Den, kdy přišli teroristé z Gazy: krvavá sobota v Izraeli hodinu po hodině

Sobota. Brzy ráno. Zrovna by se mělo pomalu rozednívat. Je šábes, svátek odpočinku. Ozvou se sirény. Vyjí dlouze, a ostře. Je to ten nejhorší sobotní budíček ze všech.

Nebe protnou první bílo-šedé šípy.

Zářící hroty střel stoupají k obloze, a za chvíli klesají k zemi jako padlé hvězdy. Většina se zarazí o „želenou kupoli“. Některé ale izraelský protiraketový deštník překonávají. Není všemocný, a když ho bombardujete ve velkém, protrhne se. Izraelské rakety pak nestíhají palestinské střely likvidovat. A je z toho malér.

Tak jako teď. I když zatím většina probouzejících se Izraelců nic netuší. Jsou čtyři minuty po půl sedmé místního času, když se zpráva o poplachu v oblastech kolem Pásma Gazy dostává přes izraelskou armádu do mezinárodních agentur. Dunící výbuchy už znějí i kolem Jeruzaléma a Tel Avivu.

Je to šok, na který Izraelci nebyli připravení. Z Pásma Gazy vylétávají desítky, možná stovky raket. Salva trvá dlouho. Už aspoň hodinu. A tehdy přijde rána, kterou Izrael nepamatuje.

V půl osmé se objevuje zpráva o blíže nespecifikovaném bezpečnostním incidentu. Netýká se raket. Jenže čeho? Že by někdo narušil železo-betonový plot, který Izrael odděluje od Pásma Gazy? Vždyť tam mají Izraelci kamery. Vojáci by přece museli hned zasáhnout. Navíc tahle desítky kilometrů dlouhá bariéra, přezdívaná „železná zeď“, je nejen vysoká, ale sahá i pod zem. To kvůli tunelům.

Záhadu rozluští sociální sítě. Ostatně tak to v dnešním online světě bývá nejčastěji. Objeví se na nich kamerové záběry z izraelského města Sderot, které leží na samém okraji izraelského Jižního distriktu – sotva kilometr od hranice Pásma Gazy. Když si tenhle úzký, neklidný pruh země představíte jako „í“, Sderot je právě ta čárka nad tenoučkým písmenem.

Ve Sderotu se něco děje. Kamera, patrně mobilního telefonu, míří z balkonu nebo střechy na nedaleký kruhový objezd, přes který přejíždí bílý pick-up. Na první pohled nic výjimečného. Muž či žena roztřesenýma rukama zazoomuje na auto. Teď už je to jasné. Na korbě sedí možná tři nebo čtyři muži v černém, na hlavě mají bílé šátky. Další muž stojí na stupínku vedle dveří, a levou rukou se drží karoserie. Když si video zpomalíte, uvidíte, jak jeden z mužů stojí u černé čáry táhnoucí se přes střechu auta. Je to těžký kulomet. A tohle je auto ozbrojeného palestinského komanda v izraelských ulicích.

V tuhle chvíli už zpravodajská média naplno informují o vyvíjející se situaci na Blízkém východě. K útoku se přihlásilo hnutí Hamás, militantní islamistická skupina vládnoucí Pásmu Gazy.

Moci se zde chopila v roce 2007, kdy nejprve ve volbách a pak i v ozbrojených střetech porazila umírněnější Fatah palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse. Fatah drží Západní břeh, Hamás Gazu. A ta strašně strádá. Tento čtyřicetikilometrový cár země na pobřeží Středozemního moře, jehož jižní hranice sousedí s Egyptem, je peklem na zemi. Drtivá většina lidí žije v bídě, a nepřežila by bez humanitární pomoci. Není tu co jíst, dochází k výpadkům elektřiny, na ulicích jsou ruiny rozbombardovaných domů. Izrael ovládá přístavy i checkpointy. Mnoho z nich je uzavřených. Tam, kde se projít dá, je trvalá stráž. Nic, co by připomínalo byť jen zdánlivě součástku k výrobě zbraní, neprojde.

Přesto hnutí Hamás tu a tam vypálí na Izrael salvu raket. Experti odhadují zásoby Hamásu na vyšší tisíce, možná i pár desítek tisíc střel. Teď to ale nejsou dvě nebo tři, které by musel Izrael odrazit. Tohle sobotní ráno míří z Pásma Gazy podle Hamásu rovnou tisíce jejich raket. Břetislav Tureček, vedoucí Centra pro studium Blízkého východu na Metropolitní univerzitě dokonce uvádí pět tisíc.

Mnohdy podomácku vyrobené střely bombardují Izrael. Přívržencům Hamásu k jejich sestavení často stačí jen obal z kovových plátů a výbušnina. Nemíří přesně, a nelétají kdovíjak daleko. Ale fungují. A o to tu jde. Hamás má ve své chartě zakódovaný boj proti Izraeli – tvrdí, že má právo na odpor proti okupační mocnosti, a že jednou osvobodí Palestinu.

Déšť raket

Slunce už vyšlo. Není krvavé, jak se tvrdí v povídkách a básních. Září žlutě a jasně. Dost na to, aby bylo vidět na spoušť, kterou Hamás napáchal. Z izraelských měst stoupá kouř.

Je osm ráno, když přichází první oficiální zpráva o úmrtí. Izraelka zemřela po dopadu jedné z raket. Jestli byla skutečně první a kdy přesně zemřela, se už asi nikdy nedozvíme. Brzy ale přibydou další. Na obou stranách. Izrael pomalu spouští odvetnou akci a povolává Izraelské obranné síly.

Do vysílání Radiožurnálu se v tu chvíli přihlašuje blízkovýchodní zpravodaj Štěpán Macháček.

Mezitím, co nad hlavami Izraelců prolétávají rakety, sklánějí lidé oči k mobilním telefonům a v přímém přenosu sledují, co se děje ve Sderotu.

Později z dalších videí vyplyne, že trofejí má Hamás víc. Veze si do Gazy i izraelskou ozbrojenou techniku. Svět z dalších a dalších videí vidí, jak se ozbrojená komanda palestinských teroristů prohánějí kibucy poblíž Gazy. Lidé z oken na mobily natáčí, jak muži se zbraněmi procházejí jejich čtvrtí. Izraelci se schovávají. Jsou k smrti vyděšení. Nikdo nechápe, jak se něco takového mohlo stát.

BBC přebírá z izraelského Kanálu 12 hrůzostrašné svědectví Ajelet Hačimové z kibucu Beeri, pár kilometrů východně od Gazy. Tvrdí, že se teroristé snaží dostat k ní do domu. Vypráví, že slyší jejich hlasy. Že slyší, jak jí buší na dveře. Schovává se doma se svými dvěma malými dětmi.

Sociální sítě taky brzy prozradí, jak se ozbrojeným mužům podařilo překonat izraelskou „železnou zeď“. Ne tunelem, ale ve vzduchu. Muži s kalašnikovy přilétávají na půdu Izraele na paraglidech.

Snáší se z nebe jako nějací útoční výsadkáři, na bundách mají nášivky leteckých sil brigád Kásam, ozbrojeného křídla Hamásu. Je na nich orel, svírající v drápech šíp, nebo taky raketu. Jiní ozbrojenci se do Izraele pokouší dostat přes moře, na gumových motorových člunech. Být to film, je to pokračování Šíleného Maxe.

Izraelci dlouho tušili, že něco takového může přijít, ale nikdo nevěřil, že o tom rozvědka nedá vědět. Nebo že armáda nebude připravená. Jenže bojovníci Hamásu, možná dobře vycvičení Íránem, obranou Izraele pronikli, a teď drancují vesnice a šíří strach.

Izrael je ve válce

Je dopoledne, kolem desáté hodiny. Vůdce ozbrojenců z Hamásu Muhammad Díf měl ráno plnou pusu slov o tom, že přišel čas největší bitvy. Teď na oplátku hřmí exploze v Gaze. Zasáhlo izraelské letectvo. Dál se bojuje u checkpointu Erez na severní hranici Gazy s Izraelem, a taky u vojenské základy Zikim, na středomořském pobřeží, jen pár kilometrů severovýchodně od Erezu. Vojáci zasahují snad na dvou desítkách míst, kde Izraelci hlásí střety s ozbrojenci.

Chystá se vystoupení izraelského premiéra Benjamina Netanjahua. Má připravené prohlášení k národu. Žádná oficiální tiskovka, jen pár slov, které pak jeho tým sdílí na sociální sítích.

Netanjahu chce uklidnit zděšené obyvatele, a přislíbit pomstu.

Izrael je ve válce, říká. V saku, s ráznými gesty, informuje na videu o vražedném útoku Hamásu. Prý svolal šéfy bezpečnostních složek a nařídil jim zasáhnout v izraelských vesnicích kolem Gazy. Mobilizuje zálohy. A slibuje vítězství.

Netanjahu je možným klíčem k pochopení překvapivého útoku Hamásu. Izraelská demokracie je totiž už nějakou dobu na kapačkách. Bibi – jak se Netanjahuovi přezdívá – si totiž plácl s ultranacionalisty a stvořil nejpravicovější vládu, kterou kdy Izrael viděl. Současně se velká část národa bouří proti jeho rozsáhlé justiční reformě, kterou v létě prohlasoval Kneset, tamní parlament. Nikdo nebyl proti, opozice na protest opustila lavice. Někteří komentátoři a komentátorky varují před ohrožením samotné podstaty státu Izrael a občanskou válkou, jiní před zbytečnou hysterií. Na tom, že jde o nebývale vypjatou situaci v tamní společnosti, se ale shodují snad všichni.

A toho mohl Hamás využít – nepozornosti a nepřipravenosti. Navíc nikomu z Gazy neunikly opatrné námluvy izraelské vlády se Saúdskou Arábií. Palestinci si doteď mohli myslet, že bez nich se Izrael s Araby nedomluví. V České televizi na to upozorňuje později toho dne Irena Kalhousová z Herzlova Centra izraelských studií při Univerzitě Karlově.

Bibi si ještě to sobotní odpoledne pro jistotu zavolá se svým klíčovým spojencem v Oválné pracovně. Americký prezident Joe Biden útok Hamásu ostře odsoudí, nečekalo se nic jiného. USA nabízí Izraeli veškerou možnou podporu. Situaci chtějí dál sledovat a být s Netanjahuem v kontaktu. Biden si přál, aby si Netanjahu podal se Saúdy ruku co nejdřív. To se ale teď pravděpodobně nestane. Je válka Arabů proti Židům. Není ten správný čas se teď usmiřovat.

Hamás si tedy připisuje další body. Navíc se objevují informace, že zajal několik rukojmích. Kolem jedné odpoledne se proti tomu ozve šéf unijní diplomacie Josep Borrell. Vyzývá k propuštění vězňů, píše agentura ČTK. Mrtvých už jsou dvě desítky – oficiálně. Hlásí to izraelští záchranáři. Všichni ale tuší, že tohle číslo ještě poroste. Hodně poroste…

Zvlášť poté, co se ven dostanou fotografie ze Sderotu, v němž se pořád bojuje. Auta na ulicích mají prostřílená čelní skla, na zemi leží povalená motorka a pod ní tělo přikryté bílým prostěradlem. Série snímků Ammara Awady pro agenturu Reuters se musí každému zapsat do paměti. Na jedné z fotografií je bouda se stříškou, možná autobusová zastávka. Na zdi visí knihovnička. Z levé strany stožár vysokého napětí, z pravé lavička. Před budkou silnice, za ní čerstvě posečený trávník. Kolem dokola leží nejméně pět těl. Některé z nich patří seniorům. Mají překryté tváře. Bílou látkou nebo kusem plachty.

Když sem ráno vniknulo komando Hamásu, místním nikdo nepomohl. Izraelské obranné složky zaspaly a selhaly. Teď není čas se ohlížet, koho je to přesně chyba. Málokdo si to umí vysvětlit. Jakmile ale Izraelci zúčtují s Hamásem – a všichni tuší, že to bude ostré a tvrdé –, tak se obrátí k vlastním řadám a přijde vyšetřování.

Když před 50 lety vypukla Jomkipurská válka, taky to bylo velké překvapení. Sýrie a Egypt – jeden ze severu a druhý z jihu – způsobili Izraeli těžké ztráty. Izrael nakonec zvítězil, ale byl vyčerpán a oslaben. Oficiální národní vyšetřovací komise tehdy zjistila, že selhala rozvědka a doporučila mimo jiné odvolat jejího šéfa. O pár měsíců později rezignovala i premiérka Golda Meirová. Jestli bude podobný osud čekat i Benjamina Netanjahua je teď předčasné odhadovat.

Jsou každopádně tři odpoledne, v Izraeli už je přes čtyřicet obětí. Boje ani ostřelování zatím nekončí.

Msta za al-Aksá

Slunce zapadlo. Je pár minut po půl deváté večer. Pořád ta strašná sobota 7. října. Den, kdy přišli teroristi z Gazy.

Agentura AP přináší zprávu o počtech obětí. Odvolává se na izraelskou záchrannou službu. Sobotní palestinský útok nepřežilo nejméně 200 Izraelců. O hodinu a půl později se číslo zvýší o padesát. Další lidé jsou v kritickém stavu, v přeplněných nemocnicích. Palestinci hlásí nejméně 230 mrtvých.

Když se blízkovýchodní zpravodajka britské BBC ten večer na ulicích v Gaze ptá, co si o útocích na Izrael myslí místní, ozve se jeden mladý muž s tím, že je rád, co Hamás dělá, a že se Izraelcům mstí za to, co se děje kolem mešity al-Aksá.

Když vůdce ozbrojeného křídla Hamásu, tajemný Muhammad Díf, útok ráno oznamoval, taky tuhle veledůležitou mešitu na Chrámové hoře zmínil. Prý má být masivní ofenzíva vendetou za znesvěcování mešity al-Aksá ležící na dohled od Skalního dómu a Zdi nářků. Po Mekce a Medině je to pro muslimy třetí nejdůležitější místo na planetě. Významné je ale i pro židy. Nicméně to, kdo se na Chrámové hoře může modlit, určují přísná pravidla.

Letos v dubnu do mešity vtrhla izraelská police. Během ramadánu. Palestinci zuřili, a i tehdy z Pásma Gazy vylétly na Izrael rakety. Na Chrámové hoře se navíc letos několikrát objevil krajně pravicový izraelský ministr pro národní bezpečnost Itamar Ben Gvir.

Kdo ví, jestli názor toho mladíka, kterého zpovídala BBC, v Gaze převažuje. Málokdo si umí představit, co tam obyčejní lidé zažívají a co si myslí. Určitě se taky bojí, stejně jako tenhle mladík, píše dál BBC. Izraelská odveta totiž bude patrně hodně rázná, velká a nekompromisní. A taky dost krvavá. Spoustu přívrženců Hamásu v Gaze přijde o život. Zemřou ale i civilisté. I dnes umírali na obou stranách.

Muhammad Díf vyzval do boje další nepřátele Izraele. Co když se zapojí Islámský džihád? Nebo libanonské hnutí Hizballáh? Začala by dlouhá a velká válka.

Někdy kolem půlnoci přijde poslední sobotní zpráva, kterou z dějin státu Izrael už nikdo nesmaže. Obětí na izraelské straně je více než 300, a zřejmě nejde o konečné číslo.

Teroristé z Gazy jsou přitom pořád v izraelských městech, vesnicích, kibucech.

Za chvíli je neděle, a kdo ví, co bude dál.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity zvuky z České televize, Sky News, youtubového kanálu PBS NewsHour, Guardian News a NBC News a účtů na sociální síti X Hen Mazzig, Emily Schrader a andy ngo.