iPhonu se šéf Microsoftu vysmál. Udělá Apple velkou revoluci i s novými brýlemi?

Na začátek se musím zeptat, jestli rozumíte poprasku, který se teď nejenom v technologickém světě strhl po představení Apple Vision Pro?
Myslím, že rozumím, protože Apple má historii v dělání takových poprasků. Bylo už několik odvětví, která převrátil naruby, takže když Apple ukáže nějakou novou produktovou řadu, a myslím si, že ty brýle budou začátkem nové produktové řady, tak to způsobí poprask. 

Ale začátek je to jenom u Applu, ne? Protože tu jsou firmy, které už na trhu s podobnými brýlemi, které pracují s virtuální, smíšenou, rozšířenou realitou fungují. HTC, Meta...
... Microsoft. Ano, pro Apple je typické, že nerozjíždí nové obory. Počká si, až dozraje technologie, podívá se, co dělá konkurence, co by se dalo udělat lépe, a pak přijde se svým příspěvkem. Stejně to udělal se smartphony. Apple nevymyslel chytrý telefon, byly i předtím, byly telefony s velkým displejem, s dotykovým displejem, ale pak přišel Apple a udělal to lépe a určil celý směr dalšího vývoje do dalších let. 

Lepší než konkurence

Čím tedy veřejnost, zatím tedy technologickou, technologické novináře, uhranuly brýle Apple Vision Pro? Teď jsou všude, kam se podívám na sítích, tak vidím Apple Vision Pro.
To je už karmou Applu, že to vidíme všude, že je to opravdu velká událost nejenom v technologickém světě, ale prosakuje i do ostatní společnosti. Uhranuly technologickou pokročilostí. Je to jenom odhad, ale dá se říct, že Apple je o nějakých pět let napřed před konkurencí.

Myslíte výkonnostně, že jsou ty brýle modernější? 
S tím, co do toho nacpali za technologie, jak ty brýle reagují, jaký mají výkon, co všechno zvládnou.

Popišme je nejdřív. Na první dobrou je to takový mix mezi slunečnými a potápěčskými brýlemi. 
Ano. Už jsem viděl hromadu vtípků, takové ty dětské budovatelské černé potápěčské brýle se tomu asi podobají nejvíc. Apple udělal brýle, které se snaží, aby člověk, který je má na hlavě, nebyl odříznutý od okolí. Takže zvenku vypadají, že tam jsou vidět moje oči, i když fakticky to tak není. Ty brýle nejsou průhledové, akorát na vnější stranu taky dali display, na kterém se zobrazují mé oči.

Takže vy nevidíte přes ty brýle, ale vidíte přes kamery, a stejně tak i lidé, kteří se na vás sedívají, vidí záběr z kamery?
Nevidí záběr z kamery, vidí váš 3D model. Protože vy, když se stěhujete do těch brýlí, přihlašujete se tam svým uživatelským účtem, tak mimo jiné brýle vezmete před sebe, necháte kamery, aby si zeskenovaly váš obličej, a brýle vytvoří váš 3D model. Ten potom figuruje třeba ve videohovorech, protože nemáte žádnou kameru, která by na vás z dálky mířila a mohla vás zabírat do videohovoru. To samé je na vnějším displeji. Oči, které se tam zobrazují, to není záběr z kamery, ale 3D model, který ovšem reaguje na to, co uvnitř brýlí moje oči opravdu dělají. Takže je to takový hybrid.

Kolemjdoucí mě vidí, jako kdybych měl brýle, takové trošku futuristické, ale jako kdyby se mi dívali do tváře, do očí…
Přesně o to se Apple snažil, aby tam byl jakože oční kontakt. Ale myslím si, že ty brýle v České republice nikdo neviděl. Co jsem viděl reakce novinářů v Americe, kteří se k brýlím dostali, tak je to prý takové trošku divné.

Z pohledu uživatele

Je taky divné to, co v brýlích vidím já? Jestliže nevidím realitu kolem sebe, ale jenom kamerové záběry, jestli jsem to dobře pochopil, tak co vidím?
Pojďme si prvně stanovit dva pojmy - virtuální realita a rozšířená realita. Virtuální realita je, že se kompletně uzavřu do nějakého virtuálního světa a vidím jenom digitální prostředí. Rozšířená realita znamená, že skrz ty brýle vidím okolní svět, reálnou realitu, a do ní se umísťují nějaké digitální objekty. Apple udělal kombinaci obého. Na vrchní straně brýlí je takové kolečko, stejné jako na Apple Watch mimochodem, a tím já otáčím, měním stupeň té virtuální nebo rozšířené reality. To znamená, že upravuji, jak moc okolo sebe vidím své okolí, nebo když otočím, tak se začne rozšiřovat něco, co si můžeme představit jako tapetu na ploše počítače.

A co tedy přesně vidím, co to je? Jsou to jen záběry okolního prostředí...
Může to být panoramatická scéna jezera, hor, kdy to drží na místě, jenom já se rozhlížím po té krajině a někde do tohoto prostředí si umístím virtuální okna, ve kterých mám Excel, aplikaci pro komunikaci, telefonování, webový prohlížeč a takové ty věci, které už známe z tabletů, telefonů, počítačů.

Kolečkem si určuji, jak moc je velký Excel a celé to panoráma?
Ne, kolečkem si určuji, co vidím na pozadí těch oken, jestli tam je virtuální prostředí, tapeta, něco opravdu jenom digitálního, nebo je tam průhled z kamer, tedy z toho, co se děje okolo mě.

Jak ten Excel ovládám? Očima?
Excel ovládám velmi unikátním způsobem. Z reakcí zahraničních novinářů víme, že to se Applu povedlo na jedničku. Podívám se nejen na konkrétní okno, ale i na konkrétní políčko, když zůstaneme u Excelu, a pak jenom gestem prstů, palec, ukazovák, takhle klepnu o sebe, a tím zvolím položku, na kterou se dívám. Když se zrovna dívám na políčko, které je určeno pro vyplnění nějakého textu, a klepnu, tak můžu začít rovnou mluvit a algoritmy pro rozpoznání řeči vyplní text.

Jak ty brýle vědí, že jsem něco udělal prsty?
Protože mají hromadu kamer a některé z nich míří dolů k mým rukám a mají tak výkonný procesor, že jsou schopné identifikovat gesta, která dělám rukama, a tak se ty brýle ovládají.

Pohyb očí to nesnímá?
Snímá. V každé očnici, protože každé oko má svůj samostatný displej, jsou kamery. Na oko míří projektory, které ho osvětlují mimo viditelné spektrum, není to tak, že by na nás svítilo nějaké bílé viditelné světlo. Pro každé oko jsou dvě kamery, které sledují, přesně trekují, kam se dívám. Ta přesnost a okamžitost sledování našeho pohledu je to, co je na těch brýlích údajně nejpůsobivější.

To je takový velký bratr na očích, ne? Vidí mě ze všech směrů, úhlů. Nenarušuje nějakým způsobem moje soukromí to, kam se záznam z kamer může taky ukládat?
Apple se samozřejmě snaží udržovat nějaké soukromí svých uživatelů, takže se dá přepokládat, že tato data bude chránit. Četl jsem už ale nějakou studii o tom, že budou velmi cenná pro reklamní byznys, protože když půjdu na webovou stránku, tak Apple bude mít data o tom, kam se dívám na prvním místě, to znamená, jaký prvek na té stránce je nejdůležitější, kam stojí za to umístit reklamu, kde může být nejdravější a tak dále.

Bavili jsme se o Excelu, o webových stránkách, o tom, co všechno si můžu na pozadí promítnout a že to nutně nemusí vždy být to, co reálně i ti, kteří jsou kolem mě, taky vidí. Co dalšího ty brýle umí? Asi si s nimi budeme moct nějakým způsobem hrát? Sony ostatně taky, myslím, že pro PlayStation, něco takového už vymyslelo.
Konkurenční brýle nebo ty, které jsme vídali v minulých letech, dlouho hledaly cestu, výrobci se dlouho snažili zjistit, k čemu to bude dobré. Herní oblast je ve spotřebitelském segmentu to, co nějakým způsobem funguje, takže i Apple se vydává touto cestou a chce do brýlí dostat hry.

Využitelnost v běžném životě

Při běžném, reálném životě, když půjdu po ulici, tak pro workoholiky to je asi ideální varianta, když si budu moct i za chůze už začít sjednávat schůzky, aniž bych musel držet v ruce telefon, budu to mít přímo před sebou.
Já si tento scénář úplně nedokážu představit. Myslím, že právě to, co s brýlemi budeme dělat, je největší úkol pro Apple, aby nám vysvětlil, že to opravdu potřebujeme a co všechno se s tím dá dělat. Při tiskové konferenci, kde brýle představili, nastínili několik takových scénářů. Jeden byl takový, že ve virtuálním prostředí budeme pracovat. Ale já si taky nedovedu úplně představit, že bych ráno v osm hodin dal na hlavu brýle, které stále mají spíše rozměr nějaké helmy, než že by to mělo blíže ke slunečním brýlím...

Musíme říct, že to má i opasek za hlavou, aby vám to drželo na očích... 
Má to oblouk i nad hlavou, aby to nepadalo směrem dolů, má to masivní oblouk nad ušima, ve kterém jsou sluchátka, takže to opravdu má blíž spíš k helmě.

Je to headset.
Krásné české slovo. Apple se snažil nastínit scénáře, jak to budeme používat, a to, že bychom šli po ulici a používali ty brýle, tam úplně není. Nedovedu si to představit. Měli tam scénář takový, že tatínek při narozeninách své dcery natáčel pomocí brýlí to, jak dcera sfoukává dort. Protože ty brýle, mimochodem, jsou také první 3D kamera od Applu, takže on si potom záznam může zreprodukovat, může si ten moment přehrát. Ale já si myslím, že sfoukávání dortů své dcery bych radši sledoval opravdu, živě, než abych měl na sobě nějaké podivné potápěčské brýle se zobrazeným 3D modelem očí.

To si řekněme za 10 let...
Uvidíme, třeba to vidím špatně.

Ale nejde jenom o Apple, totiž všichni ostatní výrobci, protože Apple není jediný, který takové brýle představil, musí přece přemýšlet nad tím, jak asi do budoucna vytvořit trh, který v tuto chvíli, předpokládám, je zatím marginální.
Trh je marginální, je menší než smartphony, je dokonce menší než tablety nebo chytré hodinky. Pro běžné spotřebitelé to směřuje spíše na hry nebo hlavně na ně. Firma Meta, bývalý Facebook, se shlédla v Metaversu, což je nějaká budoucí podoba internetu, nějaký virtuální svět, a vidí to také tak, že s těmi brýlemi budeme trávit další čas, budeme žít ve virtuálním prostředí a tam se budeme setkávat s 3D avatary svých kamarádů místo toho, abychom se s nimi setkali v realitě.

Pro Marka Zuckerberga to tedy asi je směr nějakého budoucího vývoje. Meta koupila Oculus, výrobce jedněch z brýlí.
Mark Zuckerberg si takhle představuje budoucnost, ale já nejsem úplně přesvědčený o tom, že ta představa je správná a že je v dohledné době. 

Ale jak říkám, už je to další výrobce, který smýšlí nad tím, že nejenom virtuální a rozšířená, ale i smíšená realita je teď trendy, nebo začne být, protože jinak by přeci ten produkt nevyráběl.
Myslím, že ty firmy spíš hledají, co bude ta příští velká věc. Dneska máme v ruce smartphony, chytrý dotykový displej, všichni víme, jak funguje. Řekněme, že nějakým cílem je, že připojíme počítač přímo do mozku. Tyto firmy právě teď hledají, co bude mezi tím, co bude mezi smartphonem a přímou linkou do lidského mozku, a hodně z nich si asi myslí, že to budou ty brýle. Osobně si myslím, že v nejbližších pěti, deseti letech to nebudou takové brýle, jako představil Apple nebo jako mají jeho konkurenti, to znamená velká, masivní, ne helma, ale headset, už jsme to slovo použili, to je asi nejtrefnější. Pokud se to dokáže přiblížit slunečním brýlím, bude to něco, co bude opravdu lehoučké, a bude to doplňovat digitální informace do reálného světa, tak si myslím, že to bude použitelné, ale od toho jsme ještě roky daleko.

Počkejte, byl tady Google, který vytvořil Google Glass.
A kde máme dneska Google Glass?

Slyšet o tom už není, ale to byly přeci brýle, které umožňovaly z laického pohledu něco podobného a vypadaly skutečně jako brýle.
Google se vydal správnou cestou, měl myšlenku, že bude mít lehoučké brýle a jenom tam přidá nějakou informaci navíc. Byl to takový světelný hranol, který někam do rohu našeho viditelného spektra nebo té scény přidal nějakou doplňkovou informaci. Zase to ale bylo tak, že ta informace byla velmi jednoduchá, člověk se musel úplně zaměřit na hranol, přeostřit a neviděl v podstatě nic ze svého okolí, nemohl věnovat pozornost tomu, že jde po ulici, a nastávaly konfliktní situace. 

Ono to fungovalo třeba jako na principu head-up displejů ve vozech, v moderních autech? 
Dá se to tak říct. 

Kdy vám projektor na čelní sklo zobrazuje vzdálenost od vozidla před vámi, pokyny navigace a tak dále, vy vnímáte jak vozovku, tak rozšířenou realitu, totiž grafické objekty, které vám projektor ukazuje.
Má to hodně společného, akorát že v tom autě je to udělané dobře, protože ty informace se zobrazují v místě, kam se díváme z auta přirozeně, tedy na vozovku před sebou. Navíc je vidíme v dálce, takže nemusíme tolik přeostřovat, abychom informaci přečetli. Kdežto brýle od Googlu byly tak, že informace byla nahoře vpravo, v rohu a muselo se kompletně přeostřit.

Z vašich slov zatím úplně necítím, že by to byl stejný moment jako v roce 2007 představení iPhonu. To byla velká událost jak pro Steve Jobse, tak pro Apple, tak pro celý svět, protože iPhone změnil v mnoha ohledech to, jak fungujeme na mobilních telefonech, na smartphonech a sociálních sítích.
Ale když se vrátíme k roku 2007, tak iPhone byl taky vysmívaný produkt. Velmi slavný byl výrok tehdejšího šéfa Microsoftu, který se tomu vysmál a řekl, vždyť to nemá klávesnici, vždyť to nebudou chtít firemní zákazníci, vždyť to neumí MMSky, což jsou takové ty multimediální SMSky, které dneska nikoho nezajímají. Ale Apple šel tou cestou, že začal u jednoduchého zařízení, postupně přidával funkce a dneska je iPhone etalonem. Když chcete nejlepší smartphone, tak pravděpodobně půjdete k Applu, nebo si vyberete nějaký špičkový Android, ale Apple tohle dokázal zvrátit. Vidím rozdíl v tom, že tehdy začínal u jednoduššího produktu, který byl sice dražší než konkurence, ale ne až tak výrazně. Bylo to dostupné. Kdežto ty brýle jsou teď i násobně dražší, než má konkurence, takže Apple začíná z vrchu. Ale třeba i to je záměr, protože brýle se jmenují Vision Pro, tak možná se za rok dočkáme nějakých brýlí, které se budou jmenovat Vision, budou technologicky trošku jednodušší, ale budou levnější. Možná za rok přijde další generace, která už bude mít poloviční cenu, a už to bude lákavé i pro takové ty technologické nadšence, které aktuální cena vyděsí. Aktuální cena je tři tisíce pět set dolarů, což je po přepočtu asi devadesát tři tisíc korun, a brýle se mají začít prodávat začátkem roku 2024.

Oproti konkurenci je to opravdu obrovský rozdíl. 
Cenový, ano.

Cena cirka sto tisíc přeci zatím ani nemůže mířit na běžné uživatele.
Já si to myslím taky. Je to první generace produktů, která má prokázat nějakou životaschopnost toho konceptu.

Technologický koncept. 
Myslím si, že teď budou typickým zákazníkem nějací youtubeři, kteří to vezmou a ukážou svému publiku něco unikátního, něco, co je zajímá.

Ještě jedna sociologická otázka na závěr, která asi není úplně přímo na vás, ale zároveň vy jako technologický novinář jste se s ní zcela jistě setkal. Mluvil jste o tom, že Apple si představuje, že by uživatel neměl být odříznutý od reality. Ale není právě to, že se izoluje ve vlastním světě s helmou na hlavě se všemi těmi okny, která tam bude chtít mít otevřená, že už realitu jako takovou vnímat tolik nebude? Je to obecně problém moderních technologií, že nás mnohdy dostávají do internetové reality mimo tu skutečnou. Mluví se o smartphone zombies - jdete po ulici, díváte se do telefonu, nedíváte se na auta, která vás mohou srazit.
Když začnu u smartphonu, tak ten není ještě tak invazivní, neodřízne nás tolik, pořád vnímáme zvuky, i když dneska už taky chodíme se sluchátky po ulicích, ale věnujeme smartphonu pozornost, když chceme. Kdežto brýle nás pohltí, opravdu nás odříznou. Apple o tomto problému věděl, proto udělali vnější displej, na kterém se zobrazují naše oči, takže se tomu snažili jít naproti. Další velký problém digitálních brýlí, ať už je to virtuální nebo rozšířená realita, je to, že se v tom lidem dělá špatně. I tomu šel Apple naproti tím, že tam dali výkonný procesor, který zkrátí odezvu mezi tím, co se stane v reálném světě, nějaký pohyb, který se stane vedle nás, a to, kdy se ten samý pohyb zobrazí na displeji. Protože starší brýle měly odezvu nebo časovou prodlevu mezi tímto velkou, a to mátlo mozek, působilo to lidem nevolnosti, takže Apple se snažil tuto latenci snížit na nějakých, uvádí hodnotu kolem deseti milisekund, což už by údajně mělo být pro mozek přijatelné.

V podcastu byly dále využity zvuky z České televize a youtubových kanálů BBC News, smugmacgeek, John Schroter, Google, Lex Fridman, Apple, Marques Brownlee a Good Morning America.