Migrace Čechy pálí, všímá si novinářka. V paktu jsou podle ní kvóty i výjimka

Praha 26. dubna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Migrační pakt je teď velmi skloňované slovní spojení, které vzbuzuje velké emoce nejen na domácí politické scéně. Je už podle vás nyní jasné, že se z migrace a z tohoto paktu stalo jedno ze stěžejních témat kampaně pro eurovolby?
Myslím si, že určitě ano, a to nejen v České republice, ale i v dalších evropských zemích. Potvrzují to i některé průzkumy veřejného mínění. Třeba když se podíváme na nejnovější předvolební Eurobarometr, tak je u Čechů právě migrace mezi top evropskými tématy. Víc než 30 % Čechů uvedlo, že by chtělo, aby se migrace stala tématem předvolební kampaně a aby se o tom debatovalo. Je to tedy víc než nějaký průměr Evropanů, takže je vidět, že nás v Česku migrační otázka skutečně poměrně pálí.

A samozřejmě jakmile se něco objeví v průzkumech veřejného mínění, tak pak můžeme očekávat, že se toho chopí i marketingové týmy politických stran a že to v kampani nějakým výrazným způsobem promítnou.

Migrace je mimochodem zrovna v České republice dlouhodobě zajímavé téma – my jsme tu myslím s nelegální migrací nikdy extrémně velký problém neměli. Když si vezmeme čísla za rok 2023, tak odhalených migrantů bylo nějakých 14 tisíc, z toho ta transitní migrace asi 5 tisíc osob, což je v porovnání s evropskými čísly marginální, protože tam to bylo nějakých 400 tisíc, takže to každoročně jsou 100 tisíce lidí.
Ano, to je pravda. Nicméně pořád jsme tranzitní zemí, takže nemůžeme říct, že se nás to tak úplně netýká. A samozřejmě máme teď obrovskou zkušenost s ukrajinskými uprchlíky, takže je pravda, že tady ta naše čísla nejsou úplně srovnatelná s čísly, která mají ostatní evropské země, ale určitě i pro nás je otázka migrace důležitá. Ale je to samozřejmě i tím, že je téma migrace velice přiživované politiky, protože je schopné štěpit společnost, rezonuje, zkrátka u voličů je často spojováno s tématem bezpečnosti. Takže i proto české občany zajímá víc než jakákoliv jiná evropská politika.

K tomu paktu. Vy jste říkala, že téma migrace jako takové dokáže štěpit společnost. Samotný pakt nicméně štěpí i vládní strany. Ministr vnitra Vít Rakušan ze Starostů ten balíček chválí a obhajuje, že pomůže, tak třeba Piráti jsou silně proti. Jan Bartošek z Lidovců tvrdí, že pakt migraci neřeší.

Ta rozpolcenost byla vidět i při schvalování v europarlamentu. Čeští eurolídři se na tom rozhádali. Když jsem zmínil Víta Rakušana, zůstávají Starostové v Česku jediní, kteří jej hájí?
Myslím, že Starostové jsou určitě nejvýraznější, kteří migrační pakt hájí. Nicméně třeba i premiér Petr Fiala ten pakt úplně nekritizoval nebo nestavěl se na stranu těch politiků, kteří se snažili migrační pakt naprosto shodit ze stolu nebo ho bojkotovat.

Takže i Petr Fiala je vůči migračnímu paktu smířlivý a je to tím, že zkrátka jak Petr Fiala, tak Vít Rakušan byli u těch evropských vyjednávání mezi členskými státy a vidí, že to je zkrátka asi to jediné možné, nad čem se mohly země Evropské unie dohodnout. Co se zajímavé je, že třeba zatímco Petr Fiala s tím paktem nemá nějaký extra velký problém, tak třeba politici z ODS hlasovali proti němu. Stejně tak jeden ze zástupců TOP 09, tedy z koalice SPOLU.

Chápu u europoslanců, že hlasovali proti kvůli tomu, že zkrátka volby jsou za chvilku. Není to jenom problém českých politiků, toto štěpení jsme mohli vidět i v řadě evropských zemí, kde řada europoslanců pro migrační pakt nehlasovala kvůli tomu, aby potom nebyli propíráni, že zvedli ruku pro nějaké evropské řešení migrace, která třeba není úplně ideální.

Rozpolcenost můžeme vidět i přímo v koalici SPOLU. Když si vezmeme eurolídry, jako je Alexandr Vondra, Luděk Niedermayer, jeden ODS, druhý TOP 09.

Luděk Niedermayer patří k těm politikům, kteří na volby tolik nehledí a myslím si, že je ve svých pozicích poměrně konzistentní.

Byť se blíží volby, byť je v koalici SPOLU, tak stále hájí tu stejnou linku, jakou hájí v evropském parlamentu už to své druhé volební období. Takže není nějak překvapivé, že Luděk Niedermayer ten migrační pakt podpořil, ale je pravda, že tato otázka štěpí i zástupce koalice SPOLU, že to štěpí i vládní koalici.

Když se podíváme na ty celoevropské debaty, tak je taková elementární shoda na tom, že z toho migračního paktu není nikdo úplně šťastný. I sám zpravodaj té hlavní legislativy přiznal, že nikdo z toho nemůže být šťastný. Ale podle naší zkušenosti s evropskou politikou je to tak, že právě tyhle kompromisy, které jsou pro každého tak trochu problém i tak trochu výhrou, jsou ty nejlepší, protože to je ten opravdový kompromis.

Co pro nás pakt skutečně znamená?

Shodnout se v 27 státech na nějakém kompromisu, to vůbec není jednoduché. Léta se to nedařilo, teď se to tedy podařilo. Pojďme se podívat na to, co migrační pakt skutečně pro Česko znamená. Opozice, ještě tu nebyla zmíněna –  není to lék, ale jed, tvrdí například Andrej Babiš. Obrovský podraz říká Tomio Okamura.

Tak co to je? Je to lék, je to jed, je to obrovský podraz na Česko? Co to je?
Myslím, že to je spíš nějaké napravení toho desetiletého restu, který jsme tady měli – to znamená úplná absence jakékoli evropské legislativy právě v oblasti migrace. Ale zároveň to neřeší takové ty problémy, jako jsou dohody s těmi třetími zeměmi a tak podobně. Takže lék to není, ale je to, řekněme, zamáznutí nějakých restů uplynulých let.

Buďme teď tedy konkrétní. Ruší se povinné relokace.
Ano.

Zásadní změna je, že si budou státy moct sami vybrat, zda chtějí přijmout uprchlíky a nebo chtějí přispět finančně nebo materiálně na pomoc a zajištění těch vnějších hranic.
Ano, přesně takhle to je a je to přesně to, co česká vláda konzistentně navzdory tomu, kdo je premiérem, říká už od toho roku zhruba 2014, kdy přišla první migrační krize. Česká pozice vždy byla: Jsme ochotní zapojit se do nějakého řešení, ale nechceme být povinni přijímat na své území uprchlíky. A to vlastně ten migrační pakt dokonale splňuje.

Jde o to, že má být v Evropské unii ročně rozděleno nějakých alespoň 30 tisíc uprchlíků, ale ty státy, které se nebudou chtít na přijímání uprchlíků podílet, tak budou muset zaplatit asi 600 milionů eur. Na Česko to vychází podle Viktora Daňka, zástupce ředitele institutu Europeum, na 700 uprchlíků ročně. Když nebudeme chtít 700 uprchlíků ročně, tak nás to bude podle ministra vnitra Víta Rakušana ze Starostů stát asi půl miliardy korun. Tato čísla platí?

Ano, on je to samozřejmě takový propočet, který se opírá o ty základní sumy, což je právě třeba těch 30 tisíc lidí zhruba těch nějakých 600 milionů eur, takže to by nějak zhruba odpovídalo,

Upozornila bych na jednu důležitou věc – to přidělování není přidělení uprchlíků, kteří by měli potom začít v té zemi žít. Je to jenom přidělení žádostí o azyl, vyřízení té procedury. Rozhodnutí dané země, zda tomu člověku azyl poskytne nebo ne, tak to je nadále pevně v rukou členských států. Takže rozdělení těch 30 tisíc uprchlíků je skutečně rozdělením těch žádostí o azyl, které si bude potom každá země nějakým způsobem uplatňovat sama.

A ano, je tam možnost se z toho jakoby vykoupit – říká se tomu výpalné a tak podobně, ale je to vlastně to, co Česko vždycky chtělo – abychom měli tu možnost zaplatit nějakou částku anebo se třeba podílet na materiální pomoci. Tam je to spojené i s nějakými kontroverzními věci, které se týkají lidských práv, že by se třeba z těch peněz měly stavět nějaké detenční tábory, centra, na což upozorňují například neziskové organizace. Ale jinak, když se podíváme na ten základ, tak tam skutečně nějaký ten mechanismus rozdělení je. Ale rozhodně to neznamená, že ty lidi musíme přijmout.

Mechanismus rozdělení, jsou to kvóty?
Svým způsobem to kvóty jsou. Je to zkrátka nějaké rozdělení právě té zodpovědnosti za to, co se odehrává třeba na jižní evropské hranici, která je velice vytížená. Takže nějaké kvóty na rozdělení to skutečně jsou, bude se to stanovovat každý rok, bude se připravovat plán, je tam snaha vytvářet nějaké strategie, nějaké plány, aby zkrátka bylo jasné, že pokud migrační vlna přijde, tak jak to bude, jak se to bude rozdělovat. Nejsou to ale povinné relokační kvóty, jak to bylo třeba v roce 2015.

Říkala jste, že nebude nutnost nebo povinnost ty lidi přijmout. Na druhou stranu víme, jaký je problém s vypovídáním zamítnutých žadatelů nebo žádostí o azyl. Loni už na to upozorňovala eurokomisařka pro vnitřní věci Ylva Johanssonová. Tohle ten migrační pakt taky řeší, že pro státy bude snadnější potom ty zamítnuté žadatele vypovídat ze země?
Mělo by to být jednodušší. Podle těch základních pravidel by žadatelé o azyl, jejichž žádost bude zamítnuta, měli být navráceni v horizontu 12 týdnů. Myslím si, že těch 12 týdnů je poměrně rozumná doba. Nicméně bude to komplikované právě při jednání s těmi třetími zeměmi, protože nyní má Evropská unie nějaké dohody s Tuniskem, s Egyptem, ale pokud by se to týkalo některých jiných zemí, tak tam samozřejmě potom záleží, jak se ta třetí země k tomu postaví, zda bude ochotná v tom procesu pokračovat, zda bude ochotná ty lidi přijmout zpátky. Takže tam hrozí, že se ta doba 12 týdnů třeba překročí a že ten člověk zůstane v tom procesu zablokovaný.

Nicméně azylová řízení probíhají oficiálně mimo území Evropské unie. I když to bude například v detenčním centru, tak to bude považováno za to, že to není území EU. Ti lidé budou tak trochu uvězněni v nějakém meziprostoru a bude potom záležet na tom, jak se podaří přesvědčit tu třetí zemi, aby je přijala zpátky, kolik za to bude chtít peněz, jak se podaří nastavit ty readmisní dohody, které jsou předmětem trošku jiné legislativy nebo trošku jiného procesu než ten migrační pakt.

À propos je držení v meziprostoru něčím, na co míří některé lidskoprávní organizace jako Amnesty International nebo Organizace pro pomoc uprchlíkům ústy Martina Rozumka, když tu unijní reformu kritizují kvůli tomu, že podle nich situaci migrantů spíš zhorší? Že dojde k zadržování většího počtu lidí na hranicích a v detencích.

Upozorňovala na to i pirátská europoslankyně Markéta Gregorová. Podle ní dojde k zhoršení podmínek, zhoršení humanistických standardů. Proto mimochodem Piráti ten balíček nepodpořili.
Ano, přesně tak. To je jeden z problémů, na které ty organizace naráží. Některé z nich upozorňují na to, že by to mohlo být v rozporu s mezinárodními úmluvami, které se týkají ochrany uprchlíků, tedy lidí prchajících ze zemí, kde se necítí bezpečně, nebo jim tam hrozí smrt, perzekuce a tak podobně. Navíc jsou tam obavy ohledně toho, že pokud ti lidé budou v detenčních centrech, tak nebudou mít přístup k právní ochraně, budou drženi tak trochu stranou. Takže i to je součástí kritiky nevládních organizací a některých europoslanců.

Zmiňoval jste pirátské europoslance – oni jsou součástí frakce Zelených, která měla s tím migračním paktem také velký problém. Ale nikoli kvůli nějaké diskuzi o povinných relokacích a tak podobně, ale právě kvůli těmto záležitostem – kvůli hrozbě, že se nám ti lidé skutečně zaseknou bez pomoci.

Jsou tam poměrně tvrdé screeningové procedury, to znamená, že když ti lidé přijdou, tak musí hned jít na kontrolu různých biometrických údajů. A týká se to například i dětí starších 6 let. V detenčních centrech tedy budeme screenovat/snímat otisky prstů dětí od 6 let a budeme kontrolovat, zda nejsou v databázi nebezpečných lidí a tak podobně. Takže i ta otázka malých dětí je pro řadu politiků i organizací velice citlivá.

V rámci těch asi deseti opatření, která ten balíček skýtá, se má také aktualizovat databáze otisku prstů a tak dále. Jedna věc mě ale zajímá úplně nejvíc. V Česku se řeší výjimka pro Českou republiku kvůli ukrajinským běžencům. Už jste to zmiňovala na začátku, máme jich asi 350 tisíc, Česko bylo a je v tomto ohledu velmi solidární. V rámci toho paktu existuje potenciální výjimka pro zemi, která je pod velkým migračním tlakem…
Ano, tato výjimka tam existuje. Neobjevila se tma jen tak, ale objevila se tam kvůli tomu, že na to tlačila i Česká republika a která vlastně tlačila i právě přímo na to, aby tam nebyli zmíněni ukrajinští uprchlíci, ale aby tam byla zmíněna ta problematika. Ukrajinští uprchlíci nyní mají v Evropské unii status dočasné ochrany, takže ta je tam třeba konkrétně jmenována. Ale jsou tam i další kličky, které mohou státy využít pro to, aby dokázaly Evropské unii, že mají nějaký problém, že jsou sami zavalení migranty, nebo že musí řešit instrumentalizaci migrace, což znamená, že jim některá sousední země tlačí na hranice migranty, které tam v podstatě uměle dováží. Čelilo tomu dlouho třeba Polsko nebo Řecko.

Takže skutečně tam Česko svoji výjimku má, ale není to rozhodně tak, že by tam bylo napsáno: Česká republika má výjimku z toho a toho. To zkrátka takhle rozhodně není. Žádný stát nemůže mít nikdy takto vyjednanou výjimku ze solidarity, protože pak by ten pakt postrádal jakýkoliv smysl, protože pak by takovou výjimku chtěli mít úplně všichni.

Ale jsou tam ty body, které v budoucnu Česku pomohou v Evropské unii argumentovat ve prospěch toho, aby tu výjimku získalo.

Ale znamená to skutečně to, že Česko tu výjimku nemá jistou. Znamená to, že někdo o ní stejně bude muset rozhodnout a uvidí se, zda ji dostane, nebo ne. A v ten moment, kdyby ji dostalo, tak Česko nemusí přijímat další uprchlíky a nemusí ani se vyplácet.
Přesně tak, rozhodně to není jisté. Navíc ten pakt začne platit až zhruba za dva roky, od roku 2026. Takže bude vždy záležet na situaci v tom roce nebo v roce předcházejícím, protože komise se bude při rozdělování úkolů vždycky ohlížet i na ty předchozí roky – jak to ta země zvládala, kolik měla na svém území uprchlíků nebo migrantů. Ale rozhodně to není tak, že bychom měli výjimku jistou. Vždycky budeme muset projít nějakou procedurou a získat ji.

Česká výjimka

V roce 2026 už možná bude u vlády Hnutí ANO – alespoň to tak vypadá podle volebních preferencí; byť samozřejmě můžeme dojít k tomu, že nakonec vládu nesestaví atd. Ale pojďme s tím pracovat jako s jedním z pravděpodobnějších scénářů. ANO tvrdí, že když se dostane k vládě, tak bude dělat všechno pro to, aby ten balíček byl shozen pod stůl.

Jak? Jak se dá tohle obejít?
Jedna z cest je bojkot, nedodržování té legislativy. To ale pro Českou republiku rozhodně není nic dobrého, protože pokud se ten systém začne znovu hroutit, jako to bylo třeba v roce 2015–2016, tak na to dojedou ty země, jako je Česká republika. Jakmile země jako Itálie a Řecko přestanou zvládat vyřizovat žádosti o azyl, nebudou mít na to dostatek financí, nebudou mít na to dostatek personálních kapacit, žádné ostatní země jim s tím nebudou pomáhat, tak to znamená, že budou propustné a nechají ty migranty proudit Evropou až do Česka, až přes Česko. A budeme třeba i svědky nějakého uzavírání hranic a podobně. Takže ten bojkot je možnost, ale pro mě to není správné. Myslím si, že je to pro Česko velice škodlivé .

Další možnost je potom pokusit se vytvořit v Evropě nějakou koalici zemí, tlačit na Evropskou komisi, třeba skrze Evropskou radu, aby znovu tu legislativu otevřela, aby ji znovu upravila. To je skutečně možnost. Samozřejmě záleží, jaké budou vlády v dalších evropských zemích, ale skutečně po těch deseti letech vyjednávání není v Evropě nálada to znovu otvírat a znovu vytvořit to vakuum, které jsme tady měli dosud.

Vidíte v tuto chvíli už nějaký blok zemí v Evropské unii, který by se snažil ten dlouho vyjednávaný kompromis nabourat? Protože na jednu stranu slyšíme od předsedy evropských Lidovců, třeba Manfreda Webera, nabádání k přijetí toho balíku s vyhlídkou na možné snížení počtu nelegálních migrantů, což prý může oslabit podporu krajině pravicových stran. Na druhou stranu tu slyšíme nevoli z Maďarska, z Polska, od velké části českých europoslanců. Tak už teď se tvoří nějaký blok, který by třeba už příští týden na radě ministrů členských států Evropské unie mohl říct, ne, my to takhle nechceme, pojďme to zablokovat?
Podle mých informací se žádný takovýto blok nevytváří. Je pravda, že řada premiérů, řada ministrů na ten migrační pakt doma před svými domácími voliči nadává a říká, že to není vhodné. Kritizují to, říkají hlavně nechceme uprchlíky a tak podobně, ale na té evropské úrovni zatím žádné aktivity vidět nejsou. Netýká se to jenom střední Evropy, ale třeba i zemí Jihu, Středomoří… také řekli: nám, ten pakt úplně nevyhovuje, ale akceptujeme ho a vnímáme ho jako nějaký odrazový můstek pro další práci. Takže určitě budeme slyšet kritiku ze strany maďarské vlády, uslyšíme kritiku ze strany polské vlády, ale nemyslím si, že by to vedlo přímo k nějakému pokusu ten migrační pakt shodit.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize, CNN Prima News, archiv Poslanecké sněmovny, podcasty Evropa pro Čechy a Ptám se já, facebookový profil Andreje Babiše a youtubový kanál DG Migration and Home Affairs.