Hostem pondělního pořadu Na síti s Andreou Sestini Hlaváčkovou byl bývalý fotbalový reprezentant Vladimír Šmicer. Jak to vypadá s pozicí manažera u českého národního týmu? Těší ho, že pražskou Slavii koupil Pavel Tykač? Líbí se mu současná úroveň nejvyšší tuzemské soutěže? „Naši ligu bych přiřadil do top sedmičky, osmičky v Evropě, určitě jsme na úrovni nizozemské nebo belgické soutěže,“ říká Šmicer.

Praha 7:30 10. února 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Vladimíre, co jste říkal na konec trenéra Jaroslava Šilhavého u fotbalové reprezentace?
Nakonec to byla úspěšná kvalifikace, takže trochu škoda pro Jardu. Doma jsme porazili Polsko, vypadalo to, že jsme se nadechli, že pojedeme skvěle, ale konec byl trochu rozpačitý. Zachraňovali jsme se v posledním utkání doma s Moldavskem, které jsme vyhráli, ale byl tam obrovský tlak na trenéry, na tým i na výkon. Dva zápasy s Albánií se nám moc nepovedly, dostali jsme tam tři góly. Byla tam i jedna aférka, takže těch věcí se sešlo tolik, že i ten Jarda, přestože postoupil, tak odstoupil. Většinou se trenéři po postupu těší na Euro, ale tady došlo k tomu, že situace vyvrcholila odstoupením. Už toho měl asi dost.

Překvapilo vás, že hned nastoupil do funkce trenéra Ománu?
Ani ne, u trenérského řemesla to tak bývá. Někde skončíte, máte chuť trénovat, a jakmile dostanete nabídku, tak ji vezmete. Jardovi se tohle splnilo, dostal možnost trénovat v exotické zemi, pozná jiné prostředí, nový fotbal a vypadne z našeho prostředí. Myslím, že i on rád přivítal nabídku ze zahraničí, aby se dostal pryč. Přeji mu, aby se mu tam dařilo.

Byl pro vás Ivan Hašek první volba, když se otevřela pozice kouče národního týmu?
Ano, byl. Byl volný, má za sebou slušnou kariéru, je na takovém vrcholu trenérské kariéry. Nebyl sice posledních pár let v Česku, což se mu vytýkalo, že neví, jak se tu hraje, ale z toho, co bylo na trhu volného, tak Ivan byl nejlepší řešení. Ve hře byla i další jména, ale kdyby to byl někdo jiný, tak by to byl někdo jiný. Já jsem řekl svůj názor, nerozhodoval jsem o tom. Sice to bylo prezentováno, že o tom rozhoduji, ale bohužel. Byl jsem v té době členem Sportovní rady, ale nakonec se Ivan trenérem stal a já jsem za to rád. Věřím, že má co dát nároďáku, a věřím, že svoji práci bude dělat dobře. Rozhodují o tom ale hráči na hřišti a hlavně výsledky.

Fotbalová reprezentace byla kritizovaná za výsledky i předvedenou hru. Co se může pod taktovkou Ivana Haška změnit?
Věřím, že celkový přístup týmu. Někteří hráči podávali výkony, od kterých bych čekal něco lepšího, a Ivan posune jejich výkonnost výš. Jak dobře kluci začali, hráli v kvalifikaci skvěle, ale ten rozpor, jak hráli ke konci, tak byl veliký. Cítil jsem, že hráči měli navíc, ale na hřišti jsem to neviděl.

‚Tlak už byl enormní.‘ Trenér Šilhavý dovedl reprezentaci na Euro, po kvalifikaci ale odstoupil

Číst článek

Jak velký vliv má funkce trenéra na problematické věci? Narážím na to, co se tam dělo.
Myslím, že když jsem byl v reprezentaci já, tak nějaké takové problémy vždycky byly. Nesmí to být nic pravidelného, ale většinou by mělo jít o selhání jednotlivce. Dnes má každý k dispozici telefon a může vás natočit, média také, takže kluci to mají daleko těžší než my. Ale ti kluci si to musí uvědomit. V moci trenéra je možnost ovlivnit atmosféru a navodit takové prostředí, aby k takovým excesům docházelo co nejméně. Není to jen záležitost trenéra, ale celého realizačního týmu, aby ti kluci cítili, že pro ně dělají maximum a oni budou odvádět to stejné. Realizační tým dělá vše pro to, aby hráči uspěli, a pak není moc fér, když jim to kluci vrací takovými věcmi.

Jakou mají šanci Češi uspět v evropské konkurenci?
Ve světovém žebříčku jsme okolo 40. místa, což bohužel odpovídá tomu, co posledních pár let předvádíme. Když se to vezme fakticky, tak moc velkou šanci nemáme.

Kdo je favoritem?
Klasicky Portugalci, Španělé, Anglie má velice dobrý tým a taky Francie. My budeme plnit úlohu outsidera, ale mohla by to být naše výhoda, podobě jako v roce 1996 v Anglii, kdy jsme došli až do finále. Budu klukům držet palce, ale určitě si na ně nevsadím. Musíme být realisté, a ne snílci. V koutku duše ale věříte, že jim to sedne, jako to tehdy sedlo v té Anglii. Věřím, že na postup ze skupiny máme, ale určitě nevím, jak půjdeme pak dál.

Po fotbalové kariéře jste byl manažerem národního týmu, pak asistentem ve Slavii Praha. Není teď ve vzduchu vrátit se do pozice manažera reprezentace?
To je teď častá otázka, kterou dostávám, ale většinou od médií a ještě jsem ji nedostal od svazu. Nemám k tomu moc co říct, protože médiím jsem vše řekl, ale ze svazu jsem s nikým nemluvil, tak to pro mě není téma.

Kdo by tedy měl manažerem být? Například Pavel Nedvěd to odmítl.
To právě nevím, jaká jsou kritéria a jakou osobu svaz hledá. Jestli hledají někoho, jako je Pavel Nedvěd, nebo jít směrem nefotbalovým, takže manažer z firmy. Počkám si na to, jak to dopadne.

Z vašich zkušeností byste ale viděl osobu, která je s fotbalem blízká, nebo spíš manažera?
Ideální by bylo od všeho trochu, takže Pavel Nedvěd byl dobrá volba. Byl v Juventusu, obrovské jméno, Zlatý míč, takže obrovská fotbalová kariéra a taky manažerská práce. On byl tou spojkou v Juventusu mezi vedením a týmem a taková pozice je potřeba i tady. Je potřeba dobře znát trenéra, takže i on by se měl shodnout se svazem, aby si ta osoba sedla a respektují ji obě strany. O sobě mluvit nechci, pak je tady Karel Poborský, který tam taky chvíli působil, má obrovské renomé ve světě i u nás. Mohl by tam být i Petr Čech, ale ten žije v Anglii, Tomáš Rosický dělá pro Spartu, tak tam je to neprůchozí. Pár jmen tam ze starší generace je, třeba ještě Pavel Kuka, Luboš Kubík. Jde ale o to, co svaz chce.

Prošel jste si pozicí předsedy Sportovní rady fotbalové asociace, ale ta rezignovala. Není čas ji obnovit?
To už je otázka na výkonný výbor. Myšlenka sportovní rady je správná, ale měla by mít daleko větší podporu ze strany výboru a předsedy a aby se tam vybrali lidi, kterým stoprocentně věří a podpoří je v určitých věcech a dají na jejich názory. Je to tak jednoduché, jak jsem to řekl.

Nedvěd manažerem fotbalové reprezentace nebude, nabídku svazu odmítl. Není si jistý, že by pomohl

Číst článek

Rezignovali jste proto, že jste to tak necítili?
Přesně tak. Necítili jsme podporu výkonného výboru. Předseda ještě ano, ale ze strany výkonného výboru jsme necítili, že nás brali vážně.

Když nebudete v roli manažera, tak dorazíte na Euro?
Dorazím určitě, to je jasné. Určitě přijedu podpořit kluky, budu na stadionu. Je to blízko, dojedu tam autem a moc se na to těším.

Vladimíre, fotbalovou Slavii koupil miliardář Pavel Tykač. Jste rád, že má český klub českého vlastníka?
Jsem strašně rád, protože české kluby by měly patřit Čechům. Slavia je taková historická a srdeční záležitost, že kdybych ty prachy měl, tak si ji koupím taky. Tak dobře jsem ale nehrál, tak jsem rád, že se na ni aspoň můžu chodit dívat. Seděl jsem na čínské židli, tam se nesedělo tak dobře, tak teď to bude na české židli lepší.

Očekáváte ještě vypjatější derby v zákulisí? Bude to takové derby miliardářů Daniela Křetínského a Pavla Tykače.
Je pravda, že to bude prestižní i po té úrovni majitelů. Doteď to byla čínská společnost proti Křetínskému, takže na hřišti a v hledišti je atmosféra vždy, ale teď to bude i na úrovni majitelů. Pomáhá to fotbalu, rivalita k tomu patří, ale ta správná. To, co se dělo při posledním derby v Edenu, to bylo nechutné, a přeju si, abychom takových zápasů viděli co nejméně.

Co říkáte na návrat Davida Zimy, který neuspěl v Itálii, do Slavie? Vrací se po dvou a půl letech jako nejdražší posila.
Je to stále mladý hráč, je mu 23 let, takže proto je ta cena tak vysoká. Věřím, že získá zpátky sebedůvěru, dostane se zpět do reprezentace a může se pak znovu do ciziny vydat. Ještě to není jeho konečná, že bude hrát českou ligu. Jeho motivací asi je vrátit se, dostat se do formy, jet na Euro, odvádět dobré služby pro Slavii a jednou třeba zase odejít do zahraničí. Částka je to vysoká, ale pořád má ten hráč perspektivu na to, aby se do zahraničí vydal. Ideální cesta je jít ven, ukázat se v průměrném klubu a pak jít do lepšího. Někdy to mají ale kluci těžké a je vidět, že kdokoliv od nás odejde, třeba Tomáš Čvančara, David Zima, Tonda Barák, tak mají venku tvrdý chleba. Kluci se musí snažit, někdy to nejde, tak se vrátí domů a jdou na restart.

Jak se vám líbí úroveň nejvyšší domácí soutěže?
Já jsem spokojený, poslední roky to jde nahoru. Velkou roli v tom hrají přední kluby, jako Plzeň, Sparta a Slavia.

To je hezké, že jste na prvním místě řekl Plzeň.
To jsem řekl samozřejmě kvůli vám, protože vím, jaké máte k Plzni kořeny. Jinak to ale nebyl v posledních letech můj oblíbený soupeř, protože nám brali tituly. Měli opravdu skvělý tým s Pavlem Horváthem, hráli Ligu mistrů, trenér Pavel Vrba, to byla vaše zlatá éra. Nadzvedlo to mandle Spartě i Slavii, že takový tým byl, a prostě to pomohlo tomu, že se chytli i fanoušci a pomohlo to lize. Teď jsou tam ty týmy tři, baví mě to a jsou plné stadiony. Je to ale dané i tím, že je v klubech hodně cizinců, což není úplně dobrá zpráva, ale vidíme, že jsme konkurenceschopní v Evropě. Všechny tři týmy postoupily v evropských pohárech a hrály tam skvěle. Neberu to tak, že to tak bude každý rok, je to výjimečný rok, protože někdy máme slabé roky a teď máme silný. Je vidět, že kluby v zimní pauze nakupovaly a neprodávaly a to je obrovská změna. Jakmile přišel úspěch, tak se prodávalo, ale teď se kupuje, takže kluby jsou našláplé a myslí to vážně.

Když porovnáme českou ligu se zahraničím, tak kam byste ji zařadil?
Musím říct, že podle posledních výsledků v Evropě bych ji dal mezi nejlepší sedm, osm lig v Evropě. Podle koeficientů jsme dokonce snad pátí, ale to bych nepřeháněl. Stavěl bych to na úroveň belgické, holandské ligy a tam patříme.

Vladimíre, jak vzpomínáte na své úspěšné působení v Liverpoolu?
Byly to roky, kdy jsem hrál s Liverpoolem na nejvyšší úrovni. Obrovský klub, fantastická historie, fanoušci, stadion a byl to pro mě zážitek tam hrát. Byl to ale i velký tlak, protože když jste hráč Liverpoolu, musíte vyhrávat, jste pod tlakem, každý zápas hrát dobře a nebylo to jednoduché. Byly zápasy, kdy se mi nedařilo a to každý sportovec zná. Nakonec ale byla vždycky nějaká trofej, mně se jich podařilo vyhrát hodně, hlavně Ligu mistrů. Ve svém posledním zápase jsem vyhrál Ligu mistrů, krásný odchod, nemohlo to být lepší. Vzpomínám na to a jsem rád, že si můžu občas a za starou gardu Liverpoolu zahrát. Jedu se občas i na Anfield Road podívat na zápas.

Jak často se dostanete k zápasům legend?
V lednu jsme hráli v Hongkongu, v březnu budeme hrát na Anfield proti Ajaxu a v dubnu máme zápas v Kuala Lumpuru a v Singapuru. Jen za půl roku mám naplánované tři cesty.

To vás drží dost fit?
Mělo by, ale vždy si přivezu nějaké zranění. Vydržím tak půl hodiny, než si udělám něco ze svalem. Hýbu se, chodím na hokeje, tenisy, snažím se být stále aktivní a sport je můj život, nemůžu dělat nic jiného. Musím v životě neustále sportovat.

Teď se bude s Liverpoolem po osmi a půl letech loučit trenér Jürgen Klopp. Překvapil vás jeho konec?
Samozřejmě překvapil, protože on už končí devátý rok. Před rokem a půl prodloužil kontrakt, tak jsem myslel, že ho dodrží na pět let. Ale chápu, pod jakým tlakem v současnosti je, a to hlavně v Premier League. Předtím byl šest let v Mainzu, šest let v Dortmundu a vždy říkal, že po šesti letech skončí. Když končil šestý rok v Liverpoolu, tak se všichni báli, že skončí, ale on prodloužil, tak byli nadšení. Když ale teď říkal, proč končí, tak jsem mu to věřil. Že cítí, že chce zkusit normální život, že když byl na dovolené, tak musel pořád komunikovat, pořád byl v klubu, nebyl vypnutý a že potřebuje dobít baterky. On je vysoký a s tím jeho úsměvem a obličejem asi těžko zažije normální život a na ulici nebude mít klid nikdy. Asi chce vypnout a nabrat novou sílu.

Tušíte, kdo by ho mohl nahradit?
Píše se o hodně uchazečích, hodně taky o mém bývalém spoluhráči Xabi Alonsovi, který teď odvádí skvělou práci v Leverkusenu. To je kluk, který vždy působil starším dojmem. Bylo mu 21 let, přišel do Liverpoolu a já myslel, že mu je tak 26. Lidsky, herně i jak se choval, působil vyspěle. Je mladý, je mu 42 let, trénuje pátým rokem a myslím, že by to byla dobrá volba. Fanoušci ho milují, měl by snazší začátek a myslím, že to v hlavě má a přesně ví, jak má fotbal fungovat na hřišti a co má každý hráč dělat. Proto je asi úspěšný v Leverkusenu, ale Premier League je velké sousto. Klub ale zná, ví jaký je tam tlak, tak to jsou dobré předpoklady k tomu, aby ne snad nahradil Kloppa, ale dělal tu práci v Liverpoolu.

V Liverpoolu po sezoně skončí trenér Klopp. Klub opustí po osmi a půl letech

Číst článek

Mrzelo vás, že jste si pod Kloppem nezahrál?
Mrzelo, protože jsem ho několikrát potkal na Anfield. Byl jsem dvakrát s A-týmem Liverpoolu na předsezonním kempu, jednou v Americe, jednou v Singapuru. Byli jsme venku třeba 14 dní a byla řada možností s ním promluvit. Když jsem viděl, jak ty hráče baví pod ním hrát, tak mě mrzí, že jsem taky nemohl. Ale třeba bych nedostal šanci, třeba bych se mu fotbalově nelíbil. Je to ale takový typ manažera, pod kterým kluci rádi hrají.

Jak černá je ta kaňka na konci vaší kariéry v Liverpoolu, že vás trenér Rafael Benítez nepustil na hřiště v posledním zápase?
Je pravda, že jsem teď Rafu potkal na finále Ligy mistrů v Turecku, když hráli Manchester City a Inter Milán. Bavili jsme se o tom spolu.

Ano, proběhla taková debata?
Jo, byl jsem tam já, Luis Garcia, Steven Gerrard a udělali jsme si takový svůj stoleček a povídali si o věcech. Měl jsem tak druhou skleničku šampaňského, byl tam s námi i Ivan Hašek a já povídám, hele Rafo, já jsem teď sepsal knihu a napsal jsem tam, že jsem byl na tebe naštvaný, že jsi mě tam nepostavil. Povídal, že o tom ví, ale že si to v té době neuvědomil, probírali jsme to, tak jsem říkal, že dobrý. Spíš jsme se nad tím zasmáli. Bylo ale vidět, že kdyby to mohl změnit, tak by mě postavil. Prostě si to asi neuvědomil.

Vladimíre, vy už jste napsal dokonce čtyři knihy. Ta poslední se jmenuje Můj druhý život. V čem je jiná?
Je jiná v tom, že nevypráví úplně o mé fotbalové kariéře.

O tom jsou ty první tři?
První je o tom, jak jsem působil v Racing Lens, druhá bylo shrnutí fotbalové kariéry, třetí byla formou rozhovorů. Ta čtvrtá, to je taková zpověď, co jsem prožil v letech, kdy jsem skončil s fotbalem, tedy od roku 2009 až do teď. Vydal jsem to proto, že jsem letos oslavil 50. narozeniny, byl to nápad Deníku Sport a já řekl, proč ne. Je mi padesát, zamyslíme se nad věcmi, co jsem prožil za posledních pár let. Bylo tam období, co jsem byl u reprezentace, ve Slavii, takové turbulentní období, pak jsem nedělal nic, trochu se flákal po světě, po golfech a končí to fotbalovými volbami, co se dělo v zákulisí. Každý si tam najde něco a výsledek mě potěšil. Jsem rád, že s tím Deník Sport přišel, protože ta kniha mě baví.

Štístko Šmicer? Nová kniha nabourává vnímání legendy, ukazuje ostatním cestu po konci kariéry

Číst článek

Ukončil jste kariéru v roce 2009 kvůli zranění. Kdyby to bylo bez zranění, do kolika let byste udržel ten první život?
Vzhledem k tomu, že jsem fotbal miloval, byl jsem ve Slavii, doma ve svém klubu. Na hřišti jsem tomu měl co dát, tak dokud bych se cítil platný, tak bych ještě hrál. Vůbec se nedivím klukům, jako je Mára Matějovský, Milda Petržela, že ještě hrajou, a to je jim přes 40 let. Když je to baví a cítí, že je tým potřebuje, tak všem radím, hrajte. Skončit můžete vždycky, ale zpátky už se nedostanete. Já jsem končit musel, protože s kolenem jsem už dál hrát nemohl.

O čem by mohla být další kniha? Když je vám 50 let, tak je to teprve poločas...
Já beru poločas 45.

Tak těsně za polovinou.
No ale 90 už je velká meta. Myslím, že tohle byl asi poslední kousek toho, co jsem napsal.

A kam směřují vaše kroky?
Jsem pár let předsedou SK Dolní Chabry, bydlím tam, tak bych se dál chtěl věnovat Chabrům. Baví mě to, snažíme se v klubu podchytit děti a přivést je k fotbalu. Když je někdo lepší, pošleme je dál, ale nehrajeme si na velkoklub. Cítím, že je naší rolí přivést děti k fotbalu, něco jim dát a naučit je. Na působení v našem fotbale to asi nevypadá, teď jsem ukončil tu Sportovní radu, tak uvidíme, co bude dál. V osobním životě, nevím, mám nějaké podnikatelské aktivity, tak se zaměřím na to. Někdo ty složenky platit musí a jsem to já a s jídlem roste chuť, takže člověk musí mít ambice se posouvat. Mám další plány, tak uvidíme, jak to půjde.

Co to je McDonald´s Cup?
To je turnaj škol, dětí a je to celostátní, který se tady koná už 25 let. To už je velké číslo, aby někdo vydržel takhle dlouho podporovat školní fotbal, je obdivuhodné. Proto jsem se stal ambasadorem 25. ročníku. Už jsem jednou byl, když byl 14. ročník, tak bylo finále v Olomouci a tu myšlenku podporuji. Je super, když jdou děti po škole do klubu, ale tady oni hrají za školu. Já jsem taky jako dítě reprezentoval školu, ale to McDonald´s Cup nebyl, za komunismu jsme tady mekáč neměli. Hráli jsme proti sobě, jednou jsme vyhráli turnaj v Krásné Lípě, já jsem byl nejlepší střelec turnaje, přivezl ten pohár, dal ho ředitelce a ona ho vystavila ve foyer. Pak jsem každé ráno chodil a myslel si, že díky tomu budu mít lepší známky. Když vidím nadšení těch dětí při závěrečných turnajích, jak bojují za školu a myslím, že je to správné, aby cítili vztah ke škole. Je dobré, že je tady možnost soutěžit mezi školami nejen na kvízové úrovni, ale i na té sportovní. Moc se těším na letošní finále do Hradce Králové, které bude na novém stadionu. Loni se účastnilo 32 tisíc dětí a já věřím, že bude zase co nejvíce škol a překonáme ten rekord. Už jen to, že je tolik dětí, co se účastní, je skvělé.

Jak velký je o to mezi školami zájem? Na základě čeho se mohou kvalifikovat?
Obrovský zájem. Stačí podat přihlášku a dát dohromady tým. Pak už přijde síto, kde budou hrát. Výhodu mají sportovní školy, protože mají fotbalisty, ale o to v první fázi vůbec nejde. Když jsem hrál ve Verneřicích a mohli jsme porazit lepší školu z Benešova, tak jsme se cítili skvěle. Sám pořádám malý turnaj a je to taky školní turnaj – Šmíca Cup. Díky mojí tetě, která tam na té škole pořád funguje.

McDonald´s Cup je po celé České republice a finále je v Hradci Králové. Kde se vy osobně zastavíte?
Určitě na finále, to se moc těším a je to zatím jediný termín, který mám zaháčkovaný. Ambasadorství sebou nese řadu věcí, jako jsou rozhovor pro média, návštěvy škol. Není to jen o tom, že budu na posledním turnaji, ale jsem rád, že mohu účastnit dalších aktivit. Jsem i rád, že si mě vybrali, protože mi to dělá radost a je to 25. výročí, tak to beru jako poctu.

Andrea Sestini Hlaváčková, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít