Tanky, povstalci, barikády i pomníčky padlým. Podívejte se na fotografie z povstání proti nacistům
Začalo to v Přerově 1. května spontánním povstáním českého lidu proti okupantům. Skončilo kapitulací a odchodem německých vojáků a příjezdem Rudé armády do Prahy 9. května. V těchto dnech si Česko připomnělo 75 let od ozbrojeného odporu proti nacismu. Server iROZHLAS.cz přináší ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem dobové fotografie z květnových povstání.
Pražskému povstání předcházela řada vzpour po celém okupovaném území, intenzivní partyzánská činnost, ale i zprávy o brzkém konci války, smrti Adolfa Hitlera, dobytí Berlína a pověsti o blížících se Američanech.
Třetí den pražského povstání: útok jednotek SS, důležitá úloha vesnic a problémy na severu
Číst článek
Přípravou povstalecké akce se v závěru války zabývala exilová vláda v Londýně i domácí odboj. Žádost o zásilky zbraní a převelení 311. československé bombardovací perutě na podporu povstání však byla zamítnuta s ohledem na sovětskou operační zónu v tomto prostoru.
Jednání se Sověty bylo neúspěšné, neboť případné osvobození českého prostoru zevnitř odporovalo jejich politickým cílům.
Přípravou povstání se od února 1945 zabývali odbojoví důstojníci v Praze. Ti se orientovali na podchycení vlasteneckých příslušníků policie, četnictva, vládního vojska, hasičů, Sokolů či bývalé finanční stráže.
Počátkem května se zformovalo Velitelství Alex, v jehož čele stál generál František Slunečko, a vojenské velitelství Velké Prahy Bartoš v čele s generálem Karlem Kutlvašrem.
Ještě předtím, 29. a 30. dubna, vznikla ze spolupráce všech složek politického odboje Česká národní rada. Jejím předsedou se stal profesor Albert Pražák, místopředsedou komunista Josef Smrkovský.
Začalo to v rozhlase
Povstání zasáhlo prakticky celou okupovanou část nynější České republiky, avšak vznikala pouze jednotlivá ohniska, která se nepropojila.
Druhý den pražského povstání: barikády v ulicích, útok německých letadel i zapojení vlasovců
Číst článek
Již koncem dubna vzrůstaly v protektorátu protiněmecké nálady. Partyzánské akce, kterých se zúčastnilo asi 8000 partyzánů v 95 oddílech, narušovaly především dopravní systém. Rovněž se množily sabotáže a začala se utvářet síť ilegálních národních výborů.
První otevřená protifašistická vystoupení se objevovala především ve městech (Přerov, Nymburk) a v lokalitách, kde operovaly partyzánské skupiny – na Vysočině, v Podkrkonoší, na Berounsku. Většina z nich však byla fašisty brutálně potlačena. Udržela se pouze ta, která vypukla v blízkosti fronty (Vsetín, Plzeň) nebo měla podporu partyzánů (Příbram, Beroun).
Povstání v Praze začalo v sobotu 5. května. Už od rána přestal rozhlas vysílat v němčině a hlásil pouze česky, povstalci začali odzbrojovat jednotlivé německé vojáky a strhávat německé nápisy.
Ozbrojené boje začaly zápasem o budovu rozhlasu, kterou se nacistické vedení pokusilo obsadit, a přimět tak hlasatele k poslušnosti. Díky momentu překvapení se povstalcům podařilo získat podstatnou část středu města a částečně se ozbrojit ukořistěnými zbraněmi.
Útoky jednotek SS
Přestože Němci stále drželi řadu městských čtvrtí především na levém břehu Vltavy, stala se Praha neprůchodnou a nepoužitelnou pro jejich ústupové plány.
‚Zůstaňme odvážní.’ Projev premiéra, generálního ředitele rozhlasu a dalších k 75. výročí Pražského povstání
Číst článek
Proto ráno 6. května zaútočily na povstalce jednotky SS z okolí Prahy a blížil se i předvoj mohutně vyzbrojené ustupující Schörnerovy armády, proti níž slabě ozbrojení Pražané neměli mnoho šancí.
Ještě v noci na 6. května vyrostlo proto na obranu města na 2000 barikád, které hájilo přes 30 000 povstalců. Zároveň pražský rozhlas opakovaně žádal o pomoc.
Na výzvu zareagovaly jako první jednotky Ruské osvobozenecké armády (ROA) generála Vlasova, které se nacházely jihozápadně od Prahy. Jejich akce byly účinným zásahem do boje proti Němcům v západních a jižních částech Prahy. Mimo jiné ochromily činnost německého letectva v Ruzyni a zabránily bombardování města.
Česká národní rada však odmítla uznat ROA za svého spojence (jednalo se o armádu vyzbrojenou Němci), a tím jí potvrdit účast na boji proti nacismu, což mimo jiné vedlo k jejímu odchodu z města.
Současně probíhala řada diplomatických jednání londýnského exilu, jejichž cílem bylo přesvědčit americké velení o nutnosti zásahu do bojů o osvobození Prahy. Američané se však rozhodli pro dodržení dohod s Rudou armádou, podle nichž byly Čechy sovětskou operační zónou.
Rudá armáda, která zahájila Pražskou operaci 6. května, se v té době ještě musela probojovat přes Krušné hory. Američtí vyjednavači sice už 7. května byli v Praze, ale Česká národní rada, ovládaná komunisty, jejich pomoc odmítla.
Zbývalo spočítat padlé
Dnem nejtěžších bojů byl 7. květen. Špatně vyzbrojení povstalci ztráceli osvobozená území a především stovky životů. Následujícího dne sice velitel německých jednotek generál Rudolf Toussain podepsal s Českou národní radou dohodu o kapitulaci, boje však pokračovaly.
‚Voláme všechny Čechy.‘ Boj o rozhlas odstartoval před 75 lety pražské povstání
Číst článek
První sovětské tanky vstoupily do Prahy 9. května před třetí ráno. V boji s německými jednotkami, které kryly ústup svých armád do amerického zajetí, zahynuly další stovky vojáků.
Ještě 9. května bylo město očištěno od zfanatizovaných zbytků německých vojsk. Definitivní konec bojů v Čechách nastal až 11. května, kdy byly zneškodněny poslední zbytky německých jednotek na Příbramsku.
V Pražském povstání podle dostupných pramenů padlo nebo bylo zavražděno na 3700 lidí (včetně obyvatel oblastí kolem tehdejší Prahy). Přímo na území Prahy zahynulo 1700 osob české národnosti a 660 bojovníků jiných národností (údaje k 30. prosinci 1945).
V Praze a okolí padlo na 500 vojáků 1., 2. a 4. ukrajinského frontu. O život přišlo rovněž na 300 vlasovců, zejména v bojích o Pankrác, Vinohrady, Smíchov a Ruzyni. Podle neúplných údajů zahynulo ve Velké Praze 855 německých vojáků a občanů německé národnosti.
