Pondělní pořad Na síti s Andreou Sestini Hlaváčkovou se točil kolem bojových sportů. Hostem sportovní talkshow byl totiž mladý karatista Ondřej Bosák. Jaké jsou rozdíly mezi způsobem boje kata a kumite? Jak probíhá příprava pod vedením maminky? Co všechno zvládl během veleúspěšného závodního roku 2023? Jakou výhodu měl oproti ostatním zápasníkům během pandemie?

Praha 17:00 9. dubna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Karate je na vzestupu u dětí a mládeže. Proč by měli rodiče dětí volit právě tento bojový sport?
Karate učí svojí filozofií děti disciplíně a pravidlům, takže určitě budou dobře vychovávané, dobře vystupovat na veřejnosti. V karate je velké množství technik a každý karatista si může vybrat svůj styl.

Karate rozvíjí dítě rovnoměrně ve všech oblastech, motorických dovedností a schopností. Je tam víc prožitků než u ostatních sportů, protože je to bojový sport. Dítě se naučí jeden druhému více pomáhat, vnímat jeho pocity. Dostávají se do bližšího kontaktu.

Když říkáš, že se dostávají do bližšího kontaktu, tak je to o tom, že se učí sestavy, nebo bojují jeden proti druhému?
Karate má dvě disciplíny. Kata a kumite. Na začátku děti, když nepočítám pohybovou průpravu, dělají obě disciplíny. Aby mohly pokračovat a páskovat, měly by umět všechno.

Je to spíš klučičí sport?
Je to spíš předsudek, protože u karate je dobré oproti ostatním kontaktnějším sportům, že to není full kontaktní sport. To znamená, že údery jsou brzděny těsně před dopadem na tělo, na hlavu. Ten kontakt je v dospělých takový poloviční, dá se říct, u dětí nesmí být žádný. A na střed, tam může být kontakt malinko větší, ale nehrozí velké zranění.

Předpokládám, že nás poslouchají spíše rodiče než začínající sportovci. Kdybys měl karate ještě více přiblížit a zpopularizovat, mají se rodiče bát zranění v dětském věku?
V každém sportu je riziko zranění. Nicméně když to člověk dělá odmalička a jde o tu gymnastiku, karate, tak se učí i pádové techniky. Děti se naučí i v běžném životě předvídat situace a předcházet zranění.

Ondro, probírali jsme, proč dát děti na karate. Tak mě by zajímalo, co karatista ke svému sportu vůbec na začátku potřebuje?
Karate není finančně náročný sport. Nicméně je důležité koupit kimono, což je takový... dá se to přirovnat k bílému županu, ve kterém děti cvičí. V případě, že budou dělat zkoušky, taky nějaký pásek, a potom záleží na tom, jestli bude chtít spíš kata nebo kumite. Kdyby dělal kumite, tak to chce ještě chrániče na nohy, hrudník a zuby.

Střední školy v Karlovarském kraji zařadí do výuky sebeobranu i v nadcházejícím školním roce

Číst článek

Takže finančně náročné co se týče vybavení to není. Jak je to s tím vyhledat nějaké tělocvičny, vyhledat klub karate a tyto věci pak do budoucna. Jak je to finančně náročný sport pro profesionála, jako jsi ty?
Když chce člověk něčeho dosáhnout, musí vyjet z Česka. Oproti ostatním zemím tady není karate tak populární. I když se členská základna zvyšuje, tak sparingu tady není tolik. Je potřeba vyjíždět na soustředění a to obnáší další finanční prostředky navíc.

Několikrát si zmiňoval kata a kumite. Přiblížíš to trochu?
Kata je sestava technik proti imaginárnímu soupeři, je jasně daná a na závodech rozhodčí hodnotí provedení techniky, vzhled a atletickou stránku.

Takový umělecký výkon?
Dá se to přirovnat k hodnocení gymnastické sestavy na prostných. Bodové hodnocení je na stejném principu.

A kumite?
To je souboj jeden proti jednomu. Cílem je, aby jeden zasáhl dříve toho druhého na bodovaná místa, což jsou hlava a trup. Kontakt nesmí být plný, protože není cílem soupeře knockoutovat.

Věnuje se každý karatista kate i kumite?
V současné době už ne, protože karate jde hodně dopředu a disciplíny jsou od sebe hodně vzdálené. Aby člověk dosáhl vysokého výkonu v jedné disciplíně, tak se musí věnovat jen jí.

Jak probíhají turnaje?
Turnaj je čtyřdenní. První den je registrace, vážení. Další dny se soutěží, protože první dva dny jsou eliminační a poslední den jsou zápasy o medaile. Záleží, jak moc je kategorie naplněná, ale na závodech může být až 100 závodníků v jedné kategorii, když je to prestižnější zápas. Za den můžete mít třeba pět až šest zápasů.

Ondro, bavili jsme se dnes začátcích v karate pro děti a snažili jsme se nalákat rodiče, aby neváhali dát své děti na karate. Jak to bylo u tebe? Tebe přivedla ke karate tvoje maminka, která je i teď trenérkou, nebo to bylo prostě vrozená vášeň pro tento sport?
Mě k tomu přivedla především maminka. Nejdříve jsme trénovali v klubu, ale pak mě začala máma trénovat víceméně sama. Bylo to netradiční, protože v kumite jsou potřeba zápasové zkušenosti a já se dokázal prosadit na mezinárodní úrovni, i přestože jsem trénoval sám.

Ani ne proti mámě, ale sám?
Ne, to ne. Jako že jsem si pozval kamaráda, a ne v klubu. Jen ve dvojicích. Postupně jsem se propracoval. Teď už by to ale nestačilo, tak musím vyjíždět na soustředění.

Je pravda, že ses to naučil ve své garáži, že pocházíš z garáže?
Dá se říct, že pocházím z garáže. Když jsme se oddělili od klubu, potřebovali jsme najít prostory a nechtěli investovat, zvlášť když jsem to dělal sám s kamarádem. Vyparkovali jsme auta a dělali z toho tělocvičnu. Nejdříve se trénovalo jen na betonu, kde stála auta, pak se kupovalo tatami a pomůcky, až vznikla tělocvična.

Teď tě trénuje někdo jiný, nebo nebo pokračuje ta spolupráce s mámou?
Teď jsem v klubu SKP Hvězda Karlovy Vary, ale já pocházím ze Středočeského kraje, tak stále trénuju s mámou v garáži.

Neblázni?
Už je to ale tělocvična, není to garáž. Už se nám rozšířil klub, vychovali jsme závodníky, takže mám s kým trénovat.

To jsi musel mít ohromnou výhodu během covidu, když jsi měl vše pod vlastní střechou. Byla to výhoda?
To určitě. Probudil jsem se a šel jsem o patro výš a mohl trénovat, jak jsem chtěl.

Tvoje máma je i teď trenérkou. Jak moc si od ní necháváš radit?
Je to trochu už složitější, protože máma si myslí, že ví všechno nejlíp, a neví, že já vím všechno nejlíp. Občas jsou spory, ale dá se to. Když jsem byl v pubertě, tak to bylo prý strašné.

Já bych se teď chtěla vrátit do tvého loňského úspěšného roku. Stal ses dokonce i nejlepším karatistou roku 2023. Byla ta bronzová medaile z multisportovní akce World Combat Games tím největším úspěchem loňského roku?
Určitě jo. Ta akce se konala po 10 letech a WCG je taková multisportovní akce, kde se potkaly různé bojové sporty. 14 dní probíhaly soutěže, bylo tam i karate. Nominace probíhala tak, že se nominovalo deset nejlepších karatistů světa.

Znamená to tedy, že se dá připodobnit k mistrovství světa?
Určitě ano, ale spíš takovému mládežnickému, protože to bylo do kategorie 21 let.

Jaké další úspěchy si neseš z loňského roku?
Byl jsem na Světových ligách mládeže, jednu vyhrál a na druhé jsem byl druhý. To je největší soutěž v mládežnických kategoriích a pak ta soutěž WCG. Byl to můj nejúspěšnější rok dosavadní kariéry.

Krpálek si na prvním turnaji v sezoně zajistil olympijskou nominaci. Se závody tak letos může šetřit

Číst článek

Tobě je 21 let. Jak dlouhá je kariéra karatisty?
Může být dlouhá, protože bojové sporty jsou charakteristické tím, že roli hraje zkušenost. Chce to zápasit dlouho a hodně. Rychlost se dá nahradit zkušeností a zápasovým přehledem.

Vrchol kariéry bývá u karatistů kdy?
Tak okolo 25 až 30 let. Výjimečně je jeden mistr světa, kterému bylo 37 let.

Jak náročná je sezona? Kdy začíná a končí?
Sezona je celý rok. Závody jsou rozprostřené do celého roku. Vrchol je mistrovství světa, Evropy. Tam je směřovaná příprava. Aby se tam ale člověk nominoval, musí objíždět kvalifikační turnaje. Příprava musí být neustálá, a když chce člověk odpočívat, musí nějaké soutěže vynechat.

Proč byly ty Wordl Combat Games po 10 letech?
To nevím, asi nebyly finance. Doufám ale, že se to bude obnovovat a snad bych se tam mohl znovu dostat.

Český svaz prošel rebrandingem a má novou novou vizuální identitu. Blýská se tedy na modernější časy pro české karate?
Doufám, že ano. Vše se dělalo s cílem olympiády v roce 2032, takže už se karate posunulo tím, že je tam cíl a směřují to na mladou základnu. Věřím, že moderní prvky, logo, design, pomohou popularizaci toho sportu.

V čem je nejdůležitější se v Česku posunout dál?
Je to o medializaci sportu. Tam šli správnou cestou, protože tolik rozhovorů jsem nedal za celý život. Zapracoval na tom hodně nový marketingový tým, odbornost a omlazení trenérů, aby se rekrutovali ze závodníků a měli zkušenosti ze soutěží.

Máte třeba dohodu s nějakým zahraničním svazem, že se navštěvujete, nebo každá země si jede svoje?
Dohody ne, ale krátkodobá spolupráce se domluví i v rámci klubu.

Vydáváš se na kempy do zahraničí?
Když je příležitost, tak vždy jedu.

Kde jsi byl a má to nejlepší dopad?
Byl jsem nejdál v Baku, tam je karate hodně populární a má spoustu mistrů světa. To mi dalo hodně, byl jsem tam už v 18 letech. To pro mě byl šok, protože tam byli už vousatí chlapi všichni, ale dalo mi to hodně.

Na světové úrovni jsou asi favorité Japonci, že?
Víceméně. Záleží na disciplíně, ale v katách Japonsko absolutně dominuje. V kumite mají závodníky taky na špičce.

Jak je na tom Evropa?
Nejlepší je Turecko, Itálie, Francie.

Jak velká je šance, že na olympiádě v Brisbane v roce 2032 uvidíme v karate českou vlajku?
Karate se na olympiádu musí teprve dostat, ale šance určitě jsou. U nás to jde nahoru, vyhrávají se Světové ligy, takže je šance, aby se tam někdo z mladších dostal.

Kolik míst by mělo karate na olympiádě míst?
Na poslední olympiádě bylo osm nebo deset míst.

Jen osm?
Ano. Jen osm v kumite a v kate.

To je strašně málo. Jak je to možné, když na světových soutěžích je 100 účastníků?
Když bylo karate na olympiádě poprvé, tak se chtělo ukázat jen v tom nejlepším světle. Nominace byla tak přísná, aby zápasy byly kvalitní.

Jiří Boček, prezident Českého svazu karate, věří, že za osm let by díky aktuálním změnám mohl být zástupce na olympijských hrách i z Česka. Mluví o tobě, Ondro?
Já doufám, že jo. Budu pořád v produktivním věku, dokonce na vrcholu kariéry.

Jak možné je tohle brát v potaz, že bys měl mít za osm let vrchol kariéry?
Určitě a sbírat zkušenosti, jezdit na závody a přípravu směřovat na takový vrchol. Vytvoření perspektivního plánu, který České karate udělalo, tak má smysl.

A ty jsi schopný na to myslet, že má tvé tělo vydržet takovou dobu? Aby nedošlo k přetrénování, ale zároveň si nasbíral zkušenosti a plánovat osm let?
Plánovat olympiádu v tuhle chvíli ne. Největší cíl je dostat se na mistrovství světa. Se zraněními jsem neměl problém, protože tréninkovou přípravu mám dobře nastavenou. Až se bude blížit čas olympiády, tak budu směřovat vše, abych uspěl.

Jaké jsou cíle letos?
Mistrovství Evropy v Chorvatsku. Teď už jsem téměř na konci přípravy a bude už jen ladění sportovní formy.

Andrea Sestini Hlaváčková, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít