Černá krev Venezuely. Proč by mohla Západ zajímat Madurova ropa?

Jak žhavým zbožím na světovém trhu je teď? V době ruské války, ruské invaze na Ukrajinu, energetické krize a různých hrozeb, týkajících se tedy úplného zavírání potenciálního ruských kohoutů do Evropy.
Venezuelská ropa. Já myslím, že se západ do Venezuely tak trochu vrací. Proto venezuelskou ropu, protože na trhu ta ruská chybí, Rusko vyrábělo a dodnes vyrábí zhruba 10 milionů barelů ropy denně a vyváží.

Ale ta venezuelská ropa má spoustu negativ, tak nemyslím si, že by byla zas tak atraktivní, ale určitě to může politicky pomoc Nicolási Madurovi, nynějšímu diktátorovi.

No a staví se on do role nějakého ropného spasitele? Nadneseně řečeno respektive, prodává to tak třeba Venezuelanům. Jako já jsem ten, který teďka vám konečně po těch x letech krize, kterou vy tady zažíváte, vrátím to bohatství, které si podle něho určitě Venezuela zaslouží.
Ono je to všechno propaganda trošku ze strany Madura. On teď nedávno prohlásil, že si jeho země zaslouží Nobelovu cenu za ekonomii, což je tragikomický, protože z té země uteklo během sedmi nebo osmi let jeho vlády šest milionů lidí. Děti mu tam umíraly hlady. Průměrný plat spadl na jeden dolar a 40 centů. 96, 97 procent lidí žije pod hranicí chudoby, takže říct něco takového je trošku urážlivý těm lidem, co co přežili, a těm lidem v emigraci. Ale samozřejmě to prezentuje jako tzv. morální vítězství té bolivijský revoluce, kterou založil Hugo Chávez v roce 1999, tak jí říká její socialismus 21. století. Tak to považuji za morální vítězství, že přežili americký sankce a tuto hlubokou ekonomickou krizi a zřejmě teď se jim bude dařit o něco líp, protože tu ropu budou zase zřejmě moct vyvážet. A prodávat.

A ropa pro Venezuelu, to je velmi velmi důležitá komodita předpokládám.
To je jediná komodita tak trochu, protože oni dostávají 96, 97 procent příjmu dostávají vyloženě jenom za prodej ropy. A oni na ní jsou totálně závislí. To jejich jediná komodita prakticky. A to už trvá od 20. 30. let 20. století.

Vy jste ve Venezuele žil, tak je to i tam velké téma ve smyslu toho, ne že by to řešili jenom ti, kteří jsou ve vedení toho státu, ale i na ulicích se baví o tom, že teď jsme vstoupili na ten a ten trh, teď jsme projeli tam a tam, tak budeme mít bohatší život. Řeší se to tam?
Já vám musím říct jednu věc. Když se bavíte s Chávisty, což jsou teda příznivci té revoluce.

A Maduro navazuje na Cháveze…
Totálně navazuje na Cháveze, protože jinak by prostě neměl vůbec žádný postavení v rámci té hierarchie nebo v rámci té revoluce, tak on je kormidelník té revoluce, kterou založil Hugo Chávez, on je zboštělí v té zemi těmi revolucionáři.

Tak když se s nimi bavíte, tak co ti říkají?
Tak ty říkají cena za barel znovu stoupne a nám přiteče víc peněz a zase si bude moct všechno kupovat, od potravin, léků až po značkové zboží. Takto o ní uvažuji, ale tam ten problém je, že venezuelský ropný průmysl je totálně zdevastovaný. Poprvé za nějakých 100 let od objevení ropy ve Venezuele proto v roce 2020 neotevřela jediný vrt. A to říkám kvůli tomu, že ty venezuelské vrty jsou strašně mělký, rychle vysychají, takže se musí hledat nový a nový ložiska, tak, abyste pořád byli schopný produkovat ropu, dostávat ji na povrch a snažit se jí ve světě prodat.

Ale ta ropa má ještě ten problém v tom, že se na povrch dostává v takový velmi hustý, hustý podobě. Je to skoro asfalt, takže ji musíte něčím ředit. A to Venezuela kdysi kupovala od Spojených států, ale i kvůli ropným sankcím a kvůli ekonomickým sankcím ta Amerika to přestala dělat tak to Venezuela začala dovážet z Íránu ty ředidla, takže to stálo strašný a strašný peníze, na který potom už prostě ten Maduro neměl. A jednou z věcí, kterou mu Chávez zanechal, bylo to, že on vyhnal všechny západní těžařské společnosti, který byly schopný do toho dávat desítky miliard dolarů, do hledání té ropy a zpracování ropy. A on je všechny vyhnal kvůli tomu tvrdil, že to je novodobý kolonialismus a že peníze jdou jenom do jejich kapes a nejdou k venezuelský chudině.

Ale tím, jak je vyhnal, tak mu nezbyli žádní odborníci, žádný expertízy. Ty operace se zastavili a on nevěděl teď, co s tím bude dělat. Navíc měl oprávněný strach z toho, že v tom ropném průmyslu jsou lidi, který by ho politicky mohli odstranit. A když došlo na ropnou stávku roce 2003, tak on nechal vyházet z té státní ropné společnostinechal vyházet 20 000 odborníků, tak ty šly do Kanady, do Mexika, do Kolumbie a jemu tam zbyly lidi, který tomu moc nerozuměli. A on navíc tam dosadil vojáky, aby si je svým způsobem podplatil. A tu ropnou společnost, která kdysi byla schopná prodávat, těžit 6 milionů barelů ropy denně, tak z ní udělal takový svůj bankomat vlastní.

No a teď se můžeme tedy dostat do situace, kdy svět bude třeba potřebovat venezuelskou ropu, jak už jste nastínil, mnohem víc, než jí potřeboval v minulých letech. Na druhou stranu, jak to tedy teď má Venezuela se Spojenými státy a Íránem, tedy s těmi dvěma zeměmi, které už vy jste tady zmínil, které potřebuje k tomu, aby mohla tu svoji ropu dostávat dál tedy do světa.
Určitě oni s Íránem podepsaly dvacetiletou dohodu ekonomickou. Ta je založena na tom, že budou spolupracovat právě v ropném průmyslu, ale jsou tam taky nějaký investice do kultury, do turistiky, do zemědělství. A se Spojenými státy je to vlastně dost zvláštní, protože Donald Trump uvalil opravdu tvrdé sankce na Madura. Dokonce na něj vypsal odměnu 15 milion dolarů na jeho hlavu a ještě na šéfa obrany a šéfa Nejvyššího soudu.

Takže prakticky dal zelenou lovcům lidí a žoldákům, který si prostě pro toho Madura mohli dojít. A najednou máte delegaci vyslanou současným prezidentem Joe Bidenem, který v březnu tam vyslal své nejvyšší poradce pro Latinskou Ameriku a zdá se, že prostě Joe Biden se snaží najít alternativní zdroje pro svoji vlastní ekonomiku, protože on uvalil embargo na dovoz ruské ropy do Spojených států.

Takže Venezuela se dohodla s Íránem na nějaké další pokračující spolupráci. A to kvůli tomu, že předtím se Spojené státy otočily k Venezuele zády a teď i Spojené státy vysílají do Venezuely své delegace, aby s Venezuelou jednaly. Tak to skoro vypadá, že Venezuelu teď chce každý.
V takovém světě bohužel žijeme. Bohužel prostě pro Američany je Maduro pořád menší zlo než Putin. Je to pro ně pořád zlo, ale svým způsobem se vracej a svým způsobem podávají pomocnou ruku. Nesmíme zapomínat, že největším odběratelem venezuelské ropy je pořád Čína, takže ta pořád kupuje i v roce 2020. Ve chvíli, kdy Venezuela vyvážela ven 400 000 barelů ropy denně, což je historické minimum. A tu ropu tam objevili 1914.

Takže nejenom africká ropa, ale pro Čínu i ta venezuelská.
Určitě. Ale já znovu připomínám, že třeba pro investory nebo pro někoho, kdo si myslí, že by mohl se do Venezuely vrátit, nějaká západní těžařská společnost a vydělávat tam znovu peníze, tak není příliš atraktivní ta ropa třeba v porovnání s tou brazilskou, která je daleko čistší. Tato venezuelská má opravdu velký emise a je opravdu k tomu životnímu prostředí nešetrná. A jestli se posouváme k nějakým zeleným zdrojům, tak spousta expertů tvrdí, že Venezuela bude z té své ropy těžit 30 40 let. Možná. Ale co pak dál?

Když jste zmiňoval, že tedy ropný průmysl ve Venezuele je zdevastovaný. Tak jak je na tom tamější život? Ten se taky dá označit jako zdevastovaný.
Tragický. No, já jsem tu Venezuelu projel křížem krážem. Svým způsobem, ne že bych byl v každém tom federativním státě, ale jedete po dálnici a stovky kilometrů nikde žádná pumpa, a když na nějakou narazíte, tak, tak je v dezolátním stavu. Vytrhaný hadice, všechno zrezavělý, nikde nikdo, silnice jsou samá díra. Ale tam jde hlavně o to, že jak už nezískávali dostatek peněz z té ropy, tak začalo chybět jídlo, léky, zapomeňte na nějaký oblečení. Poznal jsem lidi, který si pět let nemohli koupit ani džíny.

Na to jídlo upozorňovala i OSN v době COVIDu, tedy, že se Jižní Amerika dostává do izolace včetně tedy Venezuely a že tam hrozí hlad, to jsou možná zprávy, které jsme si zvykli slýchat spíš ve spojení s jinými částmi světa než zrovna..
Podívejte, já tam žil mezi lety...poprvé jsem přijel 2007, což už je dávno. Takže možná můžu porovnávat, kde byla. A pak jsem se tam vlastně přestěhoval 2018. Ještě 2017 jsem tam byl, když jsem reportoval o těch protivládních protestech.

Ty lidi tam opravdu trpěli hlady jako opravdu spousta. Spousta, spousta dětí ani nevíme, kolik zemřelo, protože prostě nemělo výživu nebo jim rodiče nebyli schopný zajistit jídlo. A v tom roce 2017 tři nejprestižnějším univerzity udělaly takovou studii a zjistily, že v průměru každý Venezuelan, je jich 30 milionů, zhubl o 11 kilo.

No a tak teď se tedy nabízí otázka, zda to, že se o venezuelskou ropu teď možná svět tak trochu popere, jestli to ten život v té Venezuele může zlepšit těm běžným občanům.
Doufejme, že ano. Je to těžké to říct, jestli Madurův režim znovu se dohodne třeba s Američany anebo nebo s evropskýma ropnýma společnostma, ty se vrátí a já si myslím, že ten ropný průmysl nějakým stylem obnoví. A Maduro je zřejmě zatíží daněmi, různými licencemi, tak nějaký ty peníze vydělá a zřejmě to se bude snažit investovat do těch lidí.

Ale nesmíme zapomenout na to, že drtivá většina těchto peněz jde lidem, kteří tu revoluci podporují. A na tom je ten režim postavený na t=hle sociální kontrole, vydírání. Dodneška venezuelská vláda rozváží každý měsíc zhruba šest milionu krabic, kde máte základní potraviny jako olej, mouku, špagety, konzervu tuňáka, třeba fazole, tak myslím, že je to asi šest sedm milionů lidí, který na tom jsou totálně závislý. Ale tyto krabice vám rozvážejí polovojenské jednotky, kolektivy, které založil Hugo Chávez na na obranu revoluce. A vy prostě si tu krabici vezmete a dáte ten politický hlas tomu režimu. Protože máte hlad.