Nedělají to, aby ublížili. Týrání znají často z dětství, říkají psychologové o násilnících a nabízejí pomoc
Ti, kteří ubližují svým nejbližším, to nedělají proto, že mají potřebu je zranit. A také si často závažnost situace neuvědomují, tvrdí psychologové. „Máme mnoho obranných mechanismů, které nám brání, abychom některé věci viděli opravdu pravdivě. A pokud se člověk dopouští něčeho tak závažného, jako je násilí na nejbližších, tak má tendenci to bagatelizovat a popírat,“ upozorňuje psycholog Jiří Ammer pro Radio Wave.
Většina lidí, kteří ubližují svým nejbližším, to nedělá proto, že by chtěla druhého zranit. „Tahle potřeba tam není. Jde spíš o nasycení vlastních potřeb, o potřebu uznání a respektu, o potřebu lásky. Nebo jde o způsob emoční regulace, například strachu nebo bezmoci,“ upozorňuje psycholog Ammer v doprovodném rozhovoru k podcastu Reakce Radia Wave.
Jak člověku vysvětlit, že věci, které byly přijatelné před deseti lety, jsou teď společensky problematické? Poslechněte si celý rozhovor
„Když si s lidmi povídáte a zabýváte se opravdu do hloubky tím, jaká je jejich motivace, tak málokdy je to o potřebě moci, kontroly nebo ublížení,“ je přesvědčený psycholog, který v organizaci Spondea pracuje s původci násilí.
Přiznat si, že ubližuji svým blízkým a dokonce je týrám, není snadné.
„Máme mnoho obranných mechanismů, které nám brání, abychom některé věci viděli opravdu pravdivě. A pokud se člověk dopouští něčeho tak závažného, jako je násilí na nejbližších, tak má tendenci to bagatelizovat a popírat,“ upozorňuje psycholog Ammer.
Nejdřív bombardování láskou, pak kontrola, nakonec násilí. Nejhorší je zneužívání sexu, říká psycholožka
Číst článek
„Je to i kvůli tomu, že jsou lidé vnitřně zaplavení studem a nejsou schopní úplně uznat, že páchají násilí na partnerovi nebo na dětech,“ říká.
Zkušenost z dětství
Ti, kteří ubližují, navíc mají podobnou zkušenost z dětství. A zmiňují, že neznají jinou cestu.
„Když se spolu bavíme, tak je dotyčný často překvapen, že násilné chování není norma. Protože on to takhle zažil. A ve chvíli, kdy je konfrontován s tím, že tak to není správné, tak možná někteří začnou uvažovat jinak. Potkala jsem se s mnoha lidmi, kteří říkali, že neměli, jak se to dozvědět, že to jde i jinak,“ přibližuje školní psycholožka a psychoterapeutka Aneta Zápotocká z organizace Magdaléna.
Zhruba 80 procent z těch, kteří v dospělosti ubližují svým nejbližším, sami zažili násilí v dětství. „Ať už jako svědci, když se násilí odehrávalo na jejich rodiči, anebo sami na sobě,“ říká Zápotocká.
Změnit to vyžaduje úsilí celé společnosti, zdůrazňuje psycholog Ammer. „Násilí se neděje ve vakuu. Oba, člověk, který se toho dopouští, i ten, který je tomu vystaven, jsou součástí systému. A ten se v posledních deseti letech velmi výrazně proměňuje,“ říká.
Vznikají například pomocné programy pro ty, kteří se dopouštějí násilí, a o týrání se víc mluví. „V terapii se zabýváme tím, jak se může člověk zastavit včas, a také osobním příběhem toho člověka. Začínáme hledat nový vztah k sobě samotnému, k emocím,“ dodává Ammer.
Násilníci nejčastěji vyhledávají pomoc poté, co překročí nějaký bod zlomu. Například když u nich poprvé zasáhne policie, partner jim začne vyhrožovat rozchodem a podobně.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
