Zemřel herec Jean Rochefort, legenda francouzského filmu známá ze série o Angelice
Francouzský herec Jean Rochefort zemřel v 87 letech. Čeští diváci ho znali například z televizní série o Angelice nebo filmů o "velkém blondýnovi" s Pierrem Richardem. O jeho úmrtí v pondělí informovala agentura AFP.
Kníratý herec, který se prosadil především v 70. letech, hrál ve více než 100 filmech, mimo jiné po boku Jeana-Paula Belmonda.
Jeho kariéra trvala dlouhých pět desetiletí. Během nich získal několikrát francouzskou filmovou cenu Cézar, naposledy v roce 1999 čestného Cézara za celoživotní dílo.
Jeho dcera AFP řekla, že Rochefort zemřel v noci na pondělí v jedné pařížské nemocnici, kde byl hospitalizován již od srpna.
Rochefort natočil více než stovku filmových rolí, a i když řada z nich byla hlavních, největší proslulost mu přinesly výrazné role vedlejší, které vytvořil po boku slavnějších kolegů - například Jeana-Paula Belmonda ve snímcích Cartouche a Muž z Hongkongu či Michele Mercierové v sérii o Angelice. V Angelice byl bývalým advokátem a později velitelem královské policie Degrezem.
Herectví studoval Rochefort, narozený 29. dubna 1930, v Paříži a posléze na konzervatoři v Nantes, kde se seznámil mimo jiné právě s Belmondem.
Komediální talent
Své komediální nadání uplatnil nejprve v divadelním souboru, s nímž často vystupoval v kabaretech, aby postupně přešel k náročnějšímu herectví v avantgardních divadelních společnostech. Působil krátce také v Národním divadle, kde byl partnerem Gérarda Philipa.
Talentovaný herec hrál skvěle klasiku i moderní dramata či komedie a zákonitě nemohl ujít pozornosti filmařů. Od poloviny 50. let se začal objevovat i ve filmu a televizi.
Svůj první film natočil v roce 1956 a jmenoval se Setkání v Paříži. Vytvořil v něm podobně jako v řadě dalších filmů vedlejší roli, v níž uplatnil svůj komediální talent. Postupně se stal skvělým "přihrávačem" slavnějších kolegů a nezřídka svým výkonem zastínil i hvězdy francouzského filmu, k nimž se sám přiřadil až v sedmdesátých letech.
I když hrál postavy záporné, dokázal do nich dát notný kus lidství, nadsázky a humoru, takže nepůsobily plošně a odpudivě, právě naopak - některé jeho "černé typy" si diváci oblíbili.
Ve zmíněné dvojici filmů o Velkém blondýnovi si zahrál jedinečného šéfa výzvědné služby Touloseho, který rozehrává geniální špionážní partie.
Objevil se v kriminálních filmech Čas k umírání či Nevinní se špinavýma rukama, v psychologických dramatech Krab-bubeník nebo Studený pot, v historických freskách typu Slavnost začíná, Kapitán Fracasse či Železná maska.
Často stál před kamerou jako jedinečný svůdce, čemuž napovídají i názvy filmů Sukničkář, Nenávidím blondýnky, Bože, jak hluboko jsem klesla či Záletník z roku 1976. Tato komedie patří k jeho nejlepším.