Francie opět prožívá období demonstrací a stávek
Před epidemií Francii trápily takzvané žluté vesty, jejichž manifestace se časem zvrhly v plenění obchodů a ničení aut. Jejich hněv odstartovala snaha vlády Emmanuela Macrona odradit Francouze od používání aut se spalovacími motory zdražením ceny nafty. Vládě tehdy naprosto unikl fakt, že lidé žijící mimo města jsou na autech životně závislí a že jsou relativně chudí. Násilí zastavila až epidemie a tvrdý lockdown.
Nyní se ve Francii stávkuje proti zákonu o důchodovém věku, podle kterého by se mělo pracovat do 64 let.
Francouzi se dovolávají Macronova předvolebního slibu z roku 2017. To říkal, že nepřipustí, aby se důchodový věk zvyšoval. Tenkrát nastávající prezident nemohl tušit, že svět ochromí epidemie a že se tím pádem státní dluh závratně prohloubí. Také nepředvídal, že Rusko napadne Ukrajinu a že se Francie dostane do energetické krize.
Prezident má nízkou popularitu, vyčítá se mu jeho nadřazenost, jeho necitelnost vůči lidem, vyčítá se mu i to, že kdysi pracoval pro banku Rothschild and Company specializovanou na finanční inženýrství.
K nespokojenosti mají Francouzi důvodů mnoho. Začínají si uvědomovat, že se společnost nemůže spolehnout na stát pro řešení všech problémů. Toto prozření urychlil covid.
Po desítky let hlásaná teorie, že Francie nemusí mít průmysl, neboť je tak krásná, že může žít pouze z turismu, z gastronomie a z výroby luxusního zboží, se ukázala jako planá, nebo rovnou jako škodlivá. Výroba se přestěhovala do vzdálené ciziny a ze zaměstnanců se stali nezaměstnaní.
Globalizace společnost destabilizovala
Turismu se sice ve Francii stále vede dobře, ale ne všichni dělníci a technici, kdysi hrdí na svou odbornost a na svou továrnu, se mohou stát číšníky nebo hoteliéry. Jejich společenský pád se zobrazil i na životní úrovni jejich rodin, jejich měst a celých regionů. Na jejich morálce. Podpora od státu nemůže nikdy nahradit pocit užitečnosti a radost z dobře provedené práce.
Při protestech ve Francii se zranilo přes tisíc policistů a hasičů, demonstranti je viní z policejního násilí
Číst článek
Stejně devastující je pro venkov zánik menších zemědělských hospodářství a vznik obřích zemědělských podniků. Ti, jejichž předkové hospodařili na malých polích, se dnes stali řidiči kamionů a z přístavů rozvážejí zboží z Asie.
Ve městech i na venkově se zrodil pocit ublíženosti, nepochopení. A vznikl tu prostor pro extrémy. V čele extrémní levice stojí Jean-Luc Mélenchon a v čele extrémní pravice Marine Le Penová a její mladý nástupce Jordan Bardella.
Revoluční nálada se šíří hlavně mezi stoupenci sdružení levicových stran Nupes. Manifestace jsou stále agresivnější a mladí levicoví násilníci páchají škody všude, kam se vetřou. Zničili i starobylé dveře na radnici v Bordeaux.
Francie je v krizi a neumí vést dialog. Zákaz kumulace funkcí tam vedl k pohromě, upozorňuje Fischer
Číst článek
Prezident Macron dokonce musel poprosit anglického krále Karla III., aby odložil oficiální cestu do Francie, protože mu nemohl poskytnout důstojný průběh pobytu. A tak extrémní levice v čele s poslankyní Sandrine Rousseau požadující zrušení slavnosti na zámku ve Versailles dosáhla svého.
O důchodové reformě se bude jednat i nadále, protože hlas ulice je tentokrát ve Francii neobyčejně silný. A stále víc je slyšet slovo colère – to znamená zlost a vztek.
Autorka je spisovatelka, žije v Paříži
Mzdy v eurech nás přiblíží k jednotné měně dřív, než by vláda chtěla
Julie Hrstková
Raísí odešel, Chameneí zůstává. Kdo přijde?
Jan Fingerland
Cesta k usmíření ve slovenské společnosti bude hodně křivolaká
Petr Šabata
Staré novinky o vládě Hamásu
Jan Fingerland