Vnímají nás jako nebezpečí, sami nic nedodržují, říká Čech na Novém Zélandu. Ze země ale odjet nemůže
Stovky Čechů podle ministerstva zahraničí kvůli pandemii nemoci Covid 19 uvízly v Jihovýchodní Asii a Oceánii. Na Novém Zélandu se tento týden mnozí z nich téměř ze dne na den ocitli v těžké situaci. Vláda krátce po sobě opakovaně zpřísnila bezpečnostní opatření proti šíření nemoci a poté vyhlásila celostátní zákaz vycházení. Lidé, kteří v zemi cestovali nebo pracovali museli náhle změnit plány.
Přišla jedna zpráva na všechny telefony pár hodin před tím, než se šlo do izolace, že tam kde jsme, musíme zůstat čtyři týdny, ale podrobnosti tam nebyly, popisuje svojí situaci Šimon Tůma, který je na Novém Zélandu na programu Working holidays.
Češka žijící v Baskicku: V Madridu je situace zoufalá, úřady byly nuceny přeměnit stadion v márnici
Číst článek
Zmíněné podrobnosti předtím oznámila novozélandská premiérka Jacinda Ardernová: „Vyzýváme všechny Novozélanďany, aby zůstali doma. Otevřené zůstanou jen klíčové obchody - s potravinami, čerpací stanice, lékárny a zdravotnická zařízení. Ven můžete na procházky, ale jen s členy domácnosti a od ostatních se držte nejméně dva metry.“
Pro tisíce cizinců, kteří na Novém Zélandu pracovaly, to ale mnohdy znamenalo zůstat venku, říká Šimon Tůma. „Tam kde jsme měli bydlet během jednoho dne, pár hodin před tím, než měla začít karanténa, oznámil majitel, že musíme všichni pryč, že to zavírá. Takže jsme začali narychlo shánět. Nakonec se nad námi slitoval bývalý zaměstnavatel, který nám postavil přenosný záchod do sadu.“
‚Práci nikomu nedají‘
Stejně jako on a jeho dvě souputnice uvízly podle deníku New Zealand Herald tisíce zahraničních pracovníků a cestovatelů. Přespávaly v autech na parkovištích nebo v kempech a nezbylo jim než čekat. Nebo doufat, že navzdory zákazu vycházení seženou ubytování, ale bez naděje na práci.
Češi z celého světa se kvůli pandemii koronaviru vrací domů, naráží na omezení místních vlád
Číst článek
„Pro mě osobně je daleko horší, že nemůžu pracovat. Já bych přežil tady v autě klidně další měsíc. Koupal bych se v řece, chodil na záchod do ‚toitoiky‘, ale teď minimálně měsíc nikomu práci nedají. Kdybychom to věděli týden předem, tak se všichni sbalí,“ říká.
Nepříjemná je podle Šimona Tůmy i změna atmosféry v zemi. „Vidí nás jako hlavní nebezpečí. Sami nic nedodržují. Bývalý zaměstnavatel je milý, ale nedovolil nám si v sadu natočit vodu, že bychom ji mohli kontaminovat. My jsme měli roušky, ale jeho samotného nenapadlo, aby si vzal roušku. Nedochází jim, že by mohli oni nakazit nás.“ Šimon a jeho kamarádky si roušky vyrobili sami. Ochranné prostředky ale jinak na Novém Zélandu vidět nejsou.
„Pořád si nepřipadám, že bych na tom byl tak špatně, abych musel domů letět vládním speciálem,“ odpověděl na otázku, jestli zvažuje návrat domů. Přesto Šimon Tůma přiznává, že doma s rodinou by se karanténa určitě snášela lépe.
