Kolem Země krouží vesmírné smetí. Technologie, které by odpad stáhly do atmosféry, se teprve vyvíjejí
Stovky milionů nejrůznějších objektů, jako jsou nefunkční družice, horní stupně raket, tříšť miniaturních úlomků nebo třeba astronautova rukavice, se obří rychlostí řítí oběžnou dráhou Země. Loni v listopadu – nejen v souvislosti s vesmírným odpadem – pobouřil svět ruský sestřel vysloužilé družice Kosmos 1408. Následkem byly tisíce nových úlomků, které teď ohrožují satelity dalších zemí i Mezinárodní vesmírnou stanici.
Ještě před Ruskem střílely na své nefunkční družice také Spojené státy (2008), Čína (2007) a Indie (2019). Stalo se tak na nižších oběžných drahách, kde je větší pravděpodobnost, že úlomky snadněji zaniknou ve zbytcích atmosféry, proto nedošlo k tak velkému zamoření novým vesmírným odpadem.
Rusové ale desítky let nefunkční armádní družici Kosmos 1408 sestřelili na dráze 500 kilometrů, tedy jen pár desítek kilometrů od Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). Astronauti, včetně těch ruských, se tak museli schovat do záchranných modulů.
„Vznikl tím oblak trosek, které budou na oběžné dráze klidně ještě patnáct dvacet let,“ vysvětluje Dušan Majer z internetového serveru Kosmonautix.cz.
USA viní Rusko z nebezpečného testu rakety. Úlomky ze satelitu ohrožují Mezinárodní vesmírnou stanici
Číst článek
Samočisticí oběžná dráha
Pokud se blíží kus kosmického smetí k Mezinárodní vesmírné stanici, nemohou astronauti vystoupit do volného kosmického prostoru.
„K rozeznání případných letících objektů o velikosti nejméně pět až deset centimetrů má NASA pozemní observatoř,“ říká Pavel Suchan z Astronomického ústavu Akademie věd.
„Vystoupit do volného prostoru tak můžou pouze v bezpečnostním čase, kdy se žádné takové ohrožení nekoná. Astronauti mají zároveň pokyny, jak neztrácet své nářadí, přesto se to ne vždy daří. Takže něco na oběžné dráze už od astronautů létá – co jim ‚odpadlo od ruky‘,“ popisuje.
VIDEO: NASA zveřejnila záběry z Marsu zachycené helikoptérou. Letí rychlostí až 5,5 metru za sekundu
Číst článek
Vesmírný odpad se dá rozdělit na vysloužilá zařízení, zbytky raket a potom na tříšť, které je nejvíc a která vzniká drobením, srážkami nebo výbuchem nefunkčních předmětů. Ve velké rychlosti přitom může napáchat škody i miniaturní šupinka laku odloupnutá z vesmírných zařízení.
„Tříšť pak zůstává na oběžné dráze. Není možné, nebo dosud nebylo možné je poslat do atmosféry – tam by se předmět díky obrovské rychlosti a tření o vzduch zahřál a shořel,“ připomíná Suchan.
Dušan Majer doplňuje, že tato samočisticí schopnost nízké oběžné dráhy Země je pro likvidaci vesmírného odpadu velkou výhodou:
„Záleží na tom, kolik nových objektů a kosmické tříště se na oběžné dráze znovu objeví. Čištění závisí na mnoha faktorech, jako je hmotnost objektu, jeho velikost, nafouknutí zemské atmosféry a taky výška, na které se objekt nachází. Na těch opravdu nízkých oběžných drahách se bavíme o týdnech a měsících. Když jdeme výš, třeba kolem 800 kilometrů, jsou to desítky až stovky let.“
Kesslerův syndrom
Před vesmírným odpadem varoval už v sedmdesátých letech minulého století americký astrofyzik Donald Kessler. Předpovídal, že se může stát, že jím kosmonautika zahubí sama sebe.
Ve vzorcích z planetky Ryugu se našly aminokyseliny. Slouží jako základní stavební kameny života
Číst článek
„Donald Kessler přišel s tím, že toho smetí na oběžné dráze bude tolik, že začne způsobovat dominový efekt: jedna srážka přinese další tisíce a desetitisíce úlomků a ty zase ohrozí další a zase dojde k dalšímu rozpadu. Zatím se to ale nestalo,“ vysvětluje Suchan a pokračuje:
„Pokud by se naplnila vize Donalda Kesslera, tak by kosmonautika nemohla fungovat. A to by mělo výrazný dopad na lidstvo, na ekonomiku, na náš život, protože my jsme na družicích doslova závislí.“
Odhaduje se, že se kolem Země pohybují stovky milionů objektů nejrůznějších velikostí. Technologie na aktivní stahování nefunkční objektů do atmosféry se teprve vyvíjejí a jejich první zkouška se chystá na rok 2024. Vhodné budou jen pro úklid větších objektů, těch ale není mnoho.
Kosmické agentury i soukromé firmy, které na oběžnou dráhu létají, se už dnes snaží problém vesmírného odpadu řešit mnohem více než v předešlých letech.
„Zatímco před pár desítkami let nikdo neřešil, že zůstávají na oběžných drahách nepotřebné horní stupně nebo vysloužilé družice, dnes už jsou všichni mnohem zodpovědnější a snaží se, pokud je to možné, například v případě horních stupňů, uvolnit náklad a stáhnout to do atmosféry,“ dodává Dušan Majer z Kosmonautix.cz.
