Tmání je moje osobní terapie, říká režisér filmu, který uvedou Benátky ve virtuální realitě
Vůbec první český film ve virtuální realitě, který byl podpořen Státním fondem kinematografie a bude premiérován na prestižním „áčkovém“ festivalu. To je Tmání režiséra Ondřeje Moravce. Festival v Benátkách si ho vybral do sekce Venice Immersive. Jeho autoři využili médium virtuální reality k zobrazení autentických zážitků mladého člověka bojujícího s depresí, jak režisér popisuje v rozhovoru pro Český rozhlas Vltava.
Jak Tmání vlastně vznikalo?
Je to můj osobní příběh. Proces psaní scénáře probíhal tak, že jsem sepsal své zážitky, svůj příběh, na zhruba čtyři A4, poslal jsem je mojí spoluscenáristce Alici Krajčírové a řekl jí, že nevím, co z toho by bylo zajímavé. Potřeboval jsem nadhled. Ona vytvořila první verzi scénáře a následně jsme tu pomyslnou sochu začali spolu tesat.
Zmiňujete ve filmu i rodinu – bratra, rodiče –, ale jejich roli velmi brzy opouštíte a nevěnujete se jí. Není ale film i pro rodinné příslušníky a další blízké okolí lidí, kteří bojují s depresemi, jak pracovat s tou věcí?
Určitě, je to tak – a je to jedna z našich cílových skupin. Ve filmu jsem rodinnou část nechtěl příliš rozvádět a poodhalovat. Myslím, že v té podobě, v jaké je, hovoří sama za sebe. Koneckonců film je primárně o mně.
Je důležité si část soukromí nechat pro sebe, i když se rozhodnete mluvit o věcech, jako je deprese nebo další osobní problémy. Proto jsem si určil tento klíč. Částečně jsem chtěl divákovi něco sdělit a vtáhnout ho do vzpomínek, část jsem si chtěl nechat pro sebe.
Dá se říct, že práce na tomto tématu pro vás byla terapií nebo způsobem, jak toho démona překonat?
Asi ano. V rámci terapie máte dobré i špatné momenty a stejně tak to bylo i při tvorbě filmu. Některé části byly těžké, ale podařilo se mi je překonat. Předpokládám ale, že teď přijde ta nejtěžší část – vyjít ven a mluvit o tom ještě s více lidmi. Takže uvidíme, jak tahle terapie dopadne. Věřím ale, že mi to prospěje.
Film je interaktivní, diváci mohou používat ruce i hlas. Vy říkáte, že pro lidi v depresi je důležité slyšet vlastní hlas. Pomáhá i vám, když na sás přijde ten nepříjemný stav, slyšet svůj hlas?
Ano, slyšet svůj hlas je důležité, ale stejně podstatné je cítit ho uvnitř sebe. Hlas vám rezonuje v těle, bránice se zapojuje, dech je důležitý. A zaměření na to, co hlas dělá s vaším tělem, je jedna z meditačních technik, které pomáhají ten stav stabilizovat.
Ale techniky jsou různé, proto jsme jich chtěli několik ukázat ve filmu. Některé jsou dokonce velmi hlučné – třeba že zařvete na koně, čímž ze sebe vydáte přetlak. Některé jsou zase naopak velmi jemné – například bručivé zvuky, které jsou konejšivé.
Podobně se radí dělat takové „brumendo“ i u malých miminek, když pláčou, protože vibrace působí uklidňujícím dojmem. Dokonce si myslím, že nepůsobí jen na miminka, ale i na dospělé lidi.
Váš film je autentický i v tom, že hlas, který v něm zní, je váš.
Říkal jsem si, že když už to má být film autobiografický a je vlastně celý animovaný, tak by tam měl zaznít reálný hlas. Mám za to, že kdyby to byl hlas herce, ubralo by to na autentičnosti.
Když posttraumatickou stresovou poruchu nezhojí čas, pomůže virtuální realita, popisuje psychiatr
Číst článek
Pracoval jsem v České televizi, hlasovou průpravu mám, takže jsem si říkal, že to snad nějak zvládnu. Ale samozřejmě jsem měl hlasovou koučku, která mi pomáhala například s tím, jak zdůraznit dramatické věci. Po hlasové stránce jsme chtěli, aby to bylo subtilní, protože člověk je „obejmut“ vizuálem a hlas by to neměl přebít.
Vedle hlasu je u animovaného filmu pochopitelně velmi důležitý sound design a muzika. Vy ve filmu tvrdíte, že když na vás přijdou depresivní stavy, máte v hlavě něco mezi discem a rekviem.
Chtěli jsme mít hudbu složenou primárně z lidských hlasů, takže jsou tam různé rytmizované a melodizované vokály doplněné elektro muzikou. Věřím, že se vše dobře doplňuje. Náš hudební skladatel byl do toho hodně nadšený, pracoval na tom v Německu.
A je zajímavé vidět, jak se vám film zejména v tomto případě najednou promění, když do něj nasadíte hudbu, které je poměrně dost. Ačkoliv jsme ten film tisíckrát viděli bez hudby, spousta lidí si pak najednou říkala, že je to úplně jiné.
Co pro vás osobně a pro film jako takový znamená uvedení v Benátkách?
Samozřejmě je to skvělé. Jde o festival, který má soutěžní sekci virtuální reality, která je nejprestižnější na světě. Je to jediný „áčkový“ světový festival, který dává virtuální realitě takový prostor, takže to pro nás byla nejvyšší meta, které se podařilo dosáhnout.
Po přečtení e-mailu jsem začal brečet, byl to gejzír emocí. A doufám, že díky tomu, že bude film uveden v Benátkách, se nám následně podaří prorazit dál do světa, a že se nám podaří zrealizovat s tím spojenou kampaň zaměřenou na duševní zdraví.
