Kalhousová: Rodiny tlačí na vládu, aby prioritou bylo propuštění unesených, až pak zničení Hamásu
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu připravuje občany na dlouhou a těžkou válku. Jenže víc než 80 procent Izraelců ho viní z událostí 7. října, upozorňuje Irena Kalhousová, ředitelka Herzlova centra izraelských studií na Univerzitě Karlově. „Izraelská operace teď vypadá asi trochu jinak, než to v prvních hodinách a dnech po masakru Hamásu vypadalo. Vláda čelí poměrně velkému tlaku od rodin unesených,“ připomíná pro Ranní Plus.
Věří Izraelci své armádě a vládě, proti které před válkou masivně protestovali, že jim zajistí bezpečnost?
Myslím si, že armádě věří. Ohledně Benjamina Netanjahua, tam už je to mnohem horší, protože víme z průzkumů veřejného mínění, že velká většina Izraelců – a když říkám velká většina, tak je to ve smyslu 80 procent a výš – ho viní z toho, co se stalo 7. října.
Poslechněte si rozhovor s Irenou Kalhousovou o tom, jak se vyvíjí situace v Izraeli
A i jeho chování je od té doby velmi problematické. Na jednu stranu už mírně naznačil, že i on se bude zpovídat z toho, co se stalo. Ale chvíli po tomto prohlášení zase řekne, že podle něj jsou hlavními viníky představitelé bezpečnostních složek.
Domácí napětí v Izraeli tak stále platí a vláda není tak funkční, jak by asi měla být. Mnohé úkony vlády v tuto chvíli nahrazuje občanská společnost, například pomoc přeživším masakru Hamásu a podobně.
Pozemní invaze do Gazy? Proti Izraelcům hraje na straně obránců všechno, říká velitel z Afghánistánu
Číst článek
Podle čerstvého průzkumu listu Maariv by skoro polovina dotázaných obyvatel Izraele raději počkala s pozemní invazí, než se podaří osvobodit rukojmí. Naopak rodiny zadržovaných na vládu podle stanice BBC apelují, aby neotálela. Co pozici rukojmích posiluje, a co naopak oslabuje?
To je zajímavé, protože já si naopak myslím, že je to tlak rodin unesených a přeživších, co vedlo vládu k tomu, aby odložila pozemní operaci. A ta operace teď vypadá asi trochu jinak, než to v prvních hodinách a dnech po masakru Hamásu vypadalo.
A je to právě proto, že rodinní příslušníci vytváří obrovský tlak na vládu, aby prioritou bylo propuštění unesených. A až potom aby bylo prioritou zničení Hamásu.
Izraelská vláda tak čelí poměrně velkému tlaku, aby uspokojila tyto požadavky, protože tlak rodin i celé izraelské společnosti na to, že prioritou je propuštění víc než dvou stovek lidí, je veliký.
Čeká nás dlouhá a složitá válka, varoval Netanjahu. Podle expertů ale nejde o zahájení invaze
Číst článek
Jak Izrael podle vás vnímá aktuální zájem mezinárodní justice o vyšetřování toho, jestli nezadržuje humanitární pomoc?
Jsem přesvědčená o tom, že určitě bude vyšetřování jak mezinárodní, tak i uvnitř Izraele. A to ohledně toho, co se stalo 7. října na straně Hamásu, a potom i toho, jakým způsobem na to reagoval Izrael.
V tuto chvíli si myslím, že Izraelci řeší jiné věci, a sice to, že si jako cíl vytyčili zničení Hamásu. A víme, že v minulosti část humanitární pomoci končila v rukou Hamásu. To koneckonců nezpochybňuje ani mezinárodní společenství. A to je teď ta priorita – oslabit, z izraelského pohledu ideálně zničit Hamás. A v tuto chvíli podle toho jednají.
Vedou se v tuto chvíli diskrétní diplomatická jednání o propuštění rukojmí? A kdyby se vedla, tak kdo z regionu by se do nich mohl zapojit? Mohly by hrát nějakou roli země jako Libanon a Egypt?
To víme, kdo jednání vede. Hlavním aktérem je Katar, což je země, která na jednu stranu z velké části financuje Hamás a současně si udržuje kontakty s leckým i z toho druhého tábora. Zapojuje se také Egypt, protože ten má samozřejmě tradičně velmi blízko ke Gaze. To jsou dva hlavní hráči.
O Libanonu pochybuji, protože ten má své problémy. Na svém území má šíitské hnutí Hizballáh. Myslím, že Libanon se především snaží přesvědčit Hizballáh, aby neotevřel severní frontu, což by potom vedlo k tomu, že by Libanon byl vystaven obrovské vojenské akci ze strany Izraele.
