Volby poštou budou ‚maso ve Sněmovně‘. Bez Ústavního soudu se neobejdeme a je to správně, míní Šídlo

Praha 5. ledna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Vláda ve středu tento týden podpořila zavedení korespondenční volby pro Čechy v zahraničí, a to pro sněmovní, prezidentské a evropské volby. Prvními volbami by měly být ty sněmovní v roce 2025. Znamená to, že vláda je teď v otázce zavedení korespondenční volby jednotná?
Ano. Tahle koalice to měla ve svém programu, což jak z minulosti víme, nemusí mnoho znamenat. Nicméně na podzim jsem mluvil s některými koaličními politiky, kteří svůj čas tráví ve Sněmovně, a ti říkali, že do toho musí jít, ale že do toho mohou jít až ve chvíli, když si budou jistí, že neprohrají. To znamená, že na to mají dostatek hlasů a že jsou opravdu všichni, jak ve Sněmovně, tak v Senátu, připraveni pro to zvednout ruku. Takže ten moment nastal.

Plus tam je ještě jedna časová souvislost. Aby to začalo platit v roce 2025, tak to musí být samozřejmě schváleno do roku 2025, ale zároveň podle toho, co jsem tak sondoval, to má být pro jistotu schváleno před senátními volbami. Protože to je změna volebního zákona a jak známo z ústavy, tak na volebních zákonech se musí shodnout obě komory Parlamentu. Sice nečekám, že by se v Senátu odehrál na podzim úplný převrat, nicméně po vzpomínkách na rok 2008 a na oranžovou tsunami nemůžeme úplně vyloučit, že se tam změní poměry. Jaro 2024 bylo tedy vybráno jako vhodný moment, kdy koalice do tohoto předem avizovaného a velmi těžkého souboje hodlá vstoupit, byť ty původní plány byly jiné. Původní plán byl, že se korespondenčně bude volit už v prezidentské volbě, která proběhla před rokem. To se nepovedlo, protože tehdy poprvé opozice ukázala, jak důležité to pro ně je a co všechno bude chtít použít, aby tomu zabránila.

Vy jste napsal na sociální sítě, že to bude maso. Bude to maso?
Určitě ano. A to není můj názor. To je lehce expresivní překlad toho, co konec konců slibuje opozice, co slibuje jak Karel Havlíček, jako jeden z mnoha představitelů hnutí ANO, tak samozřejmě SPD.

Dokonce jsem ve Sněmovně slyšel, že jestli je opravdu nějaký bod, na kterém opozici v tomto volebním období záleží, pak je to korespondenční volba. Proti tomu, aby Sněmovnou nebo Parlamentem neprošly věci, které se týkají životní úrovně jejich voličů – jako důchodová reforma a zvýšení daní – proti tomu opozice musí bojovat, protože se to od ní očekává. Ale pak to voličům můžete prodávat tak, že až se dostanete k moci, tak to zrušíte, změníte a zlepšíte. Pokud ale projde korespondenční volba, tak jde o něco jiného. Hraje se už do příštích voleb o velké množství úplně nových hlasů, které mohou volby významně ovlivnit, byť asi ne v množství, o jakém se tady obecně mluví. Navíc zrušit ji bude už i kvůli Senátu, o kterém jsem mluvil, mnohem složitější.

Viděl jsem číslo 600 tisíc lidí, pan premiér zmiňoval 300 tisíc lidí, obecně se říká čtvrtmilionu, tak kolika lidí by se to mohlo dotknout?
To je otázka za milion, na kterou nikdo nezná odpověď. Také jsem slyšel čísla od 250 tisíc až po 600 tisíc, což se mi zdá neuvěřitelné. Myslím, že je možná důležitější otázka, na kterou také nikdo nezná odpověď, totiž, kolik lidí to reálně využije. Protože to, že by to přineslo nějakých 300 tisíc, 400 tisíc, možná půl milionu nových hlasů, je podle mě iluze. Ani politici koalice nepočítají s tím, že by to mohla být takto vysoká čísla.

Snažil jsem se to odhadnout z příkladu Slovenska. Slovensko mělo poslední volby loni na podzim. Korespondenční volba tam je od roku 2006 a loni tam byla úplně nejvyšší účast voličů volících poštou. Bylo to díky velmi intenzivní kampaní zahraničních Slováků ze spolku Srdcom doma. Nakonec volilo 58 tisíc Slováků korespondenčně, což jsou zhruba 2 % hlasů. Kdyby to bylo v Česku, kde máme  zhruba dvojnásobnou populaci, tak by byla ta 2 % někde kolem 100 tisíc hlasů. Takže představa, že korespondenční volba může příští volby úplně zlomit oproti trendům, které jsou tu třeba teď, je podle mě nesmyslná. Na druhou stranu i 100 tisíc hlasů může být hodně, když si vezmete, kolik hlasů dělilo v minulých volbách třeba Přísahu nebo sociální demokraty od toho, aby do Sněmovny vstoupili, což by úplně změnilo početní stavy v aktuální Sněmovně. Takže korespondenční volba samozřejmě důležitá je.

Mohou krajané rozhodnout volby?

Otázka taky ale je, koho by lidé v zahraničí volili. Proč prosazují korespondenční volbu hlavně strany, od kterých se neočekává výrazný výsledek v parlamentních volbách?
Všeobecně se soudí, že to musíme posuzovat z pohledu dosavadních volebních výsledků krajanů, kteří volí v zahraničí, což mohou už od roku 2002. Vždycky na ambasádě, což je důvod, proč se o korespondenční volbě vůbec mluví, protože pokud nežijete zrovna na Notting Hillu v Londýně a nemáte to za rohem, tak jet volit na ambasádu je často zdlouhavé a drahé. A tohle je prostě způsob, jak to krajanům ulehčit.

Často se zmiňují v této souvislosti Spojené státy, Austrálie, Nový Zéland.
Strany dnešní vládní koalice dosáhly v posledních volbách na více než 80 % krajanských hlasů a přes 50 % dostala jen koalice PirSTAN. Kdyby se volilo jenom v zahraničí, tak by se na základě údajů z posledních voleb ani SPD, ani ANO do Sněmovny nedostaly. Upozorňuji, že volilo zhruba 13 tisíc lidí. Prezidentské volby pak mezi krajany skončily v poměru 95:5 ve prospěch Petra Pavla a volilo asi 23 tisíc lidí. Takže ano, oběma stranám, vládní koalici i opozici, se přičítá jako motivace, že jim jde o volební výsledky. A myslím si, že to do jisté míry pravda je. Zvlášť když si vzpomeneme na obrat hnutí ANO, kdy v roce 2018 měly obě vlády Andreje Babiše, ve svých programových prohlášeních, že by zavedly korespondenční volbu. A nejenom to, v roce 2019 už Ministerstvo vnitra, vedené tehdy Janem Hamáčkem z ČSSD oznamovalo, že už se takový zákon chystá. Nikdy na něj nedošlo…

Takže ano, myslím si, že jakkoliv obě strany nemají hloupé argumenty pro svoje vznešenější cíle: umožnit více lidem účast na volebním procesu, což říkají vládní strany; anebo nejasnosti, zda korespondenční volba je opravdu v úplném souladu s ústavou, což říkají opoziční strany, tak když pomineme ty s prominutím hlouposti o podvodech, tak si myslím, že se tam ze všeho nejvíc hraje o tyto potenciálně nové hlasy. Ale to, jestli by přišlo přišlo 100 tisíc nebo 150 tisíc lidí a jestli by v hlasování krajanů zůstaly poměry pro jednotlivé strany stejné, to samozřejmě nevíme. Stejně jako nevíme, kolik lidí by vůbec korespondenčně volilo, dokud to nezkusíme.

K těm výhradám opozice. Jak si mám vysvětlit, že teď korespondenční volba vadí hnutí ANO, když ji sami měli ve vládním programovém prohlášení?
Víme ze zkušenosti, že u hnutí ANO není vůbec žádný problém změnit názor na cokoli: od manželství pro všechny přes přijetí eura až po korespondenční volbu.

Radek Vondráček ale vysvětluje, že se názory vyvíjí.
Ano, to je vždycky to nejjednodušší vysvětlení.

V zásadě vždycky, když se s těmi lidmi začnete bavit, dostanete ke třem věcem. Za prvé Ústavní soud. To je legitimní námitka, přičemž podle mého názoru v tomhle případě skutečně rozhodne v Česku až Ústavní soud. Pokud korespondenční volba projde oběma komorami a podepíše ji prezident, dostane se k Ústavnímu soudu. To jsem si úplně jistý.

Věříme volebnímu systému?

Opozice podá ústavní žalobu, které se tedy říká trošku jinak.
Ústavní stížnost. A Ústavní soud rozhodne, jestli to, že lidé nevolí za plentou a že pouze vkládají lístek do obálky, plně odpovídá znění České ústavy, kde se mluví o tajné volbě. To je věc, o které mluví jako o neslučitelné ústavní právník Jan Kudrna. Naopak jiní ústavní právníci, například Marek Antoš, říkali, že to tak je v pořádku.

Další věc je příklad z Rakouska z roku 2016, kdy ústavní soud zrušil druhé kolo prezidentských voleb kvůli korespondenční volbě. Bylo to čistě kvůli formálním pochybením, nešlo o žádné podvody. Upozorňuji, že Rakušané volili prezidenta od té doby už podruhé znovu. A volili znovu korespondenčně, samozřejmě.

A třetí věc, a to je spíše oblast báchorek, je případ amerických prezidentských voleb roku 2020. Skutečně mnoho Američanů podle průzkumů věří tomu, že ty volby byly ukradeny pomocí korespondenční volby. Tenhle dojem v nich podporuje Donald Trump, přestože se to nikdy nepotvrdilo a neexistuje jediný důkaz pro to, že tam došlo k jakémukoli podvodu. Dojem podvodu se Donald Trump snažil vzbudit už někdy od června nebo od jara roku 2020, kdy bylo jasné, že mnohem víc Američanů než obvykle bude volit korespondenčně. Upozorňuji, že v Americe se volí korespondenčně na území Spojených států, čili nikoli jenom krajané. A Trump na to upozorňoval ve chvíli, kdy bylo jasné, že mnohem více Američanů bude volit korespondenčně kvůli covidu, který tehdy probíhal po celém světě. Tato taktika se mu vyplatila. Vyplatila tedy částečně, protože volby prohrál a jediný, kdo je teď stíhán za volební podvody, je on sám a jeho tým. A Ameriku to na dlouhou dobu rozdělilo.

Argumentace důvěrou v český volební systém, čímž myslím volební systém jako celý komplex voleb, není úplně od věci. Na druhou stranu je otázka, jestli jako politik máte dopředu lidem říkat, že ve chvíli, kdy použijete nějaký dosud neznámý způsob hlasování (byť úplně běžný ve světě i v Evropské unii a ve všech státech, s nimiž máme společnou hranici) tak jestli máte lidem říkat, že to je založení potenciálního volebního podvodu. Já si myslím, že ne.

Už jste zmiňoval, že Ministerstvo vnitra, za Jana Hamáčka, připravovalo vlastní zákon. V tom materiálu se mimo jiné píše, že kromě všech výhod jsou tu i rizika. Například to, že se volič dostává mimo chráněné prostředí volební místnosti, takže může dojít k ovlivňování hlasování například takzvaný family voting, což znamená, že daný člověk je vlastně donucen někým z rodiny volit někoho, koho by nechtěl, což se prostě za plentou stát nemůže.
Jak říkám, námitky nejsou úplně banální, byť i v tom stávajícím systému asi existují způsoby, jak někoho přinutit, jak má volit. Nejsem ústavní právník a myslím si, že korespondenční volba je nezbytná. A v tomhle případě, protože jde skutečně o vrchol demokracie, jde o základ demokracie, tak jde o to, aby tento zákon prošel tak, aby o něm nebyla pochybnost. A myslím si, že proto se v tomto případě bez rozhodnutí Ústavního soudu, tedy bez onoho testu ústavnosti, prostě neobejdeme. A myslím, že je to tak správně.

Na stole už od devadesátek

Korespondenční volba je tady s námi už dlouhá léta. Proč řešíme návrh na to, aby byla uzákoněna, právě teď?
O korespondenční volbě se u nás začalo mluvit na konci 90. let a když jsem se snažil osvěžit si myšleny vzhledem k našemu dnešnímu rozhovoru, tak jsem našel na stránkách Českého rozhlasu 19 let starou zprávu z roku 2005, v níž stálo, že poprvé budou krajani korespondenčně volit již v roce 2006.

Což se, jak tedy sami vidíme, nestalo. Nicméně je potřeba říct, že tohle není návrh, který by vznikl s touto vládní koalicí. TOP 09 o korespondenční volbě mluvila například již před deseti lety.

Senát už ten návrh schválil v minulém volebním období. A první myšlenky o korespondenční volbě se začaly ozývat už na konci 90. let, tedy před 25 lety. Vždycky to mělo dost co dočinění s těmi úplně legitimními snahami krajanů o snadnější přístup k volbám. Oni nemohli v 90. letech volit vůbec. Poprvé bylo možné na ambasádách volit až v roce 2002, předtím by se museli kvůli volbám vrátit zpátky do Česka. Souvisí to s celým přístupem téhle země ke svým krajanům. A jenom upozorňuji, že tito lidé byli třeba vyloučeni na začátku 90. let z restitucí, pokud tady neměli trvalý pobyt. A když to v roce 1994 Ústavní soud zrušil, tak Václav Klaus jako předseda vlády z toho byl upřímně nešťastný a tvrdil, že se tím zpochybní právní jistoty celé země. Mimochodem, Václav Klaus sám je zcela konzistentním odpůrcem korespondenční volby od samého počátku debat o ní.

Připomínky k tajnosti a podkopání důvěry v český robustní volební systém, který nezaznamenává velké zásadní chyby, tak ty se objevovaly vždycky, nebo se dřív namítalo i něco jiného? 
Upřímně řečeno si takhle hlubokou debatu ani nepamatuji. A myslím si, že ze začátku tomu dominovaly argumenty, že ti lidé, byť mají české občanství a mají tedy práva českých občanů, tady prostě nežijí, takže to tady neznají, neplatí tady daně, takže by tady ani neměli volit. Proti tomu se dá samozřejmě namítnout spousta věcí. Že jde i o lidi, kteří žijí jenom dočasně v zahraničí, protože tam pracují, že jde o studenty. To, že i lidé, kteří žijí dlouho mimo Českou republiku, tak tady mají rodinu a záleží jim na vývoji země.

Ale to, co jste říkal, je podle mě klíčové. A myslím si, že to není úplně banální. Je to důvěra v český volební systém. V této zemi funguje skutečně velmi dobře jenom několik málo věcí. A jedna z nich je volební systém. Jsme prostě zvyklí, že v pátek odpoledne začneme volit, v sobotu ve dvě si sedneme a v pět hodin bez jakýchkoli debat (někdy o něco později) víme, jak volby dopadly a nikdo je nikdy nezpochybní. A to je sama o sobě pro demokratickou zemi velmi vážná hodnota.

Na druhou stranu si myslím, že tahle země by měla být v roce 2023 schopná si tenhle svůj výdobytek zachovat i v případě, že se do toho procesu pustí i několik desítek až stovek tisíc korespondenčních hlasů. To prostě není důvod, proč by se měla důvěra ve volby nějak zásadně narušit.

Když jsme se bavili o té historii – v roce 2006 to byly hlasy ze zahraničí, které na poslední chvíli v sobotu pozdě odpoledne rozhodly, že volby skončily tou slavnou remízou 100 na 100. Takže do chvíle, než se připočítaly hlasy ze zahraničí, tak většinu – 101 hlas – měla levice: ČSSD Jiřího Paroubka a KSČM. To jenom jako důkaz, že i když se nevolí korespondenčně, tak všechny hlasy jsou důležité.

Našel jsem asi pět let starý průzkum Medianu, který tehdy tato agentura zpracovávala pro Institut H21 Karla Janečka. Průzkum zjistil, že 43 % Čechů je pro zavedení korespondenční volby, 32 % je rozhodně proti. A co mi přišlo jako mimořádně zajímavé je, že z těch 43 %, co by byly pro, tak tři čtvrtiny z nich by byly zároveň pro zavedení korespondenční volby i na území České republiky. O tom se v tuto chvíli tedy nejedná.
O tom se, myslím, nikdy jednat nebudete. Na tom naopak existuje shoda. Bylo to vidět třeba při středeční debatě Marka Bendy s Radkem Vondráčem v Událostech komentářích, kdy říkali, že korespondenční volba na území České republiky zavedena nikdy nebude, protože ten argument, že jsme zemí, která je hustě posetá volebními místnostmi, je podle mě pravdivý.

Proč něco takového zavádět? Čistě ekonomicky, je otázka, jestli by to mělo smysl. Zajímavější a podle mě mnohem závažnější debata se povede ve chvíli, kdy se začneme vážně bavit o volbách přes internet. Mimochodem, teď je to přesně 20 let, kdy jsem poprvé v životě psal článek o tom, že se uvažuje o volbách přes internet, že to tehdy navrhovalo ministerstvo vnitra pod vedením Stanislava Grosse. To je, myslím, daleko sofistikovanější, vážnější debata pro celý svět, jestli do toho vůbec pustit technologie. Estonci volí přes internet. Vím, že se ty pokusy dělají, ale myslím si, že to bude daleko vážnější debata, protože vystavit volební proces potenciálnímu ovlivnění a útoku ze strany nějaké pravděpodobně velmi nepřátelské moci, je něco, co si musíme rozmyslet dvakrát.

Takže pokud zavedeme korespondenční volbu pro krajany, a já si myslím, že se to stane v tomhle volebním období, tak to vůbec neznamená, že zavedeme korespondenční volbu v Česku. Myslím, že to se nestane nikdy. A to, že by během deseti let následovala volba přes internet, jak by to spousta lidí asi uvítala, tak to si také nemyslím.

To znamená vaše očekávání je, že i přes to „maso“ ve Sněmovně si vláda s tou svojí pohodlnou většinou prosadí své a že tady možná budeme svědky nějakých dalších rekordů u pultíků, ale ve finále...
Jak říká Woody Allen, rekordy jsou od toho, aby se překonávaly. Takže já se na to těším. Mám rád tyhle vypjaté sněmovní momenty. Nicméně vláda, respektive celá koalice, to bere za jeden ze svých hlavních úkolů letošního roku. Chce to výdrž. Nakonec vždycky ve Sněmovně zlomíte opozici, která obstruuje. Chce to jenom velkou disciplínu, výdrž a asi i dobrou fyzickou kondici, ale nakonec má vládní koalice, vládní většina, vždycky možnost, jak si to prosadit. A myslím si, že v tuhle chvíli už má do toho tolik nainvestováno a je to jedna z věcí, která bude vidět ihned, a bude to něco, čím splní své volební sliby, že si to už nenechá ujít.

A jak říkal Marek Benda v České televizi, jednací řád je přeci od toho, aby si většina prosadila svou.
Což konec konců říká i Ústavní soud, že většina nakonec má mít právo prosadit svůj program, protože taková je parlamentní demokracie.

V podcastu byly kromě Českého rozhlasu využity zvuky z České televize, webových stránek vlada.cz, uživatelského účtu Tomia Okamury na sociální síti X a podcastu SeznamZpráv Ptám se já.