‚Jak ho kvůli cenzuře diváci v roce 1969 neviděli.‘ V Benátkách představí digitálně restaurované Ucho

Mezinárodní filmový festival v Benátkách zařadí do programu digitálně restaurovanou verzi psychologického thrilleru Ucho. V Československu ho cenzura zakázala promítat hned po jeho vzniku v roce 1969, a tak si musel na svou premiéru počkat dalších 20 let. Snímek, v němž herecky excelují Radoslav Brzobohatý a Jiřina Bohdalová, uvede 79. ročník přehlídky v obnovené světové premiéře v sekci Venice Classics. Poté Ucho poputuje do českých kin.

Praha / Benátky Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Radoslav Brzobohatý a Jiřina Bohdalová ve filmu Ucho

Radoslav Brzobohatý a Jiřina Bohdalová ve filmu Ucho | Zdroj: Národní filmový archiv

„Výběr Ucha do sekce Venice Classics považuji za velký úspěch. Každé zařazení filmu do programu takto prestižního festivalu, bez ohledu na to, zda jde o film nový či starší, pomáhá k upevnění dobrého jména naší kinematografie ve světě,“ popisuje Michal Bregant, generální ředitel Národního filmového archivu, pod jehož vedení se restaurování filmu uskutečnilo.

„Film chceme divákům zprostředkovat v té podobě, jak ho mohli vidět – ale kvůli cenzuře neviděli – diváci už v roce 1969. Věřím, že se nám to díky odborným kapacitám archivářů a restaurátorů, kteří na digitalizaci pracovali, povede.“

Radoslav Brzobohatý a Jiřina Bohdalová ve filmu Ucho | Zdroj: Národní filmový archiv

Festival v Benátkách, který se letos koná od 31. srpna do 10. září, dává v sekci Venice Classics prostor československým digitálně restaurovaným filmům už deset let. Uvedl filmy Zablácené město a Pytel blech (oba v roce 2012), Černý Petr (2017), Extase (2019) a Siréna (2022).

Psychologické drama Ucho vzešlo ze spolupráce režiséra Karla Kachyni a scenáristy Jana Procházky. Oficiálně to byl jejich poslední společný projekt, i když Kachyňa pak režíroval další Procházkovy scénáře po jeho smrti.

„Scénář jsme psali s Janem Procházkou narychlo a narychlo jsme i točili. Tušili jsme, že nemáme mnoho času. Jan využil znalosti prostředí a postav v aparátu komunistické strany. Měl s nimi osobní zkušenosti a prostřednictvím svého uměleckého vidění a dramatického talentu se dobral silného příběhu,“ uvedl Kachyňa, který zemřel v roce 2004.

Jiřina Bohdalová ve filmu Ucho | Zdroj: Národní filmový archiv

Film vznikl díky uvolněným podmínkám na sklonku 60. let. Přestože dějově odkazuje k politickým procesům s představiteli stranické elity padesátých let, působí díky nejasným, jakoby rozmlženým reáliím nadčasově.

Zatímco Procházka, který předčasně zemřel v roce 1971, měl být navždy zapomenut, Kachyňa pokračoval za cenu kompromisů v režijní práci.

Zdrojem pro digitalizaci Ucha byly originální negativ obrazu a pro zvuk původní magnetické míchací pásy. Tyto materiály jsou uloženy v Národním filmovém archivu. Digitální restaurování realizoval Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary ve spolupráci s Národním filmovým archivem a Státním fondem kinematografie ve společnostech UPP a Soundsquare.

U příležitosti premiéry filmu v roce 1990 byl z Ucha z rozhodnutí režiséra vystřižen úvodní titulek, který děj filmu situoval do roku 1952. K této premiérové verzi snímku směřovalo i digitální restaurování.

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme