‚Mám tři kamarádky ve vězení.‘ České univerzity pomáhají běloruským studentkám a studentům
Bydlíme v Česku, ale myšlenkami jsme stále v Bělorusku - tak mluví běloruské studentky, které teď našly azyl na české univerzitě. Kvůli politickým represím ze strany režimu diktátora Alexandra Lukašenka uteklo do Česka přes sto vysokoškoláků. Podpořit se je snaží nejen univerzity, které je přijaly, ale taky ministerstvo školství a jejich noví čeští spolužáci.
Na studentské koleje Technické univerzity v Liberci vcházím se třemi běloruskými studentkami. Lizavetou, Daryou a Věrou, která se kvůli obavám o svou bezpečnost rozhodla vystupovat pod smyšleným jménem. V Česku jsou už skoro rok. Důvod, proč z Běloruska utekly, připomíná třeba i nálepka na dveřích pokoje.
„Tam napsáno my chcem nové výbory - vorby - volby,“ opravuje se lámanou češtinou Lizaveta. Vzpomíná na předloňské prezidentské volby. Kresba policisty odkazuje na tvrdé potlačení protestů po oznámení oficiálního výsledku hlasování. Že to pro Lizavetu není uzavřená kapitola, dokazuje i bílé tričko s nápisem v běloruštině, které má na sobě.
„Buduju budučinu. Tak to znamená, že já buduju budoucnost,“ vysvětluje. Přes Běloruskou studentskou asociaci je Lizaveta propojená s běloruskými studenty, kteří utekli do dalších zemí.
„Na Ukrajině, v Polsku, v Německu, v Litvě. Děláme něčeho pro Bělorusko. Protože jsme na svobodě, jsme volní a můžeme udělat všechno pro Bělorusko,“ přibližuje s tím, že například s pomocí příbuzných, kteří v Bělorusku zůstali, posílají dopisy uvězněným spolužákům a spolužačkám v trestaneckých koloniích.
Kamarádi ve vězení
„To ukazuje, že nás je mnoho a my nezapomněli na toho člověka. Třeba já mám tři kamarádky, které jsou ve vězení. Musí pracovat, šijí oblečení pro policii. Když ty píšeš dopis do vězení, máš cenzuru. Nemůžeš psát politická témata,“ vysvětluje studentka.
Běloruskou aktivistku přesunuli z vazby do vězeňské kolonie, čeká ji 11 let za mřížemi
Číst článek
Lizaveta, Darya a Věra vyprávějí taky o nočních můrách, které se jim zdají o návratu na běloruskou univerzitu a zážitcích z předloňských demonstrací. „My bydlíme tady, ale naše hlava ještě v Bělorusku,“ říkají.
Na otázku, jestli se jím stýská po Bělorusku, odpovídají bez rozmyslu. „Určitě, velmi chci se sejít s rodinou, kamarády a tak dál, ale prostě nemůžu,“ doplňuje Lizaveta podle které není v bezpečí ani její rodina. „V Bělorusku nikdo nemůže být v bezpečí, protože nevíme, co bude zítra. Teď tam jsou represe,
Co se teď děje v Bělorusku? „No represe a represe. Lidi, kteří byli na mítinku, kteří byli ve vězení a už na svobodě, oni nemůžou najít práci,“ vysvětluje.
Stipendium
Lizaveta, Darya a Věra za sebou mají jazykový kurz a semestr výuky v češtině. Přiznávají, že odborné výrazy jim ještě dělají problémy. Pomoc s doučováním nabízí běloruským studentům například iniciativa 11 plus 1, říká doktorand na Univerzitě Karlově Petr Ťoupalík.
Cena Příběhů bezpráví poputuje do Běloruska. Získají ji věznění studenti vysokých škol
Číst článek
„Propojili jsme takto už přibližně 60 lidí napříč Českou republikou. Většina se doučuje češtinu, několik jednotek opakuje konkrétní předměty jako historie střední Evropy či lineární algebra,“ říká doktorand na Univerzitě Karlově Petr Ťoupalík.
Ministerstvo školství běloruské studenty v Česku podporuje speciálními stipendii. Školy dostávají 12 500 korun měsíčně na jednoho studenta.
„Studentům z Běloruska hradíme stipendium ve výši 9500 korun. Z rozdílu do výše ministerského příspěvku, pak hradíme další náklady, jako jsou učebnice, nebo náklady nezbytné pro zajištění výuky češtiny,“ upřesňuje mluvčí liberecké univerzity Radek Pirkl.
V prvním semestru tohoto akademického roku podporu získalo 113 studentů z 12 univerzit. Nejvíc z těchto vysokoškoláků z Běloruska studuje na Univerzitě Karlově, Západočeské univerzitě v Plzni a právě Technické univerzitě v Liberci.
