Schovat do kondomu, prodat přes telegram. Triky dealerů a drogové stálice v Česku

V Česku je podle nejnovější zprávy Národní protidrogové centrály nejoblíbenější psychotropní látkou marihuana, ale taky pervitin. Je tam nějaká změna za poslední roky? Překvapilo vás, že zrovna tato dvojice?
Vůbec ne, to je setrvalý stav už zhruba od osmdesátých let, kdy se tyto drogy dostaly na nelegální scénu. Skutečně to jede permanentně nějakých čtyřicet let, jen se pochopitelně mění objemy drog, které jsou produkovány a dealovány, také pochopitelně rostou počty konzumentů. Co se týká marihuany jako takové, jsme v konzumaci jednoznačně na evropské špičce, v případě pervitinu, tedy metamfetaminu, v podstatě také, protože ten v Evropě až do nedávna tolik nejel; byly amfetaminy, nikoli metamfetaminy, tedy pervitin. Jsme skutečně všeobecně uznáváni za evropskou špičku.

Když jste říkal, že se mění objemy, to znamená, že rostou?
Rostou. Když se podíváte třeba na počty problémových uživatelů drog, to znamená lidí, kteří se dostávají do problémů v souvislosti s konzumací, tak vidíte, že za uplynulých patnáct let najednou vzrostly z nějakých třiceti pěti tisíc na víc než padesát tisíc. Ale to jsou světové trendy, není to jenom u nás, je to tak všeobecně ve světě za posledních deset let. Když se podíváte, tak ve světě bylo před deseti lety asi dvě stě čtyřicet milionů pravidelných uživatelů drog, dnes už je to kolem tří set milionů, a to jsou velmi konzervativní odhady OSN, takže to opravdu jde nahoru po celém světě. Problém je tak trošku zakrytý ostatními problémy, se kterými se svět potýká, ať se týká klimatu, migrační krize a podobně, ale neustále setrvale roste.

Co se taky mění, vy jste to nazval tak hezky slangově dealování, ale ono se to používá. Podle zprávy, kterou jsou jsem tu citoval, se prý nejčastěji obchod domluví přes internet, a drogy jsou pak posílány kurýry, platí se v kryptoměnách.
To jsou moderní trendy, nejsou zase až tak nové, začalo to v okamžiku, kdy se obchod začal digitalizovat. Vedle legálního obchodu, kdy proběhla digitalizace, distribuce a tak dále, se paralelně začal rozjíždět i nelegální obchod jako takový. Obchodníci a konzumenti hledali platformy, kde by se mohli setkávat a kde by k obchodu mohlo docházet. Je to setrvalý stav, který se rozvíjí, a dochází k další expanzi. To, co je vidět v posledních letech, a výrazně to bylo vidět během covidu, kdy se dealeři začali bát osobního kontaktu, tak najednou začali čím dál víc přecházet do digitální sféry. Dlouhodobě se na to používá takzvaný darknet, to znamená taková černá platforma, ale vedle toho se používají i velmi legální a otevřené komunikační platformy jako Facebook, Telegram. Jde o to, že se tam objevuje skrytá reklama, přátelské skupiny a tak dále, to všechno digitální prostor umožňuje. Další věc je fyzická distribuce. Dnes je velmi jednoduché použít v mezinárodní přepravě menších zásilek DHL...

PPL, Zásilkovnu...
A tak dále, kdy si vymyslíte nějakou falešnou adresu, dáte to do balíčku a pošlete konzumentovi, takže to skutečně běží. Je to jeden z velkých problémů v oblasti identifikace, protože zásilek je pochopitelně obrovské množství.

Zmínil jste Facebook, tomu se trošku divím. Čemu se nedivím je Telegram, protože tam bych věřil v nějakou větší zašifrovanost komunikace. Co se týče Telegramu, tak česká policie upozornila, že se s příchodem ukrajinských uprchlíků do České republiky rozšířil počet skupin v aplikaci Telegram, a tak se rusky a ukrajinsky mluvící dealeři rychle dostali na český trh. Je běžné, že se tímto způsobem rozšíří vaše pole působnosti do jiné země právě přes sociální sítě, platformy, messengery, komunikátory?
To byla otázka popularity Telegramu jako takového. Telegram je velmi populární právě ve východních, ruskojazyčných zemích, tam začal být užíván k tomuto účelu. Pochopitelně s problémy, které nastaly na Ukrajině, s přísunem uprchlíků nepřišli jenom utečenci před válkou, ale pochopitelně i lidé, kteří se pohybují v kriminální sféře. Ti to tady začali více praktikovat a začali vytvářet své obchodní skupiny i na našem území, což se přeneslo v digitálním prostoru. Podotýkám, že to není jenom záležitost tohoto přesunu, bylo to i předtím, jenom to nebylo tak intenzivní. Vidíme, že k nám z východu nepřichází jenom obecné kulturní záležitosti, ale přichází i kultura dealování drog, která byla více typická pro ruskojazyčné prostředí.

Cesty výrobců jsou spletité

Zmiňovali jsme pervitin a marihuanu. Oboje dvoje se v Česku pěstuje, respektive vyrábí, anebo to je taky příklad drog, které se musí dovážet?
V těchto dvou produktech excelujeme a jsme velmi soběstační. Když se podíváte na cannabis, tak to je úžasná bylina, ta vyroste úplně všude. Hodíte ji někde na smetiště a ona tam vyroste. Je velmi snadné ji získat, vypěstovat kdekoliv v květináči za oknem a je také velmi snadné ji zpracovat; stačí vysušit a máte kouřící materiál. To se tady děje a dělo předtím běžně. Druhá věc je, že se pochopitelně vylepšila kvalita. Po otevření hranic k nám najednou lidé, kteří jezdili jako turisté třeba do Nizozemí, začali dovážet speciální semínka, ve větším množství například Cannabis indica, která tady byla jenom v malých množstvích, protože kdysi se v 80. letech vybírala třeba ze zrnek ptačího zobu, která se dovážela z Indie. Distribuoval to Národní podnik Osiva a toxikomani to z ptačího zobu vybírali a rozdávalo se to mezi přáteli jako semínka ceny zlata. To se změnilo, protože když dojedete do Amsterdamu, tak si tam dnes koupíte pytlíček kvalitního cannabisu. Potom se u nás objevily i docela tvrdé odrůdy jako je Cannabis sinsemilla, která má velmi vysoký obsah THC, takzvaný skank, a potom se k nám začaly dovážet technologie, to bylo zhruba kolem roku 2000. Přišla k nám takzvaná hydroponie, hydroponní technologie, pěstování pod lampami a tak dále. To zvětšilo objem, zvětšila se také kvalita.

Co se týká pervitinu jako takového, tak ten se u nás vyráběl a dodnes vyrábí ve dvou formách. Jednak jsou to malé laboratoře, které nemají moc velký var, to znamená nevyrábí moc pervitinu na jeden proces, maximálně kolem padesáti gramů, a to je hodně, obyčejně je to v gramech, víc ne. Těch se objeví stovky, každý rok jich hodně zachytí policie a už se to ani neobjevuje v novinách, pro lidi je to už tak nudná záležitost, že se to v médiích ani neobjevuje. Pak se u nás rozjel fenomén industriálních velkých laboratoří. Hodně je to spojeno s vietnamskou komunitou, která to k nám začala zavádět a kdy už jsou to vary třeba kolem deseti kilogramů a více.

Říkal jsem si, jestli to u pervitinu není tak, že celá výroba neprobíhá v České republice, že si musíme pomoct třeba syntézou v nějaké jiné zemi, že to vyjde levněji, že cesty výrobců jsou spletité?
Je to velmi spletité. Asi vím, co naznačujete. Je tu trend nástupu metamfetaminu v posledních letech v Evropě, který je velmi silný. Máme u nás specifické prostředí, kdy je metamfetamin, pervitin, vyráběn na bázi efedrinu, pseudoefedrinu za pomoci červeného fosforu. To je stará metoda, kterou vymyslel japonský vědec Nagoyo Shinaga někdy v 19. století, ale u nás se to prosadilo. Většina této látky je vyráběna z farmak, která obsahují právě efedrin nebo pseudoefedrin. Tato farmaka jsou pašována na naše území, a pak se tu z nich také vyrábí droga jako taková. Dnes jsou nejpopulárnější farmaka, která přichází z Rumunska nebo Polska, na našem území je výroba už značně omezená, ale máte zásilky, které přicházejí z Turecka, dokonce z Indie, Velké Británie, přičemž dovozy jsou potom poměrně značné. Ale to je vlastně jeden typ výroby. Co se týká nástupu metamfetaminu, který v současné době značně začíná nastupovat po celé Evropě, tak to souvisí s aktivitami mexických drogových kartelů, které se přesunuly na území Nizozemí a Belgie. Začaly tam organizovat výrobu metamfetaminu, kterou předtím organizovaly na svém území. Dnes je svět skutečně neobyčejně spojený, to znamená, že pokud jde o výrobu metamfetaminu, tak ten je vyráběn z efedrinu, který se vyrábí v Číně. Tento efedrin je dopravován do Mexika, kde je z něho vyráběn metamfetamin, který je distribuovaný na území Spojených států. Takže oni se, dá se říct, na toto specializovali. Původně začali s pašováním kokainu, ale už někdy kolem 2000, když počítám ty největší nástupy, se začali přeorientovávat z velké části na metamfetamin a začali expandovat do Evropy. Začali organizovat laboratoře na výrobu pervitinu právě v Nizozemí s tím, že to jsou už velkokapacitní laboratoře, to je jedna věc, tam vyrábí padesát kilogramů a víc. Druhá věc je, že začali používat jiné metody, takzvanou P2P metodu neboli BMK. Jde o jiný postup výroby, než se používá u nás. Metamfetamin, který je tam vyráběn, je o něco slabší, ale zase o polovičku lacinější. V mezinárodním, evropském prostoru se tedy děje, že tady máme náš metamfetamin, ale najednou se v příhraničních oblastech začíná objevovat tento takzvaný mexický metamfetamin, který k nám začíná přicházet.

Slabší, ale levnější. A co afgánský pervitin? Afgánci prý přešli z opia na pervitin?
To je pravda, to je další z dramatických změn, ke kterým dochází v poměrně krátké době, tady mluvíme o době dvou, tří, pěti letech. Metamfetamin se tam vyráběl déle. Metamfetamin jako takový se získává z efedrinu a efedrin se získává z rostliny Ephedra vulgaris nebo jejich dalších odrůd, protože Ephedra vulgaris, chvojník obecný, je nejznámější. Roste v celé severní Asii, je to taková polopouštní rostlina, tráva, která se tam běžně vyskytuje. Afgánci si toho dlouho nevšímali, ale pak najednou zjistili, že to tam mají. Souviselo to i s mezinárodními tlaky na redukci pěstování opiového máku na území Afganistánu, takže tamní rolníci se začali přeorientovávat, a hlavně se tam objevila poptávka z Číny. V Číně dnes máte možná tisíc dvě stě, možná tisíc pět set továren, chemiček, které vyrábějí efedrin a které potřebují suroviny, takže tam byla poptávka po chvojníku a tam to začalo a začalo se to nejdřív vozit do Číny. Později ale dealeři, velkoobchodníci zjistili, že je daleko jednodušší to vyrábět na místě, takže se to začalo vyrábět v laboratořích přímo. V Afganistánu se začal vyrábět efedrin a metamfetamin, který se dnes začíná vyvážet už do řady zemí světa s tím, že u nás se pořád ještě neobjevuje, ale co se týká Evropy, tak už se jednoznačně registruje záchyt například na Balkáně, to znamená na takzvané balkánské opiové cestě, kterou se tradičně z Afganistánu pašovalo opium a heroin do Evropy. Evropa je opiáty zásobena tak z 90 procent právě z oblasti Afganistánu. Cesta je ustanovená, jenom se možná změní sortiment zboží.

Jaká ta cesta je? Jaké jsou fígle, triky pašeráků, jak dostat drogu na jiný světadíl? Protože oni asi to DHL, PPL nepošlou z Afganistánu někam do Chorvatska...
To bychom si tady mohli povídat týden. Je to o tom, jak drogu nejlépe skrýt v co největším množství a dopravit ji na místo určení tak, aby nebyla objevena bezpečnostními orgány. Skrýší je obrovské množství. Ale my si musíme uvědomit, že toto probíhá jednak ve velkých množstvích, když se tomu věnují velké pašerácké organizace, kdy mluvíme o desítkách, někdy dokonce tunách drog, a pak jsou to malé zásilky. V případě velkých je nejčastější doprava ve zboží kamiony - kamionová doprava...

Kontejnery...
Letecká doprava, kontejnerová doprava jako taková. Toho zboží běží po světě strašně moc. Když si vezmete celníka někde v Hamburku, kterému tam připluje loď naložená kontejnery, tak on má zhruba dvanáct minut na to, aby vyhodnotil loď jako takovou, co veze a co se tam děje, a buď ji pustil, nebo ji poslal na kontrolu. Zboží je tam tak strašně moc jen v Hamburku, že vám v tom velmi snadno nějaká zásilka unikne. Když si vezmete deset až dvacet kilogramů drogy, co to je? To je jeden batoh a ten se velmi snadno skryje. Takže to je nejjednodušší cesta, ale existuje obrovské množství nejrůznějších způsobů, jak se to dá pašovat, kam se to dá ukrýt - do nábytku, elektroniky...

Do potravin taky, ne? 
To je velmi časté, protože co se týká dovozu z Latinské Ameriky, tak je tam tlak na to, aby se ty potraviny, banány, tropické ovoce a tak dále dostaly rychle ke spotřebiteli. Tam se to ukrývá velmi často. Pak následují takové ty úžasné paradoxní případy, kdy najednou připutuje do Kauflandu, tuším, osm set kilogramů kokainu v zásilce banánů na naše území, kdy si speditéři popletou listiny a pošlou to náhodně někam jinam. To se neděje jenom u nás, to se děje všude možně po Evropě, k tomu prostě dochází.

Co pašování v lidském těle, děje se to stále?
Děje se to. Je to populární zejména v těch menších množstvích, protože se skutečně pohybujeme kolem kilogramu, velmi zhruba, možná se dá o něco víc, co polykač dokáže zvládnout. Droga se uváže, obvykle do kondomu, a polykač to polyká do žaludku, převeze, a potom to někde v cílové stanici vyloučí. To se děje velmi běžně a velmi často. 

Komunikace

Má policie šanci toto odhalit? Zmínil jste kontrolu lodí v Hamburku, tam rozumím, že šancí asi moc není, ale policisté asi jsou na stopě nějakým velkým rybám a sledují ty cesty pašeráků, ne?
Přesně tak, k tomu dochází. Policie na tom pracuje v různých úrovních, od pouličního dealingu až po odhalování špičkových obchodníků, organizací. Na tom dělá, ne, že by nedělala, naopak v souvislosti s Českem můžeme říct, že česká protidrogová policie, Národní protidrogová centrála, patří k evropské špičce. Dokážou to zachycovat, komunikovat s partnery a tak dále. Ale stejně v globálních objemech drog, které se po světě pohybují – velmi optimistické odhady hovoří, že se zachytí tak 7 až 10 procent, počítám, že to bude ještě méně.

Může to váznout i na nějaké mezinárodní spolupráci mezi policisty, nebo ta je na dobré úrovni a vyšetřovatelé dokáží komunikovat a sdílet informace?
Myslím, že to je otázka spíš pro Národní protidrogovou centrálu u nás nebo pro Europol, ale v podstatě to vypadá tak, že třeba v prostoru Schengenu komunikují velmi snadno, hladce, mají ustavenou výměnu informací na dožádání a tak dále. Tam to běží velmi dobře. Máme velmi dobře nastavenou přeshraniční spolupráci s Německem. Ale jakmile se dostáváte dál, třeba do Vietnamu, Afganistánu, tak tam už to pochopitelně vázne a komunikace neběží, jak by měla. Nebo někde do Afriky, dnes je Afrika velkým tranzitním územím drog, takže tam je spolupráce nulová nebo velmi malá. 

Z vaší zkušenosti - nemohli by se policisté dopátrat těch drog, kdyby sledovali pašerácké cesty pro obchod s bílým masem, se zbraněmi? Nejsou to spojené nádoby? Že když se vysleduje obchod se zbraněmi, tak ta trasa, kontakty, konexe budou totožné a máme i ty drogy.
Ve spoustě ohledů je to i naopak, začalo to třeba drogami, a pak se po stejných trasách začaly pašovat zbraně. Dnes je velmi populární, že se pašují přírodní produkty.

Co to znamená?
Wildlife crime, produkty, zvířata, rostliny, různé přírodniny. To se velmi napojilo, protože lidem, kteří to organizují, je do značné míry jedno, jestli se jedná o drogy nebo o jakékoliv jiné zboží. Jde v podstatě o to, aby měli dostatečně velký zisk, to je základní motiv organizovaného zločinu, proč se to dělá. Velmi často se to kombinuje. Dnes, když se podíváte na oblast severní Afriky, co přes ni přechází, tak tam je to velmi namíchané. Přechází tam migranti, kteří jsou pašováni nelegálními kanály, mezitím zásilky zbraní i drogy, které se dnes přes Afriku pašují do Evropy z Latinské Ameriky. 

Co dělat, aby z těch 7 až 10 procent záchytů bylo 15 nebo 20?
Myslím, že v záchytech se toho už tolik neustojí. Řekl bych, že jestli chceme proti tomu problému účinně zasahovat, tak se musíme daleko víc obracet ke konzumentovi než k člověku, který se snaží tu cestu přetnout. Je obrovská díra v tom, že naše společnost se obrovsky zchemizovala, jsme zvyklí na chemikálie a na to, že když do sebe naládujeme nějakou koncentrovanou chemii, že nám to nějakým způsobem vylepšuje život. V takovém prostředí, když existuje poptávka po těchto látkách, se proti tomu velmi těžko bojuje. V tom je klíčové řešení. Policisté se snaží udělat svůj kus práce, ale jenom o policejní restrikci v žádném případě nejde, musí tam být i snižování poptávky na trhu, musí si to uvědomovat sami lidé. Tam je cesta. Kde nebude poptávka, nebude ani nabídka.

EDIT 16/8: Opravili jsme původně špatně uvedený název přepravní společnosti PPL.