Temný labyrint pod Gazou. Kdy vznikl tunelový komplex Hamásu a co skrývá za nástrahy

Matěj Skalický mluví s experty o tunelovém komplexu pod Gazou

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

31. 10. 2023 | Gaza

Temné, tmavé, rozsáhlé. Jako mraveniště nebo labyrint. To jsou tunely pod Gazou. Co v nich Hamás ukryl? Odkrývá Lumír Němec, někdejší velitel zvláštního oddělení Útvaru speciálních operací Vojenské policie, a geolog Joel Roskin z Bar-Ilanovy univerzity v Izraeli.

Editace: Kristýna Vašíčková
Sound design: Damiana Smetanová
Překlad: Zuzana Marková
Dabing: Vojtěch Tomášek
Podcast v textu: Tea Veseláková
Hudba: Martin Hůla

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 poslouchejte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

Použité fotky:

Zničená mešita a její okolí v Gaze | Foto: Mohammed Fayq Abu Mostafa | Zdroj: Reuters

Bojovník palestinského Hamásu u vstupu do podzemního tunelu v Gaze (archivní foto; červenec 2023) | Foto: Yousef Masoud | Zdroj: SOPA Images/Sipa via Reuters Connect

Gaza Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Izrael vstoupil do nové fáze války s Hamásem, řekli na sobotní tiskové konferenci vrcholní představitelé Izraele. Izraelští vojáci už jsou v Pásmu Gazy. Premiér Benjamin Netanjahu doplnil, že to bude dlouhá a obtížná válka. Chápu to správně tak, že teď se hlavní boj v Gaze bude odehrávat především v rozsáhlém tunelovém komplexu?
Neřekl bych, že se bude odehrávat pouze tam, ale rozsáhlý tunelový komplex přináší značná rizika. Zejména v souvislosti s tím, že Hamás neustále drží 220 izraelských rukojmí, kteří by mohli být ukryti právě v podzemních komplexech. Kdyby tam nebyli, tak by to Izraelci mohli řešit pomocí bombardování a chytrých raket. Ale protože je pravděpodobné, že rukojmí jsou ukryti v podzemí, tak Izrael tuto taktiku použít nemůže a musí postupovat velmi opatrně.

Jak takový postup podle vás bude vypadat? Jak se bojuje v tunelech?
Boj v tunelech je obecně velmi obtížný. Máte dvě možnosti, jak do tunelu vejít. Buď tam půjdete se světlem, ale v tom případě jste vidět, anebo použijete přístroje nočního vidění. Pak máte ale další problém, protože je poměrně velká pravděpodobnost, že tunely jsou zaminované, že jsou v nich nástražné výbušné systémy a vy to přehlédnete. Další problém je, že veškeré noktovizory, které používá armáda, pracují se zbytkovým světlem, jsou to analogové noktovizory. Když fungujete někde v terénu, tak pracujete se zbytkem světla, které vám hází například měsíc. Jenže když vlezete pod zem, tak tam toto zbytkové světlo není, a tak musíte používat infrapřísvit. Ale pokud někdo na druhé straně má noktovizor, běžný digitální dnes koupíte na AliExpressu za pár dolarů, tak vás uvidí, takže infrapřísvitem sami sebe demaskujete. Proto je boj v podzemí obrovským způsobem rizikový.

Izraelský voják drží stráž u vchodu do tunelu na izraelské straně Pásma Gazy, který podle izraelské armády sloužil k přeshraničním útokům z Gazy do Izraele. | Foto: Reuters | Zdroj: Reuters

Rozumím. Z vaší zkušenosti člověka, který o tom něco ví, tak mají se lidé v tunelech pohybovat jednotlivě, po skupinkách, dá se takový zásah vůbec nacvičit?
Taktika boje v tunelech se nacvičuje, protože když bojujete v podzemí s pomocí noktovizoru, tak kvůli tomuto přístroji ztrácíte plastičnost pohledu. Když se díváte normálně, tak máte i periferní vidění, jenže když si nasadíte na hlavu noktovizor, tak vidíte pouze určitým směrem. To je první věc, se kterou se musíte naučit pracovat, protože vidíte jen tam, kam otočíte hlavu. Nonverbální komunikace, pokud nechcete mluvit, je také mnohem obtížnější. Pohyb v prostoru tunelu po tmě je úplně jiný, než když jdete se světlem nebo když vidíte. Všechno je trochu zkreslené, přece jenom je to přenášený obraz. I když noktovizory jsou dnes už na špičkové úrovni, tak je to trošku jiné, obtížnější.

Mají mimořádně velkou výhodu ti, kdo tunely znají? Jinými slovy, co Hamás mohl připravit pro vojáky izraelské armády dole pod Gazou?
Určitě tam připravil velké množství různých nástražných i výbušných systémů, které se mohou tvářit jako cokoliv, a to je pro vojáky největší ohrožení. Další věc je, že znají to prostředí. Tunely jsou různě propojené a oni vědí, kudy se mohou Izraelcům dostat například do zad. Rizik a nástrah ze strany Hamásu je velké množství.

Jsou tam nějaká specifika ohledně používání různých typů zbraní pro boj v podzemí?
Pokud používáte standardní střelné zbraně, tak tam asi žádné specifikum není, ale pokud budete používat nějak výbušniny nebo granáty, tak v podzemí je mnohem větší riziko tlakové vlny. Když hodíte granát do otevřeného prostoru, tak se tlaková vlna šíří všemi směry. Když ho hodíte v uzavřeném prostoru, tak tlaková vlna půjde dopředu nebo dozadu, může se šířit jen tam, kam jí to umožníte, takže toto riziko je v podzemí výrazně větší. Pokud použijete výbušninu k odpálení vstupních dveří nebo nějaké zdi, tak od toho místa musíte být mnohem dál, protože riziko tlakové vlny je tam velmi vysoké. 

Jak se izraelští vojáci budou schopni zorientovat v podzemí? 
Buď budou mít nějaké plány, které získají, a budou mít aspoň nějaký předpoklad, kde se pohybují, anebo se budou pohybovat podle toho, co uvidí před sebou, a tomu budou přizpůsobovat svůj další postup. Ty tunely jsou obrovská neznámá. Nemyslím si, že by existovaly jejich ucelené plány, navíc i když dostanete plán, tak si nebudete stoprocentně jistý, že skutečně funguje, protože pochází z nějakého zdroje Hamásu. Izraelci budou postupovat velmi obezřetně, pomalu a bude to velmi dlouhé.

O tunelech s Joelem Roskinem

Pavoučí síť tunelů, kterou Hamás pod Gazou vybudoval, představuje skryté, temné a velmi komplikované bojiště. Kdy a jak tyto tunely vznikly, vysvětluje izraelský geolog Joel Roskin z Bar-Ilanovy univerzity.

Kdy začal Hamás prokopávat tunely pod Pásmem Gazy?
Tunely vznikaly už dávno před rokem 2007, kdy Hamás převzal moc v Pásmu Gazy. Jejich hloubení začalo někdy kolem roku 1982. Neexistují přesné zprávy o tom, kdy byl založen první tunel. Zpočátku sloužily jako velmi jednoduchá propojení mezi domy jednotlivých rodin, které byly rozděleny vznikem nové hranice mezi Egyptem a Izraelem kontrolovanou Gazou. Tehdy došlo k rozdělení města Rafah. Vzhledem k tomu, že Egypt dodnes udržuje s Izraelem velmi chladné vztahy a nedovoluje se volně dostat na Sinajský poloostrov jinudy než přes hraniční přechod Ejlat, rodiny musely začít využívat takovéto tunely, aby mohly zůstat ve vzájemném kontaktu.


Byli to tedy lidé, kteří žili ve městě Rafah, kdo začal vytvářet tunelovou infrastrukturu pod Gazou. Využívali k tomu studny, které tu byly vyhloubené. Po celém nížinném pobřeží severovýchodní Sinaje, jižního Izraele a Pásma Gazy nejsou otevřené zdroje pitné vody, nejsou tu žádné prameny, ani žádné toky. Všechno zemědělství bylo už od starověku založeno na kopání studní, protože podzemní vody jsou tu na některých místech, například v údolích, 30 až 40 metrů hluboko. Musely se tedy vykopat studny, kterými lidé z podzemí získávali pitnou vodu, a pak bylo možné pěstovat palmy, citrusy, zeleninu a tak dále. Každý člověk, každá rodina nebo rodinný klan, měl svou studnu, většinou hlubokou kolem osmi metrů. Pak stačilo jen vytvořit tunel, kterým se spojili s šachtou u domu na druhé straně. Tak to začalo.


Jak vznikalo víc a víc tunelů a jak o nich postupně rostlo povědomí, lidé jimi začali přesouvat a posléze pašovat do Pásma Gazy zboží, a vydělávat si tak peníze. Byl to dobrý byznys, protože pašováním si vydělali majitelé tunelů i pašeráci, kteří dodáváním zboží rozšiřovali místní trh. Když jste pašerák, tak mezi zbožím, které pašujete, jsou samozřejmě i zbraně, protože ty pro ně byly velmi důležité a bezpochyby jde o cenný artikl k obchodování. Toto je jedna z cest, jak se začal v 80. letech rozrůstat arzenál na území Pásma Gazy. V 90. letech převzala Gazu Palestinská samospráva a Izrael začal mít menší kontrolu nad tím, co se tam vlastně děje. Každá geopolitická etapa v historii Gazy vedla k dalšímu posílení tunelového komplexu pod Gazou.

Takže tunely byly vyhloubeny pár let předtím, než vznikla teroristická organizace Hamás. První, kdo šachty vyhloubil, byli kopáči studní. Bylo díky tomu jednodušší vytvořit tunelový komplex, když po roce 2007 Hamás získal nad Pásmem Gazy kontrolu?
Pojďme se vrátit do období, kdy se Izrael stáhl. Stalo se to jen dva roky předtím, tedy v roce 2005. Izrael tehdy provedl úplnou vojenskou a civilní evakuaci z Pásma Gazy. Palestinským autoritám předal území s velkými nadějemi. Jen o rok později Hamás unesl izraelského vojáka Gil’ada Šalita, a to právě tunelem. V roce 2007 Hamás ovládl Pásmo Gazy. A ačkoli od roku 2005 Izraelci ve městě Rafah ani podél hranice s Egyptem vůbec nebyli, tak Egypťané neumožnili volný pohyb zboží a munice. Přitom ale zavírali oči před stovkami nových tunelů, které vznikaly pod hranicí a které končily v malých přístřešcích, které byly Egypťanům jasně na očích. Bojovníci Hamásu si tímto způsobem velmi prohloubili znalosti podzemních konstrukcí, protože tady byly tunely různých délek, tvarů, pevností i velikostí. Převáželi jimi dokonce i automobily.

Auta, skutečně?
Ano. Tunely se výrazně zvětšily. Egypt se k celé věci nijak nevyjadřoval až do roku 2014, kdy proběhla izraelská operace Ochranné ostří. Tehdy Hamás zužitkoval své znalosti z roku 2007 a vytvořil přes 30 útočných tunelů, které ústily nebo měly ústit na území Státu Izrael. Právě tyto tunely byly důvodem, proč se operace Ochranné ostří tak táhla. Izraelci měli odhalit a částečně zničit tunely, které umožnily průnik teroristů Hamásu do stejných oblastí, v nichž 7. října provedli ten strašný masakr, upalování a znásilňování…

Zmínil jste, že úloha tunelů se v minulosti proměnila od běžné snahy získat vodu, přes pašerácké cesty, až po útočné tunely. Projedou jimi dokonce i auta. Jak jsou zpevněné, jak široké a vysoké chodby jsou?
Tunely byly nejprve velmi malé, lidé se jimi museli plazit. Jedním ze způsobů, jak byly tunely využívány, bylo třeba protahování beden se zbožím na laně nebo po kolejích. Byla to přeprava zboží z jedné šachty do druhé. Tunely byly vážně malé, měly jen 80 centimetrů až metr na výšku a na šířku, často je hloubily děti. Po roce 2007 vznikla poptávka po všech typech zboží, pak se tunely rozšířily dokonce až na dva krát dva metry. Auta jsou široká zhruba metr a tři čtvrtě, takže proto se tunely zvětšily. V té době nebyly ještě plně zpevněné a vyztužené, na slabších místech byla jen dřevěná prkna jako podpěry. Postupem času je ale bojovníci Hamásu velmi zdokonalily a dnes je většina strategických tunelů pod Pásmem Gazy, nebo alespoň jejich část, zpevněná betonem po obou stranách, včetně stropů. Vytváří to dojem bytelnosti a bojovníkům uvnitř to poskytuje pocit bezpečí.

Kde jsou vchody?
Lidé si představí něco jako silniční tunely, tedy že mají vchod a východ, ale je to trochu jiné. Mluvíme o podzemních komplexech a existuje spousta různých míst, kudy se do nich vstupuje. Některé vstupy mohou být na polích, v kůlnách, v domech a zřejmě i ve veřejných budovách, mluvilo se třeba o nemocnicích. Celý koncept je založený na tom, aby šachty byly ukryté. Už někdy v roce 2003 Izraelské obranné síly při mapování tunelů pod domy ve městě Rafah našly tunelové šachty skryté pod dětskými postýlkami. Izrael kvůli tomu z humanitárních důvodů další pátrání omezil, protože nechtěl zničit tolik domovů. Situace se ale vymkla kontrole, a protože Hamás chtěl tunely útočit, což se potvrdilo, se jejich počet výrazně zvýšil.

Jak hluboko tunely jsou? Desítky metrů pod zemí?
Mohou být běžně osm až deset metrů hluboko a už v této úrovni je těžké je z povrchu detekovat. Mluvíme navíc o tunelech, ve kterých jsou místnosti různých velikostí – pro zásobování jídlem, se sprchami pro bojovníky, jsou tam také velitelské štáby a úkryty před bombardováním. Můžeme předpokládat, že v určitých místech je tunelový komplex hluboký i desítky metrů, může být 30, 40, 50 nebo i 60 metrů pod zemí. Mohou tam mít dokonce přístup k podzemnímu zdroji pitné vody.

Město pod městem, labyrint, bludiště a v něm všechno, co potřebujete k přežití. A také spousta nástrah a pastí. To je podzemí Pásma Gazy. Jeden z bezpečnostních expertů agentuře Reuters řekl, že tunely Hamásu jsou jako tunely Vietkongu znásoboené desetkrát. Tím se samozřejmě odkazoval na tunelový komplex u Saigonu, který vznikl za války ve Vietnamu mezi 50. a 70. lety. Tehdy mimochodem existovaly speciální jednotky, například americké nebo australské, které se na boj v podzemí specializovaly. Říkalo se jim „tunelové krysy“. Izraelci také mají svoje krysy, říkají jim „lasičky“ a jde o vojenské jednotky v rámci speciálních sil zvaných Jahalom. Tito vojáci jsou patrně skvěle vycvičení, ostatně izraelská armáda má k dispozici v Negevské poušti takzvanou Malou Gazu, tedy repliku celé jedné gazanské čtvrti pro nácvik boje v hustě zastavěné oblasti. Mají tam i tunely.

Odplata a osvobození rukojmí

Jsou dva hlavní úkoly, které teď leží před izraelskou armádou v boji proti teroristické organizaci Hamás. Jedním je zasáhnout Hamás natolik, jak o tom mluvili Izraelci, aby se dokázali nějakým způsobem odplatit za 7. října. Druhým velkým úkolem je zachránit více než 200 izraelských rukojmí, kteří budou velmi pravděpodobně drženi právě v tunelech. Jak náročná je podle vás operace na záchranu rukojmí v takovýchto podmínkách?
Každá operace na záchranu rukojmí je velmi náročná a riziková, protože nebojujete jenom proti nepříteli, kterého chcete zlikvidovat, ale zároveň chcete zachránit životy lidí, které má nepřítel pod dozorem. Víte, že pokud uděláte chybu, tak neohrožujete jenom život svůj, ale i život rukojmí. Vždy je tam riziko. Když pracujete v prostředí, jako jsou tunely, kde může být možná jenom jeden přístup, kde jsou veškeré výhody na straně Hamásu, protože vás čeká a připraví se na to, tak máte minimální možnost použít moment překvapení a zaútočit tak, aby to bojovníci Hamásu nečekali. Pro vojácky je to velmi rizikové a nesmírně obtížné.

Pokud nás čeká dlouhá a obtížná válka, jak nastínil izraelský premiér Benjamin Netanjahu, tak jak pomalý může být postup v tunelových komplexech? Víme, že Izrael už zničil část tunelů, desítky kilometrů, možná přes sto, ale mohou jich tam být stovky kilometrů...
Bude to velmi dlouhé. Udávají, že pod Gazou by mělo být snad až 500 kilometrů tunelů. Hamás navíc využívá různých civilních objektů, jako jsou nemocnice, mešity nebo školy, pod kterými si dělá sklady munice i velitelská stanoviště. Je to jejich ochrana proti tomu, aby na ně Izrael nezaútočil bombardováním a neničil je ze vzduchu. Vědí, že přes školu nebo nemocnici se Izraelci nebudou snažit dostat do podzemí, protože civilní ztráty by byly obrovské a celosvětové veřejné mínění by se pak mohlo výrazně naklonit proti Izraeli. Půjde to postupně, bude to dlouhodobé. Jak vidíte, operace probíhá, nejdřív tam vjeli, pak se vrátili, znovu tam vjeli a obsadili část území, kde kde už zůstávají i s obrněnými jednotkami. Budou postupovat krok po kroku tak, aby byly co nejmenší ztráty na civilní straně i na straně izraelských vojáků, protože když jdete do prostoru, kde čeká připravený obránce, tak pro útočníka je to velmi nebezpečné.

V podcastu byly kromě Českého rozhlasu využity zvuky z České televize a youtubových kanálů Sky News a Guardian.

Matěj Skalický

Související témata: podcast, Vinohradská 12, Izrael, Palestina, Gaza, Hamás, Útok Hamásu na Izrael