Proti křesťanům vedl papež jen jednu křižáckou výpravu. Do zemí Koruny české, říká historička
Křižové nebo křižácké výpravy probíhaly především koncem 11. století. Vyhlašoval je papež a směřovaly do Svaté země, kde Jeruzalém a další pro křesťany svatá místa, obsadili nejdřív Arabové a pak Turci. Papežská kurie je chtěla znovu získat. Skupina těch, kteří byli označováni jako pohani, byla poměrně početná. Ale jen jedna křižácká výprava byla namířena proti celému státu: proti zemím Koruny české, vysvětluje historička pro Český rozhlas Plus.
Právě země Koruny české měly v Evropě, i v důsledku husitských událostí a velkého množství vyznavačů „kalicha“, velmi špatnou pověst. Dokonce až do 17. století. Například francouzský básník François Villon nás v Baladě o drobnostech hodnotil jako Čechy bludem zmámené.
Panovníkem, proti kterému papež vyhlásil křižáckou výpravu, byl český král Jiří z Poděbrad.
„Na konci 40. let 15. století stal velmi mocným mužem, a to i vojensky. V roce 1448 obsadil Prahu a jeho kariéra dál stoupala až k zemskému správcovství. Nakonec si sáhnul i po královské koruně,“ vysvětluje historička Eva Doležalová v pořadu Jak to bylo doopravdy.
Při nástupu na trůn, chtěl ve své politické koncepci dodržovat ujednání nazvané Jihlavská kompaktáta (1437). Mělo přinést klid, snášenlivost a toleranci mezi obyvateli království.
„Patnácté století byla totiž doba velmi nestabilní, poznamenaná právě skončenými husitskými válkami a štěpením společnosti: na ty, kteří vyznávali přijímání z kalicha, a ty, kteří ho odmítali,“ vysvětluje historička.
Král versus papež
Kámen úrazu byl, že papež kompaktáta neschválil, naopak se snažil, aby pokud možno tato vynucená tolerance skončila. Jiří z Poděbrad se papežské kurii chtěl postavit, a tak podle historičky „rozehrál složitou hru“.
Komu patří Královec? Jeho nárokování by bylo absurdní i pro Přemysla Otakara II., říká historička
Číst článek
„Snažil se vybudovat komplexní mocné spojenectví evropských vládců proti osmanským Turkům. Byl vyhlášený mistr taktiky a diplomacie, přesto se mu to nepovedlo,“ doplňuje.
Odpovědí bylo vyhlášení klatby nad českým králem, a to papežem Piem II., spolu s upozorněním, že mohou následovat ještě horší postihy. Spolu s panovníkem se dostala do velmi složité situace celá země, protože exkomunikací byl král zbaven trůnu a poddaní ho nemuseli poslouchat.
Roku 1467 byla křižácká výprava proti zemím Koruny české vyhlášena ve slezské Vratislavi, příštího roku se do čela vojsk postavil uherský král Matyáš Korvín, který byl dokonce bývalým zetěm krále Jiřího.
Předělem válečných událostí se stalo – a co si Jiří nepředstavoval ani v nejhorších snech –, jakýsi „převrat“. V Olomouci se totiž sešel Moravský zemský sněm a českým králem vyhlásil Matyáše Korvína.
Věrnost králi
Válka ale pokračovala, a to až do Jiřího smrti v roce 1471. Ale ani v tu chvíli Jiří z Poděbrad „zcela neprohrál“. Neumožnil totiž hladké převzetí vlády ani po své smrti: na zemském sněmu nechal určit novou volbu z dynastie Jagellonců.
Příchod jezuitů až po Bílé hoře je mýtus. Sloužil k přesvědčování lidí ke katolicismu, říká historička
Číst článek
„Vyhrál ale opět Matyáš Korvín, kterému katolická strana zůstala věrná, a tak válka pokračovala až k rozdělení skutečné vlády. Vznikl tady ale paradox: dva muži směli legitimně užívat titul českého krále a došlo i k rozdělní vlády. Vladislav Jagellonský vládl Čechám a uherský a český král Matyáš vládl vedle uherského a chorvatského království také Moravě a dalším vedlejším zemím.“
Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli nebyla křižácká výprava vyhlášena i proti českým zemím, historička Eva Doležalová odpovídá: „Bohužel byla. Šlo o křížovou výpravu, která proběhla jako důsledek neúspěšného jednání Jiřího z Poděbrad s papežem. Křížové výpravy byly směřovány směrem k pohanům, my jsme byli výjimkou, protože jsme byli křesťany. Vedena tak byla pouze proti zemím českým.“
Více si poslechněte v pořadu Ivany Chmel Denčevové, audio je v úvodu článku.
