Hradec Králové: Gočárova architektura nebo umělé vlnobití. Právem se mu říkalo ‚Salon republiky‘

Hradec Králové je krajské město Královéhradeckého kraje. Podle sčítání z roku 1921 žilo v Hradci Králové kolem třinácti tisíc obyvatel a město navštěvovaly i slavné osobnosti. Zavítal sem prezident T. G. Masaryk nebo operní pěvkyně Ema Destinnová. S hudbou je město spojeno i v podobě výroby legendárních klavírů Petrof.

Proměny měst Hradec Králové Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejstarší písemná zmínka o podobě Velkého náměstí z roku 1418 hovoří o rynku, radnici a pranýři. 6. července 1933 se v Hradci Králové konal automobilový závod, tzv. První městský okruh. Start, cíl i tribuny byly přímo na Velkém náměstí

Hradci Králové se také přezdívalo ‚Salon republiky‘ | Foto: Jana Volková

Podle statistických údajů k 1. lednu 2022 žilo v Hradci Králové více než devadesát tisíc lidí, sedmkrát víc než před sto lety.

Přehrát

00:00 / 00:00

Hradec Králové: Gočárova architektura nebo umělé vlnobití. Právem se mu říkalo ‚Salon republiky‘

Hradec Králové se ve 20. letech minulého století ocitl na začátku nové éry.

„Na konci 19. století byla zrušena vojenská pevnost, takže město, které bylo do té doby obehnané mohutnými hradbami, se najednou osvobodilo. Hradby byly zbourány a nastal čilý stavební ruch,“ říká Jan Jakl, historik Muzea východních Čech.

FOTO: Velké náměstí s kostelem Nanebevzetí Panny Marie a přilehlými Jezuitskými kolejemi. V popředí 19 metrů vysoký Mariánský morový sloup postavený na paměť ušetření města od morové epidemie v roce 1716. Zdroj: Muzeum východních Čech v Hradci Králové a Jana Volková

Stavební činnost ve 20. a 30. letech 20. století měla obrovský ohlas doma i v zahraničí. Do Hradce přijížděli zástupci řady jiných měst, aby poznali metody zdejší výstavby. Představitelé města byli zváni na mezinárodní kongresy o urbanismu.

RANÁ FAKTA

  • 1225 – první písemná zmínka o Hradci jako o městě
  • 2. polovina 18. století – Hradec Králové se změnil na pevnostní město
  • 1842 – byla založena továrna Červený na výrobu dechových hudebních nástrojů
  • 1864 – ve městě byl postaven první klavír značky Petrof

Ve 30. letech už byla ve městě spousta parků. Stály i slavné stavby jako tehdy světově unikátní Městské muzeum nebo Gočárovo schodiště, které předběhlo vývoj architektury o celých 20 let. Lidé si po tomto schodišti zkracovali cestu od řeky Orlice na Velké náměstí, kde se pořádaly trhy.

FOTO: Budova Sokolovny postavené v roce 1930 na Eliščině nábřeží podle návrhu Milana Babušky ve stylu bílého funkcionalismu, netypickému pro Hradec Králové. Zdroj: Muzeum východních Čech v Hradci Králové a Jana Volková

Život ve městě

„Na Velkém náměstí byly tři obchodní domy, které nabízely látky a sukna. Leo Taussig měl jeden z dvouposchoďových obchodních domů, kde byla i galanterie, ale mohli jste tu sehnat i hračky. Takové smíšené zboží,“ prozrazuje historička Pavla Koritenská. První republika měla svoje kouzlo, jsou s ní spojené také koloniály, kde to vonělo praženou kávou a kořením.

„V roce 1923 začala výstavba Jitřenky, což byla továrna na všechny možné plněné i neplněné bonbony. Měli nádhernou produkci, i obalový materiál měl poutavý design první republiky,“ vypráví historička.

FOTO: Vlevo Katedrála sv. Ducha, vpravo renesanční Bílá věž vysoká 72 metrů, v popředí Mariánský morový sloup. Zdroj: Muzeum východních Čech v Hradci Králové a Jana Volková

Salon republiky

Hradci Králové se v té době říkalo „Salon republiky“. „Město bylo úplně jinde než ostatní, už jen stavebním rozvojem a koncepcí města, ale i tím, jak se o těchto věcech uvažovalo,“ potvrzuje historička.

V letech 1926 až 1928 vytvořil architekt Josef Gočár na přání starosty Františka Ulricha regulační plán, který se stal základem pro další stavební rozvoj města. Gočár navrhl obklopit Staré Město pásmem zeleně. Regulační plán tehdy předepisoval i výšku jednotlivých domů, počet pater, úpravu dvorů a zahrad, a tím předběhl svou dobu i na světové úrovni.

FOTO: Budova Muzea východních Čech od architekta Jana Kotěry na Eliščině nábřeží s Tyršovým mostem od architekta Josefa Gočára z roku 1933. Dobový tisk psal o mostu jako o „technické básni z oceli a betonu“. Zdroj: Muzeum východních Čech v Hradci Králové a Jana Volková

„Mimo hlavní okruh vznikly díky kvalitní architektuře celky jako třeba nové centrum na Ulrichově náměstí, Masarykovo náměstí nebo komplex škol na Tylově nábřeží. Většina těchto staveb pocházejí právě z autorské dílny Josefa Gočára,“ upřesňuje historik Jan Jakl.

Unikátní bylo třeba umělé vlnobití v městských lázních nebo skutečnost, že školy měly třídy, kabinety i tělocvičny. „Dnes to bereme jako samozřejmost. Ale tenkrát se opravdu teprve začínalo,“ zasazuje časový rámec historik.

FOTO: Budova YMCA postavená podle návrhu architekta Václava Reichla ml. Na Gočárově třídě v letech 1923–25. v suterénu byla jídelna s kuchyní, v přízemí čítárna s knihovnou, v prvním, druhém a třetím patře pokoje se společnou umývárnou. Zdroj: Muzeum východních Čech v Hradci Králové a Jana Volková

Také změny v dopravě slavily úspěchy. „V roce 1920 se začala rozvíjet poštovní autobusová doprava, návazně vznikla i příměstská (tehdejší dálková) autobusová doprava. Spojil se třeba Hradec Králové s Vysokým Mýtem. Ale na klasickou městskou hromadnou dopravu autobusovou si obyvatelé počkali až do roku 1928,“ informuje historik Muzea východních Čech Josef Šrámek.

FOTO: Pohled na Ulrichovo náměstí z Gočárovy třídy směrem k východu. Vlevo na náměstí je bývalé reprezentační sídlo továrníka Steinského-Sehnoutky od architekta Novotného z roku 1929. Zdroj: Muzeum východních Čech v Hradci Králové a Jana Volková

Legendární klavíry Petrof

V Hradci Králové se narodil i zakladatel továrny na výrobu klavírů Antonín Petrof. „Když si pročítám jeho paměti, tak ač o nějaké slávě snil, tak si asi úplně nepředstavoval, jakého dosáhne světového věhlasu a jakou slávu ponesou jeho další generace,“ říká jeho prapravnučka Ivana Petrofová, která je představitelkou páté generace rodiny Petrofů.

Ve 20. letech minulého století patřil Petrof mezi inovátory. Piana se tehdy elektrifikovala a klavíry se vyvážely do mnoha zemí světa, včetně Japonska, Číny, Egypta, Austrálie.

FOTO: Evangelický kostel s farou v Nezvalově ulici postavený v roce 1911 podle návrhu Oldřicha Lisky. Jde o kombinaci neoklasicismu a německé moderny v kombinaci se symbolickými husitskými prvky. Zdroj: Muzeum východních Čech v Hradci Králové a Jana Volková

Petrof vyráběl ještě další kousky. „Dokonce stavěl samohrající stroje, které byly k vidění hlavně v barech. Říkalo se jim pianoly. Klavírista mohl hrát normálně jako na piano, ale když si chtěl dát víno nebo si zatančit s nějakou krásnou dívkou, otočil knoflík a šel. Odvíjel se tam papyrus, bylo to něco jako předchůdce počítačových štítků, kde je vyděrovaná skladba. My jich tu máme 60 a dodnes to hraje,“ vypráví Ivana Petrofová, ředitelka Muzea Petrof.

FOTO: Fronta historických domů v ulici Karla Tomana, která ústí na Velké náměstí. Zdroj: Muzeum východních Čech v Hradci Králové a Jana Volková

Propojení s minulostí

„Za sto let tady může být o 40 000 lidí víc. Město se nebude výrazně rozšiřovat do krajiny, naopak s krajinou by se mělo prolínat. Plánujeme zelený okruh kolem tangent. Budeme ji muset dát jinou náplň než jenom cyklistickou. Doprava bude jiná, budeme navrhovat chytré stavby, které budou mít pozitivní vliv na životní prostředí,“ prorokuje Petr Brůna, hlavní architekt města.

„Myslím, že by bylo dobře, kdybychom dokázali být nějak víc propojeni s minulostí. Přece jenom cesta vždycky vede přes nějaké poznání, takže zřejmě některé věci doznají výrazných změn, ale lidi jako takoví se příliš měnit nebudou,“ říká Petr Brůna.

Mezi věci, které se pravděpodobně také nezmění, bude patřit klavír Petrof.

„S láskou k hudbě a řemeslu“

heslo rodiny Petrofů

„Je tady víc než 350 let, tak já doufám, že tady ještě dalších sto let vydrží. Že stále budou lidé, kteří si rádi sednou ke klasickému akustickému nástroji a zahrají si pro radost, že ne všichni budou tak přetechnizovaní a zdigitalizovaní a natolik ovlivnění umělou inteligencí,“ doufá Zuzana Ceralová Petrofová.

Prapravnučka a prezidentka Petrof zároveň také připouští, že dojde k propojení akustického nástroje s elektronikou.

„Kdybychom dokázali například skládat a zapisovat hudbu přes naše nástroje, bylo by to nápomocné. Ale rozhodně se nehodláme trápit tím, že bychom měli přebudovat naši konstrukci kvůli umělé inteligenci. Když si uvědomíte, že umělá inteligence za vás bude skládat i hudbu nebo psát knížky, tak my prostě musíme nechat nějaký prostor pro kreativce. A my ho budeme hájit a budeme se o něj rvát,“ říká odhodlaně.

Jak vidí budoucnost města studenti? Jak vypadaly klavíry v roce 1923? Zaposlouchejte se do zvuků tohoto nástroje v záznamu speciálního projektu Proměny měst, který jsme připravili ke 100 letům Českého rozhlasu.

Patrik Rozehnal, Pavla Kindernayová, djo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme