Politolog Balík: Vláda je v presu, Okamurovi se může podařit zablokovat projednání pandemického zákona
Poslanci v úterý celý den proseděli v Poslanecké sněmovně, kde se měla schvalovat vládní novela pandemického zákona. K tomu ale zatím nedošlo. Hned v úvodu si vzali slovo zástupci SPD, kteří vystupovali tak dlouho, že zatím nedošlo ani ke schválení programu schůze. Sněmovna se v souvislosti s jejím blokováním SPD ani nedostala k hlasování o tom, jestli trvá stav legislativní nouze. O obstrukcích mluvil na Radiožurnálu politolog Stanislav Balík.
K obstrukcím, tedy k akci, která má znemožnit projednání nějakého zákona, se současná opozice uchýlila již několikrát, třeba při jednání o korespondenční volbě nebo stavebním zákoně. Obstrukcí ale využívala i minulá opozice, třeba při schvalování elektronické evidence tržeb. Je podle vás obstrukce legitimní politický nástroj k ovlivnění jednání v Poslanecké sněmovně?
Zcela jistě ano. Obstrukce patří k parlamentarismu, patří k němu v nejrůznějších podobách. Koneckonců už v minulém volebním období jsme zažili jak fyzické obstrukce, které předváděl Lubomír Volný (Volný blok), tak obstrukce za využití možností, které dává jednací řád. Ty, které třeba teď používá Tomio Okamura z SPD.
Nestává se obstrukce hlavním nástrojem opozice? Neměla by být spíš výjimečným nástrojem?
To máte pravdu. A tady záleží na tom, jak si to opozice vyhodnotí, protože toto je zrovna nástroj, kterého by se mělo používat skutečně velmi opatrně. Mělo by ho být jako šafránu.
Nicméně opozice je zřejmě přesvědčena, že právě toto je situace, kdy využíván být má. Na druhou stranu ve chvíli, kdy ho takto zřejmě a evidentně nadužívá, se velmi snadno může stát, že vládní koalice přistoupí k nějaké větší změně jednacího řádu tak, aby něco takového velmi ztížila.
Schůze o pandemickém zákonu: SPD si po deseti hodinách blokování jednání vyžádala přestávku
Číst článek
Obstrukcemi lze jednání o určitém bodu prodloužit, ale nakonec jeho schválení lze jen těžko zabránit. Co tím mohou strany, které ho využívají, získat?
Zrovna v tomto případě, o kterém se jedná nyní, dává obstrukce větší smysl, než třeba při jednání o korespondenční volbě, protože tady je vládní koalice v časovém presu a potřebuje, aby zákon platil od prvního března, a to už je jen měsíc, což - vzhledem ke lhůtám Senátu, prezidenta atd. - je skutečně až šibeniční. Je to krátká časová lhůta. A tady se může Tomio Okamurovi skutečně podařit zablokovat projednání toho zákona.
Nicméně vzhledem k tomu, že je sám, jakožto politická strana, tak bude výrazně náročnější, aby to ustál, než když bylo třeba v minulém volebním období takových opozičních stran pět, šest, sedm.
Měla koalice nějakou možnost obstrukčnímu jednání kvůli novele pandemického zákona zabránit nebo mu nějak předejít?
Necítím se být úplně detailním znalcem jednacího řádu Poslanecké sněmovny, nicméně to, co o něm vím, tak si spíš myslím, že v tomto konkrétním případě tu šanci neměla, protože tam není vůle ke kompromisu, není tam ochota ke kompromisu ze strany SPD a vidíme, že skutečně jde o akci především SPD.
I ANO je v tomto případě trošku zdrženlivější, než bylo v minulých týdnech. A v takovém případě domluvit se na tom, že nebude obstruovat, když obstruovat chce, kdy chce být tím lídrem odporu proti takovému zákonu, je velmi obtížné.
SPD obstrukce proti pandemickému zákonu obhajuje tím, že novela je protiústavní. Je to podle vás dostatečný důvod k obstrukcím, které by měly být spíš tím výjimečným nástrojem, nebo se k takové, případně přijaté novele dá přistupovat jinak?
Z mého pohledu by to neměl být ten správný přístup. Pokud je ten argument proti ústavnosti, tak to nemá být SPD nebo nějaký poslanecký klub, který je tím arbitrem, ale má to být Ústavní soud. Koneckonců právě takový mechanismus v našem ústavním pořádku máme, tak nechť je ten zákon schválen, ať je napaden u Ústavního soudu pro jeho neústavnost. Ústavní soud se vyjádří a bude jasno.
SPD chce ve sněmovně dál blokovat korespondenční volbu, vadí jí i pandemický zákon
Číst článek
Je podle vás čas na nějakou reformu jednacího řádu, která by obstrukce, řekněme, omezila?
Zcela jednoznačně. A nemyslím si to jen já, myslí si to evidentně celá nebo velká část politické scény už dlouhou dobu. Vzpomeneme si, že už v předchozích volebních obdobích, ne až v tom minulém nebo současném, ale už i předminulém a tom ještě před ním, se mluvilo o potřebných změnách jednacího řádu a nikdy se nepokročilo dále.
Mám za to, že si právě tím, co se děje v prvních schůzích tohoto volebního období, si opozice skutečně zahrává s tím, aby k té změně skutečně došlo. A ta změna se evidentně ponese v duchu jakési racionalizace jednacího řádu v tom, že se velmi výrazně zkrátí dosud neomezované lhůty pro řečnění jednotlivých poslaneckých klubů. Že se možná explicitně stanoví - v jakési inspiraci německým jednacím řádem - délky projednávání některých bodů atd. A zcela jistě by ta změna nebyla po chuti současné opozici.
Zůstalo by ale také po takových změnách zachované to právo opozice ke kritice a kontrole vlády a k předkládání, řekněme, alternativních návrhů?
No, to je právě ta Skylla a Charybda, mezi kterou musí jakákoliv změna jednacího řádu proplout. A proč se k ní zásadě dosud nepřistoupilo? Protože velmi snadno bude jakákoliv úprava jednacího řádu, která bude něco racionalizovat, vykládána tak, že se umlčuje opozice.
Zcela jistě žádná vládní strana nechce být stavěna do takové role nedemokrata, který má strach z diskuse atd., tak jak by to bylo orámováno. Takže ano, je skutečně velmi tenká hranice mezi tím, co je racionalizace parlamentního provozu jednání Poslanecké sněmovny a co už je umlčování nepohodlné opozice.
