Francouzská vláda od 50. let podporovala automobilový průmysl a železnici zanedbávala, kromě rychlovlaku TGV. Regionální tratě se uzavíraly a vesnice i menší města se staly zcela odkázané na automobilovou dopravu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Klára Notaro: Jak cestovat a nezanechat uhlíkovou stopu

Stát nyní nabádá občany, aby jezdili vlakem. I mě straší uhlíková stopa, a tak volím cestu z Paříže do dalekého Vesoulu ve východní Francii vlakem.

Cesta probíhá příjemně, většina cestujících vystoupí v půvabném městě Troyes, potom se krajina začíná vlnit, na pastvinách se pasou koně a krávy, je to krásný začátek letních prázdnin. 

Jenže náhle vlak zastavuje a pan průvodčí sklesle oznamuje, že vlak nejede dál, protože na trati je technický problém a cesta je neprůjezdná. Jako obvykle, trať je ve špatném stavu. A že nepřijedeme v osm večer, ale se značným zpožděním. Jak? – táží se cestující. Asi autobusem nebo taxíkem, rozpačitě odpovídá pan průvodčí. Pokud budeme mít štěstí, tak vlak dokáže dojet na nádraží města Chaumont.

Literární kroužek

Zde vystupujeme. Vypadáme jako zájezd. Poněkud nesourodý. Je tu mladá maminka z Tibetu s holčičkou, neumí francouzsky ani anglicky. Jsou tu dvě dámy ze Švýcarska, které zakoupily zámek a chtějí v něm pořádat koncerty, dále tu jsou dva polští žongléři, co jedou na festival do lázeňského města Luxueil, dále cyklisté s koly, je tu mladá dáma účetní z rovníkové Afriky, která nemá na sebe nic teplého...

Slunce zachází a my sedíme na prostranství u nádraží v chladnoucím městě. Nikdo nereptá, ani babička se čtyřmi vnoučaty, které veze na prázdniny na venkov.

Státní železniční společnost, SNCF, má pro tyto případy připravené balíčky s večeří – je výborná, těstovinový vegetariánský salát, pití, sušenky, lízátko. Skupina trosečníků večeří a baví se pohledem na mistrovské kousky žongléřů. Čekání na autobusy je dlouhé, přijedou možná z Remeše, možná z Dijonu. Nikdo nic neví.

Dlouhou chvíli nám krátí zajímavým vyprávěním zaměstnanec drah, který si oblíbil filozofa Friedricha Nietzscheho. Toho cestující, kteří chodili do školy v Africe, neznají.

Jeden z cestujících je mladičký učitel francouzštiny, ten si zase nemůže vynachválit spisovatele Alberta Camuse. Je znalcem i díla nedávno zesnulého Milana Kundery. Vytvořil se tu jakýsi literární kroužek. Všichni berou zpoždění vlaku a problémy s tím spojené jako osud.

Konečně černou nocí přijíždí autobusy. A pro cestující, kterým ujel spoj, jsou povolány taxíky. Dobrodružná cesta vlakem končí.

Uhlíková stopa tohoto výletu je asi vysoká. Nezbývá než doufat, že se služby železnice ve Francii zlepší, že se opět otevřou malá nádraží, že se budou udržovat tratě a že cestující budou mít dobrý pocit, že pomáhají bojovat proti globálnímu oteplování.

Autorka je spisovatelka, žije v Paříži

Klára Notaro Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít