Máme tady prostředí tipařů, u kterých mizí dost peněz, říká advokát o trhu s firemními dluhopisy
Každý třináctý emitent firemních dluhopisů skončil za posledních deset v insolvenci. Vyplynulo to z analýzy forenzní agentury Surveilligence. Nejčastěji se problémy objevovaly u takzvaných podlimitních dluhopisů. Celkem firmy, které se dostaly do insolvence, vydaly emise za 19 miliard korun. Podle advokáta Petra Sprinze z advokátní kanceláře Resolv je potřeba co nejvíc vzdělávat nezkušené drobné investory.
Trh s dluhopisy, hlavně těmi podlimitními, byl posledních deset let označován za džungli. Co byl podle vás jeden z hlavních problémů?
Jedním z hlavních problémů předchozí právní úpravy bylo, že navozovala zdání, že schválení prospektu ČNB znamená schválení konkrétního projektu po ekonomické stránce. ČNB přitom pouze posuzovala formální náležitosti. ČNB se nikdo neptal, zda je projekt smysluplný, ale zda má konkrétní dokument určitý typ informací.
Bohužel, celá řada retailových investorů žila v domnění, že když ČNB „posvětila“ konkrétní produkt, pak proto, že ten produkt dává smysl. Novela z roku 2020 na to reagovala, a tak v prospektu už musí být jasně uvedeno, že ČNB opravdu nezkoumá samotný produkt. Přesto i dnes řada investorů nedokáže posoudit rozdíl mezi seriózními produkty a „junk bond“ investicemi (tzv. prašivými dluhopisy).
Další novela přišla letos v lednu. Je ještě něco, co by mohlo pomoct ke kultivaci trhu s dluhopisy?
Za mě je v první řadě nutné kultivovat české investiční prostředí. Šířit osvětu mezi lidmi. Informovat o tom, jaké jsou typy investic, jaká rizika obnášejí, a také tím zlepšit finanční gramotnost. Chybami se člověk učí, školné je však mnohdy vysoké. Nejlepší školné je to, co – v tomto případě – doslova nezaplatím sám.
V džungli firemních dluhopisů zmizely lidem za deset let miliardy korun. Nový zákon má trh kultivovat
Číst článek
Vám novinářům vděčíme za přispívání k informovanosti veřejnosti tím, že se medializují podvodné či jinak ekonomicky neúspěšné projekty.
Druhá věc je do nějaké míry regulovat zprostředkovávání investic do podlimitních dluhopisů. Rozšířit třeba osobní zodpovědnost osob, které dluhopisy prodávají. Aby to nebylo tak, že oni získají svou provizi za zprostředkování, ale za problémy, které potenciálně vzniknou třeba až za několik let, neponesou žádnou zodpovědnost. Regulace však vše nevyřeší.
Když se podíváme na ten samotný trh. Kdo vlastně v Česku může vydávat dluhopisy?
Dnes je vydání dluhopisu velmi jednoduché, v případě podlimitních dluhopisů si stačí zajistit přidělení identifikátoru LEI a identifikačního označení cenných papírů (ISIN) a nejpozději ke dni emise zveřejnit emisní podmínky, ty však nepodléhají schválení ze strany ČNB. Když dáme do vyhledavače „emise dluhopisů,“ vyskočí na vás hromada zprostředkovatelů, kteří slibují, že vám za provizi dokážou zajistit celý proces emise dluhopisů.
Na pár kliknutí lze stejně tak do takových dluhopisů investovat, a to skrze různé portály zprostředkovávající investice do podlimitních dluhopisů. Přičemž při namátkovém průzkumu mě zaujal jeden z takto nabízených dluhopisů hlásající: „Velmi kvalitní zajištění!“, avšak až po bližším zkoumání jsem zjistil, že tímto velmi kvalitním zajištěním je myšleno ručení jednatele. Nikde jsem ale neviděl, kdo je jednatel a jaký má vlastně majetek. Nadto i kdyby majetek dnes měl, neznamená to, že jej bude mít v době, kdy budou dluhopisy splatné. Potenciál zkreslení je zde tedy obrovský.
Já osobně si pod pojmem „velmi kvalitní zajištění“ představím zástavu nemovitosti, nikoliv osobní ručení jednatele.
Neříkám, že tato dostupnost investování do korporátních dluhopisů je nutně špatně. Nemyslím si však, že je na to laická veřejnost připravena. Erudice na straně spotřebitelů je hrozně malá. Přes různé internetové portály si mohu koupit (podlimitní korporátní) dluhopis třeba už za 10 tisíc korun. Taková investice je zdánlivě velmi lákavá, zejména s ohledem na slibované zhodnocení. Pochybuji však, že investoři důsledně vyhodnocují rizikovost takto nabízených investic do korporátních dluhopisů.
‚Exportér roku, který nezná ztráty.‘ Kvůli nesplacení dluhopisů je v insolvenci, po majiteli pátrá policie
Číst článek
Musím něco splnit, abych mohl prodávat dluhopisy?
V případě podlimitních dluhopisů tomu tak obecně není. V případě, že však budu poskytovat tzv. investiční služby, je nutné, abych měl příslušné povolení ze strany ČNB.
Druhá věc je, jak se zprostředkovatelé reálně chovají. Pevně věřím, že většina jedná korektně. Přesto je jistě celá řada jedinců, kteří svým kolegyním a kolegům kazí reputaci a poskytují investiční služby bez povolení.
Kromě toho se objevuje neregulované prostředí jakýchsi tipařů či vzdálených zprostředkovatelů, kteří si též berou provize za prodej dluhopisů.
Když si vybavím realitní makléře, finanční poradce… všichni jsou do nějaké míry regulovaní. U prodejců a zprostředkovatelů podlimitních dluhopisů jsem nic podobného nenašel. Působí to, že to může začít dělat kdokoliv z ulice. Existuje podobná činnost, kde by vlastně pracoval s penězi lidí a nepodléhal žádné regulaci?
Nic podobného mě nenapadá. Dnes jsou stále dva faktory, které nahrávají rizikovým investicím a jejich zprostředkovatelům.
Jak se zvyšovala inflace, byl větší stres na straně držitelů hotovosti. Vidí, že banky nabízejí na spořicím účtu úrok 4 až 5 procent, inflace je okolo 12 procent. Investor hledá příležitosti, které mu inflaci pokryjí. A ne vždy si uvědomuje, že čím větší je úrok, tím bývá ta investice rizikovější.
Druhým faktorem je míra takzvaného credit crunche (míra dostupnosti bankovních úvěrů). Když je riziko že, banky budou obezřetnější s poskytnutím úvěrů, může to „dohnat“ firmy k využívání dluhopisů jako alternativního financování.
Mimochodem, emise podlimitních dluhopisů je často i nákladnější na distribuci než v případech nadlimitních dluhopisů, kde dochází k úsporám z rozsahu. Takto se může „vypařit“ i dle nálezů Surveilligence až kolem jedné třetiny prostředků získaných emisí. Při rozkrývání podvodných schémat často vidíme, že velká část prostředků od investorů zmizí právě u těch zprostředkovatelů a tipařů.
Když si vezmeme, že vydání emise může vysát až třetinu třech vybraných peněz, do toho se připočte splácení úroků… může se vůbec té firmě vydání dluhopisů vyplatit?
Dluhopisy mohou být levnější než bankovní financování. Výše podlimitní emise je limitována částkou jednoho milionu eur, což dnes odpovídá cca 24 milionům korun. Náklady na vydání nejsou malé.
Jeseteři a trhaviny. Turecký konzul nalákal lidi na investici do Ruska, zůstaly po ní milionové dluhy
Číst článek
Nejsou tohle znaky, že to je od začátku podvod?
Může to tak být. Jedním z častých případů, které v praxi vidíme, je takzvané Ponziho schéma neboli takzvané letadlo. Na začátku se přitom mohlo jednat o legitimní byznys model, ale vysoké náklady dluhového financování či neúspěch podnikatelského záměru může zapříčinit, že společnost nebude schopna ani pokrýt náklady dluhového financování. A tak se uchýlí k vydání další emise, kterou použije na splacení předchozích dluhopisů. A ono zmíněné letadlo dříve nebo později spadne.
Dalším z častých případů je již předem promyšlený podvod, kdy firma vybere peníze získané vydáním dluhopisů a ty z firmy vyvede. Objevují se i případy, kdy firmy zkreslují účetnictví tak, aby vypadaly bonitnější, a tedy důvěryhodnější, ale reálně na tom vůbec dobře nejsou.
V analýze agentury Surveilligence je zmíněno také nastrčení jiné firmy založené jen k vydání dluhopisů.
Ano, to bývá také časté a setkáváme se s tím i u nadlimitních dluhopisů. Založí se účelově několik společností, které vydají dluhopisy a peníze z nich distribuují ve skupině. Nemáte žádnou kontrolu nad tím, kam ty peníze reálně mizí. A ve výsledku společnosti, která vydala dluhopisy, zbude vnitroskupinová pohledávka, jejíž hodnota může být leckdy takřka nulová.
Mě v té analýze ještě zaujalo zjištění, že v polovině případů neměly firmy před vydáním dluhopisů zveřejněné účetní závěrky a investoři si tím pádem neměli jak ověřit zdraví té firmy. Což samozřejmě už je také o přístupu těch investorů. Tohle ta nová legislativa mění.
Ano, je to tak. Firmy vydávající dluhopisy musí zveřejnit své účetní závěrky za poslední dvě účetní období před emisí nebo od doby svého vzniku podle toho, co je kratší. Tato povinnost je rozšířena i na právnické osoby, které ručí za dluhy z dluhopisů.
Slibovali investice se zhodnocením devět procent. Čtyři lidi měli připravit klienty o 600 milionů
Číst článek
Avšak v případě, že bude pro účely emise založena nová speciální společnost, tak účetní podklady o emitentovi (vydavateli dluhopisů) vlastně nic neprozradí – nemají de facto co. Ta jednoduchost přístupu k financování získaného prostřednictvím dluhopisů je skutečně velká. Někteří zprostředkovatelé dokonce sami nabízejí založení nové společnosti s ručením omezeným jen za účelem vydání dluhopisů.
Taková společnost nabídne úrok 12 procent. Nasbírá financování až do výše 24 milionů korun, protože jsou tady investoři, kteří uvidí úrok 12 procent, což je dvakrát víc, než na spořícím účtu, a tak si řeknou: jdu do toho. Za mě je to často jen lístek do loterie, zda na Vás na konci dne zůstanou peníze. A i kdyby byla taková investice zcela vyplacena, tak v případě, že by tato společnost skončila v úpadku, není jisté, zdali bude mít tento vyplacený investor zcela vyhráno.
Máme tady totiž ještě insolvenční institut takzvané odporovatelnosti. Tím se insolvenční správce snaží navrátit majetek do majetkové podstaty za účelem alespoň částečného uspokojení všech přihlášených věřitelů.
