,“ potvrzuje Sedmík. „Tam se může kdokoliv pohybovat jakkoliv. Pokud k takovému letadlu startujeme, tak to je proto, abychom byli připravení chránit hranice, pokud by mělo dojít k jejich narušení.“
Válka na Ukrajině podle něj pak žádné větší změny do jeho práce nepřinesla, tedy kromě mírného snížení intenzity letového provozu ruské armády.
Nakonec i Estonsko, které je v případě ruského útoku „první na ráně“, hlásí, že loni nedošlo ani jednou k narušení jeho vzdušného prostoru Rusy, což se stalo poprvé od roku 2014.
„Pokles počtu ruských vojenských letů (včetně incidentů) v Pobaltí je důsledkem války na Ukrajině, protože většina ruského bojového letectva je zapojena do ukrajinského konfliktu,“ vysvětlil v estonském rozhlase a televizi velitel estonského letectva plukovník Janek Lehiste.
Sedmík ale dodává, že za narušením hranice nemusí být vždy špatný úmysl, ale může k němu dojít i omylem, třeba vinou nepřesné navigace.
Samostatnou kapitolu a výzvu pak podle něj představují drony. Ty můžou být velké od pár centimetrů po několik metrů a obzvlášť ty malé můžou mít radary problém zachytit.
