Nabízel konopí, o jeho věznění vzniklo divadlo. ‚Je to nesnadná osobnost, ale nepatří tam,‘ říká režisérka
Příběhem adiktologa Dušana Dvořáka z Prostějovska, který byl odsouzen za pěstování léčebného konopí ke třem letům vězení, se inspiruje olomoucké Divadlo na cucky v nové inscenaci Tanec dervišů. Cílem je i to, aby Dvořák získal prezidentskou milost. „Po každém představení tam budeme mít podpisový arch, který pak pošleme prezidentovi a budeme doufat, že mu udělí milost,“ vysvětluje režisérka Barbara Herz v pořadu Větrník – Host ve studiu.
Adiktolog Dušan Dvořák nabízel od roku 2006 lidem konopí, vyráběl masti, tinktury i čípky. V roce 2019 byl za to odsouzen na tři roky nepodmíněně a teď je ve věznici.
Budeme žádat o prezidentskou milost, říká režisérka inscenace o odsouzeném adiktologovi Barbara Herz
Režisérka Herz je ale přesvědčená, že by si zasloužil svobodu. „Legalizace konopí není jenom otázka toho, jestli si někdo může ubalit joint. Ale je to také o vážně nemocných lidech, kterým konopí pomáhá a kteří jsou dnes nesmyslně šikanovaní,“ tvrdí Herz.
S adiktologem Dvořákem vedla konverzaci nejdřív formou dopisů, pak ho ve věznici i navštívila. „Nemůžu si hrát na objektivitu,“ uznává Herz.
„Dušan je velmi nesnadná osobnost. Chápu, že pro plno lidí působí extrémně kontroverzně. A z odstupu si každý může říct, proč si někdy neodpustí nějakou míru provokace. Není to prvoplánově kladný hrdina,“ zdůrazňuje režisérka. „Když je přesvědčen, že není vinen, tak vinu prostě nikdy neuzná, i kdyby za to mohl získat výraznou úlevu.“
Když se člověk zfetovává, degraduje to léčebný potenciál konopí, říká chemik a podnikatel Storch
Číst článek
Cílem divadelní hry je i to, aby Dvořák získal prezidentskou milost. „Po každém představení tam budeme mít podpisový arch, který pak pošleme prezidentovi a budeme doufat, že mu udělí milost,“ vysvětluje režisérka.
Vězení a rodina
O tom, jak se dostal do vězení a jak se s tím srovnává, napsala Herz hru, kterou v premiéře uvedla na olomouckém festivalu Divadelní Flora. „Zajímal nás systém a Dušanův příběh, který je odvážnou, drzou a nekonformní osobní revoltou vůči němu,“ říká.
V Tanci dervišů ho doplňuje příběh mladé ženy Evy.
„Zatímco Dušanův příběh je velký a epický, příběh Evy je křehkou sondou do života mladé ženy, která se narodí v sociálně slabé rodině a musí zakoušet na sobě, na svém těle, všechny bolavé věci. Je to třeba alkoholismus v rodině, chudoba, exekuce, nutnost vyrovnat se s pokusem o sebevraždu vlastní matky,“ přibližuje režisérka.
„A zatímco u Dušana je vězení jednoznačné, systémové a represivní, je to instituce, tak v případě Evy se můžeme o vězení bavit jako o prostředí a rodině. Oba se velmi intenzivně snaží najít cestu ven,“ srovnává Herz.
Divadlu, které tvoří, říká dokumentární a přináší konkrétní příběhy lidí. „V soukromých příbězích hledám něco velkého a smysluplného,“ vysvětluje.
„Dochází ale k velké redukci. Když si s někým hodiny povídám, mám z toho 20 stran textu a vyberu si tři, ze kterých udělám podklad pro scénář, tak je důležité, aby lidé chápali, že to pro mě nese nějakou logiku. A že to není hodnocení jejich života,“ dodává režisérka Barbara Herz.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
