Amazonské plíce sípou. Odlesňování zpomalilo, času na záchranu pralesa ale moc nezbývá

Brazílie hlásí, že odlesňování Amazonského pralesa letos za první půlrok zpomalilo o třetinu ve srovnání se stejným obdobím loni. Je to podle vás důvod k radosti?
Je to tak. Aktuální data ze satelitních snímků ukazují pokles míry odlesňování za prvních pět měsíců tohoto roku o víc než 30 procent, zhruba o třetinu. Určitě to je pozitivní zpráva ve smyslu, že každé zpomalení odlesňování je pozitivní. Rozhodující je a bude, jestli se ten trend udrží, protože v minulosti rovněž docházelo i k větším výkyvům. Pokud se podíváme na dlouhodobější data, tak za posledních asi dvacet let nejenom v Amazonii, ale v celém tropickém pásmu, potažmo i globálně, míra odlesňování víceméně systematicky mírně roste. To znamená, zase s nějakými výkyvy nahoru a dolů, že trend je spíše rostoucí, a to je rozhodující.

Doplním, že se podle BBC deštný prales v Amazonii mezi lednem a červnem zmenšil o zhruba dva tisíce šest set kilometrů čtverečních. Loni to bylo skoro o čtyři tisíce kilometrů čtverečních. Co by za tím podle vás mohlo být?
Míra odlesňování se mění i v rámci roku. Lidé, kteří se zabývají těmito dlouhodobými trendy upozorňují, že z pohledu celého roku budou rozhodující až letní měsíce, udáváme od května a klíčový bude červen červenec, tedy období, které je v Amazonii sušší a kdy bývá odlesňování zpravidla větší. I loni bylo samozřejmě větší, takže uvidíme, jestli bude pokles, ale může se to výrazně měnit. Nicméně si myslím, že můžeme poměrně jednoznačně říct, že změna trendu v minulosti, kdy v Brazílii opravdu došlo k výraznému nárůstu, souvisí s nástupem nové administrativy, nového prezidenta. Nastupoval od začátku tohoto roku, už v prvním měsíci jsme tedy viděli dramatický pokles. Ne proto, že by se nějak zásadně změnila legislativa ochrany Amazonského deštného lesa, nebo šířeji celé Amazonie, ale v zásadě je tam snaha vymáhat existující zákony, tedy důslednější postihování nelegální těžby dřeva, těžby nerostných surovin – byly například zavřené některé zlaté doly v Amazonii –, nebo také přísnější ochrana oblastí, kde žijí domorodí obyvatelé.

Takže to není o tom, že by museli zavádět nová pravidla, ale ke zpomalení, jaké vidíme teď, stačí jenom vymáhat ta stávající?
Přesně tak. Není problém, že by neexistovaly zákony na ochranu, i když samozřejmě Bolsonaro hodně věcí pozměnil, umožnil volnější těžbu korporacím a tak dále. On sám se však zavázal k zastavení odlesňování do roku 2030. Čili myslím, že není problém, že by neexistovaly opatření na postihování nelegální těžby dřeva.

Volební slib

To, že tempo odlesňování zpomaluje zatím tvrdí právě brazilská administrativa, prezident Lula da Silva. Zmiňoval jste, že i satelitní snímky na to poukazují, ale ještě se čeká na potvrzení nezávislými organizacemi. Pokud by se tvrzení Brazílie podařilo prokázat, co by to reálně znamenalo?
Znamenalo by to, že se podařilo minimálně v tomto období zpomalit míru odlesňování. To je, jak jsem říkal, určitě vítaná zpráva. 

Mělo by to už nějaký efekt? Poznali bychom to?
Pokud se podíváme na emise spojené s odlesňováním, tak globálně pochází z odlesňování 8, 9, 10 procent veškerých emisí oxidu uhličitého. V minulosti to bylo 10, teď je to tedy o trochu méně. Čili asi desetina je z odlesňování a z Brazílie pochází asi polovina, řekněme třeba 4 až 5 procent, což není málo, je to srovnatelné například s objemem emisí z letecké dopravy. Tedy i pokles o třetinu za půl roku není úplně nevýznamný, pohybujeme se v horizontech procent, a to je samo o sobě poměrně velké číslo.
Jedna z podmínek naplnění Pařížské klimatické dohody je zastavení odlesňování, samozřejmě globálně, ale primárně v tropickém pásmu, tedy včetně Amazonie. Pokud se tedy trend zachová, umožňuje to naplňovat tyto podmínky. Cílem je tedy zastavit odlesňování do roku 2030 úplně, s tím, že bude převládat míra zalesňování. V případě, že se to nepodaří, není možné naplnit klimatické závazky Pařížské klimatické dohody, to znamená omezit oteplení do úrovně jeden a půl až dva stupně. Pokles k tomuto tedy směřuje, ale pokud se podíváme na posledních dvacet let, je trend zatím opačný. Čili musíme to opravdu zvrátit.

Když zmiňujete rok 2030 – současný brazilský prezident Lula da Silva loni vyhrál volby mimo jiné i s příslibem, že do tohoto roku vymýtí nebo úplně zastaví nezákonné odlesňování. Jak velká část pralesa mizí nezákonně? Mělo by to velký dopad?
Ano. Data z 80., konce 90. let v Amazonii ukazují, že podíl nelegální těžby byl kolem 80 procent, dneska to asi nebude moc odlišné. Je to tedy rozhodující podíl v celkové těžbě a předpokládám, že velmi podobné to bude i pro ostatní tropické regiony, to znamená Indonésie, Borneo, Afrika. Nelegální těžba bude mít tedy opravdu velký podíl. Výzkum ukazuje, že i velké společnosti, ať už národní, nebo nadnárodní, deklarují legální těžbu, ale devět z deseti firem nebo společností se zároveň dostává do té úrovně nelegální těžby. To je určitě klíčové podchytit a vymýtit. Příčinami nelegální těžby jsou samozřejmě rozšiřování zemědělství a některé další aktivity, těžba nerostných surovin a podobně.

Může se to vůbec do těch sedmi let podařit, splnit tyhle závazky a sliby?
Pokud by trend nastoupený za stávajícího prezidenta pokračoval, ten pokles 30 procent by přetrval a pokračoval by v nadcházejících letech zase třeba o 20 až 30 procent až směrem k nule, tak to určitě teoreticky možné je. Víme, že už v minulosti se podobné poklesy realizovaly, míra odlesňování byla v Brazílii ještě vyšší v minulosti než dneska. Ale nikdo vám nezaručí, že po čtyřech letech, nebo až budou další volby, opět nevyhraje nějaký další Bolsonaro. Ale další důležitá věc – když Brazílie omezila těžbu, stalo se to, že se přesunula do jiných oblastí. To znamená, že ten nadnárodní kapitál není izolovaný na Brazílii, Argentinu, nebo Latinskou Ameriku. Kde je poptávka, tam se přesune i těžba. Sice ne o tolik, ale poměrně výrazně vzrostla v Indonésii a míra odlesňování se přesunula tam. Když tedy Brazílie zastaví, stále nic není zaručeno. Přístup musí být opravdu globální, musí tam být nějaká koordinace na úrovni globálních dohod čili nesmí se to řešit jenom v Brazílii. 

Z pohlcovače zdrojem

Amazonskému pralesu se přezdívá plíce světa. Podle studie zveřejněné v roce 2021 v časopise Nature se ale situace změnila a Amazonie přestala být pro zemi pohlcovačem oxidu uhličitého, a naopak se stala jeho zdrojem. Jak se to projevuje?
Projevuje se to tak, že je zdrojem těchto uhlíků, místo toho, aby ho pohlcovala čili se uhlík uvolňuje v celkové roční bilanci. Pokud by se podařilo dneska, nebo řekněme do roku 2030 zastavit nebo aspoň výrazně omezit odlesňování, měl by Amazonský les být stále tím sinkem (carbon sink), protože už bychom nepřidávali to odlesňování a vypalování. Lesní požáry nejsou v tropickém pásmu přirozené. Je to výhradně díky tomu, že ho zapálí lidé a pokud je sucho, hoří. To je tedy ten důvod – kombinace odlesňování, vypalování lesů, těžba, plus – a to je další nebezpečí do budoucna – změna klimatu. Tím, jak se už nyní poměrně rychle otepluje, jsou častější sucha a záplavy, tak má les větší problémy. Když je sucho, tak sink, tedy síla pohlcování v průběhu vegetační sezóny, je výrazně slabší. To taky přispívá k negativní bilanci, že se převrátí do toho zdroje, jako celek.

Dokážete vyčíslit, kolik CO₂ dřív Amazonie dokázala pohltit, a kolik je to teď?
Nevím, jestli vím to číslo správně. Pokud si dobře vzpomínám, tak to tropické pásmo je kolem 10 až 15 procent sinku, u těch globálních lesů možná kolem 20 procent. To je poměrně dost, a je obava, že se růst zpomaluje dlouhodobě. Máme dlouhodobé experimenty, patnácti dvacetileté, které ukazují, že síla sinku postupně klesá.

Říkali jsme, že je závazek na zastavení odlesňování do roku 2030. Pokud by se podařilo ten trend zastavit, obrátit a udržet, bude to stačit na obnovu funkce pralesů?
Pokud by se podařilo vyřešit pouze odlesňování, tak stále máme problém, že se klima poměrně rychle otepluje a studie – zase s nejistotou, některé ukazují ne tak negativní prognózy, některé méně negativní, ale všechny – ukazují, že hrozí postupné vysychání, vyšší výpar. Lesy nebudou schopny se chladit a hrozí postupná, možná spíš rychlá proměna velké části jak Amazonie, tak i dalších tropických lesů v nelesní ekosystém. Nestačí tedy vyřešit jen odlesňování, ale mělo by to být primární v tandemu s rychlým omezováním, mitigací změny klimatu. Aktuální studie ukazují, že existuje něco jako kritický bod zlomu, říkáme tomu tipping point, kdy i v případě, že by se les začal významně chránit, je určitá kritická hranice, kdy už to nemusí stačit. Je to někde mezi 20 až 25 procenty odlesnění původní plochy daného ekosystému. V případě Amazonie se pohybujeme na 10 až 13 procentech, co už bylo odlesněno, nicméně regionálně je to víc. Například východní část Amazonie byla odlesněna již z 30 procent, takže tady už jsme za tím pomyslným kritickým bodem. To trvá nějakou dobu, než se ten tipping point projeví. Ale dokud tam ten les ještě je, můžeme rychle začít zalesňovat a zachránit ekosystém. Toho času ale opravdu moc není. Jestli se plán do roku 2030 splní, nesplní… Bylo by to ideální, plus nastavit ten proces zalesňování. Určitě se dá hodně zachránit, ale máme velmi málo času a musí se to dít hodně rychle, jinak opravdu hrozí nevratné změny a les se promění v savanu, nějaký úplně jiný ekosystém, který nebude plnit stávající funkce.

Kolik času máme, jak daleko jsme od toho bodu zlomu globálně?
V podstatě to celkem koresponduje s tím rokem 2030.

To je ta maximální možná hranice...?
V zásadě ano. Jakékoliv pokračování existujícího trendu, těch úbytků v procentech za rok, je neudržitelné. Může se zdát, že v momentě, kdy u Amazonie to je nějakých 10 až 15 procent odlesnění, tak že dalších třeba 10 procent bude za dvacet, třicet let, ale to není jenom o odlesňování. Když v Amazonii skácíte jeden vzrostlejší nebo dospělý strom v rámci legální těžby, tak nenávratně nebo na dlouhou dobu poškodíte až šest set metrů čtverečních plochy z jednoho stromu. Změní se mikroklima, tepelný šok, otevře se korunový kryt, vzniknou díry a úplně se změní podmínky. To všechno les ovlivňuje. Jedna věc je, co odlesníme přímo, ale ta nepřímá degradace, která se mimochodem měří ze satelitu, kde nejlépe vidíme, co je a není les, tam už se blížíme 25 procentům. To je riziko – jednak přesně nevíme, kde je ten bod zlomu, to je zase nějaká pravděpodobnost, a zároveň nemusíme mít přesná data, která nám řeknou, že už jsme tam. Každopádně víme, že se rychle blížíme a nejsme moc daleko. I globální studie ukazují, že se člověk ve všech tropických ekosystémech chová velmi podobně. Řekl bych tedy, že rok 2030 je ne možná ideální, ale spíš taková poslední hranice, do kdy bychom měli výrazně omezit ten negativní trend.

Problémy má i Afrika

V Amazonii za posledních čtyřicet let ubylo asi 10 procent původní vegetace, většinou právě deštných pralesů. Už jste to trochu nakousl – jak to vypadá s odlesňováním v jiných částech světa, kde je situace také kritická?
O Amazonii se asi nejvíc diskutuje, nebo je hodně vidět, protože to je největší plocha. Nicméně historicky byla svého času, podle čísel, absolutně největší míra odlesňování na Borneu. Viděl jsem čísla, kdy se v průměru odlesnilo až dvě stě třicet kubíků dřeva na hektar. Kdežto u Amazonie, ať už historicky, nebo v současnosti, je to v průměru asi desetkrát míň, nějakých dvacet tři kubíků na hektar. V té části Indonésie na Borneu, třetím největším ostrově, to tedy bylo násobně víc. Zhruba od 50. let minulého století bylo na Madagaskaru odlesněno asi 40 až 50 procent původního lesního pokryvu. To není primárně ten typický deštný porost, částečně to jsou sušší lesy, ale ta míra odlesnění tam byla opravdu masivní. Čili tyto ostrovní oblasti, v minulosti i Malajsie, Indonésie – typicky se mluvilo o tom, že vznikaly plantáže na export, včetně exportu palmového oleje do Evropské unie. Ale na to už je plán, že se dotace zastaví.

Napadá mě ještě Zambie, která patří mezi nejvíc zalesněné země v Africe. Tam podle dat Evropské komise každý rok mizí lesy o rozloze 276 tisíc hektarů, pro představu je to plocha velká asi jako liberecký kraj. Jak velký problém tohle je?
Celá oblast Afriky je v mnoha hledech asi i hůře kontrolovatelná, nebo je pod menším dohledem. V Zambii čísla říkají, že za posledních dvacet let zmizely téměř tři miliony, nebo 2,8 milionů hektarů původního deštného lesa, což se zase blíží tomu číslu o nějakých 8 až 10 procent. V procentech je to velmi podobné Amazonii. Tady bych řekl, že to bude úplně stejně velký problém, ne-li větší než v Amazonii. V dalších státech jako Kongo, celá tropická oblast, jsou i oblasti, kde lidé – to jsou ty známé příběhy –, častokrát ženy, nosí desítky i více kilometrů dříví. Nicméně teď je poměrně moderní takzvaný biouhel. Právě tvorba dřevěného uhlí nebo palivového dříví je jeden z důvodů odlesňování. Biouhel je něco podobného – zuhelníte dřevo, které nepoužijete jako palivo, ale využije se na zvýšení úrodnosti půdy. Zabuduje se do nějaké hlubší vrstvy půdy a významně zvýší – na to jsou zase další studie – úrodnost, zvýší se přístup živin z toho popela, a zároveň se na dlouhé období ukládá uhlík do půdy. Je to takový dvojí benefit. I s tímhle se tedy dá pracovat a nějakým způsobem směřovat k větší udržitelnosti.

Pokud jde o dotčené státy – kromě zpomalování a kácení, snaží se pralesy také obnovovat?
Určitě. V zásadě je i dohoda o zastavení odlesňování, ke které se hlásí sto států světa. Státy, kterých se to týká, což je i Brazílie, mají zase závazek, kolik se bude té plochy zpětně zalesňovat. To je tedy určitě jedna z klíčových snah nebo indikátorů, že se podařilo naplnit závazky. Vždy samozřejmě platí, a to jak pro lesy, tak pro jakýkoliv ekosystém – korálové ekosystémy a další –, že primárně bychom se měli snažit zachovat to, co je. Jakmile něco odlesníme, tak je obnova dlouhodobý proces.

Jak dlouho v průměru trvá obnovit kus lesa?
Co se týká obnovy, řekněme těch původních funkcí a původní biodiverzity, to je zase ten údaj. Tropické lesy v globálním pohledu obsahují téměř polovinu nebo zhruba polovinu veškeré biodiverzity – každý druhý druh rostlin nebo živočichů žije v tropech, což je obdivuhodné číslo. A vymírání druhů probíhá i v tropické oblasti. Pokud tedy něco vyhubíme, tak to už prostě neobnovíme. Ale samozřejmě ten proces trvá, řekl bych, v horizontu desetiletí, v některých případech i staletí, a někdy se to nemusí úplně podařit. 

A co se stane, pokud do roku 2030 nedokážeme splnit závazky?
Stane se to, že ve velké části nejenom Amazonie, ale i dalších velkých tropických ekosystémů, jako Afriky nebo Indonésie, budou lesy stále rychleji ztrácet schopnosti, které mají. Jak jsme zmiňovali, už i sink v souvislosti s odlesňováním, klimatem, a lesními požáry postupně ustupuje. Výskyt lesních požárů se nám zvyšuje. To se bude znásobovat. Zrychlí se proces oteplování, les nebude schopen chladit, nebude to takový výpar, nebude tvorba oblačnosti. O Amazonii se hovoří jako o takové klimatizaci globálního ekosystému a klimatu jako takového. Lokálně se planeta opravdu bude ještě rychleji přehřívat. Další generace, nebo v podstatě už i tahle generace nedokáže tento proces rozumným způsobem zastavit. Nabere to volný pád a zastaví se na nějaké nové kvalitativní úrovni. Klimatický systém se ustabilizuje, ale situace bude úplně jiná. Velké časti budou zřejmě neobyvatelné. Doufám tedy, že se vzpamatujeme dříve, než se to stane nevratným.