Odchody dětí z dětských domovů bývají komplikované. Pomáhá jim i projekt Darujte hračku
Děti z dětských domovů mají složitější vstup do života, než jejich vrstevníci z fungujících rodin. Po odchodu z dětského domova musejí sami vedle práce řešit kromě bydlení i nákupy základních věci do domácnosti. V rámci projektu Darujte hračku jim můžete vánoční přání v podobě žehličky nebo povlečení splnit.
Některé děti odcházejí z dětských domovů v 18 letech, další v 26 letech, kdy přestanou studovat. Pak řeší otázku, kam dál. „Těch variant stát moc nenabízí, nabízí pouze domy na půl cesty,“ uznává Soňa Cpinová z ministerstva školství.
Řešení tak můžou nabídnout samotné dětské domovy. Třeba Ludmila Halová, vychovatelka z Dětského domova ve Vizovicích na Zlínsku, se domlouvá na provizorním bydlení s městem.
O problémech s odchodem dětí z dětských domovů a projektu Českého rozhlasu Darujte hračku mluvila Veronika Hlaváčová
„Je to individuální na každém dětském domovu, jak si to zařídí. My třeba máme s městem domluveno, že jsou tady sociální byty, ve kterých za sníženou částku můžou bydlet. Pokud dítě opravdu nemá kam jít, nemá žádného příbuzného, tak bydlí tady v sociálním bytě,“ vysvětluje vychovatelka.
Markéta Jankovská z Dětského domova v Krompachu na Českolipsku zase mluví o startovacím bytě přímo v jejich areálu. Děti se v něm učí bydlet samostatně.
„Nejprve jsme tady ubytovali jednu dívku a dva chlapce. Dívka teď odcházela do života, takže ta už tady s námi není. Našla si partnera a nastěhovala se k němu. Jsou tady dva chlapci, kteří si samostatně hospodaří se svým volným časem, sami si tady vaří, sami si perou a tak dále,“ popisuje Markéta Jankovská.
Dětem z dětských domovů i letos pomáhá Český rozhlas a to prostřednictvím projektu Darujte hračku. Právě hlavně starší děti si přes něj přejí vybavení do domácnosti od povlečení po žehličky.
Autor projektu Pavel Klempíř ale dostává i další nabídky. „Ozve se nám spousta posluchačů, kteří řeknou – já bych mohla jednu nebo dvě holky u nás zaměstnat, mohla bych dát práci klukovi. Nebo rodina zavolala a řekla – máme dvougenerační dům, jsme tam sami, myslíme, že bychom tady dokázali dát ubytování dvěma lidem,“ přibližuje Klempíř.
