Navrhovaná úprava občanského zákoníku nepokrývá všechny možné varianty takových svazků. S požadavkem o zrovnoprávnění a s podobnými argumenty jako v případě stejnopohlavních párů se tedy celkem pochopitelně, byť s mnohem menším ohlasem, ozývají zastánci vícečetných svazků.

Přehrát

00:00 / 00:00

Daniel Kroupa: A proč by měl určovat stát, čemu říkáme manželství

Jak ukázala debata ve Sněmovně, odpůrcům takové úpravy vadí zejména skutečnost, že název „manželství“, dosud používaný výlučně pro svazek muže a ženy, má být v zákoně předefinován. Někteří proto podmiňují svůj souhlas s návrhy na řešení problémů, s nimiž se setkávají partneři stejného pohlaví tím, že se ona tradiční definice manželství začlení do Ústavy České republiky. Pro to by ovšem musela hlasovat třípětinová většina přítomných poslanců a třípětinová většina všech senátorů, což je v našich poměrech jen málo pravděpodobné. A tak se tato podmínka jeví spíše jako obstrukce.

Je jistě mnoho lidí, kterým vadí nazývat manželstvím něco, co jím dosud nebylo. Největší problém s tím mají katoličtí křesťané, protože pro ně je manželství jednou ze sedmi svátostí, jimiž je věřící uváděn do křesťanského života. Je jedinou svátostí, kterou jim neposkytuje církev, ale kterou si ženich a nevěsta, za asistence kněze, udělují navzájem. V případě nouze k tomu nikoho dalšího nepotřebují.

Toto manželství je nerozlučitelné, protože má být celoživotním naplněním vzájemné lásky, věrné a otevřené plození dětí. Erotická přitažlivost a sex má své pravé místo jako součást manželské lásky, která zahrnuje také každodenní starost a péči jednoho o druhého, tisíce laskavostí, které si poskytují, a trvá, i když vášně pominou.

Svazky jsou soukromá záležitost

Je pochopitelné, že tohoto pojetí manželství se katolíci vzdát nemohou a nechtějí. Zároveň je však zřejmé, že v současné společnosti, v níž si lidé odvykli přijímat celoživotní závazky a považují za samozřejmé, že se berou a rozvádějí podle libosti, s ním moc nepochodí. Bylo by proti duchu křesťanství vnucovat druhým, s pomocí státní moci, vlastní mravní hodnoty. A právě z toho jsou snahy zakotvit je do ústavy podezřelé.

Vzájemné svazky lidí jsou jejich soukromou záležitostí a rolí demokratického právního státu je, aby jim v obecném zájmu nabídnul formy právního zakotvení, které vyhovují jejich potřebám. Stojí jistě za zvážení, zda není také v obecném zájmu nějak více podporovat ten typ svazků, který státu svou výchovou připravuje nové občany. Nemusí to přece znamenat znevýhodnění těch ostatních. I o tom je třeba vést věcnou diskusi.

Možná, že by ale ta diskuse byla věcnější, kdyby se sporný pojem manželství prostě z našeho právního řádu odstranil úplně. Ať si každý říká manželství tomu, čemu chce. Proč nám to má diktovat stát?

Autor je filozof a pedagog

Daniel Kroupa Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít