Pražský Eden ale viděl náznak naděje. Ne, čeští fotbalisté úřadující mistry světa neválcovali, ovšem ani nijak nepropadli. Nedal se asi čekat zázrak a nečekané procitnutí národního týmu, který působí v posledních zápasech spíš rozpačitě.

Defenziva a bojovnost – dva aspekty, o které se česká hra opírá - nechyběly. Jenže stále není moc další nadstavby. Proč ale nepostavit výkon 'nároďáku' právě na zarputilosti? Fanoušci odpustí prohru, pokud hráči dřou.

Češi stále hledají cestu a při momentálních možnostech jim ani moc jiných variant nezbývá. Trenéři jen těžko hledají špílmachra a fotbalisty na útočný válec. Realitu si každý uvědomuje.

Současná kvalifikace je zřejmě neprůchodná, není ale potřeba národní tým odepisovat. I slavnější reprezentace si prožily hluchá období. Příkladem je třeba právě Německo s obrovskou hráčskou základnou. A změna nastala mnohem níž v hierarchii.

Jasný koncept a vize u mládeže! Zní to jako fráze, jenže jinak půjde cesta vzhůru jen těžko. V Česku třeba i pár nadějí najdeme, málokterá ale vydrží. Hráči na rozdíl od zahraničí dospějí později. Nebo zhasnou...

Ale není potřeba moc filozofovat. Hlavní je teď asi neztratit víru v lepší budoucnost. A současnou kvalifikaci o mistrovství světa dohrát se ctí.

Mirko Vasić Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít