Slovenky jako ušlechtilé divošky? To jsou ty Pauhofové a Kerekes českých filmů, říká sociolog
Ačkoliv Československý stát vznikl dohodou a Slováci z něj profitovali, symbolicky šlo o český projekt a Slovensko bylo jeho přidruženou oblastí, popisuje vzájemné vztahy sociolog Dominik Želinský z Kodaňské univerzity: „Česká strana sama sebe často vnímá jako součást toho moderního, civilizovaného, sofistikovaného světa. Slovensko je kontrapunkt, který v české představivosti upevňuje tuto moderní identitu.“
Že Československo před 30 lety směřovalo k rozpadu, vnímá Želinský jako důsledek tohoto vnímání: „Pro většinu Čechů už nebylo atraktivní to, co vnímali jako tahání ekonomicky a kulturně zaostalého, předpotopního útvaru. A pro Slováky tu byla atraktivní vidina samostatnosti.“
Jak Slováci vnímají figury společné historie, jako jsou Tomáš Garrigue Masaryk nebo Václav Havel? Poslechněte si celý příspěvek
Češi si podle sociologa rádi přivlastňují to dobré ze Slovenska. „Slováci by rádi připomněli, že integrovat Tomáše G. Masaryka do českého kánonu dějin není úplně přesné, když jeho otec pocházel ze slovenské části země. A Masaryk sám vyrostl na Slovácku,“ říká v pořadu On Air Radia Wave s tím, že jde ale o malicherný boj o identitu dějinných postav.
Připomíná také, že když se letos připomínalo výročí útoku na zastupujícího protektora Reinharda Heydricha, na české straně se připomínala odvaha Čechů – ačkoliv Jozef Gabčík pocházel ze Slovenska.
„Tato freudovská přeřeknutí, že Gabčík a Masaryk jsou české postavy, nejsou záměrné, ale mohou být někdy na Slovensku vnímané citlivě. Protože ukazují, že československé dějiny jsou český projekt. A to, co je vnímané jako dobré a správné, je vyvlastněné do českých dějin, a na Slovensku zůstane jenom Jozef Tiso,“ upozorňuje sociolog.
Jednání Klause s Mečiarem zkrachovala. Před 30 lety rozhodli o rozpadu Československa
Číst článek
Připomíná také výrok komentátora Jindřicha Šídla, že slovenská prezidentka Zuzana Čaputová je kombinací Václava Havla a Sharon Stoneové. „Sympatický obsah je český, Slovensku zůstává to atraktivní tělo.“
Slovenky v českých filmech
Želinský upozorňuje také na archetypy a popkulturní schémata zobrazování Slováků, a především Slovenek v českých filmech. „Slovenské postavy v české popkultuře jsou v absolutní většině ženy,“ říká.
Nejčastěji jsou slovenské ženy zobrazovány v roli ušlechtilé divošky. „Jsou to všechny ty Táni Pauhofové a Vicy Kerekes české kinematografie,“ shrnuje sociolog a používá pojem trop, úmyslné užití jazykového prostředku v přeneseném významu.
„Je to trop, který hovoří o vztahu mezi moderním a civilizovaným v Česku a necivilizovaným a autentickým na Slovensku,“ říká.
Že jsme výjimeční a světoví, je sebeklam, dějiny přepisoval i Masaryk, říká historik Michal Stehlík
Číst článek
„Většinou jde o romantický, erotický vztah. Čech je moderní dobyvatel, zčásti příliš moderní a sofistikovaný pro svoje dobro. Světák nebo zmatený muž ve středním věku, který se nevyzná sám v sobě a požadavcích moderního světa,“ přibližuje Želinský a pokračuje:
„Na druhé straně stojí nekomplikovaná slovenská postava, jejímž jediným dějovým účelem je být sexuálním objektem. Stává se buď kořistí české postavy, nebo terapeutickým prostředkem. Málokdy najdete postavu Slováka, který by byl moderní, třeba slovenský intelektuál.“
Za příklad slouží filmy jako Román pro muže a Muži v naději. V tom prvním stojí dvě mužské postavy, jeden zkorumpovaný aktér moderní politiky a druhý zmatený. Oba usilují o krásnou a naivní Slovenku, která všechny Čechy okouzlí svým přístupem k životu.
Ve filmu Muži v naději opět stojí dvě mužské postavy, zmatená a protřelá, proti smyslné Slovence, pro kterou neplatí pravidla moderního světa. „Vica Kerekes se ve filmu uvede frází, že nevěděla, že je zakázáno se koupat ve fontáně nahá,“ upozorňuje Želinský a dodává, že v queer poloze lze tyto příběhy vidět v příběhu Šarlatána, kde také vystupuje slovenský milenec.
Kovačič Hanzelová: Já viděla neochotu zdravotníků, kolega křičící Romy. Tak se prohlubují předsudky
Číst článek
„Co mají tyto obrazy společné, je tragický konec slovenských postav. Končí zrazené, využité. Přirovnal bych to k jiným orientalizujícím dílům světové kinematografie, jako je Poslední Mohykán nebo Poslední samuraj. Indián a samuraj na konci umírají, jediné, co trvá dále, je jejich příběh,“ shrnuje sociolog.
Opačně to ale také funguje, dodává s odkazem na film 3Bobule, kde vystupuje slovenský dobyvatel, který přichází útlak oplatit:
„Podnikatel přichází vykoupit nevýhodně rodinné vinařství. Zase je výrazně sexualizovaný, ve filmu cvičí, zvýrazňuje se. Tentokrát vystupuje jako kultivovaný obchodník, na konci se ale ukáže, že svůj kulturní kapitál předstíral a Češi zachrání svůj kulturní statek tím, že ho oblafnou a vyženou.“
Celý rozhovor si poslechněte v audiozáznamu.
