Motýli na Máji jsou kýč, zní z Klubu Za starou Prahu. Splňují všechny náležitosti, oponuje Vitvar
Patří obří plastiky s motýlími křídly sochaře Davida Černého na fasádu obchodního domu Máj v Praze? V dalším díle pořadu Plusu Pro a proti debatují Kateřina Bečková z Klubu Za starou Prahu a výtvarný kritik Jan H. Vitvar. „Je to mimořádná architektura a nepotřebuje takový akcent,“ míní Bečková. „Pokud jde o dočasný zásah, který se nedotkne fasády trvale, nemám s tím problém,“ připomíná Vitvar, že instalace je magistrátem povolená na rok.
Obchodní dům Máj je podle Bečkové jedna z mála staveb, která byla v období Československa druhé poloviny 20. století hodnocena i v zahraničních časopisech jako velice kvalitní soudobá stavba. „Řeknu to kacířsky: asi bych si uměla představit, že by na fasádě Máje mohlo být něco menšího. Něco, co nezastiňuje kvalitu té architektury,“ vysvětluje.
Patří obří plastiky s motýlími křídly sochaře Davida Černého na obchodní dům Máj? Diskutují Kateřina Bečková z Klubu Za starou Prahu a výtvarný kritik Jan H. Vitvar
Argument dočasnosti Bečková odmítá. „To, že jde o povolení na rok, vzniklo poté, co úřady a orgány začaly tu intervenci odmítat. Je to jakési alibi, aby to bylo alespoň na rok povoleno. Jak to pak bude dál, to je otázka. Protože známe to – jednotka dočasnosti je jeden furt,“ naznačuje.
Pro Klub Za starou Prahu ale podle ní není ani tak podstatné, jestli je povolení na rok, dva nebo měsíc, ale to, že tyto Černého plastiky považuje za kýč.
Zbytečný kýč?
„Je to kýčovité dílo, má všechny atributy kýče. David Černý lavíruje na hraně kýče nebo tam občas i jednou nohou spadne. Dělá to nepochybně úmyslně, patří to k jeho image, k jeho výtvarnému vyjádření. To je úplně v pořádku. Ale v tomto případě, protože si natolik vážíme té stavby, nám připadá, že kýč na Máji je naprosto zbytečný,“ konstatuje Bečková.
‚Jděte do pr**le.‘ Sochař Černý bránil v televizi své motýly na obchodním domě Máj v Praze
Číst článek
Podle Vitvara ale o kýči v této souvislosti mluvit nelze. „Jednou z definic kýče je, že je to něco, co vychází vstříc všeobecnému vkusu a s čím je víceméně většina společnosti spokojená. To v případě této plastiky neplatí. Třeba na sociálních sítích byste souhlasných názorů našli jenom pár, drtivá část veřejnosti je proti tomu. Takže slovo kýč je tady nesmysl,“ argumentuje výtvarný kritik.
Chápe, že se Klubu Za starou Prahu plastiky nelíbí. Nerozumí však tomu, proč by tam neměly být, pokud splňují základní náležitosti.
„Což je v tomto případě souhlas majitele pozemku, respektive stavby a souhlas dohlížejícího orgánu památkové péče. Ač si o tom můžeme myslet, že to je kýč nebo že už máme ve městě příliš plastik, tak ta plastika splňuje všechny náležitosti,“ upozorňuje a připomíná, že plastiky povolil pražský magistrát.
Proto podle vedoucího kulturní rubriky časopisu Respekt to není debata ani tak o Černém, jako o městě, jakým způsobem je schopné regulovat svoji podobu.
Absence veřejné diskuse
„Když se bavíme o kýči – rozčiluje nás a za přemrštěné považujeme věci, jako jsou obrovské stavby v Praze. Tam vidím velký problém vztahu památkové péče a města jakožto správce kulturního dědictví. Tam nefunguje správná komunikace,“ říká s odkazem například na budovu Quadria, která vyrostla hned vedle architektonicky hodnotného Máje.
„Když se bavíme o plastikách, jsou to prostě dočasné věci. I hlava Franze Kafky se dá kdykoliv odmontovat a odvézt. Quadrio nerozmontujete a neodvezete,“ dodává Vitvar.
Lilith od Davida Černého je jako fíkový list špatné zástavby, neposiluje genius loci, kritizuje sochař
Číst článek
Absenci veřejné diskuse při schvalování různých staveb a uměleckých objektů kritizuje i Bečková: „Musíme se pídit téměř detektivním způsobem po informacích, jak to má vypadat. Mělo by se to zveřejnit a veřejnost by se k tomu měla vyjádřit. I když se všichni vyjádří negativně jako laici, neznamená to, že to tam nemůže být.“
Podle Vitvara je často zádrhel v tom, že je památkově chráněný objekt v soukromých rukách.
„Jde o to, jak nastavit mechanismy takovým způsobem, aby i objekty, které jsou v soukromých rukách, procházely podobnou veřejnou debatou jako veřejné stavby. Cítím obrovskou rezervu v tom, jak soukromý sektor komunikuje s veřejným. Vidím to i jako velký problém Prahy,“ konstatuje.
Poslechněte si celou debatu v audiozáznamu na začátku článku.
