Jsme v krizi pohřebních rituálů, varuje obřadnice. Budoucnost vidí v kompostování

Vy jste ještě docela mladá, ale když v tom pohřebnictví pracujete, přemýšlíte nad vlastním pohřbem, jaký by měl být?
Přemýšlím. Takový můj vysněný způsob pohřbení je, že bych si přála být pohřbena pod stromem. Já jsem 10 let zpátky napsala i diplomku, která se jmenuje Až umřu, zasaďte na mě jabloň, čímž jsem vlastně to přání tak zakotvila.

Je u nás možné vám toto přání splnit?
Ještě není. Je to tak, že ještě neexistuje žádný přírodní hřbitov, kde by bylo možné pohřbít tělo zcela ekologicky, v ekologické rakvi, třeba papírové nebo proutěné, a vysadit na něj strom. Ale věřím, že se toho ještě dožiju. Kdybych náhodou zemřela teďka, tak bych si přála být zpopelněna a rozptýlená někde v přírodě.

Je to to, co je teď současný trend v pohřebnictví?
Na západě určitě. Tam se přírodní pohřebnictví rozvíjí a velmi se mu daří. Je to něco, co dosahuje i do ČR, že jsme vlastně ve spolupráci se Správou pražských hřbitovů založili v roce 2015 Les vzpomínek, kde se ukládá popel ke kořenům stromů.

A teď vlastně hřbitovy a pohřební služby hlavního města Prahy připravují projekt Louka vzpomínek, kdy bude možné ukládat těla ekologických rakví a na ně vysází luční směs, takže to bude aspoň louka, což si myslím, že je takový předstupeň toho, že pak někdy, když tomu bude Praha nakloněná, tak vznikne třeba i hřbitov, kdy se budou vysazovat stromy. Jenom jsou proto potřeba zásadně větší pozemky.

Když říkáte, pokud tomu Praha bude nakloněna, tak pro vznik takových hřbitovů je potřeba spoluúčast těch obcí, měst, samospráv, nebo se musí změnit zákony? Protože já vím, že v našich zákonech je zakotvené, že pohřbívat je možné pouze na místech k tomu určených, to znamená na hřbitově, ale že bych si vybrala někde nějaký strom v přírodě, tak to možné není. 
Je to tak, že pohřbít nezpopelněné tělo můžete podle legislativy na hřbitovní půdě. Je to tak, že legislativa se úplně nemusí měnit. Česká legislativa je ke vzniku přírodní hřbitova relativně vlídná.

Mohla by být ještě vlídnější, ale není to zásadní kamen úrazu. To, co je klíčové, tak je, že v ČR mohou hřbitovy zakládat obce a církve, takže to v první řadě vyžaduje nějaké osvícené vedení města, případně osvíceného správce hřbitova.

Jak to vypadá jinde ve světě? Jsou země, které jsou tomu víc otevřené a případně jak dlouho tam ta cesta k tomu vedla?
Kolébkou přírodního pohřebnictví je Anglie. Tam ty přírodní hřbitovy začaly vznikat v 90. letech. Byla to reakce na krizi pohřebních rituálů, podobnou, kterou máme u nás. Je to směr, kterému se tam velmi daří. Dneska už je ve Velké Británii přes 270 přírodních hřbitovů. A je to trend, který se objevuje různě po světě, v Austrálii, v USA, v Kanadě, v severských zemí.

A u nás se to praktikuje jak dlouho? Chápu to správně, že k tomu vede třeba 30 let dlouhá cesta, než to bude u nás jako v té Británii?
Je to otázka. Ve Velké Británii hraje roli to, že hřbitov může založit i soukromník nebo neziskovka. U nás je to omezené na ty obce, což si ale myslím, že je správně, protože si myslím, že hřbitovy by měly být v rukou správce, který je o ně schopný pečovat třeba 200 let dopředu. Nevím, jestli by to nějaká neziskovka nebo soukromník byli schopní garantovat. Takže v tomto bych tu legislativu ani neměnila.

A otázka toho vývoje? Těžko říct. Já věřím tomu, že to je trend, který je vyhledávaný.

Ukládáme popel ke kořenům stromů. Tam se vždycky vykope jamka a do té jamky se dá buď papírová urna, nebo klidně i z nepálené hlíny, kterou si třeba pozůstalí výrobí sami. Podporujeme právě, aby pozůstalí zapojili svoji tvořivost, takže si vytvoří nějakou papírovou schránku sami.

Nebo je možné vsypat popel úplně bez jakékoliv schránky a on se pak k těm stromům i lépe dostane. Jsou to vlastně vzrostlé stromy a tím pádem je to ekologičtější, že ten popel vyživuje les. Vy se stáváte po smrti součástí lesa.

Ale co je tam možná důležitější v českém kontextu, je to, že ta rozloučení jsou jedinečná, jsou vážně osobitá, dělaná na míru tomu zemřelému a jeho blízkým. Je to jiná atmosféra než v krematoriích, když děláte obřad pod širým nebem, a lidé jsou i víc uvolněnější. Nebojí se tam brát třeba svoje děti.

A je to něco, co Češi vyhledávají stále častěji, nebo co možná u nás tedy brání tomu většímu rozšíření?
Ten trend dělat obřady i na jiných místech je vidět, že je na vzestupu. No a co tomu brání, řekl bych, že možná malá osvěta. To, že po tom není taková poptávka nebo ta poptávka není tolik artikulovaná.

Asi by pomohlo, kdyby lidé, kteří chtějí být pohřbeni víc ekologicky, povzbuzovali svoje zastupitele, protože ti jsou klíčoví v tom, aby takové přírodní hřbitovy vznikaly.

ČR je vážně výjimečná v tom, že máme hodně kremací bez obřadu. Až třetina lidí neudělá žádné poslední rozloučení, jenom nechají toho zemřelého spálit a hotovo.

V Praze se odhaduje, že to je 70 % pozůstalých, kteří zvolí kremaci bez obřadu, a pak není žádné rozloučení. A takže my se vážně nacházíme, ať jsme v tom světový unikát, ve velké krizi pohřebních rituálů.

Je to hodně dané tím, že pozůstalým nedávají smysl ty konvenční formy. Když zažijete obřad v krematoriu, tak je to něco, co si nechce zopakovat. Když mají tu zkušenost toho, že to může být smysluplné, že to může lidi spojovat, než aby je to rozdělovalo, že to je oslava života toho zemřelého a je prostor si společně potruchlit, tak pak jim to dává smysl.

A co za tím je, že procházíme tou krizí, kterou jste tady zmínila? Je to to, že lidem se právě nelíbí ty konvenční pohřby, nebo se z lidí vytrácí ta odvěká potřeba dát zesnulému sbohem?
Já si myslím, že to je jednoznačně tím, že se lidem nelíbí konvenční obřady. Když potkám pozůstalé, tak říkají, že ty konvenční jsou prostě chladné, umělé, a nejsou spokojeni s řečníky. Radši si řečníky ani nevolí a je to forma, která už jim nedává smysl. Jiná otázka můžou být finanční důvody, ale v tom si myslím, že ne. Pořád si myslím, že ty finanční důvody nehrají takovou roli.

V poslední době se zdražování nevyhnulo právě ani pohřbům. Zdražily o 12 % a spousta lidí si je rozmýšlí, většinou upouští právě od těch obřadů. Je přírodní pohřbívání levnější záležitost?
Je to o tom, jakou cestu si zvolíte. Přírodní pohřebnictví je hodně spjaté s trendem do-it-yourself pohřbů, takže je velmi nakloněné tomu, aby si lidé právě udělali tu základní kremaci bez obřadu a pak ten obřad vytvářeli společně.

Nemluví tam třeba cizí řečník, ale mluví ti nejbližší zesnulého. Svépomocí zajistí květiny a pohřební hostinu. Taky zjistí, že tam je celá řada věcí, které si můžou udělat sami. Parte si třeba vůbec nemusíte v dnešní době dělat pohřební službou, ale můžete si udělat hezčí parte, pokud se nějak graficky schopní.

Pokud bych chtěla někomu zařídit ten přírodní pohřeb, co pro to musím udělat?
V současné době je nutné obrátit se právě na pohřební službu, tam si objednat kremaci bez obřadu. Hřbitovy a pohřební služby hlavního města Prahy teď chystají nový projekt s názvem Pohřební ateliér. Jde o alternativní pohřební službu, která bude mít ekologické zaměření. Takže od snad od září je možné se obracet už na Pohřební ateliér.

Proč je důležité to poslední rozloučení?
Ono těch významů posledního rozloučení je celá řada, ale já si myslím, že v současné době mi přijde ten nejdůležitější, že to je společné rozloučení pozůstalých. Dneska se ve velkém děje právě to, že neproběhne žádné rozloučení a pak si ten zármutek každý zpracovává sám. Lidé pak chodí na terapii nebo na to narazí při koučování.

Když mají nějaké vyhoření v práci, tak potom, když to víc zkoumají, tak zjistí, že tam je nějaký neurčitý zármutek. Ale od dob, co jsou lidé lidmi, tak se jsme vždycky setkávali po smrti někoho blízkého a byli jsme na to spolu.

Myslím, že v dnešní individualizované době chybí ten zážitek toho, že jak společně truchlíme, tak vlastně i oslavíme a vzdáme čest tomu jedinečnému příběhu.

Jaká je budoucnost pohřbívání a pohřebních rituálů? Zmizí, anebo se podle vás spíš lidé budou vracet právě tzv. ke kořenům, tedy do přírody? Jak budou vypadat pohřby za 100 let?
Já si myslím, že jednoznačně pohřební rituály nezmizí. Že to je podobně důležitý rituál jako svatby. To, co se děje, je to, že hledáme nové formy. Je to vážně velmi podobné těm svatbám, které už dneska taky neděláme moc v obřadních síních, ale děláme je na statcích, na loukách, na místech, která máme rádi.

Já doufám, že už bude možné kompostování v kompostáriích, což jsou vlastně zařízení podobná dnešním krematoriím. Až na to, že ten způsob rozložení těla je zcela ekologicky. Člověk se za nějakých speciálních podmínek zkompostuje a pak z něj vznikne hlína. Myslím si, že právě kompostárny jsou cesta.