Stále ještě sice nevíme, jak rusko–ukrajinská válka dopadne, ale jedno staronové poučení z ní již vyvodit můžeme: diktátorům odtrženým od reality žádná racionalita k vítězství nepomůže.
Česká politika je pod vlivem výkyvů a vrtochů veřejného mínění již mnoho let. Důsledkem toho je, že řešení skutečně závažných problémů se neustále odsouvá do budoucnosti.
Sankce, jimiž se po ruském vpádu na Ukrajinu Evropská unie rozhodla proti agresorovi bojovat, znovu oživily téma, které v rámci zahraniční politiky EU rezonuje už dlouho - právo veta.
Ruská invzae Ukrajiny vrátila do české veřejné debaty jeden z nejvýznamnějších momentů našich dějin - Invazi Československa v srpnu 1968. Proč jsme se nebránili a jaký byl její dopad na společnost?
„Nezbaví-li se debata o podobě manželství a rodiny ideologických předsudků a propagandistických hesel, nic dobrého z ní nevzejde,“ říká filozof a pedagog Daniel Kroupa.
„Svět byl kdysi rozdělen na zájmové sféry, kdo nechtěl být přivtělen, musel vlastnit kvéry,“ zpíval v jedné ze svých hořkých balad Karel Kryl. V Evropě tento „svět“ skončil v roce 1989.
Zatímco myšlení předpokládá vztahování se k pravdě, kterou hledáme, a na cestě k ní musíme poměřovat se skutečností každý krok, ideologie po své „pravdě“ pátrat nemusí.
Chování Putina je možná racionální, ale inteligentní rozhodně ne. Chce-li jej někdo nazývat expresivním výrazem jako prezident Zeman, měl by jej proto označit za racionálního šílence.
Hospodářsky je EU světovým obrem, s nímž se Rusko nemůže srovnávat. Vždyť jeho hrubý domácí produkt nedosahuje ani úrovně Itálie. Politicky a vojensky však Evropská unie proti němu zůstává trpaslíkem.
Čímpak jsme se v uplynulém roce v politice nejvíce zabývali? Doma to byly volby, podzimní vlna epidemie covid-19, peripetie při sestavování nové vlády, růst cen energií a inflace.
Mínění a názor není dobré zaměňovat. Názory produkují fakta nebo data, záleží na jejich výběru a výkladu. V tom jsme odkázáni na média. Je tedy na místě otázka, jak hledat věrohodné zdroje informací.
Pohled na mapu EU, zobrazující stav očkování proti viru covid-19, nám připomíná nepříjemnou skutečnost, že se nám ani po třiceti letech nepodařilo překonat dělicí čáru mezi Východem a Západem.
Vědomí sounáležitosti národa se teprve musí cílevědomě budovat výchovou a vzděláváním k uvědomělému občanství. Ale nejen to. Jeho součástí je vědomí toho, co jsme jako dědictví převzali od předků.
Ludmila, manželka Bořivoje, prvního historicky doloženého přemyslovského panovníka v Čechách, se stala mučednicí pro svou víru. Její manžel přijal křest z rukou Metoděje spíše z politických důvodů.
